Ondřej Tuček BBC, Londýn

Premiérem v letech 1976-79

Lordu Callaghanovi z Cardiffu, který zemřel 11 dnů po úmrtí své manželky, scházel jeden den do 93. narozenin. Žádný z britských ministerských předsedů před Callaghanem se nedožil vyššího věku.

Podle velikosti fotografie na titulní stránce lze usoudit, jak hluboké politické sympatie ten který nedělník k někdejšímu premiérovi choval.

Největší fotografie přinášejí Observer a Independent, nejmenší Sunday Telegraph.

Independent otiskuje Callaghanovu černobílou fotografii z dob jeho politického zenitu.

Na ten, jak připomíná deník, se někdejší vůdce labouristů pilně vyšplhal přes odborářské funkce a 3 nejdůležitější ministerské posty - vnitra, zahraničí a financí.

V druhé světové válce sloužil James Callaghan u námořnictva.

Živé vzpomínky

Všechny noviny oplývají povětšinou uctivými vyhodnoceními a vzpomínkami v dobrém z úst představitelů jak dnešní, tak i řady předchozích vlád.

Shodou okolností nejzajímavější články o lordu Callaghanovi pocházejí z pera jeho bývalých kabinetních kolegů, kteří se v osmdesátých od labouristické strany odtrhli, aby založili stranu sociální demokracie:

Shirley Williamsová vzpomíná v Independentu, David Owen a Roy Jenkins v Sunday Times.

Podle baronky Williamsové byl James Callaghan ztělesněním demokratického socialisty a příkladným ministerským předsedou, který nikdy nekritizoval z ústraní.

Autorka pietního zamyšlení v Independentu srovnává Callaghanův styl vládnutí se stylem současného premiéra Tonyho Blaira.

"Tony Blair je křesťanský spíše než sociální demokrat. Je to typ politika-manažera spíše než původního labouristy, za kterého se považoval Callaghan.

"Svět se změnil. Nová Labour se snad poučí ze svých nesnází a bude pohlížet s většími sympatiemi na své stranické předchůdce - tedy na muže a na ženy, kteří se snažili naplnit příslib demokratického socialismu.

Někdejší ministr zahraničí David Owen v Sunday Times k tomu mimo jiné poznamenává:

"Callaghan věřil v kabinetní vládu. Předsedal šťastné lodi, na které si jeho kolegové z levého i pravého boku mohli vyměňovat názory v atmosféře důvěry a sebedůvěry, jaká od té doby nepanovala za žádného ministerského předsedy.

"Pokud chcete, nazvěte to politikou starého střihu nebo starou Labour, ale já to nazývám čestnou vládou."

Mrtvý o mrtvém

Sunday Timev otiskují také celostránkový nekrolog napsaný bývalým Callaghanovým dlouholetým blízkým kolegou a posléze politickým odpůrcem Royem Jenkinsem.

Jenkinsova slova na Callaghanovu adresu neznějí právě nejlichotivěji:

"Jeho intelektuální schopnosti nebyly velké. Co ho ještě více omezovalo, byla jeho neochota využít schopností jiných lidí. Jako člověk a politik byl od přírody konzervativní.

"Dokázal přijít z dobrým taktickým řešením, ale o to horší byl jako stratég. Ačkoliv nebyl nadměrně vysoký, požíval pověst velkého muže a jako takový byl také karikován."

Tolik nekrolog z pera Roye Jenkinse v Sunday Times. Je mírně paradoxní, že Jenkins zemřel dříve než muž, jehož životní dílo zhodnotil.

Lze tedy polemizovat, že nedělní Timesy otiskly názorově vyhraněný článek autorovi, na něhož se v případě nesouhlasu nelze obrátit s kritickou výtkou.

Tentýž list dodává, že během a především na konci Callaghanova působení ve funkci předsedy vlády se Británie ocitla v asi nejsvízelnější hospodářské situaci od konce 40. let minulého století.

Jamese Callaghana v roce 1979 vystřídala v Downing Street číslo 10 Margareta Thatcherová.

Vzkaz od hlavy britských katolíků

Dalším tématem, který se dostal na první stranu novin - konkrétně Daily Telegraphu, je ostrý protest kardinála Cormaca Murphyho-O'Connora proti uměle přerušenému těhotenství.

Hlava katolické církve v Británii v samostatném článku v témže listu při příležitosti oslav velikonočních svátků zdůrazňuje potřebu víry ve vzkříšení Ježíše Krista.

Své námitky proti vědeckým zásahům do vývoje člověka kardinál Murphy-O'Connor zdůvodňuje takto:

"To nesprávné na interrupci, eutanazii a výzkumu lidského embrya nejsou motivy, které k nim vedou.

"Ty jsou často šlechetné. Jejich účelem je předejít narození nechtěného dítěte, zamezit bolestem a utrpení, odpomoci dítěti od smrtelné choroby.

"Ale ve všech těchto případech platí otřesná pravda, že jsou to silní jedinci, kteří rozhodují o osudu jedinců slabších.

"Jedna lidská bytost se proto stává nástrojem v rukou jiné lidské bytosti.

"Tím se vydáme na cestu eugeniky (vědy zabývající se zlepšováním dědičného základu a vývoje) a z německé historie všichni víme, kam tato cesta vede."

Domnívá se arcibiskup westminsterský a kardinál Cormac Murphy-O'Connor v Sunday Telegraphu.

Odtud podtitulek na první straně tohoto nedělníku o tom, že hlava britské katolické církve přirovnává 6 miliónů potratů uskutečněných od jejich povolení zákonem k nacistické genocidě.

Bývalý fotbalista-komunista vypráví o SSSR

Observer ve své sportovní příloze přináší celostránkový profil anglického publicisty a fotbalisty Jima Riordana, který studoval a dlouhodobě působil v Sovětském svaze.

Jak píše autor článku Will Buckley, Riordan hrál kdysi jako jediný Brit v nejvyšší sovětské fotbalové lize.

Nedávno také pracoval coby tlumočník ruského fotbalisty Alexeje Smertina během Smertinova zapůjčení londýnskou Chelsea jihoanglickému Portsmouthu.

Riordan v článku mimo jiné vzpomíná na mnoho bývalých komunistických představitelů, včetně českých, které v Sovětském svazu potkal.

"Oslavoval jsem prvního ledna kubánskou revoluci po boku Chruščeva, setkal jsem se s Ho Či Minem, Janem Kádárem a Antonínem Novotným z Československa.

"V roce 1961 jsem se na stranické škole seznámil s [Alexandrem] Dubčekem. Byl to milý člověk. Jednou jsme spolu seděli pod portrétem Lenina a Dubček řekl: "Přísahám, že naposledy tam vedle něj seděl Stalin.""

Tolik bývalý britský fotbalista a - jak uvádí článek v dnešním Observeru - bývalý komunista Jim Riordan.