BBC Online Network | váš názor
 
Zprávy 
Analýza 
Britský tisk 
Evropský tisk 
Radiofejeton 
Dobré ráno 
Interview 
Víkend 
Anglicky s BBC 
VYSÍLÁNÍ BBC 
Frekvence 
Programy 
Redakce 
Dobré ráno   
Svět o jedné   
Svět o páté   
Interview    
 
Other BBC sites:
Týden v Británii
Týden v Británii
Sobota 1. prosince 2001
předcházející

Připravil Julek Neumann

Odešel listopad a s ním odešly pestré barvy listí na stromech britských parků a lesů, důsledek mimořádně teplého října: polovina týdne přinesla přeháňky, deště a lijáky, a také prudké větry a menší vichříky, které ze stromů strhaly plápolavé žluté, oranžové a červené listy a zanechaly holé, tmavé a deštěm bičované kmeny, jež nám stále důrazněji připomínají blížící se Vánoce.

Vánoční puding pro královnu

Na Vánoce se nepřipravují jen poddaní Jejího Veličenstva, kteří v chvatu a shonu berou ztečí obchody a obchodní domy v honbě za dárky, a nic nesvědčí o tom, že tenhle předvánoční ruch sledujeme v zemi, která je oficiálně ve válečném stavu. Na Vánoce se připravuje také samo Její Veličenstvo královna Alžběta toho jména Druhá.

Královna totiž po letech změnila dodavatele tradičních vánočních pudinků, sladkých, lepkavých a těžko stravitelných moučníků, jež nedílně patří k britským Vánocům. Královna pudink tradičně rozdává patnácti stovkám zaměstnanců Buckinghamského paláce, Windsorského zámku a paláce svatojakubského a kupuje ho ve velkém v některém z velkých obchodních domů.

Do loňského roku královna vánoční pudink kupovala v lidové síti samoobsluh Tesco. Letos, snad aby zvýšila svou popularitu, přesedlala na exkluzivní Fortnum and Mason, který dodává lahůdky královské domácnosti už od roku 1707.

Srovnávací test

Redakce listu Evening Standard ovšem nemeškala a dala vánoční pudinky obou firem - spolu se třemi dalšími kontrolními vzorky - přezkoumat odborníku na sousto vzatému. Šéfkuchař Richard Blade přišel, ochutnal a prohlásil:

"Vánoční pudink Fortnum and Mason za téměř deset liber svou chutí hluboce zaostává za pudinkem původního dodavatele, Tesca, který stojí pouhé čtyři libry."

Je ovšem třeba dodat, že pan Blade pudinky ochutnával bez nejdůležitější ingredience - bez koňaku, a že důvodem, proč volba padla na dražší obchod, nebyla snaha, dopřát těm, kdo se o monarchii celý rok zblízka starají, přepychovější zboží, ale zcela obyčejná šetrnost: firma Fortnum and Mason prostě nabídla větší slevu na zakázku v ceně deseti tisíc liber.

Využití války k různým účelům

"Naše úloha v Afghánistánu spočívá v tom, hledat možnosti, jimiž by se ženy mohly podílet na jakékoli příští vládě v oné zemi. Ženy by mohly být zastoupeny padesáti procenty, ale to by nemělo žádný význam, pokud afghánské ženy nebudou mít pocit jistoty, že se opravdu mohou do vlády zapojit. A to je náš úkol."

Uvedla Maggie Baxterová, která je ředitelkou Womankind, nátlakové skupiny, která bojuje proti násilí vůči ženám na celém světě, a jedné z mnoha britských organizací, které se snaží válku v Afghánistánu využít k popularizaci vlastních cílů. Afghánskou válku si přivlastnili také ochránci práv zvířat:

Ve středu se veterán labouristické politiky, a typický představitel staré labour, Tony Banks přihlásil v interpelacích předsedy vlády, a zeptal se Tonyho Blaira, co hodlá udělat pro zoologickou zahradu v Kábulu.

"Všichni sdílíme obavy o budoucnost lidí v Afghánistánu, ale projeví pan premiér soucit s afghánskými zvířaty? Viděl pan premiér obrázky zvířat v kábulské ZOO? Lvici Marjan a chudáka černého medvěda, kterému nějaký barbar uřízl čenich?" citoval jeho slova čtvrteční Daily Telegraph.

Ale toto volání zůstalo více méně oslyšeno - protože tragédie kolem povstání a krveprolití v Mazáre Šarífu znovu vyvolalo otázky kolem britské úlohy v afghánské válce.

Masakr talibanských bojovníků

Informace a reportáže zpravodajů BBC, kteří mezi prvními vstoupili do pevnosti v Mazáre Šaríf, zprávy o rozsekaných tělech, o tisících střepin granátů, šrapnelů a bomb, rozvířily jinak poměrně apatickou veřejnost v Británii.

