BBC Online Network | váš názor
 
Zprávy 
Analýza 
Britský tisk 
Evropský tisk 
Radiofejeton 
Dobré ráno 
Interview 
Víkend 
Anglicky s BBC 
VYSÍLÁNÍ BBC 
Frekvence 
Programy 
Redakce 
Dobré ráno   
Svět o jedné   
Svět o páté   
Interview    
 
Other BBC sites:

Komentář
Středa 6. února 2002

předcházející 

Malý nekrolog ...

Adam Drda

Občanská demokratická aliance zatím sice nezanikla, ale kráčí rychlým krokem do Hádovy říše, takže na malý nekrolog není zase až tak brzy. Všechno totiž nasvědčuje tomu, že čtyřkoalice znamenala pro ODA poslední šanci, jak se vrátit do vyšší politiky a jak se vyrovnat s mamutím dluhem: teď jí zbývá zhruba půl procentní voličská podpora, mizivá naděje na finanční příjmy a několik senátorů, pokud, jako Daniel Kroupa, raději rychle nevezmou nohy na ramena.

Alianci kdysi založili pravicově a křesťansky orientovaní disidenti, kteří měli - na rozdíl od mnoha snivců z Občanského fóra - základní představu o tom, jak funguje normální demokratický systém, založený na politických stranách. Navíc vytvořili spolu s dávno neexistujícími KDS a LDS jakýsi základ účinného protipólu nejrůznějším reformním komunistům.

Když ale vznikla ODS Václava Klause, ODA na ní ani v nejmenším nestačila - byla spíš klubem obdivovatelů britského konzervativismu, než skupinou praktických politiků a přestože v ní spousta nových, zcela "nedisidentských" tváří udělala raketovou kariéru, nedokázala se stát masovou stranou.

S ODS se tedy spojila, vždycky v jejích vládách obsadila nějaká ministerská křesla a její členové měli na starost privatizaci. Předáci ODA si velmi rychle zvykli na všechny problematické politické manýry polistopadových časů, včetně života na vysoké noze - právě v "úspěšných" začátcích budování kapitalismu se také zrodil základ jejího současného dluhu.

V polovině devadesátých let začala pověst Václava Klause rapidně upadat a Aliance, která měla ve vládě mnohem větší vliv, než by si bývala zasloužila, se počala tvářit jako "ODS s lidskou tváří" . Šlo jí to dost špatně - jednak měla na neúspěchu transformace výrazný podíl a jednak se její členové nedokázali odpoutat od svých židlí: Klausova politika jim sice vadila, často tvrdě kritizovali nedůslednost ODS třeba v otázkách restitucí nebo zřízení Senátu, ale zároveň neměli tolik síly, aby odešli do opozice.

Když se konečně v době finančních skandálů roku 1997 odhodlali Klause opustit, připomínalo to spíš snahu zachránit si v poslední chvíli kůži - ODA totiž promptně nastoupila do prozatímní vlády premiéra Tošovského.

Nakonec se Aliance rozštěpila, opustila jí spousta předních členů - kde je dnes konec třeba Vladimíra Dlouhého? - a uchýlila se do čtyřkoalice. Její předsedové se sice střídali, politiku ODS s lidskou tváří komplikovala Unie svobody, vyznávající stejný princip, ale na konci "odistického tunelu" bylo vidět světélko: poslanecké lavice. Na ODA však i ve čtyřkoalici ležel celou dobu stín dluhu a záhy se potvrdilo, co napsal jeden kolega: Strana je nepoživatelná i pro ty nejotrlější predátory na politické scéně.

Lidovci vytáhli problém osmašedesáti miliónového dluhu ve chvíli, kdy se jim to zrovna hodilo. Asi to nebylo zrovna čestné jednání, dluh se zřejmě stal pouhou záminkou, nicméně stalo se to, co se stát muselo. Začátek definitivního konce ODA je tedy smutný: Podrazili jí spojenci, ale kvůli maléru, který si sama způsobila, když se nesnažila vyřešit své dluhy o mnoho let dřív. A pokud dnes její politici mluví o spiknutí nebo ukazují prstem na jiné členy čtyřkoalice, kteří jsou podle nich "také nevěrohodní", působí to asi stejně, jako když komunističtí politici říkali západním kritikům porušování lidských práv: "U vás jste přece taky bili černochy".

Osud ODA nakonec paradoxně naplňuje ideu jejích zakladatelů: Takhle nějak to chodí ve "standardních demokratických systémech"...


    Zpět nahoru  
© BBC World Service
Bush House, Strand, London WC2B 4PH, UK.
Zprávy ve 43 jazycích: