|
Léčba lobotomií je více než rozporuplná | |||||||||||||||||||||||||||
V roce 1949 získal portugalský lékař Egas Moniz Nobelovu cenu za své průkopnické práce v oblasti lobotomie.
Po více než půlstoletí teď hrozí, že výbor udělující prestižní cenu bude muset své rozhodnutí revokovat. Lobotomie, jejímž principem je neurochirurgický zákrok v lidském mozku, se mezitím stala jednou z nejspornějších metod v historii lékařství. Navzdory dříve uznávaným, ba dokonce oslavovaným účinkům se ukázalo, že lobotomie je z lékařského a vědeckého hlediska slepou uličkou. Nobelův výbor se pokusil obhájit své původní stanovisko v článku publikovaném na internetu. Článek však vyvolal odpor mnoha lidí, kteří se považují za oběti této léčebné metody. Utrpení 'vyléčených' pacientů Christine Johnsonová z organizace Psychosurgery.org výboru napsala: "Je těžké popsat slovy jak na nás Váš článek zapůsobil. Za celá léta, co komunikujeme s pacienty, jsme nenalezli nikoho, komu by zmíněné operace pomohly. "Mnozí z propuštěných pacientů žili dál v hrozném utrpení. "Nejhorší na celém článku je tvrzení, že se metoda používala jen ve velmi specifických případech, například při silných úzkostech, které neustupovaly. "To není pravda." Lobotmie místo aspirinu Podle Christine Johnsonové se lobotomie užívala i v případech velmi sporných: "Jeden z našich členů byl léčen pomocí lobotomie ve dvanácti letech kvůli delikventnímu chování. "Jiná členka naší organizace uvedla, že její matka prošla lobotomií, když byla v jiném stavu. "Léčili jí tím bolení hlavy. "Kdyby člověk četl pouze materiály Nobelova výboru, nikdy by nezjistil, že se něco takového dělo." Lobotomie se jako lékařská metoda uplatňovala především po druhé světové válce. Ještě jednou Christine Johnsonová: "Ve Spojených státech prošlo lobotomií nejméně padesát tisíc lidí. "Pokoušela jsem se zjistit, jak tomu bylo v dalších zemích, ale žádná spolehlivá čísla jsem nenašla." |
| |||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||