BBC Online Network | váš názor
 
Zprávy 
Analýza 
Britský tisk 
Evropský tisk 
Radiofejeton 
Dobré ráno 
Interview 
Víkend 
Anglicky s BBC 
VYSÍLÁNÍ BBC 
Frekvence 
Programy 
Redakce 
Dobré ráno   
Svět o jedné   
Svět o páté   
Interview    
 
Other BBC sites:
Týden v Británii
Týden v Británii
Sobota 24. listopadu 2001
předcházející

Připravil Ivan Kytka

Hlavní londýnské třídy Oxford Street a Regent Street rozsvítily tento týden své každoroční neodolatelné předvánoční dekorace, což je neklamná známka toho, že nedovratně nastává předvánočních ruch a shon spojený s nákupem dárků.

Nevhodné vánoční dárky


Vůči stresu z nevhodných dárků prý nejsou odolné ani děti

Jak však uvádí jeden z britských průzkumů, přiblížil se také čas, kdy milióny Britů zasáhne morová rána konzumního věku. Podle statistiky trpí osm z deseti ostrovanů takzvaným syndromem nevhodných vánočních dárků, které jim způsobují stres a duševní újmu.

Podléhají mu prý mnohem častěji ženy než muži a má podobu balíčků s poněkud bizarním a nechtěným obsahem, které rozbalí pod vánočním stromečkem. Obsahují například naprosto nevkusné modely spodního prádla, žehličku nebo smetáček a lopatku na domácí úklid, případně vysavač či novou stereo-soupravu do auta.

Mužům zas prý nejvíce vadí kravata s postavičkami z kreslených seriálů, módní trenýrky nebo potřeby pro domácí kutily. Na pomoc všem, kterým hrozí syndrom stresujících vánočních dárků přispěchala jedna velká anglická firma vyrábějící čokoládu. Otevřela totiž internetovou stránku, na které je možné letos nechtěnou zásilku od Santa Klause registrovat a zřejmě i nabídnout k prodeji. Má příznačný název: Notwhatialwayswanted.com - volně přeloženo - "To, co jsem si nikdy v životě nepřál. com."

S blížícími se Vánocemi se však také pomalu rozbíhá sezóna tradičních podnikových večírků, i když některé firmy hrozí, že kvůli zhrošující se ekonomické sitauci a klesající poptávce budou letos skromější, přesto se na ně většina zaměstnanců těší. I když mnozí z nich připouštějí, že na ty minulé nemají nejlepší vzpomínky Každý šestý dotázaný z nedávného průzkumu jednoho britského listu na něm urazil svého šéfa.

Deset procent zaměstnanců si po pár sklenkách řeklo bez obalu o zvýšení platu a dost možná právě podobné vzpomínky mohou vést patnáct procent Britů k přesvědčení, že by se bez vánočního večírku u své firmy raději obešli. Někteří z nich připouštějí, že se prý raději hodí marod, než by se oddávali se svými kolegy z práce předvánočnímu veselí.

Nový terminál letiště Heathrow


Na Heathrow je ročně odbaveno 65 milionů cestujících

Jeden takový dost možná nechtěný předvánoční dárek dostali obyvatelé jihozápadního londýnského předměstí, které přiléhá k letišti Heathrow. Po vůbec nejdelším schvalovacím a stavebním řízení v historii dala britská vláda zelenou výstavbě nového, v pořadí už pátého terminálu v areálu letiště. Podle ministra dopravy Steva Byerse toto rozhodnutí zajistí, že Heathrow zůstane jedním z nejdůležitějších uzlů světové letecké dopravy.

"Jde o výstavbu, která je v národním zájmu. Umožní, aby Heathrow zůstalo letištěm světového významu. A zajistí také prospěch britské ekonomice," prohlásil ministr dopravy.

Zatímco představitelé domácích podnikatelských kruhů jásají, ochránci životního prostředí ostře protestují. Proti rozšíření letiště se v parlamentu postavila i liberální demokratka a poslankyněza volební obvod přiléhající k Heathrow Jenny Tongová. "Svým rozhodnutím se dnes ministr dopravy postavil vysloveně proti životnímu prostředí. A právě tak i proti tomu, aby zůstala zachována kvalita života obyvatel jihozápadní části Londýna," řekla Jenny Tongová.

Na leteckou přepravu na pátém terminálu se však bude vztahovat řada omezení - tím nejvýznamějším z nich je zřejmě zákaz nočních startů a přistávání letadel. Navíc provozovatelé letiště sami nabídli právní záruku, že hladina hluku v okolí nepřevýši hodnoty naměřené v roce 1994.

Nová letištní budova má být v provozu od roku 2007 a bude postavena na místě bývalé čističky odpadních vod. Letiště Heathrow by v té době mělo odbavovat až pět a osmdesát miliónů cestujících ročně, což je o třicet procen více než v současné době. A je docela dobře možné, že i britští cestující v té době budou platit na letišti společnou evropskou měnou, tedy eurem.

Britské první housle v EU

Britský premiér Tony Blair dal v pátek zatím nejsilnější signál, jak moc mu záleží na tom, aby Británie hrála v Evropě první housle.

"Budoucnost Británie je nerozlučně spjata s Evropou. Abychom z tohoto partnerství měli co největší užitek, musíme uplatnit na kontinentě co nejvíce svůj vliv. Dosáhneme toho tak, že budeme k evropským záležitostem přistupovat naplno s celým srdcem. Naše představa Evropy je spojená s unií jednotlivých států, které spolu velmi úzce spolupracují. Nechceme federální superstát, který by potlačoval národní totožnost," uvedl Tony Blair.

Podle Blaira měli britští politikové obou hlavních stran, tedy labouristé i konzervativci, v minulosti tendenci vztahy s Evropou podceňovat nebo úplně přehlížet.

"Tragédie britské politiky a Británie jako celku bylo, že politikové obou stran neustále - nejen v padesátých letech - nedoceňovali realitu evropské integrace. Poškodili tím britské zájmy. Úkolem této vlády je vrátit představivost spojenou s Evropou do britského myšlení a mapovat novou vizi Evropy," dodal Blair.

Očekávalo se, že britský premiér se také jasně vysloví pro společnou evropskou měnu. Zopakoval, že ještě před referendem musejí projít domácí ekonomická data pěti testy, které rozhodnou o dalším postupu. Tony Blair však kritizoval, že konzervativní vláda se v roce 1992 v dohodě s Maastrichtu vzdala možnosti přípravu společné evropské měny alespoň ovlivňovat.

"Švédsko se nevzdalo své volby, pokud jde o euro, a přitom je dnes v úplně stejné pozici jako Británie. My jsme se však nevyužili možnost spoluformovat myšlenku společné měny, její načasování, určení konvergečních kritérií a postavení Evropské centrální banky. I po Maastrichtu jsme v Británii stále tvrdili, že euro nebude nikdy zavedeno, ale opak je opravdou. Během šesti týdnů se začnou ve dvanácti z patnácti členských zemí evropské unie používat bankovy mince eura," prohlásil britský premiér.

Pozor na pravopis

Tony Blair se však dostal v uplynulých sedmi dnech do centra pozornosti ještě kvůli něčemu úplně jinému, než je jeho představa o Británii v politickém srdci Evropy. Ve čtvrtek se konaly ve volebním obvodě v anglickém městě Ipswichi doplňovací volby do Dolní sněmovny. A jak bývá zvykem, leader poslal kandidátu Labouristické strany Chrisi Molesovi dopis, ve kterém mu vyslovil podporu a popřál štěstí.

Podepsal ho osobně britský premiér a odešel přímo z jeho úřadu, z Downing Street. A o autorovi nemohl být pochyb - byl to totiž dopis psaný rukou. Když se však dostal na veřejnost, zjistilo se, že Blair má tak trochu problémy s anglickým pravopisem.

Ve slovíčku tomorrow, tedy "zítra" popletl souhlásky a samohlásky - místo správného t-o-m, jak ukládají pravidla anglického pravopisu, zdvojil dvakrát samohlásku o. Odborníci na výslovnost se mohou přít, zda by se by se takto napsané slovíčko četlo ještě stále jako "tomorrow" anebo už "to-mo-rou".

Premiér udělal chybu ve svém dopise celkem třikrát a když ho labourističtí aktivisté bez povšimnutí doručili do redakce, místní ipswichský večerník Evening Star to nemohl ponechat bez povšimnutí. Titulek na první stránce hlásal "Toony Blair" a pod ním byla fotomontáž tváře britského ministerského předsedy s čapkou třídního šaška na hlavě.

Parlamentního zpravodaje deníku Daily Telegraph Franka Johnsona to vedlo k úvaze, jak je to vlastně s labouristickou reformou školství. A britské ministryni školství Estelle Morrisové nabídl na obranu bývalého absolventa jedné z prestižních fakult na Oxfordské univerzitě jeden zajímavý argument: Všech dalších pět a sedmdesát slov z premiérova psaní v ruce bylo z gramatického hlediska v pořádku.Možná proto, že v době, kdy Tony Blair chodil do školy neexistovaly ještě mobilní telefony a s nimi tak rozšířené textové zprávy.

Devastují textové zprávy gramatiku?


Textové zprávy často nevyžadují přemýšlení o gramatice

Podle propočtů odešle každý Brit bez rodílu věku, tedy od nemluvňat po seniory kolem sto osmdesáti textových zpráv ročně. A jak upozorňují učitelé, textová komunikace prostřednictvím mobilních telefonů má devastující dopad na anglickou gramatiku a stylistiku. Robert Repper, ředitele soukromého víceletého gymnázia ve Wisbechu, v hrabství Cambridgeshire, má z toho takové obavy, že nařídil ve své škole dodatečné hodiny angličtiny. Má totiž strach, že zkratkovité věty odesílané z miniobrazovky mobilního telefonu odnaučí děti správné větné konstrukci.

V dopise rodiče žáků z pátých a šestých tříd upozornil, že zvýšil počet hodin angličtiny z pěti na šest za týden, což prý umožní žákům dosáhnout obvyklého standardu v rodném jazyce, který jim prospěje i v jiných předmětech. Používání mobilních telefonů přímo v jeho škole je už dávno zakázáno.

Britové v Afghánistánu


Britští vojáci operují přímo na území Afghánistánu

Uplynulý týden přinesl další hektický vývoj v Afghánistánu. Británie má kromě Spojených států jako jediná koaliční země vojáky přímo na jeho území. Kolem stovky příslušníků námořní pěchoty střeží letiště v Bagramu, asi osmdesát kilometrů severně od hlavního města Kábulu. Podle zpáv z tisku a podle zahraničně-politických komentátorů se však v posledních dnech objevily neshody mezi Londýnem a Washingtonem, pokud jde o rozmístění dalších příslušníků pozemních sil přímo v Afghánistánu. Zatímco Britové byli připraveni vyslat posily do osm a čtyřiceti hodin, Washington zatím nechtěl o zvyšování vojenské příromnosti na zemi ani slyšet.

Vůdce konzervativní opozice Iana Duncana Smithe to vedlo k tomu, že při středeční rozpravě v parlamentu vznesl přímý dotaz na britského premiéra.

"Jedním z největších úspěchů války proti terorismu byla významná role, kterou hrála Británie při zachování koalice se Spojenými státy. Je možné potvrdit, že britské a americké cíle, především odstranění Talibanu, popohnání členů Al-Káidy před spravedlnost a zajištění humanitární pomoci zůstávají zůstávají naprosto shodné?" tázal se Ian Duncan Smith.

Podle britského premiéra neexistují mezi Londýnem a Washingtonem ani ty nejmenší rozpory. "Jak ve vojenských, tak i v politických a diplomatických cílech existuje naprostá shoda. Mohu s potěšením oznámit, že odstranit režim Talibanu se už z větší části podařilo. Pokračujeme v pronásledování sítě Al-Káida a podařilo se dosáhnout podstatného pokroku i v obnovení dodávek humanitární pomoci," odpověděl premiér Tony Blair.

Pokračující vojenské akce proti Afghánistánu podporuje o něco více než polovina britské veřejnosti, odpor však sílí mezi britskými muslimi. Minulou neděli ho mnozí z nich přijeli vyjdářit na protestní demonstraci v centru Londýna. Zúčastnilo se jí kolem patnácti tisíc lidí. Do Londýna se sjeli především mladí muslimové prakticky z celé země. Mnozí z nich varovali, že konflikt v Afghánistánu se může proměnit ve válku proti islámu. "Jsme tu, abychom vyjádřili svou zlobu a odpor k tomu, co se děje v Afghánistánu. Podle mě je to naprosté pokrytectví. Mám na mysli to, že prezident Bush hovoří o tom, že chce zastavit teror, ale přitom sám vytváři teror v další zemi. Podle mě je to ostudné, " vyjádřil svůj názor jeden z prostetujících.

Spory o "Blunkettův" zákon


David Blunkett: "Británii hrozí zvýšená aktivita teroristů."

Kromě pokračující vojenské kampaně samotné je v Británii stále hlasitější odpor proti legislativním změnám, které mají zajistit větší bezpečnost uvnitř země. Kritici varují, že takový zákon mrzačí tradičné britské hodnoty a oklešťuje tradiční lidská práva.

Druhým čtením v parlamentu prošel tento týden, který britské policii umožní de facto internaci - tedy šestiměsíční vazbu bez soudního přezkoumání. Ministr vnitra David Blunkett zdůvodňuje toto opatření zvýšením hrozby teroristické aktivity na území Velké Británie. "Dramaticky se zvýšila taková hrozba nejen kvůli sebevražedným leteckým útokům, ale protože ti, kteří za nim istáli, vyhlásili dlouhodobou kampaň namířenou vůči nám všem. Jde jim o naše životy, naši svobodu, naše hodnoty a náš životní styl, " prohlásil Blunkett.

Zákon umožňující až šestiměsíční internaci je namířen proti žadatelům o politický azyl z Blízkého a Středního východu, u kterých je podezření, že by mohli být napojeni na mezinárodní organizace, vedoucí ozbrojený boj, ale které nelze z Británie vypovědět, protože v zemi jejich původu jim hrozí smrt nebo mučení. Podle britských novinářů je na takovém seznamu kolem dvaceti osob. I když konzervativní opozice v Dolní sněmovně vyjádřila zákonu opatrnou podporu, kritika se ozvala z řad vládních poslanců. "Nevládní a nezávislé organizace měly pouze týden na to, aby se mohly do návrhu nových zákonů podívat a poskytnout nám expertízu. Jak dokládá nejeden historický precedens, když přijímá Dolní sněmovna nové zákony příliš rychle, zřídkakdy jedná také moudře," zněly protesty.

Porušuje nový zákon lidská práva ?

Opoziční liberální demokraté navíc protestují proti tomu, že britská vláda novým zákonem poruší jeden z článků Evropské úmluvy o lidských právech. Jejich mluvčím pro vnitřní záležitosti je Simon Hughes. "Když potřebuje vláda něco důležitého prosadit, lze její argument pochopit. Ale pokaždé bychom se měli snažit jednat v rámci povinností, které nám ukládá zákon o lidských právech. A právě proto by po nás nikdo neměl žádat, abychom se vzdali v této fázi projednávání byť jednoho jediného článku z tohoto zákona," uvedl Hughes.

Proti novele legislativy, která zpřísní pobyt zadržených ve vazbě, však neprotestují pouze menšinoví liberální demokraté a část odborné veřejnosti. Výhrady mají i britští soudci a právníci. Jedním z nich je Chris Sallon. "V navrhované novele je černé na bílém zakotveno právo zadržet lidi bez soudu, bez příslušného nároku na přístup k soudcům, kteří by mohli zhodnotit celý postup a důkazy. Navíc další část legislativy zahrnuje právo vypovědět ze země ty, kteří se příhlásí o azyl rovněž bez toho, že by byl úřední postup soudně přezkoumán. Jde o konfrontační opatření, která z celého procesu zcela vytěsňují právě soudce," argumentuje Chris Sallon.

Britská vláda se však proti všem výtkám brání konstatováním, že zákony zpřísňující postih za některé trestné činy a omezující lidská práva a svobody budou mít dopad jen na velmi malou skupinu lidí a že veřejnost se jimi nemusí znepokojovat. Některé z nich budou navíc podléhat pravidelnému časovému přezkoumání a zhodnocení, zda je vhodné, aby zůstaly i nadále v platnosti.

Manželka premiéra upozornila
na utlačování afghánských žen


Cherie Boothová vystoupila na podporu afghánských žen

Do kampaně kolem Afghánistánu se tento týden zapojila také žena britského premiéra Cherie Boothová. Setkala se v Downing Street s několika afghánskými ženami, bývalými učitelkami, které v Británii požádali o pomoc. Na následující tiskové konferenci měla příležitost upozornit na těžký život žen právě v Afghánistánu.

"Měla jsme tu poctu setkat se s mnoha ženami z celého světa, nevzpomínám si však, že by některé z nich trpěly takovým útlakem a takovou hrubostí, jakou zavedl v Afghánistánu režim Talibanu. Afghánské ženy, se kterými jsem se však dnes setkala, dokazují, že si i v takových podmínkách dokázaly zachovat svou hrdost a nezávislého ducha," uvedla Cherie Blairová.

Veřejná kampaň, kterou zahájila manželka britského premiéra, má upozornit mimo jiné na to, že afghánské dívky a ženy nemají přístup ke vzdělání. Jak uvádí britská ministryně pro zahraniční pomoc Claire Shortová, Británie připravila plán, který by měl pomoci k nápravě. "Existuje plán, který jsme dali dohromady s mezinárodním společenstvím pro prvních pět set dní svobodného Afghánistánu. Zajistí, aby do země proudila humanitární pomoc a jídlo, jídlo do škol, až budou školy otevřené. Děti v Afghánistánu mají věčně hlad, takže když zajistíte jídlo školám, rodiče je tam pak budou posílat, sdělila britská ministryně pro zahraniční pomoc.

