Když Česká republika, Slovensko, SLovinsko, Polsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Malta a Kypr rozšířily 1. května evropský klub na pětadvacet členů, Unie se stala obchodně nejrozsáhlejším blokem, jehož celková populace překračuje 455 milionů občanů.

Politické síly ve státech EU se budou moci k ústavní smlouvě volně vyjádřit Romano Prodi

Celní kontroly na českých hranicích skončily.

Koncem října pak v Římě proběhla ceremonie, při které nejvyšší představitelé členských zemí jednotné Evropy podepsali Evropskou ústavu.

"Národní politické síly se budou moci k ústavní smlouvě volně vyjádřit. Vlády však budou mít za povinnost zajistit, aby se debaty v parlamentech a v kampaních před referendy držely tématu evropské ústavy," naznačil tehdejší předseda Evropské komise Romano Prodi další osud dokumentu, který musí ještě projít ratifikací ve všech 25 členských zemích.



V některých státech pětadvacítky však bude pro ratifikaci stačit rozhodnutí parlamentu. V jedenácti z nich, včetně České republiky, se mají konat referenda.

"Na ratifikaci jsou vyčleněné 2 roky a v dnes podepsané ústavě stojí, že pokud ústavu odmítne ratifikovat 5 států, bude muset Evropská rada rozhodovat o dalším postupu; ale to je jen litera zákona. Ve skutečnosti se předpokládá, že kdyby malá země v referendu ústavu odmítla, musela by si pak s EU pracně vyjednávat zvláštní režim."

"Daleko větší problém by nastal, kdyby ústavu odmítla ratifikovat velká země, například Francie. Celá ústava by byla de facto mrtvá a celé integraci by mohlo hrozit zastavení," upozornil z Říma zpravodaj BBC Daniel Kaiser.

Evropská ústavní smlouva významným způsobem upravuje fungování Unie: omezuje právo veta v Radě ministrů a zavádí v některých otázkách většinové hlasování, vytváří funkci stálého předsedy Rady, zřizuje také post evropského ministra zahraničí.

Významnější pravomoci by měl s ústavou získat v neposlední řadě Evropský parlament, který si svůj vliv na podzim vyzkoušel na evropské vládě, když Evropské komisi nastupujícího portugalského předsedy Josého Manuela Barrosa odmítl navrhovanou sestavu komisařů.

Největší poprask měly způsobit výroky plánovaného italského komisaře Rocca Butiglioneho o hříšnosti homosexuálů a neschopnosti svobodných matek. Barroso byl tedy nucen učinit některé personální změny a přesuny a teprve potom europoslanci jeho komisi schválili:



"Dámy a pánové, rád bych vám za všechny členy komise poděkoval za projevenou důvěru, kterou jste nám projevili," řekl nový předseda Barroso a upozornil, že jeho tým podpořily dvě třetiny, což by podle něj těžko dostaly vlády většiny členských zemí.

Rozšířenou Evropskou unii čekají i v nastávajících letech důležité úkoly.

Ratifikace Ústavy zřejmě neproběhne bez perného vyjednávání a její výsledek zůstává nejistý.

Problematická bude podle pozorovatelů také integrace chudších zemí, ale i jednotná imigrační, bezpečnostní a finanční politika.

A také důsledné uplatňování jednotné rozpočtové strategie, jejíž pravidla tříprocentního maxima rozpočtového schodku deset členských států EU zřejmě i za loňský rok překročilo.

Pravidla takzvaného evropského stabilizačního paktu - které například italský premiér Silvio Berlusconi otevřeně prohlašuje za stupidní a Francie s Německem je nedodržují od roku 2002 - nesplňuje ani šest nových členských zemí.

To, že ani letos Evropská komise, která dodržování pravidel střeží, neuplatnila proti dvěma nejsilnějším ekonomikám eurozóny sankce, pro mnohé znamená selhání a zbytečnost paktu, který měl s jednotnou měnou euro tvořit jeden ze základních pilířů eurozóny.