Skip to main contentAccess keys helpA-Z index
BBCCzech.com
 
Aktualizováno: pátek 26. března 2004, 17:30 SEČ
 
Poslat stránku emailem Verze pro tisk
Dáša Veselý
 

 
 
Fytopatolog doc. Dáša Veselý věří, že ještě posune výzkum využití houbového organismu Pythium oligandrum pro léčbu plísňových onemocnění kůže.

Dáša Veselý
Dáša Veselý

Před třiceti lety se Dáša Veselý začal věnovat výzkumu houbového systému Pythium oligandrum. Teď výsledky jeho výzkumů pomáhají lékařům při léčbě kožních plísní. Nejen o tom bude následujících třicet minut. Před námi je půlhodina otázek a odpovědí, u mikrofonu je i dnes Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl český vědec, který se zabývá biologickou ochranou proti chorobám, fytopatolog, docent Dáša Veselý. Vítejte v Interview BBC, hezký dobrý den.

Dobrý den.

Za okamžik budeme mluvit o vašem výjimečném či ojedinělém objevu, o kterém se v polovině března dozvěděla veřejnost. Ojedinělé je i však vaše jméno. Můžete to vysvětlit?

Prostě to si vymyslela moje babička, když jsem byl miminko, a mám to údajně po nějakém jugoslávském vědci, mi to dala, víte. Tak to je v tom zajímavý, že vlastně, ono se říká, že dřív z Rakouska-Uherska to se používala nějaká jména, víte, jugoslávská, že se dávala dětem. To vím z doslechu, že jo, takže nevím, jestli to má tenhle původ, ale vlastně, že jo, říkala, že to byl nějaký jugoslávský vědec. Já jsem po tom nikdy nepátral, že jo, ale zajímavý to je.

Na vině tedy byla babička?

Babička.

A ta de facto byla i takovou sudičkou, to už babička tehdy tušila, že Dáša Veselý bude vědec?

Já si myslím, že to bylo takový zbožný přání třeba, víte, nebo něco takového, jo, ale je to rozhodně zajímavé, jo, protože je to historický fakt, jo. To bylo, tak to bylo, že jo.

A vy jste měl někoho v rodině za vědce nebo babička byla tak osvícená?

Ne, prosím vás, obyčejní lidé. Nikdo neměl ani maturitu, to byli prostě chudí lidé, jo, to bylo takové prostředí.

A vám by stálo za to, abyste schválně ověřil, jestli babička a její verze tehdy měla ...

Prosím vás, já jsem v důsledku toho výzkumu, kterej byl tak náročnej, já jsem neměl vůbec na nic čas, jo. Já jsem jako, samozřejmě mě to zajímalo, ale já jsem neměl čas ani na jiný věci, tak já, prostě pro mě bylo hlavní motor tohle.

V polovině března se veřejnost dozvěděla, že se díky vašem objevu posune boj proti plísňovým onemocněním kůže. Příčinou je houbový organismus, latinsky nazývaný Pythium oligandrum. Kdy jste se poprvé v životě při své odborné práci setkal s tímto organismem?

No, tak, bylo to náhodou v roce 1972, protože já jsem od roku 70 pracoval ve Výzkumném ústavu řepařském v Semčicích jako vědecký pracovník v oboru fytopatologie a ochrany řepy cukrové proti chorobám. Řešil jsem takový pětiletý úkol, prostě choroby vzcházejících rostlin, které napadají různé mikroorganismy, zejména houby, které pocházejí buď z půdy, nebo ze semene. Při tom studiu jsem narazil na organismus neznámý, pro mě neznámý, který jsem si tedy nechal určit na vědeckých pracovištích v mikrobiologických sbírkách, v mykologických sbírkách tady v Československu v tehdejším, a také v Holandsku, a zjistil jsem, že je to teda Pythium oligandrum. U nás ...

Ale ten organismus, jestli se nemýlím, když vy jste teď řekl, že pro vás byl neznámý, on byl známý sedmdesát let.