Organizace lidských práv Amnesty International požaduje nezávislé vyšetřování událostí, spojených s krvavým zákrokem proti vzbouřeným zajatcům, a Donald Anderson, labouristický poslanec a předseda parlamentního výboru pro zahraniční věci, je přesvědčen, že takový krok by byl rozumný:

"Myslím, že vzhledem k počtu těch, kdo se vzdali a kdo byli zabiti, je tady oprávněný důvod pro vyšetřování v nějaké podobě. Východisko je jasné: byla tu velká nejistota, jak naložit s cizinci - s Araby, kteří bojovali po boku Talibanu, a bylo tu samozřejmě obrovské pokušení, pozabíjet je. Ale to se nedalo udělat otevřeně, protože to všechno monitorovaly světové sdělovací prostředky."

Ministerský předseda Tony Blair se evidentně cítil nesvůj, když musel celou záležitost komentovat na čtvrtečním francouzsko-britském summitu s prezidentem Chiracem a premiérem Lionelem Jospinem. Nikdo zatím přesně neví, co se stalo, řekl Tony Blair:

"Řekli jsme zcela jasně, že jsme přesvědčeni, že by se s vězni mělo nakládat řádně. Nabádám jenom k opatrnosti v tomhle případě: máme k dispozici mnoho zpráv, ale nevíme, nakolik jsou ty zprávy pravdivé. Tak či onak, myslím, že je důležité, abychom měli napřed k dispozici fakta, a teprve potom vynášeli soudy. Je to obtížná situace, ale když se ohlédneme za posledními týdny, myslím, že většinu lidí překvapí, kolik jsme toho dosáhli a jak daleko jsme došli."

Antiteroristický zákon vrácen
k přepracování

Mezitím pokračuje zápas o nové zákony o boji proti terorismu, který se vláda pokouší prohnat britským parlamentem v jednom obrovském legislativním sprintu. Nová labour Tonyho Blaira sice ve středu prosadila návrh zákona v Dolní sněmovně, a to přes revoltu části řadových labouristů, ale ve čtvrtek došlo ve Sněmovně lordů k překvapivému zvratu - Horní sněmovna prostě vrátila zákon Dolní sněmovně k přepracování.

Návrh zákona totiž předpokládá, že ministr vnitra bude mít pravomoc, internovat osoby podezřelé z účasti na mezinárodním terorismu bez soudu až na půl roku. Toto opatření má postihnout především stoupence hnutí jako Al-Káida, kteří mají základny v Británii, ale kteří nemohou být v Británii souzeni, protože se tu nedopustili žádného zločinu, a nemohou být vydáni, protože by jim hrozilo mučení nebo smrt.

Ministerstvo vnitra návrh zákona koncipovalo tak, aby se nedal použít proti těm, kdo připravují teroristické akce na britském území - něco takového prý není nutné, protože tyto případy mohou jednak být souzeny před britskými soudy, jednak pro ně existuje zvláštní zákonodárství o boji proti terorismu. A ministr Blunkett v neposlední řadě zjevně také nechtěl, aby se zdálo, že obnovuje možnost internace pro irské teroristy.

Důvody zamítnutí zákona

Ale v soudních kruzích vyvolává znepokojení celý návrh zákona o mezinárodním terorismu:

"Zhruba tak šest nebo sedm set let soudy v téhle zemi bránily jednotlivce před vězněním bez soudu, takže návrh, aby ministr vnitra mohl někoho zavřít skoro na neomezenou dobu, jenom na základě vyjádření zpravodajských služeb, se vážně rozchází s tradicemi této země," tvrdí liberálně demokratický peer Thomas Martin.

A Sněmovna lordů žádá labouristickou vládu, aby svůj přístup přezkoumala - a žádají o to i sami labourističtí peerové, jako je Lord Desai:

"Pokud vláda neudělá podstatné ústupky, je dost pravděpodobné, že bude příští týden znovu poražena. Vláda se musí na něco rezignovat, když chce prohnat tento návrh zákona parlamentem tak prudkým tempem. Když je tak málo času na to, debatovat o věcech pořádně, pak se bude vláda muset něčeho vzdát, jinak si Sněmovnu Lordů velmi, velmi pohněvá."

Vládní reprezentace labouristů ve Sněmovně Lordů má jiný názor. Lord Rooker je náměstek ministra vnitra, jehož úkolem je návrh zákona prosadit v horní komoře parlamentu:

"V průběhu celého procesu schvalování tohoto zákona chceme jen jedno: naslouchat, co tomu říkají lidé. Zoufale se od začátku snažíme najít tu správnou rovnováhu, aby byl zákon přijatelný pro vládu, pro ministry, ale také pro obě sněmovny."

Existující legislativa

Ale to neřeší dva základní problémy nového zákona proti terorismu, na který poukazují jeho odpůrci: Existující britské protiteroristické zákony jsou dostatečně silné - zákon z roku 2000, schválený před necelými osmnácti měsíci, už umožňuje obžalobu proti každému, kdo plánuje či vyzývá k terorismu, ať už v téhle zemi, nebo v zahraničí.

A podle liberálního demokrata Thomase Martina je neudržitelné tvrzení ministerstva vnitra o tom, že nový zákon by postihl jen zanedbatelný počet cizinců:

"Zákon je koncipován tak volně, že by mohl postihnout také obrovské množství dalších lidí, lidí, kteří jsou v téhle zemi ze zcela nevinných důvodů. Stačí, aby někdo někoho se zlým úmyslem udal bezpečnostním službám, a postižený bude zatčen a posazen za mříže, aniž by jeho případ byl řádně vyšetřen."

Je tu ovšem protiargument - stačí se jen podívat na případ, kdy se afghánský přistěhovalec, u něhož policie našla sto osmdesát tisíc liber v nejrůznějších měnách, soudně domáhal, aby mu sociální úřad začal znovu vyplácet sociální podporu. Ačkoli osobně podporu dostávat nebude, soudce jeho rodině podporu přiznal - údajně z humanitárních důvodů.

Zemřel Ex-Beatle George Harrison


V pátek zemřel v Los Angeles kytarista Beatles George Harrison ve věku 58 let

"Vyrůstali jsme s Beatles. Jejich hudba, skupina, osobnosti v té skupině - to bylo prostředí našeho života, a myslím, že lidi jeho smrt hodně zarmoutí. Myslím, že stojí za zdůraznění, že to nebyl jen velký muzikant a umělec, ale že v sobě měl velkou dávku křesťanské lásky. Proto pro něj budou truchlit lidé na celé zeměkouli."

Tak pravil ministerský předseda Tony Blair, když se dověděl o smrti jednoho z hlavních idolů těch, kdo byli v šedesátých letech teenagery a fanoušky skupiny The Beatles. Toto prohlášení, jakých premiér Blair od nástupu do funkce u příležitosti různých úmrtí s určitou dávkou kazatelského zanícení pronesl nespočet, kontrastuje s mnohem osobnějšími slovy třeba takového Paula McCartneyho.

"Byl to báječný člověk, velice odvážný člověk, měl skvělý smysl pro humor. Je vážně něco jako můj mladší bratr. Chtěl bych poprosit všechny, a zejména sdělovací prostředky, přistupovali k pozůstalým Olivii a Dannymu v téhle těžké době co nejlaskavěji. Znal jsem George odjakživa, a strašně mě zničilo, když jsem ho viděl odcházet."

Mecenáš Monty Pythonů

Hudební historie skupiny Beatles je dobře známá. Méně známá už je skutečnost, že Harrison po rozpadu Beatles často riskoval majetek kvůli uměleckým projektům svých kolegů. Jako velký fanoušek komického týmu Monty Python si dokonce vzal hypotéku, aby pomohl financovat film Život Briana. Obdiv byl zřejmě vzájemný, jak připomíná jeden z hlavních Pythonů, Michael Palin.

"Byl jsem obrovský fanoušek Beatles. Už to, že George harison poslal Monty Pythonům po jejich prvním nahrávání ve studiu v roce 1969 lístek, v němž říkal, jak strašně se mu náš program líbil. Produkce nám ten lístek zapřela - lidi v BBC nevěřili, že to je skutečně od George Harrisona. To jsme se dověděli až o pár týdnů později. Z toho se pak vyvinul vzájemný obdiv a vzájemné přátelství. Roku 1978 nám umožnil natočit Život Briana, a mně pak film Misionář. Nic z toho by se nemohlo stát bez Georgeova nadšení a inspirace."

V Liverpoolu se u muzea Beatles od pátečního rána začaly shromažďovat bez ohledu na nepřízeň počasí zástupy truchlících fanoušků. Ale už nikdy neuslyší Harrisonovo lakonické konstatování: "Já jsem George a hraju na kytaru."

Soutěžní otázka


George Harrison (vlevo) byl nejmladším a nejnenápadnějším členem legendární skupiny The Beatles

Smutná zpráva o Georgi Harrisonovi nás přivádí k dnešní hádance, která se obrací na milovníky a znalce skupiny Beatles, ale nejenom na ně.

Ačkoli John Lennon, Paul McCartney a George Harrison hráli společně už koncem padesátých let - roku 1958 založili skupinu s názvem Quarrymen - v roce 1960 přibrali kytaristu Stuarta Sutcliffa a Peta Besta, který hrál bicí, a vytvořili novou skupinu s novým názvem.

