Skip to main contentAccess keys helpA-Z index
BBCCzech.com
 
Aktualizováno: pondělí 15. srpna 2005, 08:33 SEČ
 
Poslat stránku emailem Verze pro tisk
Jana Hybášková
 

 
 
Česká republika podle poslankyně Evropského parlamentu Jany Hybáškové nedostatečně bojuje s terorismem.

Jana Hybášková
Jana Hybášková ve studiu BBC

Pražská výzva, toto označení nese prohlášení o spolupráci šesti menších politických stran při komunálních volbách v Praze příští rok na podzim. Cílem dohody je podle senátora Edvarda Outraty:

Edvard OUTRATA (zvukový záznam): Aby totiž v oblasti politické, kterou reprezentují tyto malé strany, došlo k takovému spojení sil, abychom mohli být efektivní, a to na všech úrovních.

Říká senátor Edvard Outrata. Nejen o spolupráci menších neparlamentních stran bude následujících třicet minut. Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC, nejinak je tomu i dnes. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijala a k protějšímu mikrofonu usedla europoslankyně za Evropské demokraty Jana Hybášková, vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý den, zdravím nejen BBC, ale zdravím také posluchače "čtyřiadvacítky". Chci říct, že "čtyřiadvacítku" považuju za velmi dobrý program a moc jí držím palce, takže díky.

Podle jakých kritérií si jako politička vybíráte témata, kterým se rozhodnete věnovat?

Já moc nepřemýšlím o tom, že jsem politička. Témata si vybírám podle toho, co považuji za užitečné, prospěšné, významné, a to, čemu rozumím, snažím se všechno své know-how, které jsem měla jedinečné štěstí v životě, to znamená naučit se fungování mezi evropskou kulturou, islámským světem, hrozbami a bohatství tohoto vztahu, použít ve své práci nejen pro bezpečnost a potřebu mých českých voličů, ale všech evropských voličů.

O tom bude řeč v tomto Interview BBC. Poslední téma, které jste zveřejnila a kterému se hodláte věnovat, je případ v Rumunsku odsouzeného českého podnikatele Františka Příplaty. Ten dostal osm let vězení za nabádání k vraždě odborového předáka v podniku Tepro ve městě Jasi. Proč jste se pustila do tohoto tématu?

Je to především z toho důvodu, že Evropští demokraté, moje politická strana, mají velice silné zázemí na Zlínsku, a na Zlínsku je to velmi regionální záležitost, takže jsem dostala desítky, opravdu desítky mailů od zlínských voličů. A je okurková sezóna, nechci říct, že to Mladá fronta trošičku přehnala, ale podstata je následující. Já samozřejmě vůbec nejsem soud, i když jsem se seznámila s tím spisem, abych mohla hovořit o tom, zda František Příplata je vinen, či není vinen. Jde o to, že my poslanci Evropského parlamentu máme právo a posuzujeme připravenost budoucích členských zemí, v tomto případě Rumunska, na vstup do Evropské unie. A celý průběh toho ...

Je pravda, co napsala Mladá fronta DNES, že chcete ten případ otevřít na plénu Evropského parlamentu?

Já ani nechci. Já nemohu učinit jinak. V případě, že se budeme v zahraničním výboře bavit o tom, zda Rumunsko je připraveno, já samozřejmě musím a je to moje povinnost říct, že tento konkrétní český případ ukazuje na to, že z procesního hlediska rumunská jurisdikce nefunguje tak, jak by měla, že v případě, že by došlo na štrasburský soud, tak rumunské úřady s největší pravděpodobností tento soud prohrají a že je potřeba věnovat se vlastně reformě a zásadnímu zlepšení stavu v rumunské jurisdikci. To jako evropský poslanec dokonce učinit musím.

Myslíte, že je možné na jednom případě českého podnikatele, na případě Františka Příplaty dokazovat, že nefunguje rumunská justice, nebo funguje špatně, abych byl přesnější?

