Skip to main contentAccess keys helpA-Z index
BBCCzech.com
 
Aktualizováno:
 
Poslat stránku emailem Verze pro tisk
Martin Bútora
 

 
 
Podle bývalého slovenského velvyslance v USA Martina Bútory budoucí americký prezident - ať jim bude Bush nebo Kerry - dá nový rozměr americko-evropským vztahům.

Martin Bútora

Od mikrofonu z Prahy co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Hostem v bratislavském studiu BBC je bývalý slovenský velvyslanec ve Spojených státech amerických Martin Bútora. Hezký dobrý den do Bratislavy.

Dobrý den.

Nemrzí vás, že americké volby sledujete ze slovenského povzdálí?

Ale jistě, že člověk by byl rád při tom, protože jsou to nesmírně vzrušující a dramatické volby a přeci jen, když to prožíváte přímo namístě, tak můžete tu atmosféru vychutnat a můžete, hádám, získat takový lepší pohled na to, co se vlastně v té krajině děje.

Existují nějaké aspekty amerických voleb, které při pohledu ze slovenského nebo českého povzdálí jsou velmi obtížně pochopitelné?

Pravděpodobně není lehké pro nás pochopit, začnu s tím poměrně komplikovaným způsobem, jakým vlastně Američané volí. Vždycky to někdo vysvětlí, nějaký žurnalista nebo politik, ale to, že vlastně to jsou a nejsou přímé volby, že to jde přes ten systém volitelů, tak je to trošku takové komplikované, to je možná jedna okolnost. Ta druhá okolnost je, že mně se zdá, že ten americký volební systém a osobitně prezidentský systém, anebo prezidentské volby se vyvinuly takovým způsobem, že to z evropského pohledu častokrát bohužel vypadá hlavně jako divadlo, a ono to je do jisté míry divadlo, ale to není všechno, to divadlo zastiňuje různé jiné pozoruhodné stránky vlastně té obrovské mobilizace politické a občanské, k jaké dochází před prezidentskými volbami, to že se vlastně skutečně statisíce lidí zapojují do toho demokratického procesu a měli jsme možnost to pozorovat speciálně před těmito volbami, kdy ti lidé, kteří jsou ochotni se do toho vložit na jedné, nebo na druhé straně, je dokonce víc než v předcházejících volbách.

Tedy asi narážíte na systém dobrovolníků. Je to, co vám chybí například ve slovenské nebo české politice, když ji srovnáváte právě s tou americkou?

Já si myslím, že ta americká politika, tady jde o volbu prezidenta, ale ona je neoddělitelná vlastně od voleb do Kongresu, od voleb jiných politiků a ten vztah mezi politiky a občany je přeci jen bližší než u nás, kdy máme stranické kandidátky a kde rozhodují strany, takže to jistým způsobem existuje v americké politice, kdybych to měl velmi zjednodušeně říct, mnoho z těchto lidí mají takový pocit, jako kdyby mezi tím kandidátem a jí, anebo oním vzniká jakýsi osobní vztah. To znamená, že na mém hlasu opravdu záleží a já se rozhoduji, zda ho dám tomu, či onomu kandidátovi. Myslím si, že je ten vztah v americké demokracii mezi politiky a občany z tohoto hlediska trochu bližší.

Vy si opravdu ale nemyslíte, když navážu na vaše předchozí odpovědi, že americké prezidentské volby jsou především divadlo, které přebije to, o čem jste mluvil v té poslední odpovědi?

To je těžké povědět. Jako divadlo působí, když ta kampaň postoupí dopředu a když už se tedy vyprofilují v obou dvou hlavních stranách mezi republikány a demokraty ti dva hlavní kandidáti, tak v tehdy doopravdy ty předvolební mítinky připomínají střetnutí, která jsou, a nejen připomínají, do jisté míry jsou, střetnutí, která jsou přímo režírovaná, opět režírovaná, kde vždy přijde nějaká celebrita, kde si nejdříve ty organizátoři pustí příznivce, kde v těch prvních řadách zasednou jako politici, místní politici a místní celebrity, které jsou podporovatelé toho, nebo onoho kandidáta, ale já si myslím, že nejsou to jen předvolební mítinky a střetnutí, které odrážejí celou tu plnost amerického volebního a amerického demokratického systému. Všechny volby jsou velkou příležitostí pro určitou výchovu občanů k demokracii. Tam ta hloubka a úroveň těch debat, a nemám na mysli jenom prezidentské debaty mezi oběma kandidáty, ale i mezi zastánci jednoho, nebo druhého kandidáta, ta hloubka se často nedá porovnat s tím, co obvykle vidíme, už určitě vůbec ne s tím, co jsme viděli v mnohých středoevropských volbách, zejména teda prezidentských. Nedá se porovnat taktéž to množství těch vzdělávacích programů vysílaných nekomerčními televizemi.

Kolikeré volby Martin Bútora zažil ve Spojených státech amerických na vlastní kůži?

Já jsem zažil předvolební atmosféru roku 1992, potom i 1996, 2000 a vlastně tyto už jsem nezažil, takže mám přímé zkušenost ze třech takovýchto různých státech Ameriky. Jedny byly shodou okolností ve státě Ohio, které je dnes takovým klíčovým, to byly volby v roce 1996. A volby v roce 1999 byly na více místech ve Spojených státech. No, a vloni, ne vloni, ale ty poslední volby samozřejmě ve Washingtonu.

Když jste mluvil o těch debatách například mezi lidmi, tedy nejen o těch debatách předvolebních, jsou zúženy na nějakou socioprofesní skupinu, nebo sociální skupinu v americké společnosti, nebo opravdu ty debaty mezi lidmi v souvislosti s prezidentskými a nejenom prezidentskými volbami jdou napříč společností jako celkem?

Mně se zdá, že seriózní americká media dělají v tomto směru ohromnou práci, protože oni vlastně pomáhají lidem rozhodovat se. Pomáhají lidem rozhodovat se, tam sedí třeba obyčejní lidé z nejrozmanitějších sociálních vrstev, nejrozmanitější etnických skupin, sedí tam političtí analytici, experti a tak dále a tak dále a vlastně oni společně posuzují jednotlivá témata předvolebního boje, někdy si dokonce pouští televizní předvolební klipy, komentují je, hledají skrytá poselstva, inzeráty a tak a tak dále...

Ano, teď když vstoupím do vaší řeči, tak je tady i stinná stránka. Když se zaměřím na pondělní vydání deníku The Washington Post, to referovalo o tom, že podle psychologů mnoho Američanů trpí syndromem předvolební úzkosti. Tady se nabízí jednoduchá otázka: Není toto možné jen v Americe?

Já nevím, zda se dá hovořit o syndromu předvolební úzkosti úplně před každými volbami. Faktem je, že pokud jde o tyto volby, mnoho, miliony Američanů mají pocit, že jsou to rozhodující volby v jejich životě, v jejich životní dráze a že v těchto volbách jde opravdu o hodně a možná je tu proto v tuto chvíli taková úzkost, o které píše tento deník.

Když ještě navážu na pondělní vydání The Washington Post, deník doslova píše, cituji doslova: "Země je rozdělena na dvě poloviny, je to válka." Za nakolik vážnou považujete právě rozpolcenost americké veřejnosti a vyhrocenost postojů obou táborů?

Ta rozpolcenost tady skutečně je, jde hluboko do přátelských, spolužáckých, rodinných a sousedských kruhů. Myslím si, že dávno, dávno Amerika nezažila nic takového a neumím si to teď představit, ke které zemi ve střední Evropě bych to přirovnal, možná v těch časech velkého nějakého souboje s tím poloautoritářským režimem, který tu nabyl v devadesátých letech, který zvykl si být označován jako mečiarismus a ti lidé chtěli být antimečiarovci. Možná to tu atmosféru odráží, možná spory mezi /nesrozumitelné/ a socialisty v Maďarsku, ale ani jedno to nevystihuje celkem. Na americké poměry je to nebývalá polarizace, nebývalá rozpolcenost, která vlastně jaksi rozsekla tu krajinu na dva tábory, na dva pohledy, na dvě vidění. Proto si myslím, že ta vzdálenost mezi nimi není až tak obrovská, jak ji lidé na jedné, anebo na druhé straně dnes vnímají.

Ale tady možná jednoduchá námitka. Když jste popsal, že vy osobně jste ve Spojených státech amerických na vlastní kůži prožíval trojí volby, 92, 96, 2000, teď volby v roce 2004 prožíváte na Slovensku, ale poměrně hodně ty americké volby sledujete. Je podle vás možné ty americké prezidentské volby v roce 2004 srovnávat s volbami předchozími v tom, že po volbách napětí opadne a tábor, který prohraje, ať to budou bushovci, nebo kerryovci, se poměrně rychle smíří s americkým prezidentem a bude jej podporovat, protože je to zkrátka americký prezident, je jejich?

Ano, máte pravdu v tom, že v americké kultuře je zakotvená úcta a respekt vůči autoritě, vůči pozici, vůči postavení funkcí amerického prezidenta ve větší míře jako v evropských zemích, to je pravda. Pravdou ale je i to, že už po těch volbách v roce 2000 k takovému celkovému uspokojení nedošlo. Nejprve nedošlo k němu proto, neboť výsledek voleb dlouho nebyl jasný a nakonec rozhodl Nejvyšší soud a mnozí lidé na straně demokratů měli pocit, že ty volby jsou ukradené a potom nedošlo k tomu po jedenáctém září, kdy se vlastně ta politická profilace v Bushově administrativě začala vyvíjet takovým směrem, že po tom, řekl bych, počátečním obdivu a uznání a plném schvalování těch kroků, těch prvních kroků a zejména v tom zásahu v Afghánistánu se ty další kroky zproblematizovaly a tím pádem se ta společnost velmi polarizovala.

Rozumím správně vašim slovům, že od prezidentských voleb v roce 2000 podle vašeho názoru začíná nová éra v rámci americké společnosti, skutečné rozpolcenosti, kdy Ameriku volby, respektive výsledek voleb nesjednotí a ne celá Amerika stojí pak za vítězem voleb, což bude i rok 2004.

Ano, toto je velmi zajímavé, co jste teď povídal. Netroufám si o tom vyslovit takový jednoznačný názor. Faktem je, že když porovnáme volby v roce 1996 nebo i 2000, takže ta atmosféra před tím, že to byly relativně nudnější volby, jako jsou teď v roce 2004, bylo hlavním tématem obnova důstojnosti v Bílém domě. Když se podíváme na ten obrovský balík problémů domácích i zahraničních, které se vlastně dostaly na stůl v roce 2004, tak proto možná ta úzkost, proto možná ty obavy, možná proto ten syndrom, o kterém jste hovořil, protože si myslím, že Američané tu tíhu těch problémů na sobě cítí, ale je možné, že, a to bude záležet na té osobě prezidenta, když bude znovu zvolen prezident Bush, či se chopí této druhé šance a zda tedy bude schopný oslovit to, čemu se v Americe říká, širší centrum a když to bude prezident Kerry, zda se mu taktéž podaří oslovit i tábor republikánů a zda se mu podaří odpovědět na klíčovou a zásadní úzkost, jak chcete, výzvu, anebo potřebu Američanů, kterou těžko v Evropě umíme pochopit, a to je ta obava o bezpečnost spojená s tím zářím.

O tom bezesporu ještě bude řeč. Letošní americké prezidentské volby mají několik nej. Například historicky nejdražší předvolební kampaň, nejtěsnější předvolební odhady výsledků a největší prostor věnovaný v médiích. Všechny americké televizní stanice obsáhle referovaly o předvolební kampani. Během předposlední fáze předvolební kampaně mezi jednadvacátých a sedmadvacátým říjnem odvysílaly americké televize bezmála čtyřiačtyřicet tisíc předvolebních spotů a ještě jedno číslo. Tři čtvrtiny Američanů považují podle průzkumu televizní stanice ABC tyto volby za nejdůležitější ve svém životě. Opravdu právě tyto volby tak důležité jsou, nebo se podařilo, pane bývalý velvyslanče, kandidátům a především pak médiím, americkým médiím, vytvořit iluzi té důležitosti voleb?

Ještě k těm číslům. Těch čísel je hodně, ale jen jediný údaj ještě k tomu přidám. Vznikly desítky a stovky zajímavých /nesrozumitelné/ a jedna z nich velmi seriózně připravovaná dávala dohromady všechny výzkumy, všechny průzkumy celostátní na celoamerické úrovni, anebo průzkumy v jednotlivých státech, zejména v těch státech, kde se teda rozhoduje, a těch průzkumů bylo kolem 1200 dohromady. To znamená, z tohoto hlediska jsou americké volby nejstudovanější a /nesrozumitelné/ volby v americké historii, což ještě neznamená, že víme, kdo vyhraje.

Což právě způsobuje to schizma, že jsou sice probádané, ale ta nejistota je tak obrovská.

Ano, ta nejistota, to máte přesně pravdu a teď bych se vrátil k té další otázce.

To znamená, zda se médiím podařilo vytvořit iluzi důležitosti, že vám tři čtvrtiny Američanů řeknou, že to jsou v jejich životě ty nejdůležitější volby, nebo skutečně to jsou tak důležité volby?

Mně se to jeví tak, že ta pravda pozůstává z půlky v té úloze a rolí médií a ta je značná, ale ta pravda pozůstává i z toho pocitu, který by ti lidé v nemalé míře měli i bez médií, a to možná souvisí s tím, že otázky, které se staly předmětem americké politiky po jedenáctém září a do jisté míry i sama osobnost prezidenta Bushe, působí polarizujícím dojmem, jednoduše nemůžou vás nechat lhostejnými. Nemůžou vás nechat lhostejnými, když vlastně nejste si sama nebo sám jistý v tom, zda vaše dítě může jít ráno do školy a zda se z té školy vrátí, nemůžeme vás nechat lhostejným, když se podíváte na druhé straně na to, že povážlivým způsobem se snížila prestiž, nebo respekt vůči Spojených států na celém světě a takto by se dalo pokračovat. Nemůže vás též nechat lhostejným člověk, který se prezentoval a profiloval jako opravdu v tom pravém slova smyslu, prezident s velkým P země, která se ocitla v krizi, či prezident Bush po jedenáctém září, ale prezident, který se zároveň svým postupem v případě Iráku dostal do velmi problematického světa. Takže já bych řekl, že polovička je, jestli se to dá tak metaforicky oddělit, na vážkách, že taková půlka je úlohou médiích a půlka je taková, že to ti lidé opravdu vnitřně prožívají a asi by to prožívali i bez toho, že by je média takovýmto způsobem vedla a usměrňovala.

Když ještě zůstanu u médií a jejich role před americkými prezidentskými volbami. Dvě stě osm novinových titulů vycházejících v Americe, ve Spojených státech vyjádřilo do konce října podporu kandidátovi demokratů, tedy Johnu Kerrymu. Sto šedesát osm novin naopak podpořilo George Bushe, současného amerického prezidenta. Dají se, pane velvyslanče, i tato čísla interpretovat tak, že při letošních volbách byla americká média historicky nejméně nestranná?

Myslím, že ten podíl těch podpůrných hlasování, tedy explicitně vyjádřené podpory, který oni mají vždy zveřejněnu ve svém úvodníku, stoupl v porovnání s přecházejícím obdobím, i když to stále ještě není většina. Máte v Americe i deníky, jako je například jeden z nejrozšířenějších deníků USA Today, kdy každé volby jeho vydavatel opakuje standardní, jimi vyznávanou pravdu, a sice takovou, že noviny nemají být stanicí, když nemají prospěch ani z jedné, ani z druhé strany, mají pomoci občanovi a čtenáři se rozhodovat a proto USA Today se například k tomuto nepřiklání, ale máte pravdu, že ten počet těch médií, které se rozhodly pro jednoho, anebo druhého kandidáta, narostl. To do jisté míry také odráží tu vypjatou, velmi vypjatou atmosféru, tu polarizaci, to rozštěpenost americké společnosti.

Připomínám, že hostem v bratislavském studiu BBC je bývalý slovenský velvyslanec ve Spojených státech amerických Martin Bútora. Hlavní témata: Prezidentské volby ve Spojených státech amerických. Oba kandidáti, dosavadní prezident George Bush i jeho demokratický protikandidát John Kerry, se ještě v pondělí snažili přesvědčit voliče, že hlas pro něj je právě tou nejlepší volbou. Mimo jiné i formou televizní reklamy. John Kerry v reklamě ve státě Ohio voličům na poslední chvíli sděloval, že povinností vrchního velitele je zajistit zemi bezpečnost. George Bush podle něj v Iráku selhal, Kerry prý jako prezident ochrání jak americké jednotky v Iráku, tak celý národ. Bezpečnost ve své reklamě zdůrazňoval i americký prezident, současný americký prezident George Bush. George Bush v reklamě říkal, že uplynulé čtyři roky přinesly okamžiky, které nebylo možné předvídat a na něž nejde zapomenout. Děkoval rodinám amerických vojáků, sliboval, že i díky nim zemi ochrání před teroristy a nikdy v obraně Ameriky neochabne. Když se bývalý slovenský velvyslanec ve Spojených státech amerických, dnešní host Interview BBC Martin Bútora ohlédne za předvolební kampaní, bylo nějaké téma, které jste považoval z pohledu obou kandidátů za ne zcela dostatečně akceptované?

Myslíte akceptované...

V té předvolební kampani a je přitom zásadní, přesně tak.

Ano, mně se zdá, že ten předvolební souboj a celá ta příprava obou kandidátů a obou táborů byla, řekl bych, dostatečně vyčerpávající na to, aby obsáhly vlastně všechna klíčová témata. Otázka samozřejmě je, které z těch klíčových témat se potom dostane do popředí jako prioritní v těch jejich předvolebních soubojích, vědělo se od počátku /nesrozumitelné/ Bushův poradce o tom hovořil a vědělo se to z mnohých jiných svědectví, že prezident Bush a republikáni se budou snažit stavět na tom, co se prezidentovi Bushovi vlastně povedlo v souboji s terorismem, v souboji s ohrožením, takže téma bezpečnosti bude klíčové.

A neukazuje právě to, že toto téma bylo klíčové a jasně dominovalo předvolební kampani, tedy téma bezpečnosti, že i příští čtyři roky v americké politice ať už domácí či zahraniční budou zcela ve znamení války proti teroru?

Nevím, zda tam sedí slovíčko zcela. Budou určitě i ve znamení války proti terorismu, toto téma nezmizí, neboť ono nemůže zmizet, je to téma samo svým charakterem, svou povahou takové, že /nesrozumitelné/ a mám obavu, že i ve světě a v Evropě bude přítomná, ale nejsem si celkem jistý, zda to bude téma jediné. Nakonec ani teď se nedá říct, že by to bylo téma jediné. Kerrymu se možná nepodařilo natolik prosadit se s ekonomickými tématy a kdyby tam byl jiný kandidát, řekněme, Gebhart, který je známý svým sociálním cítěním, tak možná ta početnost ekonomických témat na straně demokratů by byla ještě větší, ale zase bych neřekl, že téma bezpečnosti úplně odešlo. Nakonec, když senátor Kerry akceptoval tu nabídku bývalého prezidenta Clintona a když přišli jeho poradci, tak nikdy nezapomněli na to, že po tématu bezpečnosti to byla i témata taková, jakou jsou otázka daní, otázka zdravotnictví, otázka školství, otázka životního prostředí a mnohé další, které tedy Kerry měl, řekl bych, permanentně v agendě. Kerry se musel potvrdit jako člověk, který také dokáže být, čemu se říká /nesrozumitelné/, to znamená teda hlava státu, který je vrchní velitel ozbrojených sil, člověk, který dokáže ochránit americké rodiny.

Myslíte si, že se mu to podařilo v té předvolební kampani?

Já myslím, že se mu to v nemalé míře povedlo. Bylo zajímavé sledovat ty vlastní, tu demokratickou konvenci, ten předvolební sjezd, který byl celý najednou překvapením orientovaným tímto směrem. Myslím, že se mu to podařilo, proto i na něho byl vyvinutý ten takový tvrdý útok v podobě pokusu o zpochybnění jeho dráhy jako člověka, který bojoval ve vietnamské válce, ale myslím si, že se mu ve větší míře než se to původně očekávalo, že se mu podařilo tedy ukázat, že způsob, jakým prezident Bush ochraňoval americký národ, americké rodiny a mír ve světě teda a způsobem, jakým řešil konflikt v Iráku, právě to je způsob, který je nedostatečný, nepřiměřený, neadekvátní. Možná najdeme k tomu jakékoliv vlastnosti k tomu, jakákoliv slovíčka a on, Kerry, je naopak člověk, který by těchto otázkách obstál, tak si mnozí lidé mysleli, že Kerry bude méně schopný v tomto směru prezentovat se teda jako člověk, který má v sobě to, čemu se říká /nesrozumitelné/, teda tu postavu a osobnost prezidenta, hlavy státu i hlavy vrchního velitele ozbrojených sil.

V úvodu dnešního vydání Interview BBC jsem zmiňoval, že bývalý slovenský velvyslanec ve Spojených státech amerických Martin Bútora, dnešní host tohoto pořadu, sleduje volby ze slovenského povzdálí. Teď se věnujme problematice vztahů Evropy a Spojených států na právě pozadí amerických voleb. Bývalý prezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj Jacques Attali k americkým prezidentským volbám ve francouzském týdeníku L´Express napsal, teď cituji doslova: "Prezidentské volby ve Spojených státech amerických se nás netýkají, především proto, že nejsme američtí voliči, za druhé proto, že tyto volby nebudou mít žádný dopad na náš osud, na osud Evropanů." Nakolik vám konvenují citovaná slova?

Já si myslím pravý opak.

Vy jste podjatý asi proto, protože jste byl i velvyslancem.

Já /nesrozumitelné/, zda se vám to líbí, nebo ne. Tyto volby budou mít dopad i dosah i na Evropu, i na evropsko-americké vztahy a v tomto smyslu slova, před kterýmkoliv nově zvoleným prezidentem si do těchto voleb určitě postaví nové výzvy, postaví nové otazníky, postaví novou možnost postavit, nebo dostat evropsko-americké vztahy na nějakou jinou rovinu, jinou úroveň a já patřím k lidem, kteří by rádi připomenuli, že zároveň je pravda, že se nedají očekávat nějaké úplně zásadní převraty, anebo zemětřesení v americké zahraniční politice.

Ano, na to, promiňte, že zase vstoupím do vaší řeči, na to asi Jacques Attali v tom svém článku, který jsem citoval, naráží, protože ještě jeden jeho výrok, cituji doslova: "Ať bude zvolen prezidentem kdokoliv, bude dělat stejnou zahraniční politiku vůči Íránu, Iráku, Severní Koreji i vůči Evropě. Politiku odpovídající exkluzivním zájmům Spojených států amerických, což je jeho úkolem."

No, tím si nejsem tak jistý. Já si říkám, že i když bude prezident Bush zvolený podruhé a když bude zvolený senátor Kerry, v obou dvou případech zažijeme, i když zásadní /nesrozumitelné/ americké zahraniční politiky, ale určitě zažijeme pokus o nové napsání evropsko-amerických vztahů, pokus o oživení euroatlantismu, protože tak, jako je pravdou, že světové konflikty, ale i světové problémy jako terorismus, a světové problémy jako AIDS, chudoba, to jsem si vybral jenom tyto dva, ale je jich hodně, se nedají vyřešit bez Spojených států, z tohoto hlediska nějaký přízemní a primitivní antiamerikanismus je podle mě chybný, tak je zároveň pravdou, že tyto světové problémy jsou zároveň takové povahy, takového charakteru, že se dají lépe, produktivněji a efektivněji ještě za účasti Evropy, Amerika se o tom přesvědčila za poslední roky a v tomto slova smyslu tyto volby otevírají novou šanci, novou kapitolu.

Ano, dovolte, abych teď se zastavil u této vaší odpovědi a toho rozměru, že ať bude znovu zvoleným prezidentem George Bush, nebo ať se stane prezidentem Kerry, takže v každém případě pravděpodobně podle vašeho názoru začne nová éra americko-evropských vztahů. Část evropských deníků před volbami, americkými volbami, naposledy například pondělní vydání francouzského deníku Le Monde referovalo, že pro svět a tudíž i pro Evropu by bylo žádoucí Kerryho vítězství. To znamená, že vy si myslíte, že v případě, že opravdu, když znovu zvítězí George Bushe, že dá nové impulsy americko-evropským vztahům a můžete naznačit, jaké by ty impulsy mohly být?

V politice je to tak, že ohromnou úlohu hraje i vnímání precepce, nejen realita, jaká je, ale i vnímání této reality. V tomto případě se prezidentovi Bushovi přihodilo, a mohli bychom dlouho debatovat o tom, nakolik to bylo, nebo na nakolik to nebylo oprávněné, já myslím, že to jisté míry to oprávněné bylo, vzbudit dojem, že Spojené státy jsou krajinou, která chce postupovat výlučně neutrálně na vlastní pěst, neohlížet se na své spojence a dělat si vlastně po svém a právě v pokuse změnit toto vnímání, tam vidím tu novou šanci, tam vidím tu novou možnost, protože víte...

Jsou už nějaké signály, že George Bush toto učinil už v závěru svého prvního funkčního období?

Já si myslím, že těch signálů bylo více, netýkalo se to jen, týkalo se to vícerých zemí, týkalo se to, řekl bych, připravenosti Spojených států a jejich úsilí, jejich vůle, ochoty a dalo by se i říct jistého apelu na spojence v evropských věcích, aby se Evropa zapojila do Afghánistánu. Na toto zatím třeba říct zatím Evropa, Evropská unie nezareagovala dostatečně. Když se podíváme konkrétně na ty kapacity, které tam jsou, vojenské a další, tak zatím ta evropská odpovědnost dostatečná nebyla. Je tu potom apel ohledně Iráku, ohledně eventuálního zapojení se, řekl bych, do obnovy celého společenského systému, ale na ptaní je tu jiná otázka, je tu jistá větší koordinace postupu evropských, tedy Evropanů a Američanů vyvíjených tlaku na Irák z hlediska jeho problematického a obávaného programu nukleárních zbraní, je tu otázka Severní Koreje, zde se nedá povědět, je to potom například i otázka, která ještě přijde, a to je otázka reformy Organizace spojených národů, však. Já například neočekávám, že se tak hodně stane ve schválení Kjótského protokolu, neočekávám, že se tak hodně stane ve schválení změny postoje Američanů k mezinárodním soudnímu dvoru, ale pokud jde o otázky bezpečnosti a pokud jde i o otázky i nějaké multiraterální diplomacie, nebo společně konzultovaných kroků, tak až v případě vítězství prezidenta Bushe očekávám, že tam k určitým změnám, k určitému pokusu o změnu dojde. Otázka je, zda si toto evropští partneři uvědomí jako možnost.

Tady nahráváte na moji další otázku. Z vašeho pohledu, teď aktuálně, kdo je víc připravenější na změnu, ať už americká strana, prezident Bush, nebo případně demokrat John Kerry, nebo strana evropská, či u Evropanů může být ten problém?

V této chvíli se zdá, že víc na změnu jsou připraveni Evropané a osobitně ti Evropané, kteří vidí budoucnost Ameriky a budoucnost americko-evropských vztahů, abych byl přesnější, s vítězstvím senátora Kerryho, kdyby došlo k takovému vývoji, tak Evropané jsou připraveni v tomto směru něco udělat, jenže skutečnost je taková, že vlastně to eventuální vítězství senátora Kerryho, to vlastně bude takový moment pravdy. V tu chvíli uvidíme, jaký je určitý odpor části evropských otců a evropských zemí vůči politice prezidenta Bushe, je odporem vůči politice Spojených států jako takové, anebo odporem vůči této republikánské administrativy, čili se ty vody tak trochu vyčistí a potom teda uvidíme, že /nesrozumitelné/ a nakolik v Evropě nachází ohlas koncepce světa, za kterou už dávno stojí mnozí francouzští politici, kteří hovoří již o multipolárním světě, anebo zda je to koncepce partnerů, partnerů, kdy Evropská unie se stává výraznější a kde svět jednoho nemůže pokročit a nemůže řešit problémy i bez veliké volitelské pozice, toto se ještě vyčistí. V případě vítězství Kerryho, ale tento názor bude /nesrozumitelné/ i po volbách, i kdyby tedy vyhrál prezident Bush.

Konstatuje bývalý slovenský velvyslanec ve Spojených státech amerických Martin Bútora, dnešní host Interview BBC. Já děkuji, že jste přijal mé pozvání, děkuji, že jste byl třicet minut hostem Interview BBC a přeji vám vše dobré do Bratislavy.

Děkuji pěkně a přeji posluchačům, řekl bych, dobrou pohodu v dramatické noci a v dramatickém ránu, kdy budeme poslouchat, jak ovlivní budoucnost světa výsledky amerických prezidentských voleb.

Ještě jednou vám děkuji. Takové bylo Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

 
 
Interview BBCArchiv Interview
Záznamy a přepisy všech odvysílaných rozhovorů
 
 
NEJNOVĚJŠÍ
 
 
Poslat stránku emailem Verze pro tisk
 
  Redakce | Pomoc
 
BBC © ^^ Nahoru
 
  Archiv | Speciály | Anglicky s BBC
 
  BBC News >> | BBC Sport >> | BBC Weather >> | BBC World Service >> | BBC Languages >>
 
  Pomoc | Ochrana soukromí