Vliv hnutí Hamas vzrostl během druhé intifády

Ale ani nově získaný politický status nijak nesnižuje kontroverzi spojenou s tímto hnutím.

Izrael, Spojené státy i Evropská unie označují Hamas za teroristickou organizaci. Stoupenci jeho činnost naopak považují za legitimní projev odporu proti brutální vojenské okupaci.

Hamas je největší palestinskou militantní islamistickou skupinou. Vznikl v roce 1987, na počátku první intifády, palestinského povstání proti izraelské okupaci v Gaze a území západně od Jordánu.

Z krátkodobého hlediska je cílem organizace vypudit izraelské síly z okupovaných území. Její členové útočili na izraelské vojáky, osadníky na palestinských územích a také na civilisty v Izraeli.

Loňské stažení izraelských osadníků z pásma Gazy Hamas považuje za své velké vítězství.

Dlouhodobá ambice

Dlouhodobou ambicí hnutí je islamistický stát v hranicích historické Palestiny; ta zaujímá většinu území současného Izraele.

Od smrti palestinského vůdce Jásira Arafata se Hamas angažoval i v místních volbách a jeho členové získali křesla mimo jiné v Gaze, Nábulusu a Kalkíliji.

Zabíjení civilistů musí být potrestáno smrtí civilistů   Mahmúd Zahár

Největším triumfem jsou však výsledky nynějších parlamentních voleb. V nich hnutí získalo dostatek křesel, aby mohlo samo zformovat novou palestinskou vládu.

Organizace má politické i militantní křídlo. Počet aktivních členů není známý, jasné však je, a zvláště po těchto volbách, že se těší podpoře tisíců sympatizantů.

Jen v prosinci roku 2002 se ve městě Gaza na oslavách patnácti let od založení Hamasu sešlo 40 000 lidí. Na shromáždění pak někdejší duchovní vůdce Ahmad Jasín předpověděl zničení Izraele do roku 2025.

Poté, co Jasína v roce 2004 Izraelci zabili, vydaly se do ulic ohromné davy lidí. Podobně i poté, co byl zabit i Jasínův nástupce Abdal Azíz Rantisí.

Oponent z Osla

Hamas se orientuje na dva základní okruhy činnosti:

• sociální program - výstavba škol, nemocnic a náboženských institucí
• vojenské operace vedené podzemní militantní organizací Hamasu, brigády Izz al-Dín al-Kásama

Má i své exilové buňky - v minulosti hnutí například působilo i v Jordánsku. Právě tam se v roce 1997 jeden z jeho lídrů, Chálid Mišal, stal terčem izraelského pokusu o atentát .

	Někdejší duchovní vůdce Ahmad Jasín předpověděl zničení Izraele do roku 2025

Jordánský král Husajn přítomnost Hamasu toleroval, jeho nástupce Abdalláh II. se však proti Hamasu postavil a přední činitele vyhostil do Kataru.

Hamas se po první intifádě proslavil především jako hlavní palestinský oponent dohod z Osla – Američany prosazovaného mírového plánu, který počítal s postupným stahováním Izraele z okupovaných území, výměnou za garanci izraelské bezpečnosti ze strany Palestinců.

Jako nejúčinnější nástroj k ukončení mírových rozhovorů "se osvědčily" sebevražedné atentáty.

V únoru a březnu 1996 Hamas provedl několik takových útoků v autobusech a zabil na 60 Izraelců. Prý se jednalo o odplatu za zabití Jahjá Ajáše, jednoho z expertů Hamasu na výbušniny.

Právě těmto atentátům se připisuje jak rozhodnutí Izraele opustit mírový proces, tak následné vítězství pravicového politika, zastánce tvrdé linie a oponenta jednání v Oslu Benjamina Netanjahua.

Rostoucí podpora

Po neúspěšných rozhovorech v Oslu selhala v roce 2000 i jednání v americkém Camp Davidu iniciovaná tehdejším americkým prezidentem Billem Clintonem.

	Řada Palestinců vlnu sebevražedných útoků vítala

Následovala takzvaná druhá intifáda. Za rostoucí podporu a vliv vděčil Hamas i pravidelným útokům Izraele na infrastrukturu na palestinských územích.

Ve městech a uprchlických táborech, obléhaných izraelskou armádou, Hamas zakládal lékařské kliniky a školy. Získával tak další body u těch Palestinců, kteří se cítili zrazeni zkorumpovanou a neefektivní palestinskou samosprávou.

Hamas také popravoval ty Palestince, kteří kolaborovali s Izraelci, a tvrdě trestal "nemorální chování".

Řada Palestinců vlnu sebevražedných útoků vítala, ať už je měly na svědomí Hamas, spřízněný Islámský džihád nebo sekulární Brigáda mučedníků od Al Aksá.

Byl tu dokonce i pokus o sjednocení jednotlivých palestinských frakcí. Sérii jejich setkání od roku 2002 hostila Káhira, řeč byla i o přerušení teroristických útoků.

Ale Hamas se vždy zdráhal podepsat jakékoli trvalé příměří, přinejmenším do doby, kdy bude Izrael okupovat palestinská území a dokud budou při akcích izraelských vojsk umírat Palestinci.

"Zabíjení civilistů musí být potrestáno smrtí civilistů," nechal se slyšet přední činitel Hamasu Mahmúd Zahár.

Atentáty

Kromě toho, že Hamas má na svědomí množství izraelských obětí – jeho útoky bývají lépe plánovány a jsou efektivnější než u ostatních podobných organizací – samo hnutí ztratilo při izraelských akcích mnoho mužů, včetně členů nejvyššího vedení.

	Ve volebních kampaních byli příslušníci Hamasu úspěšní

Jeho zakladatel šajch Jasín byl zabit přesně cílenou řízenou střelou 22. března 2004. Půl roku předtím podobnému útoku jen těsně unikl.

Poté se v čele Hamasu objevil Abdal Azíz Rantisí. I on byl zabit, 17. dubna 2004. Nyní hnutí šéfuje Chálid Mišal - pohybuje se na území Sýrie a Libanonu.

Mezi další prominentní členy zabité izraelskými silami patří například Ismaíl Abú Šanáb (zahynul v srpnu 2003) či šéf brigády Izz al-Dín al-Kásama Saláh Šíhada – (v červenci 2002).

Útoky Hamasu přesto pokračovaly neztenčenou silou. Sebevražedné atentáty i ozbrojená přepadení si vyžádaly stovky životů. Tři členové Hamasu byli dokonce usvědčeni z neúspěšného pokusu otrávit hosty jedné z jeruzalémských restaurací.

Na druhé straně Hamas opakovaně dokázal - v zájmu palestinské diplomacie - své útoky omezit.

"Hlavním cílem intifády je osvobození Západního břehu, Gazy a Jeruzaléma, nic víc. Nemáme dost sil na to, abychom osvobodili celé své území," řekl BBC v roce 2002 Abdal Azíz Rantisí.

"Naše náboženství zakazuje, abychom se vzdali částí své půdy, proto nemůžeme Izrael uznat jako celek. Ale můžeme přistoupit na příměří, můžeme žít bok po boku a přenechat řešení dalším generacím," dodal.

Krátkodobá příměří obvykle skončila ve chvíli, kdy izraelské síly zaútočily na některého z předáků Hamasu.

Tváří v tvář voličům

Rozhodnutí kandidovat v parlamentních volbách bylo pro Hamas něčím novým.

Hlavní představitelé zdůrazňují důležitost tohoto kroku – měl přispět k tomu, aby se změnila palestinská politika protkaná korupcí a nedostatkem kompetentních úředníků.

Hlavním cílem intifády je osvobození Západního břehu, Gazy a Jeruzaléma, nic víc. Nemáme dost sil na to, abychom osvobodili celé své území   Abdal Azíz Rantisí

Svou kampaň Hamas postavil na nedávném stažení izraelských osadníků z pásma Gazy.

Strana Fatah, hlavní favorit voleb, sice zdůrazňovala, že zapojení Hamasu do politického procesu fakticky odpovídá obsahu jednání v Oslu, ozbrojené křídlo Hamasu však zůstává ztělesněním "teroristické infrastruktury".

Právě takové, kterou měla palestinská samospráva „rozebrat“ na základě mírové smlouvy, takzvané cestovní mapy.

Vítězství Hamasu ve volbách tak bude výzvou především pro militantní skupiny.

Má se za to, že Palestinci Hamas volili proto, že od něj očekávají zlepšení vlastní životní situace a konec zkorumpované vlády. S případnou další vlnou útoků proti Izraeli by řada z nich nesouhlasila.

Hamas by proto podle analytiků měl ve vlastním zájmu svůj postoj vůči židovskému státu změnit a opustit linii, která směřuje ke zničení Izraele.

"Pokud se Hamas stane integrální součástí legislativního procesu a pokud sestaví vládu, třeba v koalici s Fatahem, musí přistoupit na pravidla hry," myslí si Manuel Hassassian, představitel Palestiny v Británii.

"Sami velmi dobře vědí, že musí změnit svou politiku. A musí pochopit i to, že není žádná jiná cesta, než jednat s Izraelem."