Já se domnívám, že o tom je právě ta poslanecká práce těch sedm seti třiceti dvou poslanců, že přináší ty konkrétní případy a argumentují konkrétními věcnými argumenty spíše než velkými ideologickými řečmi o pravici a levici. Toto je konkrétní případ a promiňte mi, ještě to má pro mě jednu osobní linku, vy všichni dobře víte, že já jsem v zásadě člověk, který tvrdí, že je velmi důležité, aby třetího října začly vyjednávací rozhovory s Tureckem. Mnohdy se říká, že turecká jurisdikce není připravená. Já zde právě v této souvislosti chci jenom upozornit na to, že se mi zdá, že i jurisdikce Rumunska, nyní nechci hovořit o Bulharsku, není ve stavu, který jednoznačně můžeme pominout. To je podstata problému.

Myslíte, že by to mohlo vést z vašeho pohledu jako europoslankyně za Evropské demokraty k oddálení přístupových jednání s Rumunskem?

Ne, to rozhodně ne, a to také není vůbec mým cílem. Mým cílem není nic oddalovat, mým cílem je zlepšovat situaci, čili upozornit na to, že s Rumunskem, tak jako to bylo s námi, a byla těch případů celá řada, která byla, které byly s Českou republikou před vstupem projednávány, především restitučních a Lichtenštejni a všechny tyto otázky, tak aby se v zásadě lidé, kteří připravují Rumunsko, a už budeme mít i rumunské stážisty v parlamentu, zaměřili na zlepšení kvality rumunské justice. To je podstata.

To je to zásadní, proč chcete případ otevřít na plénu Evropského parlamentu? Není možné očekávat nějaký konkrétnější výsledek? Pouze upozornit na to, že případ českého podnikatele Příplaty ukazuje na to, že rumunská justice nefunguje zcela dobře.

A navrhnout, prostě nejen upozornit, ale vést ke zlepšení stavu rumunské justice.

Když europoslankyně Jana Hybášková v nedávném rozhovoru pro Český rozhlas bilancovala první rok svého poslancování v Evropském parlamentu, krom jiného uvedla, cituji doslova: "Podařilo se mi být v zásadě poslancem, který je jediným poslancem Evropského parlamentu, který umí arabsky a vystudoval arabistiku. Mohu se pokusit o jedno skoro nemožné, přispět k vyváženějšímu stavu Evropy vůči státu Izrael a arabským zemí." Kterými konkrétními kroky byste chtěla přispět k vyváženějšímu stavu Evropy vůči státu Izrael a arabským zemím?

Já začnu tou první polovinou otázky. Evropa a Izrael, přestože jsem se jako český zahraniční politik a diplomat mohla touto oblastí zabývat dlouhá léta, spatřila jsem neuvěřitelné. Evropa, myslím tím politiky a poslance evropských států, skutečně z nějakého a pro mě je to zatím velmi složitá otázka, z jakého důvodu, zda je to holocaust, zda je to čistá minulost, zda je to současná zájmová politika na Blízkém východě, má velmi negativní a nevyvážený vztah ke státu Izrael, mnozí čeští voliči by byli velmi překvapeni. V momentech týkajících se konkrétních otázek lidských práv jsou to vždycky trpějící palestinské děti, nikdo nikdy nezmíní izraelskou mládež vyhazovanou v autobusech, ale to už jsou konkrétní případy. Já se velice snažím o to ...

Vy si opravdu myslíte, že evropská politika vůči izraelsko-palestinskému konfliktu je de facto spíš na straně Palestinců?

Ano, ano. Mohu to říct v českých médiích, nejen si to myslím, ale snažím se konat vše pro to, abych jako předsedkyně delegace Izraele tuto situaci změnila. Není to jednoduché, protože je v ní řada předsudků, já se snažím o následující dva kroky. Ten první krok je především odtáhnout celou evropsko-izraelskou debatu od čistě tématiky blízkovýchodního mírového uspořádání a věnovat se takovým programů, jako je Galileo. V současné době se snažím uspořádat uzavřený seminář, na kterým by mezi státem Izrael a evropskými státy a evropskými politiky mohla být stanovena přesnější kritéria pro výměnu zpravodajských informací a informací týkajících se boje proti terorismu, protože bohužel když se řekne boj s terorismem, tak v evropském politickém žargonu okamžitě všichni vyskočí a řeknou, ano, boj s terorismem, to je vlastně boj proti Palestincům. A jsou to věci, které jsou chápány jinak v Evropě, jinak v Izraeli a jinak mezi Palestinci. Samozřejmě že stát Izrael má nesmírné zkušenosti v této oblasti a přestane-li být Evropa v této oblasti předsudčlivá a mít předsudky, tak by nám mnoho izraelských informací mohlo pomoci. Na druhou stranu ...

Rozumím správně vašim slovům, promiňte, rozumím správně vašim slovům, že Evropa ne zcela účinně bojuje proti terorismu, což je dáno předsudky vůči Izraeli, a to, že je rovnítko mezi bojem proti terorismu a de facto bojem s Palestinou?

Samozřejmě, je to jeden z milionu kamínků, prosím vás pěkně. Nemůžu říct, že Evropa bojuje špatně s terorismem, protože nespolupracuje se státem Izrael. Ale ta spolupráce, která by mohla mnoha oblastem přispět, je velmi malá. Na stranu druhou velmi konkrétním případem je, že Izraelci neumí a nemají takovou úroveň znalostí v oblasti biometriky, jako má právě Evropská unie, čili my se snažíme najít až velmi technické oblasti, kde my Evropané bychom mohli prospět Izraelcům a oni nám proto, abychom společně dokázali, a máme společného nepřítele, bojovat proti terorismu. To samozřejmě bude trvat ještě velmi dlouho, ale mně se jedná třeba kupříkladu o to, aby se mi v této oblasti podařilo přispět k nastavení podmínek. Druhou takovou oblastí, které se věnuji v Evropském parlamentě právě v tomto trojúhelníku, je otázka arabských teroristických médií, televize Al-Manár, šíření vlastně štvavé, teroristické, nenávistné, zničující propagandy, pojďme bojovat, pojďme se vyhazovat do vzduchu a pojďme prostě útočit především na stát Izrael a samozřejmě na Ameriku a západní kolonialisty, jak to tato média šíří. Musím říct, že tady došlo k pohybu, že skutečně řada evropských států, a dokonce tedy Evropská rada, jednaly o této problematice a že se postupně právě ta štvavá proteroristická vysílání arabských vysílačů v Evropě omezují, čili média, to je druhá oblast, výměna informací je jedna oblast. A třetí je potom ten konkrétní prostor, jak najít míru nového transatlanticismu pro to, aby Evropa se Spojenými státy mohla najít opravdu funkční a zároveň důstojnou úlohu v blízkovýchodním procesu. To je důležité.

Zastavme se, zastavme se teď už jedné z rovin, tedy boj proti terorismu a Evropa. Bezpečnostní služby některých států Evropské unie tvrdí, že dochází k radikalizaci evropských islamistů. Jak velké jsou v této souvislosti vaše obavy?

Moje obavy jsou veliké. Já se přiznám, že jsem tak asi přesně před rokem poprvé slyšela vlastně od lidí, kteří se zabývají touto otázkou jako asistenti-poradci v americkém Senátu, že až padesát procent těch, kteří aktivně nesou zbraně v organizaci Al Kajda, to znamená na konci toho velice složitého řetězce, pochází ze druhé a třetí generace Evropanů, vlastně arabských imigrantů v Evropě. Je to rok starý údaj, který mně tenkrát úplně vyrazil dech, bohužel ten rok právě ukázal, že se to potvrzuje. Já vidím veliký problém v naší schopnosti evropských hodnot přijmout arabské emigranty, motivovat je nejen k sociálnímu přebývání v Evropě, také k ekonomickým a politickým výsledkům.

Čím je to, čím je to dáno?

Je velikej rozdíl mezi americkou a arabskou emigrací a evropskou. Zatímco do Ameriky odcházejí Arabové, kteří chtějí odejít do Ameriky, kteří chtějí participovat na amerických hodnotách a chtějí se zapojit do amerického systému společnosti a hodnot, Arabové, kteří zpravidla odcházejí do Evropy, sem trošičku dětinsky odchází na půl roku, na rok, na dva, aby tady, až se změní ten jejich režim, ve kterém nemohou přežít, se mohli vrátit zpátky. Narodí se jim tady děti a bohužel se děje to, že oni tak tak lpí na tom, aby se mohli vrátit zpátky, že vlastně ty děti izolují od jakékoliv participativní a integrační politiky. Naopak velice často právě ukazuje ta /nesrozumitelné/ aféra ve Francii, že otcové přikazují dcerám, aby ten šátek nosily, aby byly připraveny k návratu domů. Ty děti samozřejmě jsou ...

A to podle vás pak radikalizuje islamisty v Evropě, druhou a třetí generaci.

Jeden z údajů šetřený v Haagu, což je město, kde je veliká islámská komunita, je o sto procent vyšší sebevražednost náctiletých u islámské populace v Haagu než u bílé populace. To mluví za vše. Ta deprivace právě způsobená tím, že vlastně jsou to lidé, kteří žijí mezi dvěma světy, kteří nepatří do žádného světa a kteří velice těžko hledají svojí identitu, je veliká. Já mám ještě teďka druhý takový, promiňte mi, pane redaktore, poznatek. My je stále vidíme jako oběti, sebevražedné oběti, jako lidi, kteří jsou tak vysoce a hluboce nábožensky motivováni, že tedy svojí cestu k nebesům urychlují tímto způsobem. Ukazuje se nová věc, která je poměrně velmi nová, velmi zásadní, a to je politika válečníků. Mnoho těchto mladých, zejména arabských mužů, a teď nemluvím o muslimech obecně, nemá kupříkladu přístup do evropských policií, nemá přístup do evropských armád. A víme dobře, že v každé populaci je jisté procento mladých mužů, kteří z těch či oněch psychologických důvodů chtějí být dobrými válečníky. My v nich strašně pořád vidíme to mučednictví a teď se začíná právě třeba na analýze té britské skupiny ukazovat, že jsou to lidé, kterým byla-li by poskytnuta možnost takovýho nějakýho paintballu, že to řeknu surově, abych to přiblížila, tak že by docela, jako oni potřebují pro své sebevědomí, a pravděpodobně i to napojování v té Kajdě probíhá tak, že oni jim slíbí, nejen budeš dobrým sebevražedným učedníkem, svatou nějakou, ale budeš, ukážeš jim, že seš muž, že se umíš obětovat, že umíš bojovat. To jsou všechno velmi konkrétní psychologické aspekty, ale všechno, co o tom víme, je strašně důležité použít, protože omlouvám se, nechci přehánět, ale já vidím nebezpečí terorismu pro evropský kontinent jako velmi vážnou hrozbu.

A hrozbu, která se zatím podceňuje? Ano, nebo ne?

Ano, jednoznačně.

Před měsícem předseda Muslimské unie a šéfredaktor Muslimských listů Mohammed Abbás řekl v rozhovoru pro BBC, že podle něj za útoky na New York a Washington nejsou muslimové. Abbás také zpochybňuje nutnost vést proti terorismu válku, stejně tak zpochybňuje i útok spojenců na Irák.

Mohammed ABBÁS (zvukový záznam): Neexistuje teorie, aby válka kvůli, jako aby byla ta válka jako, celá ta válka, teďka ve Spojených státech byli kongresmani, který byli proti té válce, teďka jsou víc, teďka ten čas je víc množství pochybnost o té válka, vůbec jestli, proč byla ta válka, co je smysl, co je důvod. Většina lidí jako mají názor, že to je kvůli ropa.

Konstatoval třináctého července v rozhovoru pro BBC předseda Muslimské unie v České republice a šéfredaktor Muslimských listů Mohammed Abbás. Má europoslankyně za Evropské demokraty Jana Hybášková, host Interview BBC, pro citovaná slova pochopení?

Nemám pro ně pochopení, musím vám, pane redaktore, říct, že to je absolutně běžný typ arabské režimistické propagandy. Já mám poměrně dobrou analýzu egyptských ...

To znamená, že ti Arabové a muslimové, kteří žijí v evropských zemích, ve státech Evropské unie, jsou ovlivněni touto propagandou?

Jednoznačně. To je, kdybyste se podíval na egyptská média, Al-Ahrámy, Siasu a další, jeden den po teroristických útocích, nevěřil byste, jak běžná rétorika, včetně členů volených a známých lidí, uvedených jmény z egyptského parlamentu, kteří říkají, to přece není pravda, to je všechno americká konspirace, za tím vším stojí CIA, CIA řídí Kajdu, aby nám tady rozhodovala svět. Blízký východ stále je v době pozůstatků studené války, a mediální praktiky, řízená média a řízená propaganda není vůbec nic, co by tomu chybělo.

A co si myslíte o argumentu, že je to dosavadní průběh války proti terorismu, jak je nazývána od září roku 2001, a postoj západního světa, který také radikalizuje arabský svět jako celek?

Určitě ideologizace, kterou do toho vnáší část amerického politického spektra, celé situaci nepřispívá, způsob, jakým řada věcí v irácké operaci, a koneckonců vzpomeňme si, jak jsme spolu seděli na balkoně kuvajtské rezidence před několika lety ...

Ano, to jste byla velvyslankyní v Kuvajtu, bylo to, tuším, krátce po vítězství spojenců při válce v Iráku.

Tak, je samozřejmé, že řada kroků, které učinilo především americké ministerstvo obrany, nebyly úplně těmi nejlepšími, nejvymyšlenějšími a přispěly v řadě ohledů k tomu, že především uvnitř Iráku se vytvořilo veliké mnohaměsíční politické vakuum, které bohužel umožnilo jednu velmi nepříjemnou věc. Politické vakuum vždycky plodí bezpečnostní vakuum. A strach, myslím si, především té ideologické části amerického politického spektra, z toho, když se řekne imám, muslim, muž v turbanu, způsobil, že ve snaze, aby se jaksi příliš mnoho těchto lidí nedostalo do ať už irácké legislativy, nebo exekutivy, skutečně dlouhé odklady, které umožnily to, aby tato země svým způsobem, a toto území, myslím území Iráku, nacucalo ať už z území Sýrie, nebo z území jiných států poměrně velké množství jaksi těch, kterým říkáme insurgeons, prostě těch, kteří se staví proti demokracii, podíváme-li se na mapu ...

Ukázalo se, promiňte, ukázalo se to, co, tuším, před zahájením války v Iráku ze strany spojenců, před čímž varovala bývalá americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová, že Američané a spojenci nemají vyřešeno, co bude den poté, poté, až válka skončí?

Já sama se tady musím vrátit k tomu, co také píšu ve své knížce Čekání na válku, v šuflících amerického ministerstva zahraničních věcí byl připraven velmi dobrý program pro budoucí vývoj Iráku, Future of Iraque Plan, kde byla rozpracována od irácké ústavy po irácké dělení vnitřní ropných příjmů po skupinu o vodě celá situace, bohužel prostě tak, jak se vyvíjela vnitřní americká politika, já si bohužel myslím, že se trošičku stalo to, že americká média a americká politická veřejnost obvinily amerického ministerstvo zahraničních věcí z krachu vyjednání podpory rezoluce rady bezpečnosti, čili vlastně ten krok Dominqua de Villepina, a že tím pádem to americké ministerstvo zahraničních věcí ztratilo možnost určovat ten vývoj. Vývoj do mnoha měsíců určovalo pouze amerického ministerstvo obrany a především americké velitelství střed. A samozřejmě určovalo ho po svých vojenských linkách. Je naprosto jasné, že ta vojenská komponenta je jenom jednou z komponent a že pro všechny další příklady musí přijít technokraté a ne ideologové. Tady ta ideologizace i z té americké strany samozřejmě věci neprospěla.

Evropské země přijímají protiteroristická opatření, pracují na protiteroristických zákonech, posilují pravomoci tajných služeb. Šéf české civilní rozvědky Karel Randák před časem v tomto pořadu prohlásil, že se České republice může vymstít, že nemá protiteroristický zákon.

Karel RANDÁK (zvukový záznam): No, protože bez protiteroristického zákona a s ním související úpravou dalších příslušných zákonů nemáme v podstatě jako zpravodajské služby nebo zpravodajská komunita, ale domnívám se, že ani Policie České republiky nemá v zásadě v ruce nástroj, kterým by mohla účinně proti terorismu bojovat. Klasickým příkladem jsou ta tolik diskutovaná bankovní konta a jejich sledování, to znamená nástroje, které by umožnily lepší sledování prostředků, které plynou, finančních prostředků, které plynou mezi jednotlivými skupinami, ať už prostřednictvím neziskových organizací, prostřednictvím bank a tak dále.

Konstatoval před několika dny v rozhovoru pro BBC šéf české civilní rozvědky Karel Randák. Podle něj mohou například zpravodajské služby jen stěží ověřit, zda právě přes Českou republiku nejdou peníze, které podporují terorismus, nebo z nichž je terorismus financován. Vy jako občan České republiky nemáte obavy z toho, že když bude přijat takzvaný protiteroristický zákon, že de facto budeme částečně žít v policejním státě?

Podívejte se, CzechTek a situace, v níž jsme se stali evropským obuškem, ukazuje, že česká společnost svobodně dospěla do stavu poloviny šedesátých let ostatních evropských států, svoboda versus řád, svoboda versus pořádek. Jedni volají po více svobody, druzí volají po více řádu. Právě proto, abychom předcházeli těm naprosto nekompetenčním a špatně řízeným zásahům policie, právě proto, abychom ochránili soukromí svobodného demokratického občana, potřebujeme zákonné vymezení, o tom není vůbec žádná diskuse. Právě bez toho budou veškeré ingerence policie do odposlechů a podobně nezákonné a manipulovatelné. A point jedna, point druhý ...

To znamená, že by se přijímala ...

Jednoznačně, já jsem se dokonce i v souvislosti s debatou o evropské ústavě, která mimochodem v této věci také činí pokrok do budoucnosti, obrátila i na prezidenta této země. O co se jedná, jedná se o to, že přestože my říkáme, že Evropa je mrtvá, integrace je mrtvá a evropská ústava je mrtvá, ve stejných týdnech se stal v Evropě nesmírný průlom právě v přijímání základních rezolucí a základních doporučení a usnesení týkajících se boje s terorismem ještě před londýnskými atentáty. Týká se to zřízení evropského krizového centra, stanovení standardu zpravodajských informa..., výměny zpravodajských informací, evropského systému včasného varování a samozřejmě veškeré legislativy týkající se kontroly finančních toků. Bohužel Česká republika je v tomto kroku nesmírně pozadu, bohužel si tady chráníme náš vnitřní, dovolte mi říct teda slovo, nepořádek, ráda bych užila daleko horší slovo, tím samozřejmě umožňujeme, že přes naše území mohou všechny možné islámské nadace své islámské daně pumpovat tam a zpátky, nikdo to nikdy nezjistí.

Vy máte takové informace?

Nemám takové informace, ale skutečnost, že se bráníme připojení a že stále Česká republika neratifikovala řadu těchto evropských úmluv, to je veliký nedostatek, který nás všechny ohrožuje. A já si opravdu myslím, že je na místě, abychom se nebavili jenom o tom, jestli omezíme svobodu shromažďování a podobně, což je velmi důležité, ale zásadním způsobem přikročili k reformě ministerstva vnitra, reformě české policie a reformě zákonů, které tuto oblast upravují. Jednou z nich je protiteroristický zákon.

Vy jste napsala prezidentu republiky Václavu Klausovi v té věci dopis?

Já jsem mu psala dopis o tom, že přestože zde tedy je umlčována diskuse o evropské ústavě a Evropské unii, právě pohyb směrem, kdy se národní státy vehementně vzdávají národních suverenit v té nejnárodnější a nejnacionálnější oblasti, to jest vlastně vlastní bezpečnosti, protože všichni pospíchají, aby Europol byl povinný a centrální evropský nástroj, všichni pospíchají, aby Eurojust, nebo Eurojust byl prostě skutečnou součástí právě poté, co tedy ve dvou referendech zkrachovalo, jakoby ten posun pravomocí na evropskou úroveň v této oblasti a také o tom hovořil Tony Blair, ještě před londýnskými atentáty byl velmi připraven v této oblasti učinit průlom, nastává jakýsi velký pohyb dopředu, takže já jsem se obracela na pana prezidenta s tím, že si myslím, že Evropa je také významem bezpečnostním a že Evropu potřebujeme nejen proto, abychom se měli dobře, ale proto, abychom mohli společně čelit zásadním bezpečnostním výzvám a v tomto kontextu jsem uvedla, že ony protiteroristické, ona protiteroristická usnesení evropská jsou velmi zásadní a Česká republika by s nima honem měla něco dělat právě proto, abychom tady měli, když už jsme takový stát, že co není dovoleno, je zakázáno a neumíme si v tom sami udělat svůj svobodný pořádek, bohužel potřebujeme ta vymezení a tento zákon je nesmírně potřebný.

Závěrečné téma s Janou Hybáškovou, europoslankyní za Evropské demokraty, je domácí české politické téma. Pražská výzva, pod tímto označením zveřejnilo šest menších politických stran dohodu o spolupráci při komunálních volbách v Praze na podzim příštího roku. Senátor Edvard Outrata tvrdí, že cílem dohody je:

Edvard OUTRATA (zvukový záznam): Aby totiž v oblasti politické, kterou reprezentují tyto malé strany, došlo k takovému spojení sil, abychom mohli být efektivní, a to na všech úrovních. V Praze je to zvlášť důležité, pro mě jednak proto, že jsem samozřejmě Pražák a že Prahu reprezentuju, ale v Praze existuje koalice dneska, a existuje už dlouhou dobu, zřejmě bude pokračovat, která hrozí dokonce na celostátní úrovni v tomhle okamžiku.

Prohlásil ve čtvrtek senátor Edvard Outrata. Ovšem po zveřejnění Pražské výzvy postupně začaly jednotlivé politické strany z té šestice zveřejňovat různé dokumenty, například Strana zelených v takzvané Pražské výzvě zpochybnila svojí účast, a to právě pražská organizace Strany zelených, dále pak Sdružení nezávislých kandidátů konstatuje, že považuje spojení tolika ne zcela programově blízkých subjektů v parlamentních volbách, nikoliv tedy v těch pražských komunálních, za poněkud matoucí pro potenciální voliče, usiluje-li o hlasy voličů konglomerát subjektů, z nichž každý v minulosti reprezentovat odlišný program, odlišnou důvěryhodnost a odlišný politický styl, nepomůže sebelepší politický manifest, konec citátu. Není to smutný obraz, když jste, řekněme, výraznou tváří jednoho z těch šesti subjektů, že jen něco vznikne, už se to drolí?

Tak, Strana zelených podepsala onu výzvu zelenou propiskou, to je krásný, SNK pod výzvou podepsáno není, takže to vnímám jako vnější komentář evropského poslance pana Zieleniece. Já jsem přesvědčená o následujícím. Vstoupili jsme do Evropy a pro mnoho mladých lidí, jako jste vy a jako jsou lidé, kteří teďka končí britské, americké, francouzské univerzity, je období do listopadu a vlastně období do vstupu do Unie mrtvé. Teďka jde o to vrátit naší zemi na ono pomyslné sedmé, osmé, deváté, desáté místo v Evropě, jde o to být aktivní, jde o to ovlivnit Evropu a jde o to vrátit Českou republiku do středu dění v Evropské unii, proto je tady potřeba ...

Jak to souvisí s tím, že malé politické strany ...

A já jsem přesvědčena o tom, že nastává další období české politiky, záměrně neříkám nové, ale další, je tady řada subjektů, jako jsou Evropští demokraté, kteří toto vnímají a kteří vědí, že jde o velmi dlouhou trať, ale proto, abychom se na této trati připravili, proto, abychom skutečně už neřešili jenom, co bylo před devětaosmdesátým a co bylo v době transformace a tunelů, ale abychom se adekvátně zařadili do aktivního světa Evropy, je potřeba mít parlamentní vehikl. To je jednoznačné. Evropští demokraté se snaží maximálně tomu prospět právě především tím, že připravují jasné programové principy a priority. Ty programové principy a priority jsou v tento okamžik jasně stanoveny tři. Je to fungující stát, je to kvalitní život ve fungujícím státě a je to prosperující společnost. Bez těchto třech věcí ...

Nerad vstupují do vaší řeči, ano, ale ...

Čili jednoznačně existuje programový a, programové a principové, principiální východisko. Právě proto, že ...

Jak to, že nejsou ty menší politické strany schopné ...

... v momentě, kdy se podaří ...

... se shodnout?

Já myslím, že ta Pražská výzva jednoznačně ukazuje, že jsou, že se tady vytváří především principiální a programové východisko, že se pokoušíme jako strany, které jsme pro otevřená principiální a programová východiska, nalézt společný jazyk v tom jednodušším řešení, to jsou pražské volby. Podaří-li se nám tohle, dáme ho i v parlamentním. Rozhodně nejde ...

Nakolik jste skeptická, že se to, že se to nepodaří?

... o účelový vehikl, rozhodně nejde o ztrátu energie, já především chci říct, že se domnívám, že by bylo dobré mít parlamentní stranu, která bude již prosazovat novou evropskou politiku, kvality života, opravdu fungujícího státu bez korupce, s kvalitním životním prostředím a především se vzdělaností.

To znamená integrací těch šesti?

Kdo z těch šesti nakonec se připojí k tomuto jasnému a zřetelnému programu, to je ještě dlouhá cesta, které musíme dosáhnout. Já věřím, že se k ní postupně připojí všichni.

Konstatuje Jana Hybášková, europoslankyně za Evropské demokraty. Děkuji za třicet minut, které jste věnovala BBC, někdy příště na shledanou.

Děkuji vám.

Takové bylo Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

 
 
66Archiv Interview
Záznamy a přepisy všech odvysílaných rozhovorů
 
 
NEJNOVĚJŠÍ
 
 
Poslat stránku emailem Verze pro tisk
 
  Redakce | Pomoc
 
BBC © ^^ Nahoru
 
  Archiv | Speciály | Anglicky s BBC
 
  BBC News >> | BBC Sport >> | BBC Weather >> | BBC World Service >> | BBC Languages >>
 
  Pomoc | Ochrana soukromí