Tato skupina hrála s nepříliš velkým úspěchem po barech v německém Hamburku - tomuto období je mimochodem věnována hra Přítomnost skotského autora Davida Harrowera, která měla premiéru letos v dubnu v Královské Shakespearovské společnosti ve Stratfordu - a pak v liverpoolském klubu Cavern.

Ve dvaašedesátém roce prodělala skupina zásadní proměnu: Stuart Sutcliff odešel studovat umění a vzápětí zemřel, Peta Besta u bicích nahradil Richard Starkey, známější pod uměleckým pseudonymem Ringo Starr. Vykládat další osudy skupiny Beatles by bylo jako nosit sovy do Athén.

Jenomže v roce 1960 se nová skupina ještě nejmenovala Beatles a my se ptáme:

Pod jakým původním názvem vystupovali Beatles v roce 1960?

Odpovědi nám pošlete do pátku 14. prosince na adresu:

Týden v Británii
BBC Czech Section
P.O. Box 76
London WC2B 4PH

Pro vylosované výherce máme opět připravenou odměnu.

Překvapivý konec billboardu


Reklama na nový operační systém Microsoftu zakrývala Anrew Whistonovi výhled z okna přes rok

"Překvapte sami sebe, překvapte každého!" hlásala reklama na novou verzi počítačového operačního systému Windows XP v jedné uličce v jižním Londýně.

Nuže, v úterý vzal jistý čtyřiatřicetiletý Andrew Whiston výzvu společnosti Microsoft doslovně. Panu Whistonovi, režisérovi, jehož filmovou a televizní slávu zakládají především klipy pro hvězdy pop music, jako je Mel B nebo skupinu Massive Attack, totiž v úterý praskly nervy a došla trpělivost.

Co tedy udělal? Otevřel okno a vzal do ruky pilu. A tak poprvé po více než roční přestávce svítilo do předsíně jeho bytu světlo. Totiž, to bylo tak: Je to už víc než rok, co se pan Whiston jednou vrátil z víkendu, a ke své hrůze zjistil, že přes celou zeď jeho bytu umístila reklamní agentura bilboard a řečené okno plně zakryla.

"Nechal jsem to být celý rok, ale co je dost, to je dost," zvěstoval Andrew Whiston velkému davu, který se shromáždil v jinak liduprázdné uličce před domem s trafikou, když se ruční pilkou prokousával reklamou na Windows, která mu až dosud stínila okno.

Všudypřítomná reklama

Ale to mu nestačilo, a tak se pustil do rozsáhlé filipiky proti reklamním společnostem, reklamě a modernímu způsobu života v Británii vůbec:

"Do jaké hloubky bude reklama rozežírat naše životy? Kvůli reklamě se ani nemůžu ráno podívat z okna - nevidím světlo, a protože bilboard směřuje do ulice, nevidím ani reklamu. Reklama zabírá každý čtverečný centimetr tohoto světa, pohlcuje nás."

Reakce protivníků v tomto křižáckém tažení páně Whistonově byla spíš tlumená: "My jsme to tam neinstalovali. Ten bilboard tam připevnila firma, kterou jsme letos odkoupili, a instalace proběhla na základě smlouvy s majitelem nemovitosti. Ostatně, pan Whiston může být rád, že je rád - podle smlouvy má bilboard zatemnit okna dvě," tvrdí mluvčí agentury O’Ferris, které bilboard oficiálně patří.

Podobně vyhýbavě ke zkáze své reklamy přistupuje také softwarový gigant Microsoft: "Naše reklamní kampaň pro Windows XP skončila už před třemi týdny - takže bychom tuhle reklamu museli sundat tak jako tak," vysvětluje mluvčí Microsoftu trochu nepřesvědčivě.

Vzpoura s pilkou

Tenhle čin vzpoury s pilkou, která ve světě reklamy vyřízla obdélníček zvíci okna, zajistil panu Whistonovi okamžik pomíjivé slávy a paradoxně taky chvilkovou reklamu jeho práci - to když o revoltě referoval denní tisk.

Ale pan Whiston si - jakožto filmař - váží především nového světla: "Připadám si teď, jakobych se přestěhoval do nového bytu. Zima je dost tmavá a depresivní i bez zatmění."

A pak se vrací ke svému hlavnímu tématu - nelibosti, kterou v něm vyvolává reklama: "Podobně jako všechny ostatní, také mě ustavičně deptá, že se kvůli reklamě cítím jako člověk naprosto neúspěšný a zbytečný. Reklama za reklamou mi totiž připomíná, jak je živobytí drahé a kolik peněz mi chybí."

 


    Zpět nahoru  
© BBC World Service
Bush House, Strand, London WC2B 4PH, UK.
Zprávy ve 43 jazycích: