Pokud si politologové v posledních letech oblíbili mluvit o neuralgických bodech, těžko nějaké lokalitě na zeměkouli přísluší toto "lékařské označení" více než Izraeli.

Fakt, že událostem v takhle napjaté oblasti pokračujícího izraelsko-palestinského konfliktu za celý rok dominuje smrt jednoho muže, určitě palestinskému vůdci jen dodává na historickém významu.

Ale ještě než začneme zkoumat, co vyplývá v roce 2004 pro Blízký východ bez Arafata, připomene si konec jiného, radikálnějšího, palestinského představitele.



V druhé polovině března zasáhla raketa z izraelského vrtulníku v Gaze chromého zakladatele palestinského radikálního hnutí Hamas, šajcha Ahmada Jásína.

Jeho likvidace si podle arabských radikálů žádala odvetu a Jásínův nástupce v čele místní pobočky Hamasu v Gaze - Abdel Aziz Rantisi - se o izraelské vojenské operaci vyjádřil následovně.

"Izraelci nezavraždili jenom šejka Ahmeda Jásína, ale snaží se zničit všechno. A my teď říkáme těm vrahům a teroristům: tohle je začátek války," řekl nekompromisní Rantísi, kterého ovšem potkal stejný osud jako Jásína - jen o několik týdnů později.

Izraelská likvidace dvou vedoucích představitelů radikálního Hamasu společně s vojenskou operací v Gaze jen prohloubily hněv Palestinců.



Na druhé straně plán izraelského premiéra Ariela Šarona na odchod Izraelců z pásma Gazy pobouřil jednak místní osadníky, tak jeho vlastní stranu Likud.

Ta ve vnitrostranickém hlasování kontroverzní plán odmítla a spory vedly k rozpadu koaliční vlády.

Jestřáb Šaron však pro své záměry získal podporu u opozičních poslanců Strany práce, se kterou má počátkem letošního roku vytvořit vládu národní jednoty. Za to ho kritizuje likudský poslanec Knessetu Juli Edelstein.

"Premiér Ariel Šaron, kterého si všichni vážíme, by měl více dbát názoru strany Likud, kterého ho do úřadu zvolila. Domnívám se, že v tomto případě by měl spíš naslouchat poslancům vlastní strany než hledat kvůli konkrétní otázce spojence v opozici. Takhle se podle mého nedá země řídit," říká poslanec vládního Likudu.

Šaron tento rok sice slíbil i některé ústupky ohledně trasy bezpečnostní bariéry, oddělující izraelská a palestinská území, arabský svět ho však podezírá z toho, že chce stanovit hranice budoucího palestinského státu.



Palestinci se také domnívají, že i stažení z pásma Gazy, plánované na rok 2005, povede jen k dalšímu využití vojenské síly jinde.

"Přivítal bych jakékoli stažení z okupovaných území, ale jestliže Šaronův plán říká, že evakuace Gazy povede k posílení a rozšíření okupace území Západního břehu, potom celý projekt odmítám."

"Pokud je ovšem plán součástí širšího rušení přítomnosti na okupovaném území, pak je vítám," říká Ahmed Tibi, arabský poslanec izraelského parlamentu.

Budou stažení Izraelců z Gazy v roce 2005 provázet násilné srážky jakými jsme ještě před několika týdny byli svědky třeba v Nábulusu?

Někteří židovští osadníci si nechávají vyplatit odstupné a začínají se z oblasti stěhovat. Jiní ale ustoupit nehodlají.

Palestincům se navíc ani trochu nelíbí jednostranný způsob, kterým se stažení organizuje. Izraelská strana tvrdí, že nemá pro podobné rozhovory v palestinské samosprávě partnera.



A tím se opět dostáváme k zahájené reorganizaci uvnitř Palestinské samosprávy, která následovala po skonu Jásira Arafata v Paříži.

"Jásir Arafat, předseda palestinské samosprávy zemřel v Percyho vojenské nemocnici na pařížském předměstí Clamart ve tři hodiny třicet," oznámil mluvčí dotyčné vojenské nemocnice 11. listopadu.

Toto konstatování ukončilo týdny vlekoucí se spekulace a neověřená prohlášení o Arafatově skonu, ale i podobně pestrou životní dráhou 75letého palestinského vůdce.

Ten v roce 1993 dostal za snahy o urovnání blízkovýchodního konfliktu Nobelovu ceny míru. Který pro Washington a Izrael zůstal teroristou.

"Problém Jáira Arafata spočíval v tom, že si přisvojil strategii teroru, uplatňoval koalici teroru a vykonával teroristickou válku, která si vyžádala oběti mezi dětmi i starými lidmi," lakonicky hodnotí premiér Ariel Šaron, který s podporou Ameriky Aarafata poslední roky zcela izoloval v prezidentském paláci v Ramalláhu.



Většina historiků Arafatovi vyčítá promarněnou příležitost jednání z července 2000 v americkém Camp Davidu, kdy palestinský předák během rozhovorů s tehdejším izraelským premiérem Ehudem Barakem odmítl nejvelkorysejší nabídku, jaké se kdy Palestinci od Izraele dočkali.

Jinak ovšem tehdejší vstřícnost palestinského předáka hodnotí Arafatovi krajané jako Moein Shomali, který žije v České republice.

"Myslím, že v této chvíli jednal dobře. Nabídky neodpovídaly nárokům Palestinců, zejména ohledně Jeruzaléma, a proto je Arafat odmítl," říká Moein Shomali.



Ve funkci předsedy Hnutí za osvobození Palestiny Arafata mezitím nahradil Abú Mázin - bývalý palestinský premiér- známý též jako Mohammed Abbás.

Toho do svého čela pro volby na funkci předsedy palestinské samosprávy nominovalo i nejsilnější politické hnutí Fatáh. Volby proběhnou 9. ledna.

Mohammed Abbás kandiduje jako nezávislý a těší se podpoře zejména mladších členů Fatáhu.

Ti si od jeho kandidatury a případného vítězství slibují porážku staré gardy palestinských vůdců, kterou ztělesňoval právě zesnulý Arafat.



Jak v Jeruzalémě před Vánoci shrnul patriarcha Michel Sabach, teprve budoucnost ukáže, zdali měli pravdu ti, kteří Arafata považovali za překážku míru.

Pokud se nyní v regionu prokáže dostatek mírové vůle, tak v pořádku. Pokud ne, Arafat nebyl tou překážkou, o které podle patriarchy mluvili političtí představitelé Washingtonu a Izraele.