Skip to main contentAccess keys helpA-Z index
BBCCzech.com
 
Aktualizováno: pátek 05. listopadu 2004, 18:26 SEČ
 
Poslat stránku emailem Verze pro tisk
Jan Ruml
 

 
 
Bývalý předseda strany Jan Ruml zdůraznil, že nesouhlasil s tím, aby US-DEU působila ve vládě premiéra Stanislava Grosse.

Jan Ruml
Jan Ruml ve studiu BBC

Své senátorské křeslo místopředseda horní komory českého parlamentu Jan Ruml v uplynulých volbách už neobhajoval. Jeho další plány? Má prý v úmyslu oslovit nadaci Člověk v tísni.

JAN RUML (zvukový záznam): Odcházím z té nejvyšší politiky a musím také nějakým způsobem živit rodinu, já si nemyslím, že Člověk v tísni je organizace, která by oplývala tolika penězi, radši bych to dělal spíše na té dobrovolné úrovni a živil se něčím jiným, o čem zatím teda nemám žádnou konkrétní, konkrétní představu, ale chtěl bych tomu věnovat prostě určitou část svého času tak, jak jsem to dělal i nyní.

Říká host dnešního Interview BBC Jan Ruml. Jak vidí další naděje Unie svobody, strany, kterou spoluzakládal. Kde hodlá uplatnit své čerstvě nabyté právnické vzdělání a zneklidňuje ho vliv komunistů a volební zisky KSČM patnáct let po listopadu 1989. I o tom v následující půlhodině. A příjemný poslech přeje Robert Břešťan. Ve studiu BBC vítám místopředsedu českého Senátu Jana Rumla, dobrý den.

Dobrý den.

Od minulého úterý jste mimo jiné i magistr práv, jak jste to oslavil?

Tak, oslavil jsem to v takovém užším rodinném kruhu, bohužel již bez rodičů, kteří, kteří v letošním roce a v loňském roce krátce po sobě zemřeli a cítím to jako takové velké zadostiučinění už jenom kvůli mamince, která vždycky trpěla tím, že jsem za komunismu nesměl studovat, že se mi to povedlo a mohu odpovědně říci, že mně nikdo nic neodpustil za tu dobu toho studia, že jsem to skutečně dělal nejpoctivěji, jak jsem mohl a většinou na úkor své rodiny, své ženy, svých dětí, kterým jsem také při tom slavnostním obědě na promoci, po promoci poděkoval.

Tři jedničky, dvě dvojky a jedna trojka, ta byla z čeho?

Ta byla z obchodního práva, to skutečně se ukazuje, že to je obor, který mi zrovna není nejbližší, že k tomu, že k tomu, k tomu obchodu a k tomu právnímu prostředí, které se týká tedy obchodních společností a všech těchto věcí, které s tím souvisí, nemám zrovna nejblíže, nejlépe snad si myslím, že jsem obstál v té civilistice a nakonec i v tom trestním právu.

Tykal jste si se svými mnohem mladšími spolustudenty?

Tak se studenty, se spolustudenty jsem si samozřejmě tykal a myslím si, že jsme navázali docela pěkné vztahy, i když každý jsme pocházeli odjinud, takže ta možnost se stýkat byla velice omezená.

A neříkali vám třeba, Honzo, co jste to v tom parlamentu dělali, co jste přijímali za zákony, kdo se v tom má vyznat?

No, tak určitě jsme o tom velmi často diskutovali, právě o tom, že to naše právní prostředí je neuvěřitelně přeregulované a že by stálo za to udělat jakousi revizi toho právního systému celého a zbavit se prostě některých zákonů a především, především nedělat stálé novelizace novel, ale spíš rekodifikovat naše právo, myslím si, že už ten čas pominul, že už na to ..., teda ten čas nikdy nepomine, ale že je nejvyšší čas, abychom se do toho pustili.

Takže souhlasíte s tím, že české právo je nepřehledné, zákony zaplevelené?

Tak, souhlasím s tím naprosto.

Můžeme zmínit poslední příklad účelového přístupu k právu z minulého týdne těsně před volbami. ČSSD ve spolupráci s komunisty prosadila větu proti privatizaci nemocnic do zákona o hluku, takových věcí je mnohem více. Je to tak?

Tak, kromě jaksi věcné stránky jaksi tohoto zákona, se kterým ..., nebo toho pozměňovacího návrhu, se kterým nesouhlasím, protože to odjímá krajinu v podstatě působnosti ve věci zdravotnictví, které byly již dány, tak samozřejmě tento nešvar lepit pozměňovací návrhy k zákonům, které s obsahem těch pozměňovacích návrhů vůbec nesouvisí, na to byl Senát velmi alergický a většinou tyto zákony vracel zpátky, já předpokládám, že i s tímto zákonem to dopadne podobně.

Takže vnímáte Senát jako jakousi pojistku nebo radu starších, která podobný plevel vytrhává.

Vytrhává a téměř nemilosrdně to vrací zpátky.

A proč na to neberou voliči žádný ohled podle vás.

No, já si myslím, že právě proto, že Senát je takovou druhou, jakoby trochu moudřejší komorou, nekvasí v ní takový ten politický život, lidé si tam neposílají sprosté esemesky. Senátoři se chovají k sobě celkem kulturně, tak to zase tolik sdělovací prostředky nezajímá, to se samozřejmě odráží i v tom, že ...

Takže myslíte, že kdyby senátoři byli, mluvili sprostě, posílali si sprosté esemesky, že by více lidí šlo hlasovat k volbám.

Tak já jsem to trošku, já jsem trošku karikoval, je to hodně tím, že Senát je komorou, kde skutečně ty stranické střety nejsou tak vyhrocené, je to méně prostě zajímavé pro lidi, mělo by to být zajímavé pro ten úhel pohledu, že přece jenom Senát je určitým stabilizačním prvkem v našem ústavním demokratickém systému.

Přesto vnímáte jako osobní chybu, že jste nepřesvědčil voliče vy a vaši kolegové, že Senát má smysl, význam?

Já si myslím, že to je jedna z mých největších chyb nebo chyb i mých kolegů, že se nám nepodařilo přesvědčit lidi, že ten Senát je skutečně významná instituce, která i vykonala řadu dobrých věcí, bohužel prostě se nám nepodařilo o tom lidi přesvědčit, a to není chyba občanů, ale je to chyba nás senátorů.

Proč jste už nechtěl znovu kandidovat?

Tak, já cítím, že v politice dochází ke generační výměně již delší dobu, přece jenom já jsem v té vrcholné politice již patnáct let, já si myslím, že aby si člověk uchoval ještě zbytek zdravého rozumu, že je na čase začít se na ten svět dívat trošku jinýma očima a nastoupila nová politická generace, vlastně odešli z té politiky ti lidé, kteří začínali, Václav Klaus sice je na jiném místě, ale ne v té výkonné funkci, Miloš Zeman, Václav Havel, že, celá řada lidí, kteří začínali vlastně v tom devětaosmdesátém roce.

Takže přišla na vás řada jaksi.

Takže si myslím, že přišla řada a faktem je, že i ta politika dnes možná po tom velkém transformačním období je obsahově poněkud vyprázdněna, i když jsou zde zajímavá témata, také to vidíte na těch volebních kampaních, to jsou naprosto bombastické, nic neříkající billboardy ze všech možných stran a lidé vlastně nevědí, co ta politika dnes, jaký má obsah.

Přestože jste sám řekl, že jste v politice patnáct let, ono to vypadá, že si vás lidé zafixovali především v souvislosti s avizovanými a zase rušenými odchody z politiky a také ze spaní ve spacáku na Kavčích horách. Nemrzí vás to?

No, nemrzí, já jsem se vždycky tak trošku zpochybňoval v politice, já si myslím, ta úvaha vždycky odejít, že souvisí s tím, že člověk to nevidí jako samozřejmost, že má na patnáct let zde vymezený nějaký prostor a že, a že v něm bude sedět a do smrti bude v té politice, že se člověk má zpochybňovat a někdy se to stalo a v podstatě přišla nějaká nová výzva, mě to nutilo k tomu, abych v té politice zůstal nadále. Tentokrát já předpokládám, že to je nezvratné, ale když říkám, že odcházím z politiky, tak odcházím z určité sféry té politiky, z politiky já neodejdu nikdy, protože jsem bytostně politickým člověkem. Co se týče spacáku, to mě nemrzí, já jsem člověk, který si myslí, že emoce do politiky patří a že toto byla chvíle, kdy bylo těch emocí zapotřebí a že to byl určitý symbol nějakého zápasu velmi podstatné věci, ale to myslím, že přesahuje rámec tohoto pořadu.

Vy se do budoucna chcete podle svých slov věnovat ochraně lidských práv, byl jste ovšem žhavým kandidátem na vládního zmocněnce pro lidská práva, přesto jste to odmítl. Co vám vadilo, to, že byste byl zaměstnancem úřadu vlády?

Tak, on je to trošku mýtus, já jsem nikdy žádnou nabídku v tomhle tom ohledu nedostal, jednou o tom mluvil bývalý zmocněnec, pan Jařab, že by si představoval třeba Jana Rumla na tomto místě, nikdo se na mě s ničím takovým neobrátil. A samozřejmě ta role zmocněnce pro lidská práva je velmi komplikovaná v tom systému úřadu vlády, kdy on je vlastně ředitelem odboru, nad ním nějaký sekční šéf, náměstek ministra, ještě ministr pověřený, myslím si, že by mně dost času, že bych mnoho času věnoval, abych získal vůbec nějaký prostor k té práci, ale říkám, nikdo mně tu práci nenabídl a myslím si, že ..., nemyslím si, že je zbytečná, myslím si, že to je důležitá funkce a že i vláda by měla mít nějaké své místo, kde se sleduje problematika lidských práv.

Přesto tedy chcete se lidským právům věnovat na mimovládní úrovni. Jak by tedy měla vypadat ta spolupráce s Člověkem v tísni? Sám jste řekl, že k uživení to není.

Tak, já s Člověkem v tísni spolupracuju dlouhodobě, dělali jsme některé věci ohledně Čečenska, Běloruska, nakonec jsem tehdy s představitelem Člověka v tísni v Bělorusku i byl. Zabýváme se lidskými právy v Číně i na Kubě a samozřejmě tady je ještě celá řada dalších oblastí, já si tu spolupráci představuji tak, že já jsem také členem některých výborů, které jsou mimo Člověka v tísni, že nějak propojíme tu činnost, aby to bylo efektivní, racionální, aby to vedlo k nějakým výsledkům a já to považuji spíš za takové vyznamenání, že bych mohl dělat s touto velmi prestižní nadací. Nemyslím si, že bych se tím mohl živit, protože vím, že Člověk v tísni má málo profesionálně placených lidí, ale velmi rád bych s nima na některých projektech spolupracoval v Moldávii, třeba teď jedu s Člověkem v tísni již na konferenci do Kostariky o Kubě, kde se už bude hovořit o tom, co bude potom, nikoliv, nikoliv o nějakých obecných věcech, ale chci tam třeba hovořit o transformaci bezpečnostních složek, což je vždycky v té první fázi po pádu nějakého režimu velmi důležité.

Přeci jen k tomu živení se, váš současný plat místopředsedy Senátu je osmdesát osm tisíc tři sta, to už je slušný životní standard. Asi si ho budete chtít zachovat, takže kam budou mířit vaše kroky po odchodu z politiky.

Tak teď já za prvé mám pocit, že je to před zdaněním, to, co jste říkal, ale řádově je to v podstatě tak, jak, jak jste hovořil o tom, já to v této chvíli nevím, já jsem se celý život málo staral o soukromé věci, více o ty věci veřejné, ale vzhledem k tomu, že mám rodinu a že, že ji musím živit, tak se o to budu muset v nějaké době začít starat, ale zatím žádnou představu nemám, žádnou nabídku jsem nedostal, pár typů, ale to ještě je všechno, všechno velmi, velmi ve hvězdách a ...

Nějaké dozorčí rady ve hvězdách nejsou?

Nevím, já jsem žádnou nabídku nedostal a nechtěl bych asi sedět v nějaké státní dozorčí radě, to si myslím, že by se nehodilo a já si myslím, že to, čím se budu živit, lidi moc nezajímá, protože všichni lidé si myslí ..., nebo většina lidí si myslí, že většina politiků už je za vodou, že si za tu dobu přišla na své i jinak, já těžko tady budu polemizovat, co s tímto názorem, tvrdím, že nikoliv, ale, ale málokdo mně uvěří, a tak si myslím, že tyto skoro už soukromé věci, že lidi ani nezajímají.

S vysokými platy souvisí i závist a se závistí zase souvisí dotaz naší posluchačky z Francie, z Paříže, Luďky Tiché.

LUĎKA TICHÁ (zvukový záznam): Vážený pane senátore, ráda bych se vás zeptala na váš názor na jednu takovou věc, o které se moc často nemluví. To znamená, jak by to šlo působit na český národ nebo na český mínění, co se týče xenofobie a ještě trochu jiná otázka. Ta závist, která ještě překonává v našem národě vůči lidem, kteří velice zatěžko se někde museli probíjet v cizině a teď přijedou domů strašně rádi a naši lidi na ně koukaj asi závistí, se závistí, já nevím, jak to jinak říct.

Z Paříže posluchačka BBC Luďka Tichá. Připomínám, že na hosty Interview BBC se můžete obracet písemně prostřednictvím formuláře na stránkách www.bbc.cz. Teď tedy, pane Rumle, k samotnému dotazu. Xenofobie, závist u Čechů, jak by šlo působit na český národ v tomto směru.

Tak já si myslím, že posluchačka rozdělila závist a xenofobii, pokud by ten oblak xenofobie vůči našim krajanům žijícím v zahraničí, to asi ne, já si myslím, že jsme poměrně xenofobním národem a že je třeba, aby politické elity a veřejně činné elity, aby jaksi šly příkladem, aby i naši lidé chápali to, že cizinci u nás, že to není žádné ohrožení, ale že to je vždycky příležitost k tomu poznat jinou kulturu, abychom se naučili prostě spolu žít, jednou to bude bez toho nemyslitelné. Co se týče závisti, závist je, myslím si, že takhle, závist není tady asi větší než kdekoliv jinde, ono je to trochu opředené taky takovými legendami. Faktem je, že lidé si myslí, že ne všichni měli rovné příležitosti tady u nás doma a z toho vyplývá taková, pocit takové nespravedlnosti, majetkové diferenciace, ale je tady také velmi silně kořeněno rovnostářství ještě z komunistického režimu, to si myslím, že se překoná. Co se týče lidí, kteří žili venku a my se na ně díváme nevraživě, jako že oni žili v bavlnce za komunistického režimu a my jsme tady trpěli, tak mohu říci, že to není můj pohled, já si myslím, že jsme více měli využít našich lidí v zahraničí, jejich zkušeností a možná, že by to prostředí i ta atmosféra tady byla daleko lepší, protože oni právě přicházeli sem jako svobodní lidé, kteří něco uměli a my jsme toho, bohužel, nevyužili.

Jehož hostem je dnes místopředseda českého Senátu Jan Ruml. Nyní k volbám do Senátu a k nepříliš lichotivým výsledkům Unie svobody. Z více než šedesáti zastupitelů obhájí sotva deset a za to navíc vděčí spíše spojenectví s jinými stranami. Pořád věříte v životaschopnost Unie svobody?

Tak, já si myslím, že tyto volby k tomu mnoho neřekly, protože Unie svobody do nich nevstupovala s žádnými velkými ambicemi, byla ve dvou koalicích, kde uspěla. Myslím si, že si lidé třeba i na tom Pardubicku hlavně, kde dostala asi dvaadvacet procent ta koalice, vzpomněli na dřívější čtyřkoalici a tam to bylo velmi výrazné, kde Unie svobody šla sama, tak, tak je třeba říci, že nezískala potřebný počet procent, aby se dostala do jiného zastupitelstva a ještě ve Středočeském kraji přes /nesrozumitelné/ pětiprocentní hranici. Tak samozřejmě to je odraz vnímání té politické strany, která je dlouhodobě jaksi v jakési krizi a nedokáže zde nabídnout přesvědčivě nějakou alternativu a přitom je evidentní, že minimálně sedmdesát procent lidí, kteří nešli k volbám, měli mimo jiné i ten důvod, že zde nemají srozumitelnou nabídku jakési alternativy k současným politickým stranám. Před čtyřmi lety čtyřkoalice touto nabídkou byla, dostala také asi třiadvacet procent, skončila někde první, někde druhá ...

Asi si ovšem teď může sama za to, že už není.

... a čtyřkoalice se, bohužel ...

Unie svobody tedy.

... nechtěl analyzovat tu situaci, se rozpadla, Unie svobody na to velmi doplatila, protože do ní investovala všechno vlastně, co měla a potácí se v podstatě na prahu, na prahu viditelnosti. Já si myslím, že teď je znovu na čase, možná aniž by teď na to byl prostor to vysvětlovat, aby všechny ty malé politické strany daly hlavy dohromady a rozhodly se, jestli do těch příštích voleb v roce 2006 představí nějakou novou politickou alternativu, protože je evidentní, že lidé po ní touží a že jeden z důvodů, proč nechodí volit, je, že nemají koho volit, kromě toho, že, že jsou trošku znechuceni takovou tou velmi povrchní rétorikou, velmi ostrými výpady jednotlivých politických stran proti sobě, prostě nemají koho volit.

A je to, pardon, je to úder i do vašich řad, do Unie svobody, vy kritizujete politiku obecně, ale týká se to tady i představitelů Unie svobody.

Tak, Unie svobody měla tak nenápadnou volební kampaň, že její ostrost té rétoriky téměř zanikla v takových těch ...

Ale Unie svobody je vládní stranou.

Určitě, v takových těch výpadech, které předváděly proti sobě sociální demokracie a ODS, to se jakákoliv činnost potom, potom ztrácí a myslím, že se to také odrazilo na té voličské účasti. Ale Unie svobody je parlamentní stranou jak v senátní, tak v Poslanecké sněmovně, je vládní strana, má svoji strukturu, má nějaký potenciál. Já si myslím, že je na čase uvažovat o tom, že by ho vložila do nějaké možná formace, která bude v budoucnu úspěšnější než čtyřkoalice. Ale říkám, to je otázka budoucnosti, ale myslím si, že je na čase, aby o tom lidé začali uvažovat, ti, kteří jsou představiteli těch malých politických stran.

Poslechněme si teď názor posluchače Vladana Hodka z Prahy, který býval voličem Unie svobody, jak vyzní z jeho dotazu.

VLADAN HODEK (zvukový záznam): Dobrý den, pane senátore, Hodek u telefonu. Jste zkušený politik a zakládající člen Unie svobody, myslíte si, že má tato strana ještě nějaký důvod ke své existenci? Vše, o čem jste mluvili, jste stihli svými činy již dávno popřít a ve svém okolí, bohužel, neznám nikoho z těch, kdo vás volil, koho byste svým jednáním nezklamali. Můžete mi, prosím, říct jeden jediný důvod, proč má být Unie svobody v současné Grossově populistické socialistické vládě? Protože jsem vás já nevolil a ani ostatní voliči a volit vás asi nebudeme.

Opět připomínám, že dotazy na hosty Interview BBC můžete psát, a pokud chcete být takto slyšet, připojte, prosím, také své telefonní číslo k písemnému dotazu. Nyní k samotným dotazům pana Hodka. Myslíte tedy, že strana má nějaký smysl a jaké voliče Unie svobody zastupuje, byť jsme se toho částečně dotkli před tím telefonickým dotazem.

Tak, jaksi obecně každá demokratická politická strana má nárok na existenci, má svůj smysl už jenom proto, že vytváří pluralitnější politické prostředí. Samozřejmě bez voličů ta strana těžko může existovat, Unii svobody se nedaří přesvědčit lidi o tom, že má nějaký velký význam v této, v této vládě se sociální demokracií a s KDU-ČSL možná proto, že taky nedokáže dost srozumitelně říci, co se jí v té vládě podařilo a čemu se jí podařilo zabránit, ale faktem je, že já už jsem nebyl příliš pro to, aby Unie svobody figurovala v této druhé sociálnědemokratické vládě pod vedením premiéra Grosse, připadalo mi to už nevěrohodné, nicméně ten sjezd rozhodl tak, jak rozhodl, já to respektuji, protože jsem demokrat a myslím si, že tato vláda, že ta Špidlova vláda ještě měla nějakou jaksi ambici něco v této věci, v této zemi změnit. Ta vláda pod vedením premiéra Grosse, nevím, zatím je tady krátce, byla volební kampaň, zatím je trošku nesrozumitelná v tom, že by třeba chtěla pokračovat v těch reformách, které se začaly a byly už tak velmi problematické, myslím si, že zatím to z té vlády nevyvěrá a že pokud ta vláda nebude úspěšná a teď já myslím úspěšná ve směru skutečných reforem, penzijní, zdravotní reformy, sociální reformy, snížení daní, a tak dále, tak že pak Unie svobody spláče nad výdělkem.

Nemyslíte, že už se to stalo vzhledem k výsledkům posledních voleb do Evropského parlamentu i těm víkendovým?

Já myslím, že rozhodnou ty volby v roce 2006, já bych byl ...

Vy se držíte stále stébelka naděje?

... že bych byl raději, kdyby Unie svobody také provedla svůj vklad do nějaké jiné formace, která by představovala tu alternativu, samozřejmě by to znamenalo jiné rozhodnutí o účasti v této vládě, mně nepřísluší, já nejsem v pozici, kdy by to, kdy bych to mohl nějak výrazněji ovlivňovat, ale myslím si, že pro rok 2006 lidé tady touží prostě po něčem jiném a že by se mohla Unie svobody na tom nějakým způsobem podílet, jak, to já zatím prostě nevím.

Jak nedávno připomněly Lidové noviny, Unie svobody je strana, jež vznikla vzpourou uvnitř ODS pod praporem nového přístupu k politice a má nyní vlastní klub jen díky poslanci vyloučenému právě z ODS. To je docela paradox.

A tak to se v politice děje, že lidé přecházejí z klubu do klubu, já v tom nevidím žádné známky zrady, my jsme zvykli strašně rychle nálepkovat lidi za to, že zradili něco, když přešli někam jinam, já myslím, že, že někdy to může být tak, že to původní prostředí zradilo ty lidi. Já neříkám, že to je případ poslance Kotta, ale, ale Unie svobody vznikla z určitého vzdoru, existovala, měla slušnou podporu, slušné preference, vhodně investovala do čtyřkoalice, tam se to nepovedlo a Unie svobody prostě zápasí o svojí vlastní identitu, řada lidí, jejích voličů, včetně posluchače, který teď právě hovořil, má pocit, že se zpronevěřila v sociálnědemokratické vládě, já si myslím, že to je demokratická vláda, Unie svobody se aspoň v tom prvním období snažila něco důležitého v té vládě prosadit, zdali se jí to podařilo, nebo ne, já nevím, asi ne, protože jaksi voliči buď tomu nerozumí, nebo, nebo je Unie svobody ...

Nebo naopak velmi dobře rozumí.

Anebo tomu rozumí a mají pocit, že to bylo málo, že přece jenom při takovém počtu poslanců nemůže prosadit mnoho, že by radši měla být v opozici a otázka je, kdo by vlastně tu vládu dneska složil, zdali by byly vůbec předčasné volby, což je strašně složité, ale myslím si, že i Unii svobody velmi uškodilo to, že když už v té vládě byla, mohla být daleko razantnější, nemusela se stydět, že je v té vládě, mohla si za některými věcmi tvrdě stát a že by to občané pochopili, takové jako ...

Ještě na to má docela dost času do příštích voleb.

Má na to dost času a já ..., a má významná ministerstva a trošku si myslím, že, že ...

A není to, pardon, přece jen spíš právě o těch postech, o těch významných ministerstvech, o těch poslaneckých mandátech?

A tak to v politice je vždycky, tak to přece ..., kdo jde do politiky, tak chce něčeho dosáhnout, já neříkám za každou cenu a jenom hovořím o tom, že prostě pánům Němcovi, Kühnlovi ani Mlynářovi se to prostě nepodařilo zatím a jestli se jim to podaří, to je otázka. Nepodařilo se to ani těm deseti poslancům přesvědčit lidi o tom, že to má význam být v této vládě. Pokud se jim to nepodaří prostě do toho roku a půl, tak podle mě je po Unii svobody veta.

A jeho hostem místopředseda českého Senátu Jan Ruml. V březnu jste pro Hospodářské noviny řekl, že politika je šedivější, provozovaná šedivějšími lidmi než dřív a její pasti spočívají v jistém propojení politiky s ekonomikou a klientelismem. Co nejvíc přispívá k té vaší skepsi vůči české politice, pokud trvá.

Tak já nemyslím, že je to skepse, to bylo konstatování spíš skutečnosti, že, že já už jsem tady o tom hovořil, že po takovém tom velkém vzepjetí té transformace přišli noví lidé a lidé, kteří nemají tak silnou jakoby vizi, jak ta společnost má vypadat dnes, zítra, za týden, možná za rok, za deset let. Žijí tak jakoby ze dne na den. A dělají takové praktické věci, které nejsou moc zajímavé, což by samo o sobě nevadilo, kdyby třeba ty kompetence skutečně byly převedené v plné míře na kraje a kraje spravovaly tuto zemi a nikoliv ta centralistická vláda, ta by se starala jenom o určité věci a ta vláda furt do všeho hovoří a pořád jsou nové a nové zákony a pořád ta změť toho centralismu tady se snaží jakoby ovládat všechny nitky našich životů, a to lidi štve a já si myslím, že bez té vize se to strašně těžko dělá a jsou to takové technologie tady, že, to jsou noví lidé, znají hodně, mají zkušenosti už v politice, jsou takoví protřelí, hodně spolu se na lecčems domluví ...

A z toho možná plynou různá obvinění z korupce, musíme připomenout kauzu Kořistka ...

A z toho ...

... já se zeptám, zda si nemyslíte, že vy sám jste se trochu unáhlil, když jste podepsal dopis na podporu pana Kořistky.

Já jsem nenapsal dopis na podporu pana Kořistky ...

Podepsal.

... já jsem podepsal dopis, který apeluje na to, aby politici předem nevynášeli soudy v této věci. To nebylo na podporu pana Kořistky, to bylo na podporu objektivního vyšetřování té věci. Já vůbec nevím, jak to tam bylo, jak to mám vědět. Mně jenom vadí, že politici do toho zasahují a velmi tu věc poškodili. Začal to prezident, který označil Kořistku, nikdo neví proč, za nevěrohodného člověka, pak ministr vnitra Bublan řekl, že obstál na detektoru lži. Co je ministrovi vnitra do toho, jestli by obstál, nebo neobstál, někde pak do toho vstoupila ODS a řekla prostě, všechno je to zmanipulované. A jak se má, proboha, tato věc pak vyšetřovat, když do toho /nesrozumitelné/ nejvyšší politici v tomto státě. Ten dopis byl právě reakcí na toto a varoval před tím, že jakmile politici vstoupí do vyšetřování a do nezávislosti orgánů činných v trestním řízení, tak vždycky potom ta kauza se zpolitizuje a k žádnému výsledku se vlastně nemůžeme dobrat a ...

Pardon, dohled politiků možná někdy není zcela na škodu, můžeme připomenout zase pro změnu kauzu odposlechy, které zase spustila kauza Kořistka, abych tak řekl, trošku komplikovaně.

No, ne, ale uvědomte si jednu, uvědomte si jednu věc. Politici mají kontrolovat, ale tady veškeré kontrolní orgány za posledních šest let, ať už je to kontrola odposlechů, kontrola BIS, branně-bezpečnostní výbor, má v rukou Občanská demokratická strana. No, tak co tím chci říct, že selhávají ty kontrolní mechanismy nebo ty zákony jsou nedostatečné, tak ať je změní, ať má víc pravomocí Poslanecká sněmovna ke kontrole všech těchto bezpečnostních složek, ale nemůžeme říci, že ...

Ovšem iniciativa na větší kontrolu ze strany poslanců prý byla už v roce 1996, v době, kdy vy jste byl ministr vnitra.

To já nevím, já jako ministr vnitra jsem byl jednou týdně v branně-bezpečnostním výboru a mí koaliční partneři, to byl tehdy předseda výboru Šuman a místopředseda Kuželek, mě mučili kvůli všemu možnému, interpelovali, chodili mi na ministerstvo, Kuželek byl předseda té komise, velké ucho, zkoumali každý odposlech, a to byli koaliční poslanci, proč to, proboha, celých těch šest let nedělá ta ODS a pak nemusí nestandardními a velmi takovými emotivními způsoby zasahovat prostě do vyšetřování různých kauz.

Vzpomněl jste si mimochodem někdy na to v poslední době, že vám Stanislav Gross v roce 95 jako tehdy ministrovi vnitra vyčítal, že má, že máte na vnitru někdejší příslušníky StB?

Tak, já jsem tam neměl někdejší příslušníky StB, tam ...

Mně jde spíš o to vyjádření Stanislava Grosse.

... tam byli někteří lidé, kteří byli, kteří byli samozřejmě svázáni s tou minulostí a byli nakonec i v policii, tam totiž byla ta situace taková, že ti lidé by si nedovolili se zpronevěřit prostě nějakým pravidlům hry nebo, nebo demokratickým poměrům v této zemi, protože já jsem byl zárukou toho, že bych to nikdy nepřipustil a pak jsem odešel, přišli tam jiní ministři a tito lidé najednou začali si říkat, že by mohli něco prostě vyzkoušet, a tak dále a neměli nad sebou takovou kontrolu, během té doby se vyměnili skoro všichni už lidi, vždyť je to, proboha, patnáct let, samozřejmě ...

... ti lidé, které vy jste propouštěl, se opět pomalu vrací?

No, to jsem sledoval s velkou nelibostí samozřejmě, už jenom z takových jaksi symbolických, morálních důvodů je to, je to velmi nebezpečné a nemyslím si, že k této praxi nemělo dojít a že všichni ministři, pokud chtějí jaksi mít skutečnou politicko-demokratickou kontrolu nad bezpečnostními složkami, by neměli takto hazardovat s tím personálním stavem.

Označil byste tedy současnou situaci v českých bezpečnostních složkách za hazard?

Ne, to určitě ne. Já si myslím, že, že hazardem ..., nebo že se hazarduje se jménem jaksi třeba policie, a tak dále, pokud v ní pracujou nevěrohodní, nevěrohodní lidé, a to v některých případech skutečně v krátké, v nejbližší minulosti, v nejbližší minulosti toto nastalo.

Říká host Interview BBC, místopředseda českého Senátu a zakladatel Unie svobody Jan Ruml. Děkuji za rozhovor.

Děkuji.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

 
 
Interview BBCArchiv Interview
Záznamy a přepisy všech odvysílaných rozhovorů
 
 
NEJNOVĚJŠÍ
 
 
Poslat stránku emailem Verze pro tisk
 
  Redakce | Pomoc
 
BBC © ^^ Nahoru
 
  Archiv | Speciály | Anglicky s BBC
 
  BBC News >> | BBC Sport >> | BBC Weather >> | BBC World Service >> | BBC Languages >>
 
  Pomoc | Ochrana soukromí