Podle Claire Shortové může právě výchova vzdělání dívek a zrovnoprávnění žen pomoci při obnově země. "Samozřejmě nikdy bychom neměli intervenovat jen v jednom směru, ale pokud se vám v Afghánistánu podaří zajistit, aby alespoň jedna generace všech, ale úplně všech dětí, včetně dívek, projít prvním stupněm zákaldních škol, bude to zaznamenat obrovskou systémovou změnu. Dívky, které mají totiž vzdělání, se o něco později vdávají, mají o něco méně dětí, které mají daleko větší šanci na to, že přežijí. Domácnosti, kde mají ženy alespoň zákldní vzdělání mají o něco větší příjmy a samy pak mají zájem na tom, aby jejich děti chodily do školy," prohlásila Claire Shortová.

Autorka knih o Harrym Potterovi


Filmový příběh Harryho Pottera už shlédl rekordní počet diváků

A teď už je také čas, vylosovat dalšího výherce z řady našich hádanek. Jak si jistě vzpomínáte, naše hádanka se týkala knižního a filmového hrdiny Harryho Pottera. Ptali jsme se, jak se jmenuje autor či autorka knížek o malém kouzelníkovi, který teď s takovým úspěchem vstoupil na filmové plátno. Chtěli jsme také vědět, v kterém městě bydlí. Správná odpověď zní: Autorkou je Joanne Kathleen Rowlingová ze skotského Edinburgu. Svou první knížku prý napsala, když jí bylo šest let - od té doby prý neustále musela čmárat něco na papír. Po studiu na univerzitě v Exeteru pracovala pro Amnesty International v Londýně.

Nápad napsat knížku o malém kouzelníkovi jako hlavní postavě dostala v roce 1992 ve vlaku z Manchestru do Londýna. Když prý vystupovala na nádraží King's Cross měla, už vymyšlený název a pár hlavních postav. Pak se však přestěhovala do Portugalska, kde vyučovala angličtinu, provdala se a narodila se jí dcera. Psaní šlo jen pomalu. Později se rozvedla a odstěhovala do Edinburgu, kde vystudovala postgraduální pedagogický kurs. Psala po kavárnách mezi přednáškam i ve škole a když malá na chvíli usnula.

Skotská umělecká rada jí poskytla stipendium, aby mohla knížku dokončit a v roce 1997 vyšel první z dosud čtyř publikovaných dílů: Harry Potter a kámen mudrců. Knížka sklidila velký úspěch nejen u čtenářů, ale také u odborné kritiky. Společně s dalšími třemi díly se jí prodalo po celém světě přes sto miliónů výtisků. A Joanne Kathleen Rowlingová chystá ještě tři další pokračování.

My jsme mezitím z odpovědí vylosovali dnešního výherce, a tím se stává Zdeněk Kořínek z Prostějova, který ke správné odpovědi připojil ještě glosu, že přes velkou popularitu skotské literátky zůstává patriotem nenapodobitelných Karafiátových Broučků a Rumcajse Václava Čtvrtka. Výherci blahopřejeme a posíláme mu odměnu.

"Kapitální" úlovek

Na závěr jeden příběh se šťastným koncem, který se odehrál na břehu řeky Wze, poblíž městečka Bartonsham v hrabství Hertfordshire. Když Anthony Joshua jako každé odpoledne nahodil udici, čekal nějaký ten úlovek. Po chvíli si však všiml, že po proudu plave balík šatstva, a tak nahodil prut znovu a sanžil se nečekanou kořist dostat na břeh. Po krátkém přetahování vytáhl na břeh šedesátiletého muže, který o něco výše po proud sklouzl na břehu a ztratil rovnováhu. Přivolaná záchranná skužba konstatovala, že muž, který se začal topit, by ve vodě sotva přežil další minutu.

"Jsem jedině rád," konstatoval rybář - záchrance, "byl jsem ve správnou chvíli na správném místě. Byl to nejlepší úlovek v mém životě. Ten chlapík je naživu a mě těší, že jsem mohl tak trochu pomoci."

 


    Zpět nahoru  
© BBC World Service
Bush House, Strand, London WC2B 4PH, UK.
Zprávy ve 43 jazycích: