BBC Online Network | váš názor
 
Zprávy
Analýza
Britský tisk
Evropský tisk
Radiofejeton
Dobré ráno
Interview
Víkendové pořady
Nová Evropa
Frekvence
Programy
Redakce
In English
Anglicky
s BBC
 
Other BBC sites:

Omnibus


Celosvětová debata o trestu smrti


Trest smrti dosud zrušilo 87 zemí


Neděle 25. února 2001


Připravil Vít Pohanka

Trest smrti je zřejmě starý jako lidstvo samo, najdeme o něm zmínky v nejstarších písemných památkách. Drakonické, ale jasné tresty, často smrti, za různé zločiny stanovuje například Starý zákon v druhé knize Mojžíšově.

V křesťanských zemích se popravovalo v různých dobách za různé přečiny a nedá se říct, že se postupem času stávaly trestní řády méně přísnými. V 15. století například v Anglii znali 7 druhů těžkých zločinů, za které se popravovalo. Na počátku 19. století bylo 200 zločinů, za které byli jejich pachatelé trestáni šibenicí.

Abolicionismus - hnutí za zrušení trestu smrti - získalo především v průběhu 20. století na síle a dokázalo se v mnoha zemích na světě prosadit, jinde se ovšem popravuje dál, mimo jiné v největších a nejlidnatějších státech - v Číně, Indii, ve Spojených státech a poprava stále existuje i v trestním řádu Ruské federace.

Argumenty odpůrců trestu

Pro zachování trestu smrti se vyslovuje i veřejné mínění v mnoha zemích, které již nepopravují. Dá se očekávat, že trest smrti bude postupně zrušen? Nebo naopak může převážit hlas lidu, volající po jeho obnovení? A jaké jsou vlastně argumenty jeho odpůrců?

  Trest smrti ve světě
75 zemí trest smrti zrušilo
13 zemí ukládá trest smrti výjimečně
20 zemí trest smrti nezrušilo,
ale neukládá ho

87 zemí trest smrti ukládá
 

Pat Wilkinsonová vede v mezinárodní centrále organizace Amnesty International zasazující se o lidská práva tým, který monitoruje situaci ohledně trestu smrti po celém světě.

"Zemí, které zatím zrušily trest smrti za všechny zločiny, je 75. Pak jsou země, které zrušily trest smrti za běžné zločiny, to znamená že, můžete být popraven jen za něco výjimečného, třeba za vraždu prezidenta nebo za zločiny v době války. Takových zemí je 13. Kromě toho jsou státy, kterým říkáme "abolicionistické v praxi". Je jich 20, mají sice trest smrti zakotven v právním řádu, ale za posledních deset let nikoho nepopravily. A pak jsou země, které si zachovávají trest smrti a stále jej vykonávají, a těch je 87. Většina zemí na světě tedy trest smrti buď zrušila, nebo jej neuplatňuje, kromě výjimečných případů."

Podle Pat Wilkinsonové trend směřuje k celkovému zrušení trestu smrti.

"Od roku 1976 kdy jsme zahájili shromažďování těchto údajů, v průměru 3 země zrušily trest smrti každý rok. A tento trend pokračuje. Velmi málo zemí, které trest smrti zrušily, jej znovu zavedou a i když tak učiní, často jej potom zase zruší. Ale i tak, je velmi vzácným jevem, aby země, která trest smrti zrušila, jej znovu zavedla."

Nejlidnatější země popravují

Odpůrci trestu smrti ale podle Amnesty International zatím nemohou být spokojeni.

"Nejlidnatější země především v Asii trest smrti zachovávají, kromě Číny a Indie jde například o Indonésii, Filipíny, Japonsko, obě Koreje apod. A potom je tu případ Spojených států, země, kde na počátku sedmdesátých let 20. století Nejvyšší soud trest smrti zrušil, v průběhu několika let jej však znovu zavedlo 38 z 50 amerických států," vysvětluje Pat Wilkinsonová.

Z pohledu Amnesty International patří Spojené státy mezi ty neúspěšné případy ve světě, protože více států tam trest smrti udržuje, než ne. "Ale i tam už se objevuje trend myšlení, že lidé nejsou popravování spravedlivě, podle právních předpisů. Od roku 1973 až do loňska bylo ve Spojených státech propuštěno 85 lidí, kteří byli odsouzeni k smrti neprávem, jsou nevinní," říká Pat Wilkinsonová.

Ostře sledované Spojené státy

Právě Spojené státy poutají kvůli trestu smrti značnou pozornost světové veřejnosti a médií. Na jednu stranu tak trochu nespravedlivě.

V roce 1999 bylo například v Číně popraveno podle oficiálních informací přes tisíc lidí. Předpokládá se, že jich ve skutečnosti bylo mnohem víc, jenom je není možné potvrdit.

Ve Spojených státech bylo ve stejném roce popraveno asi sto lidí a to, i když vezmeme v úvahu počet obyvatel, je poměrně o hodně méně. Na druhou stranu ovšem je pochopitelné, že desítky dobře zdokumentovaných případů lidí nespravedlivě odsouzených v USA k smrti děsí nejenom novináře a veřejnost, ale i některé představitele státu.

Jedním z nich je guvernér státu Illinois John Rayner:

 

Anthony Porterovi zbývaly dva dny do popravy a 18
let strávil čekáním na smrt za zločin, který nikdy nespáchal.

 
   
 

John Rayner,
guvernér Illinois

 

"Měli jsme tu případ jistého Anthonyho Portera, černocha ve středním věku, kterému do vykonání rozsudku smrti zbývaly dva dny. Objednal si už poslední jídlo, změřili ho na pohřební oblek a potom nejvyšší soud odložil popravu kvůli jeho nízké inteligenci. Potom se jeho případem začala zabývat skupina studentů žurnalistiky. Podařilo se jí argumenty žaloby rozcupovat na kusy a dokázat Porterovu nevinu. Takže Anthony Porterovi zbývaly dva dny do popravy, 18 let strávil čekáním na smrt za zločin, který nikdy nespáchal."

Moratorium na popravy v Illinois

Guvernér Rayner je republikán a zastánce trestu smrti. Přesto vyhlásil před rokem na neurčito moratorium na všechny popravy odsouzených. Dokud, jak říká, si nebude jist, že nemůže být popraven nevinný člověk.

"Musel jsem to udělat. Měli jsme tu naprosto zoufalé, hrůzastrašné a hanebné případy neregulérně odsouzených na smrt a v tom jsme nemohli pokračovat. Z 25 lidí odsouzených k smrti jich bylo 12 popraveno a 13 osvobozeno. Nevím, jak by někdo i s jenom trochou sebeúcty mohl žít sám se sebou mohl tvrdit, že to je dobrý systém a dál jej uplatňovat. Je to špatný systém."

John Rayner reagoval na porušování právních předpisů a zákonů zjištěné jedním z předních listů státu Illinois Chicago Tribune:

"45 černých Američanů odsoudily poroty složené jenom z bílých, několik lidí bylo odsouzeno k smrti na základě důkazů poskytnutých informátory ve věznicích, kteří patří k nejméně spolehlivým. Kromě zmíněného případu Anthonyho Portera přišli novináři z deníku Daily Herald na to, že 33 lidí bylo odsouzeno k trestu smrti na základě žalob od prokurátorů, kteří byli někdy v minulosti postaveni mimo službu nebo nesměli vykonávat právnickou praxi. Jak k tomu došlo, nevím. Nejsem právník, jsem jenom lékárník. Ale myslím, že mám zdravý rozum, a co je spravedlnost, tomu rozumím."

Chudí, proto odsouzení

Jeho zjištění v podstatě odpovídají tomu, co uvádějí organizace bojující za zrušení trestu smrti ve Spojených státech. A sice že na současný systém nejvíce doplácejí příslušníci z etnických menšin a chudí, kteří nemají peníze na kvalitního obhájce.

Čekání na smrtJeden z nejmarkantnějších případů, kdy se policisté snažili co nejrychleji usvědčit pachatele dvojnásobné vraždy a de facto je poslat na smrt za použití nejenom neregulérně získaných, ale i lživých důkazů, byl případ "Ford Heights Four" - čtveřice černých Američanů odsouzených za dvojnásobnou vraždu a znásilnění, ke kterým došlo ve čtvrti Ford Heights před dvěma desetiletími.

"Obětí byl mladý bělošský pár, který byl při přepadení benzínové pumpy v převážně černošské čtvrti Chigaca unesen a zavlečen do opuštěné budovy. Tam dívku pachatelé znásilnili a spolu s jejím přítelem zastřelili. Druhého dne zatkli policisté na základě anonymního telefonu čtyři mladé černochy, předvedli je před televizními kamerami a prohlásili zločin za objasněný," informovala o zločinu televizní stanice NBC.

Čekání na smrt

Jeden ze čtveřice, Kennedy Adams, dnes vysvětluje, že byli unavení, vystresovaní a podle toho působili na diváky. U soudu byla hlavní svědkyní jejich přítelkyně, která tvrdila, že na vlastní oči viděla jejich zločin. Dva z obžalovaných byli odsouzeni k trestu smrti a dva k dlouholetým trestům vězení.

 

Můžete vzít čtyři nevinné muže. Můžete je soudit a odsoudit za nějaký hrozný zločin. To
je velmi snadné,
v téhle zemi.

 
   
 

Kennedy Adams,
odsouzený v USA

 

Kennedy Adams strávil polovinu z osmnácti let ve vězení Menard určeném pro nejnebezpečnější zločince:

"Den po dni, rok po roce, jako byste se vytráceli a přemýšlíte, jak dlouho to ještě můžete vydržet, než se zhroutíte. Často jsem přemýšlel, jak dlouho to vydržím já. Když žijete v takovém prostředí, kde jsou všichni a všechno tak negativní, tak všechno, k čemu jste byli vychováni, v co jste věřili, to všechno musíte eliminovat, je to skoro, jako byste ztratili vlastní duši. Vzpomínám si například, že jsem poštou dostával oficiální potvrzení, kolik jsem si už odkroutil a kolik mi ještě zbývá, než budu vůbec moci požádat o propuštění. Jediné číslo nebo datum, na které si vzpomínám, byl rok 2053," vzpomíná Kennedy Adams.

Křivá výpověď

To by Kennedymu Adamsovi bylo hodně přes devatesát let. K jeho štěstí si ale jako studijní projekt vybrali dvě studentky investigativní žurnalistiky, Stacey Delo a Laura Sullivan. Šest měsíců pročítaly všechny dostupné materiály a navštívili dva z odsouzených ve vězení. Potom se vydali za korunní svědkyní:

"Zaklepali jsme u ní na dveře a ona otevřela v pyžamu. Bylo to uprostřed dne. Řekli jsme jí, že pro ni máme zprávy od jejích přátel, které jsme navštívili ve vězení."

"Řekli jsme jí, že Kenny nám řekl, že jí nic nezazlívá. A že Jonathan řekl totéž, že si myslí, že je také obětí, a ona se rozplakala. A jak tam tak seděla na gauči a vzlykala, tak najednou řekla, že lhala, že si celou výpověď vymyslela. Že nic neudělali, nic z toho neudělali."

Elektrické křeslo se používá ve 4 státech USAKe křivé výpovědi přiměli podle jejích slov svědkyni vyhrůžkami policisté. Stacey a Laura se potom soustředily na policejní záznamy z vyšetřování, ve kterých našli zmínku o svědkovi, který tvrdil, že zná pravé pachatele. Podařilo se jim ho vypátrat, stejně jako jednoho z jím uvedených mužů. Ten se později k činu přiznal, případ převzali právníci a původně obviněná čtveřice tak byla očištěna.

"Víte, můžete vzít čtyři nevinné muže. Můžete je soudit a odsoudit za nějaký hrozný zločin. To je velmi snadné, v téhle zemi, v tomhle státě. To není nic těžkého, kvůli způsobu myšlení zdejších lidí, kvůli tomu, co si myslí o menšinách, hlavně o mladých černoších. Dívají se na nás, jako na nebezpečí pro společnost, škůdce společnosti. A nikdo z nás nic takového nebyl. Ani jeden z nás," říká Kennedy Adams.

Jižanské popravy

Drtivá většina všech poprav je v Americe vykonána v jižanských státech. Jenom státy Virginia a Texas popravily od poloviny sedmdesátých let, kdy byl trest smrti znovu zaveden přes 300 lidí - téměř polovinu z celkového počtu popravených ve Spojených státech.

Některé objasněné případy lidí neprávem odsouzených k smrti však přinesly i tam známky, že se postoj společnosti k definitivnímu trestu začíná měnit. Ovšem obětí justičního omylu se lidé nemusejí stát jenom tam. Svědčí o tom případ, ke kterému došlo ve státu Main na severovýchodě Spojených států.

  Trest smrti v USA
38 států ukládá trest smrti
přes 3,600 věznů v celách smrti
trest smrti může být vykonán zastřelením, oběšením, nebo
v plynové komoře

4 státy užívají elektrické křeslo
 

Kirk Bloodsworth je běloch, bývalý příslušník amerického vojenského námořnictva a nyní se živí lovem krabů a ústřic. V roce 1984 hledali policisté v okolí vraha devítiletého děvčátka. Na základě svědectví malého chlapce sestavili tzv. identikit - portrét domnělého vraha.

Justiční omyl

Když se objevil v novinách, jeden ze sousedů upozornil policii na Kirkovu podobnost. Za krátkou dobu ho policisté vystavení tlkaku veřejnosti obvinili z vraždy a znásilnění nezletilé.

"Řekli mi, že mám její smrt na svědomí. Pořád a pořád o tom mluvili a říkali: "Za tohle dostaneš křeslo". Říkal jsem jim, že se museli zbláznit, že jsem nic neudělal, že žádné křeslo nedostanu. A tím začala moje noční můra."

Jeden ze dvou clapců - svědků, u soudu Kirka identifikoval jako muže, se kterým oběť odcházela. Druhý ne. Kirkův obhájce, přidělený státem, nepoukázal na to, že neexistují žádné přímé důkazy, které by ho s případem spojovaly. Rozsudek zněl trest smrti.

"Rozsudek zní smrt"

"Soudce vyšel a a odsoudil mě k smrti, řekl: "Rozsudek zní smrt". A lidé v soudní síni začali tleskat. Jak kdyby to byl fotbalový zápas, a jejich tým vyhrál. Byl jsem v šoku, slyšel jsem jenom tleskání. A oni se radovali z mé smrti. Radovali se ze smrti nevinného člověka."

Bloodsworth strávil léta čekáním ve věznici nedaleko Baltimooru - věznici, jejíž podmínky popisuje jako strašné. Jeho otec se zatím snažil za životní úspory zaplatit právníka, který by vedl Kirkovu obhajobu při odvolání. Pokusil se získat jednoho z renomovaných, ale zjistil, že by případ nepřevzal ani za sto tisíc dolarů - za takovou částku byl ochoten jedině přiletět a příběh si vyslechnout.

 

Soudce mě odsoudil k smrti a lidé v soudní síni tleskali, jako kdyby to byl fotbalový zápas.

 
   
 

Kirk Bloodsworth,
odsouzený v USA

 

Kirka Bloodsworthe nakonec zachránil pokrok vědy. Zatímco čekal na odvolací proces, začaly se uplatňovat testy DNA. Díky jim byl nejprve jeho trest odložen a po jejich zdokonalení byl Kirk zcela vyloučen, jako možný vrah. V době, kdy byl ve vězení, ztratil příátele a zemřela mu matka. Cítí se dnes zahořklý?

"Řekl bych, že v jistých ohledech ano. Ale mám štěstí. Mám takové štěstí, že jsem naživu. Víte, myslím, že bych měl být I tak trochu vděčný, protože je spousta dalších lidí, a ti to štěstí nemají a prožívají teď mnohem větší bolest než já. Stalo se mi to, a já jsem ztratil tolik let. S tím nikdo nic nenadělá. To už nikdo nevrátí, ten ztracený čas mi nikdo nenahradí. Ale snažím se jít dál, mám vlastní loď, a jsem sice na mizině, ale jsem svobodný. A když na to přijde, to je k nezaplacení."

68 procent sporných rozsudků

Podobné jednotlivé případy sice zapůsobí na veřejné mínění, ale podle všeho ne tak, aby většina lidí odmítla trest smrti kvůli justičním omylům, k nimž může dojít. Na odbornou veřejnost ve Spojených státech ovšem mohla zapůsobit nedávno publikovaná studie, vypracovaná na objednávku Senátu.

Trvalo pět let, než byly přezkoumány všechny jednotlivé rozsudky smrti, které byly za posledních 23 let vyneseny a následné odvolací procesy. Tým vyštřovatelů vedl profesor James Liebman z právnické fakulty Kolumbijské University:

"Zjistili jsme, že celkově, v celých Spojených státech, 68 procent - tedy více než dvě třetiny všech rozsudků smrti - mělo tak závažné nedostatky, že nemohlo být uznáno a muselo být odesláno k zpětnému projednání. Když byly tyto případy projednány tak, jak měly, pak více než 80 procent obviněných nebylo odsouzeno k trestu smrti ale k jiným trestům. Z toho sedm procent z nich bylo shledáno nevinnými."

 

68 % rozsudků smrti v USA mělo tak závažné nedostatky, že musely být znovu projednány a 80 % odsouzených bylo poté odsouzeno
k jiným trestům než k trestu smrti.

 
   
 

James Liebman, Kolumbijská universita

 

Profesor James Liebman dodává: "Podle množství článků, prohlášení o fundamentální nespravedlnosti a krutosti trestu smrti by se mohlo zdát, že veřejnost se, alespoň v demokratických zemích, staví proti porpavám a žádá jejich zrušení. Není to ale pravda."

Veřejné mínění vždy pro

Pat Wilkinsonová z Amnesty International se domnívá, že veřejném mínění je stejné skoro bez výjimky všude.

"Veřejné mínění je obvykle pro trest smrti. Kdybyste ve většině zem na světě založil zákony na veřejném mínění, zjistil byste, že skoro nikdo trest smrti nezrušil. Zákony tu jsou tak trochu proto, aby chránily nás před námi samotnými. Veřejné se mění podle toho, odkud vítr fouká, může se dramaticky změnit ze dne na den. Proto potřebujeme zákony a zákonodárce. A vlády jsou tu od toho, aby nás - chcete-li - vedly, aby měly tu odvahu vést lidi správným směrem, i když si veřejnost nepřeje."

Volání po trestu smrti

V České republice - přesněji řečeno v Československu - byl trest smrti zrušen v roce 1990 a stále se objevují volání po je znovuzavedení. Podle českého vicepremiéra Pavla Rychetského jsou ale takové úvahy v České republice zcela nepatřičné.

Jak řečeno v úvodu, trest smrti provází lidstvo od nepaměti. Údaje organizací, které proti němo bojují - nejenom Amnesty International - se zdají nasvědčovat, že postupně od něj upustí více a více zemí.

Ovšem jejich argumenty zřejmě nejsou pro mnohé země a především pro nejširší světovou veřejnost dostatečně pádné. Nad budoucností trestu smrti se tak přinejmenším vznáší velký otazník.


Související odkazy:

Amnesty International

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.

 

    Zpět nahoru  
© BBC World Service
Bush House, Strand, London WC2B 4PH, UK.
Zprávy a audio ve 43 jazycích: