Skip to main contentAccess keys helpA-Z index
BBCCzech.com
 
Aktualizováno: úterý 08. listopadu 2005, 08:49 SEČ
 
Poslat stránku emailem Verze pro tisk
Otakar Motejl
 

 
 
Ombudsman Otakar Motejl dokončil zprávu o letním zásahu policie proti technoparty CzechTek. Popisuje v ní některá pochybení policie.

Otakar Motejl
Otakar Motejl ve studiu BBC

Pacienti možná získají výslovné právo nahlížet do své zdravotní dokumentace. a pořizovat si z ní kopie. Zatím taková možnost v českých zákonech ukotvena není. Tady jsou slova vicepremiéra Zdeňka Škromacha:

Zdeněk Škromach (zvukový záznam): V zákoně však není výslovně přiznána pacientům možnost nahlížet do zdravotnické dokumentace, popřípadě jiných zápisů vztahujících se ke zdravotnímu stavu pacienta a ani možnost pořizovat si opisy, výpisy nebo kopie.

Konstatoval 13. října v poslanecké sněmovně vicepremiér Zdeněk Škromach. Po smrti pacienta by pak mohli do jeho dokumentace nahlížet i jeho příbuzní. Po změně zákona volal ombudsman Otakar Motejl. Dočká se? Nejen o tom bude následujících třicet minut. Vítejte ve světě otázek a odpovědí. Od mikrofonu i dnes co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl veřejný ochránce práv Otakar Motejl. Vítejte po více než čtvrt roce v BBC, dobrý den.....

Děkuji, dobrý den

Když jste byl před mikrofony BBC naposledy měl jste na stole čtyři tisícovky protestních deklarací a 18 stížností přímých účastníků technoparty CzechTek na Tachovsku. Kolik vám nakonec přišlo stížností a podnětů v této věci?

Tak ta situace se pak už nezměnila, když jsem se té věci ujal já, v mezích zákonné dispozice z vlastní iniciativy a od té doby jsem opravdu ten čtvrtrok věnoval mimo jiných věcí tomu, tomu, že jsem se pokusil nahlédnout pod pokličku celé té záležitosti na základě faktů a dokumentů, které jsem si postupně vyžadoval od jednotlivých aktérů.

Vy jste dostal od policie i od organizátorů všechny doklady a podklady, abyste definitivně si mohl na zásah policie i chování účastníků technoparty CzechTek na Tachovsku udělat jasný názor?

Ne, není to tak přesně. Myslím, že jsem dostal téměř všechno od policie, i když jsem některé ty písemnosti jaksi musel do jisté míry urgovat nebo specifikovat. Ale poměrně chudé jsou ty informace od těch přímých účastníků, kde vlastně jsem do poslední chvíle nenarazil na, řekl bych, kompetentního partnera. Ono to trošku z té podstaty toho CzechTeku jako vyplývá, že tam se skutečně nikdo nepovažuje za nějakého odpovědného nebo korigujícího člověka. Já jsem byl s některými těmi lidmi, kteří se podílí na těch webových stránkách, jako v kontaktu. Učinili jsme si nejrůznější přísliby o kontaktu a spolupráci, i když nějaké velké konkrétní informace jsem od nich konkrétně nezískal, že jo. Faktem je, že zase ta policejní dokumentace, zejména pokud se týká těch videozáznamů, má poměrně jakousi více méně objektivní hodnotu vypovídací tak, jak se v té několikahodinové jaksi události ta situace měnila. Zase svým způsobem představu o tom, co se tam vlastně odehrávalo, dnes mohu osvojovat.

Vy jste v srpnu veřejnosti slíbil, že se pokusíte vypracovat souhrnnou zprávu .../výpadek signálu/

... tady médiím jí dám posléze k dispozici.

Kdy tu závěrečnou zprávu dáte policejnímu prezidiu? Co zbývá dopracovat v té závěrečné zprávě?

To je otázka, řekněme, týdne.

A ...

Je to spíš otázka redakce, řekl bych, té slohové úpravy a členění těch problémů než, věcně tam už žádné podstatné změny nejsou. Já jsem trošičku zklamán, i když chápu, že ta moje instituce je novou institucí, protože jsem do jisté míry předpokládal, že Poslanecká sněmovna mne jako svůj orgán požádá, abych tu, se tou věcí nějakým způsobem zabýval, a to dokonce v té situaci, že se složitě uvažovalo o tom, jestli se má zřídit vyšetřovací komise, nebo nemá zřídit vyšetřovací komise. Tyto rozpaky jsem se snažil dokonce i písemným upozorním předsedy klubů na zemský, na zemském sněmu zastoupených tedy nabídnout, že se tou věcí chci zabývat. Prakticky nikdo nereagoval na tuto nabídku, což mě tedy neodradilo, protože to moje právo se zabývat věcmi, které upoutají moji pozornost z hlediska funkčnosti a výkonu státní správy, a policejní sbor do této oblasti mých zájmů patří, tak jsem v tom setrval. Takže, to dostanou tedy poslanci k Ježíšku.

Když dáte poslancům k Ježíšku, tedy do Vánoc zprávu, závěrečnou zprávu ombudsmana o CzechTeku 2005 a policejním zásahu ...
/výpadek signálu/

IVAN LANGER (zvukový záznam): ...způsob, přiměřenost, adekvátnost toho zásahu, respektive otázka, zda k němu skutečně vůbec muselo dojít.

Tvrdil 16. srpna v rozhovoru pro BBC místopředseda ODS a Poslanecké sněmovny Ivan Langer. Selhání policie při technoparty odmítal premiér Jiří Paroubek.

JIŘÍ PAROUBEK (zvukový záznam): Ta fakta, která se bohužel snaží zakrývat i část médií, spočívají v tom, že účastníci technoparty se pohybovali nikoliv bohužel jen na pronajatých pozemcích. Kdyby tomu tak bylo, nebyl by pravděpodobně větší důvod k zásahu. Ale oni se pohybovali bohužel zhruba na devadesáti hektarech nepronajatých pozemků, pozemků, jejichž majitelé nesouhlasili s tím, aby tam někdo byl a požádali, obrátili se na policii a podali trestní oznámení. To jsou fakta, tady není žádná zatvrzelost, tady je jenom opakování fakt, kterých se budeme muset držet.

Tvrdil v polovině srpna v Poslanecké sněmovně český premiér Jiří Paroubek. Pokud by měl Otakar Motejl, ombudsman, veřejný ochránce práv, host Interwiev BBC, shrnout do několika hlavních bodů, k čemu ve své závěrečné zprávě v souvislosti s policejním zásahem i v souvislosti s organizací CzechTeku 2005 na Tachovsku dochází, k čemu dochází?

Já vycházím především z toho, co je všeobecně známo nebo co je, by mělo být ... /výpadek signálu/ ... ostrým polemikám, výměnám názorů o tom, co je a co není jaksi tolerovatelné, o co jde, docházelo. Tenkrát se dokonce začaly rýsovat jakési přísliby nějakého alternativního řešení této záležitosti.

Připomenu, že tehdy, v roce 2004 byla policie kritizována, že naopak nezasáhla.

Ano a shodou okolností se odehrávalo v témže regionu, tedy v obvodu okresního policejního ředitelství Tachova, jako tedy ten Mlýnec v roce 2005. A že vlastně se ta záležitost jakoby neřešila nějakým, neříkám, legislativním, ale nějakým jako vyjednávacím způsobem, ačkoliv tedy to předsevzetí, aby se neopakoval Boněnov, že tady to předsevzetí údajně na té straně exekutivy a té těžko někdy pochopitelné straně těch organizátorů, pokud se dá o těch organizátorech hovořit, snad nějaké náznaky jednání s tehdejším ministrem vnitra Grossem byly.

Promiňte, že vás přerušuji. K jakým závěrům tedy docházíte v té závěrečné zprávě, kterou předáte do Vánoc poslancům a v příštím týdnu policejnímu prezidentovi?

Dá se hovořit o tom, že některé kroky nebyly zcela v souladu s platnou legislativou nebo s platnými prováděcími předpisy ...

Ze strany policie nebo ze strany organizátorů?

Ze strany policie, ze strany organizátorů, tam žádný ten krok nebyl v souladu s ničím, protože ta podstata věci, že to je neformální záležitost, která má být oproštěna jakýchkoliv regulativ a pravidel, že to má být projev jaksi pocitů nebo má to být prostoupeno pocitem maximální volnosti a svobody.

Když tedy vidíte a v závěrečné zprávě konstatujete nějaká pochybení policie, jaká pochybení policie to jsou?

Že tam způsobila to prvotní omezení přístupu na ten pozemek. Na to se ovšem dá namítnout, že ten pozemek, který byl formálně deklarován, byl s ohledem na předcházející zkušenosti evidentně nedostatečný pro realizaci tohoto podniku.

Podle vás tedy, rozumím-li tomu správně, podle vás policie pochybila, že zabraňovala v té první fázi, to, co defacto kritizovala i opozice ...

No, zabraňovala druhé fázi, protože v prvé fázi, jak se ukáže, tomu přístupu na ten pozemek zabraňoval ten havarovaný kamion těch organizátorů, který prakticky uvízl na tom přejezdu z té veřejné komunikace na tu účelovou komunikaci vedoucí k tomu pozemku poměrně dlouhou dobu, než se ho podařilo uvolnit a tam vznikla prvá situace. Na to potom ovšem navazuje druhá situace, kdy už zřejmě policie analyzovala ty dispozice dané tou smlouvou mezi panem Šroubem a těmi majiteli těch pozemků, kdy se skutečně muselo každému ze zkušeností z Boněnova jevit jako evidentně nedostatečné to místo, které bylo vyhraženo, protože se jednalo o dvanáctihektarový pozemek poměrně úzkého profilu, přiléhající k tomu dálničnímu tělesu té rozvadovské dálnice. Takže ...

Přesto podle vašeho názoru ale pravděpodobně neměla policie zabraňovat té první či druhé fázi.

No, to je, to si musí jako společnost i policie vyřešit sama, že jo. Jestliže předpokládám, že tam mám, mohu předpokládat po boněnovských zkušenostech, že tam přijde víc než těch panem Šroubem inzerovaných sto nebo dvě stě lidí, že tam přijde patnáct tisíc. A jestliže chci zabránit tomu, aby tito lidé vstoupili na ty jiné než vyhraněné pozemky, tak si je tam nemůžu jednoduše pustit, protože potom už skutečně žádné řešení není.

Které další chyby policie konstatuje ...

Můžeme diskutovat o, řekl bych, odbornosti těch výzev, které údajně tam byly před tím zákrokem vlastním tedy formulovány. To jsou otázky do jisté míry formulační, protože ty výzvy stejně k ničemu tedy nevedly, že jo. Označování tohoto shromáždění jako nepovoleného, což byl tedy, řekl bych, slovník těch výzev, že jo. Je tam skutečně problém, do jaké míry ty výzvy mohly ty adresáty zastihnout. Tady se opět dostáváme do situace, která mně stále není tak jednoznačně jasná, do jaké míry ty akustické výzvy má smysl nebo je možno uplatnit v prostředí, kde jako dominantní kulisu zvukovou, hrají ty aparatury, jestli intenzita je schopna za určitých okolností znevážit tu situaci tak, že ta výzva se k nikomu jako do sluchu skutečně nedostane. Takže, dalo by se do jisté míry říct, že pro ten účel toho vytlačování těch policistů tam bylo spíše méně než více, pokud se to chtělo nějakým způsobem jako ošetřit tak, jak posléze tedy ten befel jako vytlačit ty lidi z toho prostoru nepronajatých pozemků byl vynešen, že jo.

Jsou tam ještě nějaké další ...

Další je tam jako paradox, že vlastně ten pronajatý pozemek víceméně v tom finálním stádiu spíše sloužil jako parkoviště těch policejních vozů, které tam najížděly, aby tam zakročily. Ne, takhle, ty věci se nedají jako černobíle skutečně pojmenovat. Je to otázka jakési společenské konvence. Stejně, jako se nedá, a zejména už tady padl také pod stůl ten projekt toho zákona speciálního pro CzechTek ...

Ano. To ostatně jste, když jste byl hostem Interwiev BBC v srpnu, tak jste de facto se postavil proti ministru vnitra Františku Bublanovi, který chtěl speciálním zákonem znemožnit či ztížit organizaci podobných akcí, jako je CzechTek.

Ale skutečně záleží na tom, bude-li se ta situace opakovat, což teoreticky je v té myšlence jako CzechTeku, jako do jisté míry módní záležitostí, lze předpokládat, musí se tedy počítat s tím, že pokud ti organizátoři nepřistoupí na přece jenom určitou konvenci, domluvy a předjednání té věci, aniž by tím ty účastníci ztratili pocit toho svobodného životního stylu, že se tyto situace bohužel mohou opakovat.

Když říkáte, že v závěrečné zprávě, kterou jako ombudsman zpracováváte o CzechTeku roku 2005 na Tachovsku, jsou tam nějaká doporučení, která v souvislosti s pochybeními policie dáváte policejnímu prezidentu Vladislavu Husákovi k dispozici?

Samozřejmě, že jsou i taková doporučení, aby se tam jaksi o něco lépe ošetřily některé dílčí kroky. Ale zásadně jaksi říct, neměli jste právo něco takového dělat, to se tam pan policejní ředitel nedozví.

To znamená, že jedině, kde máte pochybnosti a kde kritizujete policii, jsou provedení onoho zásahu.

Ano.

Jinak, že by tam bylo nějaké doporučení, tak to nic takového není.

Ne.

A to znamená, k organizátorům se vůbec nevyjadřujete ...

No, k organizátorům se samozřejmě musím vyjádřit potud, že si museli být vědomi toho, že to je, ty jejich některé kroky byly skutečně pouhým předstíráním toho stavu, který měl nastat. Jo, že tedy po zkušenostech z Boněnova, kde nestačilo čtyřicet hektarů, se postavit, my to máme povolený, protože máme najato dvanáct hektarů, je samo výchozí úvaha trošku na hranicích neodpovědnosti.

Připomínám, že hostem u mikrofonu BBC je dnes veřejný ochránce práv Otakar Motejl. Pacienti možná získají výslovné právo nahlížet do své zdravotní dokumentace a pořizovat si z ní kopie. Po smrti pacienta by pak mohli do jeho dokumentace nahlížet i jeho příbuzní. Počítá s tím novela zákona o péči o zdraví lidu, o jejímž definitivním osudu má pravděpodobně do konce roku rozhodnout Poslanecká sněmovna. Připomeňme si, co k novele zákona uvedl 13. října v Poslanecké sněmovně vicepremiér Zdeněk Škromach.

ZDENĚK ŠKROMACH (zvukový záznam): Současně stanoví právo pacienta výslovně určit i jiné osoby, kterým mohou být poskytovány informace o jeho zdravotním stavu, popřípadě vyslovit zákaz poskytování těchto informací. Zakotvení zákazu poskytování informací je v návaznosti na článek deset odstav jedna úmluvy o lidských právech a biomedicíně nezbytné, a to s ohledem na právo každého na ochranu soukromí ve vztahu k informacím o svém zdraví.

13. říjen a slova vicepremiéra Zdeňka Škromacha. Byl jste to vy, Otakare Motejle, kdo nahlas upozornil, že české právo je ne zcela dobré, co se týče nahlížení do zdravotní dokumentace, ať už pacientů nebo i jejich pozůstalých. Předpokládám správně, že jste s tou novelou, která je v Poslanecké sněmovně, spokojen?

Ano. Já si dokonce skutečně osvojuji jakousi prioritu, to, že jsem ten problém jako dost radikálně otevřel v souvislosti s tím právem příbuzných, respektive pozůstalých nahlédnout do dokumentace.

A co možná připomínka, kterou k té novele má sdružení na ochranu pacientů? Protože tomuto sdružení vadí, že zdravotnická zařízení i lékaři podle novely zákona nemusejí dokumentaci vydat nebo nechat ji okopírovat ihned, ale v zákoně je desetidenní lhůta. Co říkáte této námitce?

Ta námitka asi zásadně je oprávněná, tedy určitá výhrada, že těch deset dnů je příliš zbytečně mnoho pro, řekl bych, standardní případy, kdy ta dokumentace je aktuální, je živá a je zpracovávána aktuálně v těch počítačových systémech, které většina zdravotnictví mají a ten výrobek toho duplikátu je otázka kliknutí jednou tou klapičkou na tom počítači. Samozřejmě ovšem jedná se často o dokumentaci chroniků dlouhodobě lékařsky ošetřovaných, ošetřovaných ještě v éře brků a inkoustových lahviček, kdy tedy ta dokumentace, pokud má být komplexní, tak je třeba do jisté míry dohledávat v nějakých, neříkám archivech, ale v nějakých těch spisovnách, takže možná, že skutečně ministerstvo zdravotnictví ve snaze předejít konfliktům tam tento požadavek tak, aby bylo možno ve všech těch podmínkách to garantovat, že se to tam klade. Nerad bych, skutečně nerad bych jako připustil myšlenku, která možná je na pozadí toho sdružení pacientů, že snad těch deset dnů by mělo posloužit tomu, aby tam došlo k nějakým korekturám ...

Ano. Dovolte, abych citoval v té souvislosti slova Vladimíry Boškové z Občanského sdružení na ochranu pacientů, která v rozhovoru pro Českou televizi 13. října roku 2005 říká, cituji doslova, v souvislosti s tou desetidenní lhůtou, jen pro úplnost, cituji doslova: "Je tam vysoké riziko nežádoucí manipulace s daty, zvlášť při možném pochybení v léčbě." Konec citátu.

Tak, já mám určité zkušenosti s tou zdravotnickou dokumentací. Zejména tam, kde se jedná o vážná onemocnění nebo těžké úrazy nebo nějaké věci komplikované, tak tam celá ta dokumentace se opravdu provádí prakticky vysoce aktuálně a jakékoliv změny nebo dopisování do těch záznamů o průběhu operace nebo, to je skutečně fyzicky nemožné.

To znamená, že de facto uvítal byste, aby se ta lhůta zkrátila, protože i těch deset dnů pravděpodobně, i kdyby se dohledávalo, dohledávala dokumentace psaná husími brky a inkoustem, jak jste to naznačil, takže ta desetidenní lhůta je skutečně příliš dlouhá?

Takhle, my máme v současné době zkušenosti s dohledáváním zdravotnické dokumentace, řekl bych, událostí skončených, to je ta otázka těch ne zcela legálních nebo ne zcela předpisových sterilizací některých žen, kde opravdu vidím, že se ta dokumentace skutečně musí dohledávat, protože jednoduše ta dokumentace sice existuje, ale aktuálně s určitým odstupem několika let k dispozici není.

Jak dlouho, schválně, jak dlouho vy jste na dokumentaci o ne zcela legálních sterilizací romských žen, jak dlouho jste na ni čekali? Nebo ...

Ono se nejedná jenom výlučně o ne zcela legální sterilizace romských žen, ale i jiných žen, i když většina těch případů skutečně jsou tedy ženy Romky, ale jsou i případy, kdy se ta dokumentace nenalezla, to zase má souvislost s povodněmi na severní Moravě a s fyzickou likvidací některých těch archivů, že někde se ty dokumenty staršího data pohybují v rámci těch různých organizačních změn těch zdravotnických zařízení, která jsou rušena nebo jsou slučována, takže se dá hovořit skutečně v některých případech o bezmála týdnech, než se ta dokumentace dá dohromady.

Tak, na straně jedné ale rozumíte argumentům Občanského sdružení na ochranu pacientů, že desetidenní lhůta je příliš dlouhá a na druhou stranu ...

Ne, takhle, já považuju, že v obecné řadě je ta dokumentace u těch běžných případů zbytečně, ta je většinou na stole. Chápu, jsem ochoten pochopit, že pro jakousi, k uklidnění věci tam bude nějaká ta lhůta a nesdílím názor nebo obavy těch pacientů, že by tady hrozilo nebezpečí, že v těchto dnech bude s tou dokumentací nějakým způsobem manipulováno. To, myslím, že ani dost dobře nejde.

Když vicepremiér Zdeněk Škromach ve sněmovně představoval vládní návrh novely zákona o péči o zdraví lidu, ke změnám v novele ještě uvedl:

ZDENĚK ŠKROMACH: (zvukový záznam): Dále s ohledem na skutečnost, že zákon číslo dvacet z roku 1966 Sbírky, nejsou výslovně upravena práva osob blízkých, popřípadě dalších pacientem určených osob na poskytnutí informací o zdravotním stavu zemřelého pacienta a příčinám jeho úmrtí, zakotvují se i jejich práva, a to tak, aby byl zaručen přístup těchto osob k informacím shromážděným ve zdravotnické dokumentaci vedené o zemřelém pacientovi o příčinách a okolnostech jeho úmrtí, včetně práva na pořízení výpisů, opisů, kopií zdravotnické dokumentace. I při realizaci práva osob blízkých je však třeba respektovat vůli pacienta, který za svého života vyjádřil nesouhlas se zpřístupněním informací o svém zdravotním stavu.

Konstatoval ve sněmovně 13. října vicepremiér Zdeněk Škromach. Setkává se veřejný ochránce práv, ombudsman Otakar Motejl stále ještě poměrně často s tím, že by zdravotnická zařízení či lékaři bránili pacientům či příbuzným v přístupu ke zdravotnické dokumentaci, nebo už ty případy nejsou časté?

Byl to možná prvek skutečně nahodilý, že těch případů se sešlo několik. V tom prvém intervalu mého zájmu o tyto věci to byly příběhy vlastně svým způsobem jako extrémně dramatické, kdy se jednalo, vlastně ten první případ bylo úmrtí mladého člověka ve vězeňském zařízení a tam najednou vyvstala ta, to právní tabu, které vedlo samozřejmě ke značně znepokojivé reakci těch rodičů na celý ten příběh. V poslední době vlastně těch případů je více méně sporadicky, pokud se teda obracím na nás. Já myslím stejně, že to je taky takovej trošku fenomén, který je třeba vnímat především jako svým způsobem jeden z prvků krize našeho zdravotnictví, o které se tolik nemluví. To znamená, takového toho bortění se toho patriarchálního systému, lékař je moudrý, lékař nedělá nic jiného, než pečuje o naše zdraví a jediný zájem lékařův je tedy ve smyslu té Hypokratovy přísahy nás zachránit. My do jisté míry, my do jisté míry, my jako pacienti, do jisté míry ovšem taky lékaři vytvořili jako atmosféru jakési skepse, nedůvěry. Osobní kontakt mezi lékařem a pacientem, z toho se trošku vytrácí ta etika. Vytvořili jsme si vlastní požadavek, že musíme být stoprocentně informováni o všech rizikách. Já jsem zrovna dneska mluvil s jednou kolegyní, která se má podrobit operaci a je to pracovnice z mé kanceláře, tak jako zřejmě pečlivě s ní bylo nakládáno. Tak ji chuděru tak vyděsili, co všecko se musí stát v rámci toho poučeného souhlasu s tím chirurgickým zákrokem, který shodou okolností jsem já před lety absolvoval taky, a přežil jsem to ve zdraví, ale to melodramatické vylíčení, že to dokonce může mít i jako kosmetické následky a nevím, co všecko ...

Tak, téměř nechci podstoupit ...

To je absurdní, že se začínají ty lidi těch zákroků skoro bát, že. Ale to je věc, která se těžko dá nějakým zákonem o zdraví lidu jako korigovat. Tady si skutečně musí obě dvě strany, a zejména potom ti lékaři uvědomit, že ta, že tu slepou víru, kterou jaksi pacient měl k lékařům v sedmnáctém a osmnáctém století, kdy dokázali vyléčit i neštovice, že to už tedy zpátky nebudou mít, ale když ten pacient bude, ten lékař s tím pacientem bude v klidu, bez chvatu a bez, řekl bych, takového pocitu nadřízenosti a nadřazenosti rozmlouvat, že ten lékař, ten pacient mu bude věřit a že se na tu dokumentaci, které stejně, v těch hieroglifech se nevyzná, kterým stejně nerozumí.

Dovolte, abych se zastavil ještě u jednoho tématu, u rozšíření vašich pravomocí, ke kterému dojde 1. lednem příštího roku, protože vy budete mít šanci uskutečňovat preventivní návštěvy, a to ve věznicích, cizineckých a azylových zařízeních, dětských domovech, domovech důchodců a dalších sociálních ústavů a zdravotnických zařízení, a to právě proto, abyste zjistil, jak jsou dodržována práva těch lidí, kteří v těchto ústavech jsou. Jestliže se vám takto rozšíří pravomoci, je možné veřejnosti garantovat, že vaše návštěvy budou systematické a máte na to dostatek lidí?

Takhle, to není, určitě to není pravomocí, to je uložení povinnosti. My dneska ve většině těch zařízení, zejména v těch, řekl bych, nejkrutějších, to znamená v těch věznicích, tu působnost máme, ty zařízení navštěvujem. Ovšem navštěvujeme, řekl bych, nesystematicky, navštěvujeme je podle okolností případů, zda z těchto zařízení přijde nějaká individuální stížnost, která je předmětem našeho šetření. To, co my od 1. ledna budeme dělat, je systematická kontrola fungování těch zařízení, a dokonce tvrdím s určitou nadsázkou, že nejpozdřelejší jsou ty zařízení, odkud si nikdo nestěžuje a že tedy bychom měli podle našeho interního plánu skutečně si vybírat ty objekty, které budeme jako inspekčně navštěvovat. My jsme prozatím, nevím, jak se nám to rozeběhne, měli možnost doplnit ten počet těch pracovníků, kteří se tomu budou jako specializovaně věnovat, jsme vytvořili jakousi přípravnou specializovanou skupinu.

Kolik čítá lidí?

V současné době se tím zabývá, tou přípravnou fází, čtyři lidé a teď mají přijít další dva, to znamená ...

Šest lidí celkem.

Bude to těch šest lidí, který asi časem bude třeba posílit, ale uvidíme, jak se to podaří rozjet.

Ukazují se nějaké systematické nedostatky v těch zařízeních, především ve věznicích? Stručná odpověď.

Systémové nedostatky ne. Samozřejmě v té, v těch realizacích to někdy nějakým způsobem poskřípe, což se pozná v tom, že ne všechny situace se, ne všechny srovnatelné situace se vyřizují stejně.

Konstatuje veřejný ochránce práv Otakar Motejl. Děkuji, že jste do BBC přišel. Někdy příště na shledanou.

Děkuji mnohokrát. Na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

 
 
66Archiv Interview
Záznamy a přepisy všech odvysílaných rozhovorů
 
 
NEJNOVĚJŠÍ
 
 
Poslat stránku emailem Verze pro tisk
 
  Redakce | Pomoc
 
BBC © ^^ Nahoru
 
  Archiv | Speciály | Anglicky s BBC
 
  BBC News >> | BBC Sport >> | BBC Weather >> | BBC World Service >> | BBC Languages >>
 
  Pomoc | Ochrana soukromí