Ondřej Štindl zpravodaj BBC

	Zimbardo provedl experiment v roce 1971 na Stanfordské univerzitě

Jednasedmdesátiletého vědce nadace oceňuje za práci na poli zkoumání vlivu patologického prostředí na člověka, publikoval i texty o psychologii terorismu.

Světovou proslulost Philipovi Zimbardovi přinesl především výzkum, do nějž se pustil před čtyřiatřiceti lety a který získal značnou proslulost i mimo odborné psychologické kruhy.

Stanfordský vězeňský experiment

Zimbardo tehdy vybral několik desítek studentů, kteří měli několik dní žít v jakési věznici - část z nich měla hrát vězně bez jakýchkoliv práv, část naopak dozorce.

Zimbardo musel experiment předčasně ukončit. "Dozorci" totiž vězně začali ponižovat a ohrožovat způsobem, který mohl vězňům způsobit trvalé následky.

ZÁVĚR EXPERIMENTU za určitých okolností se může hrůzných skutků dopouštět prakticky kdokoliv, pokud má dojem, že k tomu má svolení jakési autority

Závěr experimentu tedy - zjednodušeně řečeno - zněl: za určitých okolností se může hrůzných skutků dopouštět prakticky kdokoliv, pokud má dojem, že k tomu má svolení jakési autority.

Zimbardův výzkum je často zmiňován i v současnosti třeba v souvislosti se skandálem ve věznici Abú Ghraib nebo televizními reality shows.

Zimbardo sám svůj experiment s nadsázkou označuje za vůbec první reality show, sám ten žánr zábavy z principu neodsuzuje.

Sledovat ponižování lidí, ale podle něj může přinést následky nejen přímým účastníkům, ale i divákům.

Přestat hrát, začít žít

Ze slavného Zimbardova experimentu vyplynulo, že lidé, kteří přijmou nějakou shůry nadefinovanou roli - třeba strážce ve věznici - ji přestanou hrát a začnou ji žít.

Philip Zimbardo připouští, že v rámci Stanfordského experimentu se něco podobného přihodilo i jemu.

Zimbardo sám svůj experiment s nadsázkou označuje za vůbec první reality show, sám ten žánr zábavy z principu neodsuzuje

Experiment nakonec zastavila tehdejší Zimbardova dívka a současná manželka Martina.

V pondělí vyprávěla o tom jak přišla mezi výzkumníky, kteří byli tím, co viděli, fascinováni - jí to ovšem připadalo "jen" strašné.

"Většina účastníků Stanfordského experimentu i podobných dalších, stejně jako většina lidí v totalitních společnostech se podvolila, chovala se způsobem, jaký se od nich očekával. Co ale víme o těch, kdo vzdorovali?" říká Philip Zimbardo.

Stanfordský vězeňský experiment je i po více než třiceti letech asi tím nejznámějším psychologickým pokusem, související studie je ten nejčastěji stahovaný psychologický text.

Jeho opakování by v současné době, kdy psychologické experimenty podléhají různým etickým restrikcím, nebylo možné.