Ano, on byl poprvé popsán Dresslerem v roce 1930 v Americe a ten, řekl bych, ta historie té houby v té době jako byla velice zajímavá a ta zajímavost té houby pokračuje až do současné doby.

V čem byla zajímavá v té předchozí době?

Tak, bylo to zajímavé v tom, že byla poprvé jaksi považována za druhotného patogena vzcházejících rostlin.

To znamená konkrétně co?

No, že napadala klíčící rostliny a my jsme od roku 70 se zabývali výzkumy naopak ochranou těch vzcházejících rostlin touto houbou, takže vlastně ten ...

To znamená, že ...

... /nesrozumitelné/ se otočil, ale sám ten Dressler to byl vynikající vědec německého původu, Američan, vynikající člověk a on pak v dalších publikacích v roce 1943 až 46 poněkud revidoval ten svůj původní nález, až zjistil vlastně, on poprvé popsal, že ta houba Pythium oligandrum napadá jiné houby i z toho samého rodu, z rodu Pythium. Vlastně ta situace je taková, že totiž ten rod Pythium má asi kolem sto třiceti druhů. Do určité části jsou to patogeny rostlin a čtyři jsou mykoparazitické, které napadají naopak ty druhé druhy a ...

Jestli se nemýlím, že vstupuji do vaší řeči, tak ten organismus, latinsky nazývaný Pythium oligandrum, je původně houbní, půdní houbní organismus?

Prosím vás takhle, je to půdní houba, ano, osidluje půdu, pocházejí z půdy, z ekosystému půda, ale když jste hovořil o té houbě, že jo, tak ona donedávna to byla jako houba a před několika lety taxonomové udělali novou říši a část hub byla přeřazena do nově vzniklé říše Stramenopila, takže, a to je něco mezi prvoky a houbami. Takže vlastně to Pythium oligandrum není houba, ale říká se tomu houbový organismus.

A není to ani prvok.

A není to prvok. Je to prostě houbový organismus, který má vegetativní, rozmnožuje se pohlavně a nepohlavně a v té nepohlavní má spóry bičíkaté, a to je takový vlastně symptom, pro který to bylo přeřazeno. Ono je to mnohem složitější, ale jen tak stručně v tomto okamžiku.

No, a vrátím se teda k tomu, že asi tak roku 75 poslední práce, která hovořila o tom, že to Pythium oligandrum by mohlo být patogenní na rostliny, bylo v roce 78. Od roku tak kolem 70, 73, 75 do toho vstoupily práce, já nevím, v Anglii, zejména doktor Decon a i já jsem tedy začal na tom pracovat a začala se ta karta obracet a od té doby až do současna se to Pythium oligandrum studuje jako ochranný organismus v té oblasti ochrany rostlin proti chorobám vzcházejících.

To znamená, že jo, řekl jsem vzcházejících rostlin, to znamená klíčící semínko, malá rostlinka, že jo, a ten vývoj, ten výzkum za ta léta pokročil tak dalece, že dneska se už zjistilo, my jsme to zjistili také, a teďka na tom pracují v celém světě, jiní lidé na vynikající úrovni zjistili, že Pythium oligandrum, ačkoliv je to půdní houba, ochraňuje rostliny i proti listovým chorobám, takže například tady v České republice ve výzkumném ústavu chmelařském s námi ve spolupráci ošetřovali i chmelové rostliny proti houbovým chorobám, listovým chorobám i hlávkatou, takže například, když se touto suspenzí těch buněk, té, toho organismu, zalévaly, já nevím, tak metr vysoké rostliny chmele, to bylo tak jako v dubnu někdy a v září v sedmi metrech výšky bonitovali výskyt houbových chorob a zjistili, že po té aplikaci ty choroby se významně snížily, dokonce i v některých případech lépe, než po chemických prostředcích.

To znamená, že onen houbový organismus Pythium oligandrum funguje jako skutečně ochranná ...

Ano, ale indukuje rezistenci, rozumíte? Tam ten půvab je v tom, vy to aplikujete do půdy a ono to vnitřkem té rostliny jde nahoru určitým chemickým signálem a tam doindukuje rezistenci a dokonce bylo zjištěno, to zase byly další práce našich badatelů, v roce, doktorka Krátká v roce 94 a další, že to indukuje vznik fytohormonů kyseliny indolyloctové, který sám také má účinnost v té rezistenci.

Z toho, co říkáte, pochopil jsem správně, že čeští vědci právě v souvislosti s výzkumem tohoto houbového organismu jsou ve světové špičce?

Ne, ne, ne, to bych takhle neříkal. Dneska jsou, dneska je to úplně v jiných rukou. Dneska se to studuje na molekulární úrovni v Americe, v Anglii a všude, ale fakt je, že v těch sedmdesátých letech jsme byli jedni z prvních a že jsme odpublikovali i v západních časopisech vědecké práce, které pak po nás začali opakovat, jo.

První práce moje byly na řepě cukrové, prvních deset let. Já jsem po deseti letech od té řepy i ustoupil z nejrůznějších důvodů vědeckých, ale začaly v té době vznikat publikace o řepě a Phytium oligandrum ve světě, protože si to chtěli všichni jaksi ověřit, ale všichni to pozitivně ověřili, že to tak je.

Pane docente, je tedy pravdivá ta informace, kterou přinesla média i v souvislosti s vaším objevem, kdy tento houbový organismus může pomoci proti onemocněním, plísňovým onemocněním kůže? Byl jste skutečně vy ten první, který v roce 72 Pythium oligandrum z půdy izoloval?

Prosím vás takhle, to jsou dvě historie, jo. První historie je ta izolace té houby v roce 72 a využití k biologické ochraně rostlin, což jsem tedy jaksi učinil, že. Ale v rámci ještě tohoto výzkumu jsem dospěl dedukcí k dalším věcem možnosti využití v dalších oblastech, že jo.
Takže například i tady tyhle věci, o kterých hovoříte, na té lidské pokožce, že jo, zejména tedy v prostředí mezi prsty na nohou, kde je to velice frekventované a zranitelné a dalo by se o tom hovořit mnoho, že tam je teda takzvaná normální mikroflóra, která tam patří, a stačí drobné poranění a nějaký problém, které v té oblasti určitě jsou, a namnoží se patogen, který dělá potíže.

Když se tam aplikuje Pythium oligandrum, jako houbový organismus z půdy, tak to je prostě cizorodé prostředí z jiného ekosystému a on tam odstraní, vypudí tu patogenní mikroflóru, která se tam namnožila, zmizí a umožní návrat té normální mikroflóry, takže jaksi ekologicky je to naprosto přesné.

Můžete laikovi vysvětlit, jak to u toho houbového organismu, který vy zkoumáte víc než třicet let, funguje, že jakmile zahubí cizopasníka, tak že sám uhyne?

To je cizorodé, to je pro něj cizorodé, že jo. Řekl jsem, že to pochází z půdy, že jo. V půdě jsou organismy, zejména houbové, obdařeny silnou schopnosti kompetice, soutěže, s druhými mikroorganismy, jo, v půdě je mikrobiální rovnováha, takže tam jako ty organismy, a konkrétně Pythium oligandrum je silný mykoparazit, který napadá druhé houby. No, a já jsem si právě vytestoval, že jo, přestože to není můj obor, já jsem si invitro, u Petry Homeska v laboratoři, jsem si opatřil, opatřil jsem si ze sbírek ty /nesrozumitelné/, ty mikroskopické houby, které působí právě onychomykózy a taková onemocnění na těch prstech na nohou, a tak dále, no, a zjistil jsem si, že skutečně to funguje. No, a pak jsme si dělali ještě takové, pak už jsem, že jo, odešel z toho výzkumu a pracoval jsem u té firmy Biopreparáty, a tak tu firmu jaksi to zaujalo, že jo. Já jsem si u úřadu /nesrozumitelné/ na to udělal užitný vzor, že jo, ta moje priorita v tom je. No, a začalo se to zkoumat ještě v kosmetických takových těch zařízeních a tam skutečně to mělo jako první výsledky a různí lidé si to vyzkoušeli jako volantéři a obdivuhodné výsledky.

Vy jste byl tedy v roce 1972 první v Československu, komu se podařilo izolovat Pythium oligandrum z půdy. Znamená to, že tady do jisté míry fungovala ta izolace v Československu československých vědců, že jste se vlastně až záhy dozvěděl, kteří jiní vědci na světě izolovali ...

Asi takhle. To nikdo, jaksi u nás se tím nikdo nezabýval, protože nepotřeboval, neměl potřebu se tím zabývat, že jo. U nás je spousta mikrobiologů a mykologů, kteří určitě věděli, že Pythium oligandrum existuje, protože to bylo, je to v různé literatuře, ale nikdo nepotřeboval se tím zabývat jako, protože každý studuje nějakou oblast, ale já jsem tu knihu otevřel, protože jsem tu houbu vyizoloval a začal jsem přemítat, jak bych ji mohl využít. Tak od té doby jsem se tím zabýval, ale samozřejmě ta houba je známá, byla známá.

Jak fungovala pak v těch sedmdesátých letech vaše komunikace s jinými odbornými pracovišti, které se zabývaly zkoumáním tohoto houbového organismu?

Já jsem si především studoval literaturu. Já jsem především, jo, ještě než jsem tu houbu vyizoloval, tak jsem teda uvažoval o jiných houbách k tomuto účelu a studoval jsem si ty choroby vzcházejících rostlin v té literatuře sto padesát let zpátky, abych zjistil ten přehled, jo, pokud možno co nejširší, celosvětový, ale potom jsem jaksi stáhnul ten výzkum na tu houbu Pythium oligandrum a začal jsem, pak samozřejmě jsem začal i komunikovat s těmi, jednak jsem začal i publikovat ty vědecké práce, protože to byla, to bylo tehdy nové využít Pythium oligandrum k ochraně rostlin, takže já mám publikace, já nevím, v Anglii a přednášel jsem na různých kongresech v Americe, v Japonsku a já nevím, kde všude možně.

Byť k této době říkáte, a teď vás budu citovat z Lidových novin, které 19. března v této souvislosti citovaly vaše slova: "Dělal jsem to při své práci, fakticky ilegálně, protože za socialismu byly biologické přípravky na černé listině a přednost měla chemie."

No, tak, zase je to trochu nadnesené. Já jsem toho pana redaktora žádal, aby to slovo ilegálně tam nedal, aby si někdo nemyslel, že jsem byl partyzán jako, nebo něco takovýho. Já jsem prostě chtěl říct, protože ze začátku jsem to ani nemohl mít ve výzkumném plánu, protože jaksi vždycky se plánovalo na pět let. Já jsem měl od roku 70 do roku 75 nějaký úkol a od roku 75 taky nějaký úkol, a to nebylo určitě formulováno na Pythium oligandrum.

To bylo formulováno prostě na ty choroby vzcházejících rostlin a já vlastně v průběhu toho jsem tohle to izoloval, a proto jsem tohle to ještě nikde neuváděl, protože jsem nevěděl, co z toho vůbec bude, že jo, takže jsem třeba deset let, nebo kolik jsem se tím zabýval, nikde jsem to neprezentoval, protože jsem nevěděl jako, co z toho bude, že jo, protože vlastně ten výzkum můžete prezentovat, když už víte, že to tak skutečně je. Musíte pokusy opakovat.

A měli o to pak, po těch deseti letech, zájem?

Podívejte se, ono i dneska se říká, že ta biologická ochrana má takzvanou pozitivní diskriminaci i u nás.

To znamená co?

No, to znamená to, že to není nijak preferovaný, že jo. Tady máte, desítky let se používá chemická ochrana, a když se přijde s biologickou ochranou, tak jsou k tomu prostě různé subjektivní přístupy, že, takže více je rozšířena biologická ochrana proti živočišným organismům, proti škodlivému hmyzu, a tak dále, to jako je výzkumně i prakticky mnohem více rozšířeno ve světě a pokrývá to fantastickou oblast ochrany, to je velice pěkné. Pokud se týče chorob, tak tam je to jako ne tak rozvinuto. Celkem se ve světě používá několik druhů nebo rodů, pokud se týče hub, tentýž počet víceméně kolem bakterií, kde je účinnost bakterie asi, já nevím, pětatřicet přípravků přibližně se vyrábí v celém světě, ale je to založeno třeba na těch pěti druzích bakterií, pěti druzích hub. Přibližně, ono se to všelijak mění, a tak dále, a tak dále.

Připomínám, že hostem u mikrofonu BBC je dnes český vědec, který se zabývá biologickou ochranou proti chorobám, fytopatolog a muž, jehož výzkum přispívá k léčbě plísní kůže, docent Dáša Veselý. Pane docente, nastala v uplynulých více než třiceti letech, co se věnujete zkoumání houbového organismu Pythium oligandrum, chvíle, kdy jste chtěl výzkum nebo vaše vědecké bádání opustit?

No, tak to v žádném případě. Já jsem byl strašnej fanda a musím říct, že mi velmi pomáhala jako moje rodina, moje rodinný zázemí, i když můžu říct, jen tak jako zajímavost, že ta moje rodina trpěla útlakem jako, protože já jsem se tak věnoval tomu výzkumu a všechno jsem tomu dal, jo.

Já si pamatuju, že mýho syna Lukáše rodinná rada pověřila, že ke mně přišel a říkal: "Táto, prosím tě, přestaň dělat výzkum. Odejdi a dělej něco jinýho," jo, protože jaksi ta zátěž, jo, tomu vlastně se musíte věnovat úplně, jo. Když se dělá výzkum ...

Co to konkrétně představuje?

No, podívejte se, co to představuje. Dnem i nocí pracujete, prostě myslíte stále na to. Já nevím, i prostředky dáváte na to. Když jste byl třeba státní výzkum, na státním výzkumu, tak ze svých prostředků, prostě člověk aby ...

Vy jste sponzoroval za socialismu svůj výzkum?

Podívejte se, já a sponzoring. Já vám řeknu takovou věc, jo. Autoklav, jo, to je důležitá věc na sterilizaci půd, a tak dále, aby se to dalo dělat, jo. Já jsem třeba byl ve výzkumáku a stala se věc, že se to rozbilo, jo? No, tak to se řeší tak, že jdete za tím úředníkem, co to vyřizuje, že jo, tam se to dá papírově, teď se to odveze do Prahy a za tři měsíce je to hotový.

Já jsem to potřeboval druhej den mít, jo, no, tak abych se jako vůbec nezdržoval, že jo. No, tak jsem si zjistil, jak, co, objevil jsem se v tý firmě, tam až večer jsem se objevil u toho řemeslníka a říkal jsem: "Pane, já mám tenhle problém, jsem odtamtud a potřebuju zejtra to." A on říkal: "To mě nezajímá, já mám svý problémy," jo. Tak jsem mu dal peníze ze svých prostředků, o který jsem ochudil rodinu, a přijel jsem pro něj autem, odvezl jsem ho tam. Dělal jsem všechno možný a vyřešil jsem to. Měl jsem ten autoklav hotovej a mohl jsem pokračovat. Tohle jsem udělal asi tak dvakrát, třikrát, jo. Možná, že když to někomu budu povídat, tak si řekne: "Ten ze sebe dělá bůhvíco," ale je to pravda, jo, takže to bylo ...

Ale to si, přiznám, nedovedu představit, že kdyby za mnou přišel syn, pověřený rodinnou radou a řekne: "Tatínku, už tolik nepracuj, byť jsi fanda do výzkumu," tak vy jste ho tehdy neposlechl?

Ne, no, tak, prosím vás, oni byli dobří, oni byli, oni za mnou stáli, že jo, ale byl to takovej útlak, jo, že třeba, teď jsem dělal doktorskou disertační práci, tak jsem měl v obýváku knihy půl roku na zemi a nikdo na to nesměl šlapat, chodilo se mezi tím, jo.

Prostě jak vám s tím někdo pohne, tak už to nedáte dohromady, že jo, takže to bylo prostě skutečně takové zanícení a nakonec teda ty úspěchy se dostavily, že jo. Já nevím, já jsem měl už v roce 81 patent v Americe, pak ještě v dvanácti zemích v té ochraně, že jo, a dneska ukazuje, že jo, přípravek na zdi, který odstraňuje ty plísně, že jo, a teďka i z těch meziprstních prostorů na nohou a pan doktor Mencl nás informoval na tom semináři, jaké další věci se tam ukazují.

Jen pro úplnost, pan doktor Mencl právě v pardubické nemocnici zkoumá a využívá vašeho objevu právě na pacientech, kteří mají kožní choroby.

Ano, ano, a jsou tam zajímavé věci, že. Prostě tam se ukazuje, že totiž tohle je primárně houbový organismus, který parazituje na dalších houbách, že jo. Tam ten mechanismus je jasný nebo pochopitelný v té ochraně rostlin, i na těch zdech a meziprstních prostorech. Houba proti houbě, že jo.

Ale tam, že jo, řekli jsme si v té ochraně rostlin, že to indukuje rezistenci, že teda i proti listovým chorobám, to je publikačně dokumentováno v zahraničí. No, a teď se tam ukazuje, pan doktor Mencl referoval, i různá jiná poškození lidská, kde to nemá houbový původ. Takže tady se navozuje otázka toho mechanismu a tady může být různý mechanismus, že třeba i nějaké fytohormony nebo metabolity toho houbového organismu, které jsou prospěšné rostlině a mohou být prospěšní i lidem, anebo i kontakt, řekněme, lidí s tím mikroorganismem může navozovat nějaké pozitivní věci, takže to je ještě před náma, to odkrytí.

Také, jak zaníceně vyprávíte o tom dalším výzkumu a současném výzkumu, znamená to, že máte vnoučata?

Dosud ne.

Zatím ne, to znamená, že by za vámi váš syn ...

Já bych to někomu chtěl ...

... přišel a řekl: "Dědečku, už by bylo dobré mít čas na vnoučata."

No, jo, no, můj syn je lékař a já teda ještě musím říct, že jsem radil svým dětem, aby nedělaly výzkum, že jo. Dcera je právnička a syn je lékař.

Poslechly vás tedy?

Jo, poslechly. No, tak ony měly jako záporný příklad ve mně, jo, protože jako ...

Viděly to doma na vlastní oči.

No, a ještě když jsem ještě byl ve výzkumáku, tak jsem byl někde v nějaký vedoucí funkci a přišli tam lidé, který, mladí lidé, absolvovali školu a hlásili se do výzkumu. Já jsem to několika z nich rozmluvil.

Já jsem říkal: "Pane, jestli chcete dělat třikrát víc než jiní lidé a brát za to třikrát míň než jiní lidé, tak jste náš člověk, ale pokud toto ne, tak jděte někam úplně jinam, protože tady si nevyděláte ani peníze a budete nešťastnej, nespokojenej, protože budete mít různé hmotné nároky, ale když tady prostě nebudou peníze, tak ty nároky nebudete si moct jako saturovat, takže jedině, že byste byl tak zanícen, že tohle všechno, že byste to bral," a tak, že jo.

Pak je tu ještě otázka úspěchu, víte. Protože ono se říká, že vědeckou práci může dělat jenom několik procent vysokoškoláků, že jo, a teď ještě jde o to procento úspěšnosti, že jo.

Dneska se hovoří o kolektivní práci, že jo. Ano, samozřejmě, dneska je to všechno tak, že jo, ale otázka velkých vědeckých osobností, a to je prostě fenomén, o kterým se píšou knihy, že, a vždycky ta primární myšlenka, a tak, jo.

Takže tady skutečně, že jo, jaksi princip úspěšnosti, kterej je, prostě přinesl něco, že jde opakovat věci padesát let staré. To je jedna věc, jo. To je nejbezpečnější výzkum. U nás jsme měli tam jednoho pána ve výzkumáku a ten říkal, že nejlepší je ten vědeckej pracovník, který nikdy na nic nepřijde, protože nejsou problémy.

Vy jste měl to štěstí, že jste na něco přišel. Když se podaří českému vědci nějaký objev, který posouvá světovou vědu, ve vašem případě, který posouvá výzkum onoho houbového organismu, o kterém se bavíme, ten člověk získá patenty například ve Spojených státech, jako vy jste měl šanci. Je to pak na uživení?

No, já bych řekl, že ne.

Ani to nejsou peníze pro další výzkum?

No, ne, prosím vás takhle. Že jo, dneska se to všelijak jako, je v jiných relacích, že jo, i když si myslím, že ty výzkumy toho můžou podat málo, že jo, to jako není třeba o tomhle hovořit, ale že by jako někdo nějak zbohatl na výzkumu. Víte, to se v našich zeměpisných šířkách ani nevyskytuje takovej případ.

To znamená, pane docente, když vy máte patenty ve Spojených státech amerických ...

To je, jako kdybych neměl, že jo.

Skutečně?

No, sám /nesrozumitelné/. To si lidi myslej, že jo, za socialismu, /nesrozumitelné/ patent a oni říkali: "Ježišmarjá, vy chlapi, vy se musíte," to vůbec není pravda. Já do toho strkám prachy a nic z toho nemám, že jo. Já mám peníze, co jsem bral měsíčně, ale že bych, to vůbec ne, to vůbec ...

Omlouvám se tedy za laickou představu. Myslel jsem si, když český vědec uspěje s nějakým svým výzkumem, posune hranice vědy, tak alespoň má peníze na další výzkum, na lepší zařízení ...

To je jako složitější, že jo. Jedna věc je, co mluvíme z období socialismu a co mluvíme dneska, že jo, ale každopádně každej má nějakej měsíční plat, že jo, a dostává, že jo, takovej výzkum stojí několik milionů, že jo, za třeba pětileté období, že jo, čili to platí, dává stát. No, a ten dostává svůj měsíční plat, kterej je třeba deset tisíc, patnáct tisíc, já nevím, kolik, jo, no, ale to je ono. To je všechno.

To je všechno, že jo, takže on může pracovat, já nevím, čtyřicet nebo, já nevím, kolik let, že jo, a bere pouze ten plat, bez ohledu na to, jakých výsledků dosáhne, jo, protože většinou u vědeckých prací, zejména v základním výzkumu, závěr výzkumu končí publikací, vědeckou publikací, ale ta vědecká publikace, ještě z toho nevyplývá, že se to bude vyrábět nebo něco. Málokterý výzkum končí výrobkem. To jsou prostě metody a různé jaksi pracně získané výsledky, které jsou v oblasti vědy, že jo, ale že by, že jo, to skončilo nějakým výrobkem nebo tak, to jako je poměrně vzácná ...

Co docenta Dášu Veselého nejvíce trápí na stavu české vědy?

Prosím vás, já si nedávám takové ambice, abych hovořil do české vědy. Já ...

Jste její součástí.

No, to ano. Já si myslím, že ono se o tom dosti v novinách píše, že jo, to postavení vědy je, řekl bych, bylo špatný za socialismu. To se pořád hovořilo: "K čemu ta věda je?" "K ničemu." Najednou o tom hovořil celej národ, že jo. Dneska se o tom nehovoří teda, ale z novin vím, že jako ty prostředky nejsou velké, ale zase musím říct, když já dneska přijdu do těch výzkumáků, který jsem znal z období toho socialismu, tak nebe a dudy. To je takový rozdíl. Ty ústavy jsou tak vybaveny vším možným, takže klobouk dolů, že jo, ale nejsem schopen to posoudit, není to moje parketa.

Vy jste ale ze státní sféry přešel do soukromé. Jste přesvědčen o tom, že i ta soukromá sféra pomáhá vědcům a je si vědoma toho, že poznatky, které přinášejí vědci, je možné nějak pak finančně zužitkovat?

No, tak to je, víte, případ od případu asi, jo, protože to záleží, jak kde to je, co to je, a tak dále, že jo. Já zase nemám přehled. Ono dřív byl, že jo, průmyslový výzkum. A kromě toho, že byl výzkum prostě v těch výzkumácích, tak každá firma měla nějaký výzkum, že jo.

Ty veliký firmy mají svá výzkumná oddělení, a tak dále, která jsou zaměřena právě na to, aby to došlo do té realizace, protože vlastně ona je jedna věc nějaký přírodní fenomén, který je, a druhá věc je ten fenomén tak zhmotnit, že ten přírodní fenomén je zhmotněn v nějakém výrobku, který je schopen býti vyroben, má užitné vlastnosti a má ekonomiku, a tak dále, a tak dále, že jo, takže je to poměrně složité. Je to zajímavě složité, ale já se, říkám, zabývám tou svojí úzkou biologickou činností a tím svým ...

Tím svým houbovým organismem.

Ano, no, tak samozřejmě tím, ale jinak studuju celý obor, protože musíte mít neustále přehled o literatuře, víte, celosvětové. Ten progres jde velice rychle a tam se skutečně zastavíte a už tam nikdo nikdy nevstoupí do toho vlaku, jak se říká.

Jak jsem říkal v úvodu, tak média referovala v polovině března o tom, že se díky vašemu objevu posune boj proti plísňovým onemocněním kůže. Jaké další výzvy právě v souvislosti s tím houbovým organismem, latinsky nazývaným Pythium oligandrum, jsou před vámi, jako před vědcem?

No, tak, ještě to přesně nevím. Mám samozřejmě záměry, ale dneska je ten výzkum na molekulární úrovni ve světě, říkám především v Americe, v Anglii, v Kanadě a tam se prostě právě zejména ta podstata toho mechanismu, toho účinku, se zkoumá a přichází se na úžasné věci. Tahle ta naše oblast využití v té praktické oblasti na těch površích lidského těla, že, potom i teda na těch zdech v té komunální hygieně, to je jako nová oblast, která nebyla nikde publikačně postižena, v tom je opět naše priorita.

To znamená, že se zatím tato houba, respektive tento houbový organismus, nikdy na léčbu kůže a plísní nepoužil?

Zcela určitě ne. Takže to předznačuje, že jo, nějaký určitý další vývoj.

Dá se tedy říci, že poté, co se veřejnost dozvěděla o vašem objevu, že už se bude lupénka a další nemoce léčit tímto organismem nebo jak daleká je ještě cesta samotné léčby?

Prosím vás, to vůbec, že jo, já do té medicíny nemohu jako vstupovat, protože nejsem přes to odborník. Ale já to vidím v tom smyslu. Prostě přípravky, které se na to již tady vyrábějí a prodávají a které jsou teda založeny na tom užitném vzoru, tak ty, řekl bych, přesto jsou registrovány jako kosmetický prostředek a zřejmě spadají do té lékařské kosmetiky a řekl bych, že plní docela dobře tu svojí úlohu, ale tamty věci ostatní, které tedy zcela jsou mimo můj rámec mé profese, jo, k tomu se jaksi vyjádřit nemohu. Dneska vůbec, že jo, dneska, než vznikne nějaký lék, to jsou miliony a miliony dolarů, dovolí si to jedině ty velké zdravotnické koncerny a je tam velký screening.

Říká český vědec, který se zabývá biologickou ochranou proti chorobám, fytopatolog, docent Dáša Veselý. Já děkuji za třicet minut, které jste věnoval rozhlasové stanici BBC a věřím, že se někdy před těmito mikrofony opět potkáme. Děkuji vám, na shledanou.

Taky, na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

 
 
Interview BBCArchiv Interview
Záznamy a přepisy všech odvysílaných rozhovorů
 
 
NEJNOVĚJŠÍ
 
 
Poslat stránku emailem Verze pro tisk
 
  Redakce | Pomoc
 
BBC © ^^ Nahoru
 
  Archiv | Speciály | Anglicky s BBC
 
  BBC News >> | BBC Sport >> | BBC Weather >> | BBC World Service >> | BBC Languages >>
 
  Pomoc | Ochrana soukromí