Věra Luxová, manželka Josefa Luxe,
zakladatelka Nadačního fondu Josefa Luxe

Úterý 27. listopadu 2001

Poslechněte si rozhovor v MP3

Přepis rozhovoru


22. listopadu 1999 přišla z amerického Seattlu zpráva, že po transplantaci kostní dřeně zemřel na zápal plic bývalý místopředseda vlády a předseda KDU-ČSL Josef Lux. Představitelé všech parlamentních politických stran se po zveřejnění této zprávy shodli na tom, že Josef Lux byl jednou z nejvýraznějších polistopadových politických postav. Tady jsou slova předsedy ODS Václava Klause z 22. listopadu 1999.

Václav KLAUS, předseda ODS a Poslanecké sněmovny /zvukový záznam z 22. listopadu 1999/: Josef Lux v každém případě patřil mezi nejvýraznější osobnosti našeho polistopadového vývoje, patřil mezi ty, které vytvářely samotné základy celého našeho postkomunistického uspořádání. V minulosti jsem opakovaně říkal, že za dobu mé vlády jestli někdo na sobě zapracoval nejvíce a nejvíce vyrostl, tak opakuji znova, a není to ode mě jen následná věta, byl to v každém případě Josef Lux.

Předseda ODS Václav Klaus. Prezident Václav Havel po úmrtí Josefa Luxe prohlásil, že dlouholetý vicepremiér a předseda KDU-ČSL byl jeho přítelem.

Václav HAVEL, prezident ČR /zvukový záznam z 22. listopadu 1999/: Byl to člověk otevřený, čestný, který neintrikoval, který uměl naslouchat druhému, který uměl komunikovat a který během několika let vyrostl ve významného českého politika.

22. listopad 1999 a prezident Václav Havel. Vdova po bývalém dlouholetém vicepremiérovi a předsedovi KDU-ČSL Věra a její syn Josef založili na jaře 2001 Nadační fond Josefa Luxe. Jedním z jeho hlavních cílů je pomoc nemocným leukémií. Nejen o tom bude následujících 30 minut. Od mikrofonu vás i dnes všechny co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijala a k protějšímu mikrofonu usedla Věra Luxová, dobrý den.

Dobrý den.

V rozhovoru pro pardubickou přílohu Mladé fronty DNES jste 21. listopadu řekla, že když byl váš manžel aktivní v politice, viděla jste svoji úlohu ve vytváření zázemí pro jeho politickou práci. "Sama jsem o angažování se ve veřejném životě neuvažovala." Dá se říci, že založením Nadačního fondu Josefa Luxe začalo veřejné angažmá Věry Luxové?

Tak já si myslím, že to určitě nezačalo veřejné angažmá, ale co se týče vůbec angažovanosti nás všech, tak si myslím, že určitým způsobem se podílíme všichni na veřejném životě, takže možná i nadace bude tím prostředkem, že se dá více mluvit o věcech, které si myslím neleží na srdci jen mně, ale i možná lidem v naší společnosti, takže já bych k tomu chtěla říci hlavně to, že si nemyslím, že bych chtěla být nějak činná ve veřejném životě, co se týče politiky, ale podílet se na vytváření vztahů mezi lidmi ve společnosti a ukázat na určité jevy, které tady možná jsou, které se nám nelíbí.

Proč odmítáte politiku?

Já neodmítám politiku, ale ...

Myslím angažmá Věry Luxové v politice.

Momentálně své angažmá v politice nevidím reálně.

Proč ne?

Myslím si, že na to nejsem dostatečně připravena a myslím si, že člověk, který vstupuje do politiky, tak musí mít za sebou velmi dobré zázemí a myslím si, že v této době, kdy mám starost o šest dětí, tak necítím, že bych chtěla jít tímto směrem.

Zůstaňme u veřejného angažmá vašeho muže. Co vás nejvíc na tom veřejném angažmá vašeho muže hnětlo, bylo-li vůbec něco takového?

Mě na tom nehnětlo téměř nic, protože to bylo naše společné rozhodnutí a samozřejmě, že nás ta situace ze začátku zaskočila, zdálo se nám, že v době po revoluci, kdy se tady otvírá prostor se angažovat, nejen chceme, ale i musíme a oba jsme cítili, byli jsme plní ideálu a nadšení a chtěli jsme zasáhnout do těch nových změn. Myslím si, že tím, že jsme se rozhodli pro tuto cestu oba dva a vzájemně jsme se podporovali, tzn. nejenže já jsem podporovala svého manžela, ale samozřejmě on my vytvářel určitě velmi výhodné prostředí doma s dětmi, tak jsme to mohli zvládnout, a pokud si vzpomenu, že jsme někdy třeba měli mezi sebou nějaké výměny názorů samozřejmě, tak to většinou bylo kvůli tomu, že já jsem cítila, že některé věci by on měl říct možná víc ostřeji a nebýt tak mírný. Ale zase si myslím, že ostatní si na něm vážili více jeho slušnosti, a to, že dokázal i v těch vypjatých situacích si zachovat určitou slušnost vůči každému.

O těch vypjatých situacích možná ještě v tomto pořadu bude řeč. Připomeňme si teď 9. květen 2001. To se lidovecký poslanec a bývalý ministr obrany Miloslav Výborný rozhodl, že nebude řešit spor mezi tehdejším předsedou strany Janem Kasalem a Cyrilem Svobodou tím, že by na sjezdu KDU-ČSL kandidoval na předsedu strany.

Miloslav VÝBORNÝ, poslanec KDU-ČSL /zvukový záznam z 9. května 2001/: Rozhodně jsem přesvědčen, že některé svým rozhodnutím potěším a rozhodně jsem přesvědčen, že mnohé zklamu, a to dokonce zklamu natolik, že se budou domnívat a vyčtou mi nedostatek odpovědnosti a nedostatek odvahy. Sděluji, že jsem se rozhodl nabídku na kandidaturu předsedy KDU-ČSL odmítnout a nepřijmout.

9. květen 2001 a slova Miloslava Výborného. Výborný se před svým rozhodnutím sešel s vámi, vy jste Lidovým novinám 10. května řekla, že jste mluvili o stavu KDU-ČSL. Jak často si s vámi špičky KDU-ČSL povídají o stavu strany, kterou vedl několik let váš manžel?

Špičky KDU-ČSL se mnou opravdu tyto věci neřeší, ale s panem Výborným jsme se sešli a myslím si, že stál o to vědět můj názor, jak po téměř roce nebo roce a půl vidím třeba i ten vývoj a mluvili jsme nejen o situaci v KDU, ale i o jeho postojích a o tom, jak by si on ty věci představoval dál. Já si myslím, že to nebylo rozhodnutí jen na základě mého určitého analyzování nebo, teď se mi to těžko říká, ale ...

Vy jste doporučila Miloslavu Výbornému, aby nekandidoval?

Já jsem mu vůbec nedoporučovala ať dělá to, nebo ono, to bych si vůbec netroufla a ani si nemyslím, že by to bylo dobré. V koutku srdce jsem ale myslela, že tu kandidaturu vezme a mě by to bývalo určitě potěšilo. Myslím si, že velmi zvažoval a tím, že zvažoval velmi zodpovědně a cítil, že v této situaci by do toho vrážel určitý takový klín, nebylo by to možná přímo ani jeho osobní rozhodnutí, očekávalo se jeho rozhodnutí hlavně proto, že byl doporučený panem předsedou Kasalem, tak právě proto si myslím, že velmi dlouho zvažoval a nakonec tu kandidaturu odmítnul. Kdyby zřejmě chtěl kandidovat na předsedu KDU, tak si myslím, že by to muselo být jeho rozhodnutí, jen jeho osobní, ne přes nějaké doporučení.

Myslíte si, že tím doporučením Jana Kasala bylo Miloslavu Výbornému ublíženo, že pokud by se sám rozhodl a nebyl doporučován, že by kandidoval?

Já jsem to tak necítila, protože si myslím, že pokud by o to sám opravdu chtěl usilovat, tak mohl.

Když jsem už zmiňoval začátek května 2001 a spory o budoucího předsedu KDU-ČSL, Miloslav Výborný, ač nikoho nejmenoval, podle médií obvinil Cyrila Svobodu z touhy po moci a neschopnosti zvládat emoce. S největší pravděpodobností právě na adresu Svobody Výborný uvedl:

Miloslav VÝBORNÝ, poslanec KDU-ČSL /zvukový záznam z 9. května 2001/: Pravdu, jak jsem přesvědčen, není možno hledat pouze prostřednictvím médií, je nepochybné, že mediální obratnost a sympatičnost jsou v politice velmi důležité, ale nesmějí se stát nejdůležitějšími věcmi. Kdo je sympatický, ještě nemusí být nejlepší.

Slova Miloslava Výborného z 9. května 2001. Jak hodně se vás dotýkalo to, co se dělo, po případně ještě děje v KDU-ČSL po odchodu vašeho manžela z čela strany, tzn. názorové pnutí uvnitř KDU?

Když jsem se vrátila, tak opravdu jsem nějaký čas nemohla politiku sledovat, protože jsem měla pocit, že tomu přestávám rozumět a také jsem zjistila, že v dobách, kdy jsem měla tzv. informace z první ruky, ta situace byla úplně jiná.

V čem?

Samozřejmě, že informace, které člověk má přímo z různých jednání, tak se myslím opravdu maličko liší od toho, co potom člověk získává zprostředkovaně. Co se týče situace a jednání v KDU, já jsem opravdu cítila, že tam dochází k takovému určitému pnutí uvnitř, ale těm věcem jsem nerozuměla, protože jsem vůbec neviděla do těch sporů, ani co se týče dejme tomu vedení, ani jsem potom později nechápala neustálou snahu, která se tady víceméně podsouvala, že vznik čtyřkoalice je pouze účelový a mně se zdálo, že vždycky i Josefovi šlo o to, aby tady vznikl silný blok, víceméně křesťanských stran, které by propagovaly politiku opravdu pro lidi, a to, že ani čtyřkoalice nedokázala postavit takový program, který by lidi oslovil, a začala se zprvopočátku hašteřit o místa stínových ministrů, tak jsem cítila, že to je prostě věc, která mě bolí a která by určitě nebyla ve stylu Josefovy práce.

Je pro vás i současná čtyřkoalice zklamáním?

Ne, já si myslím, že čtyřkoalice a jejich jednání, že neustále roste a jde kupředu. Zdá se mi, že tam opravdu začíná nastupovat takový dialog a myslím si to, že někdy musí někdo ustoupit ze svých pozic, tak jako se to teď stalo panu předsedovi Svobodovi, tak to ukazuje i na to, že musíme být připraveni nejen v politice, ale i v životě umět určité věci řešit tím, že dochází k nějakému dohodnutí, k nějakému konsensu, jak se říká.

To říkají politici rádi, až nadužívají toto slovo. Když jste představovala Nadační fond Josefa Luxe, doslova jste řekla: "Zejména bychom chtěli přispět ke zlepšení vztahů ve společnosti." Není právě česká politika ukázkou toho, kam až mohou poklesnout mezilidské vztahy ve společnosti?

Já nevím, jestli to je otázka pouze české politiky, ale všeobecně si myslím, že opravdu ve společnosti dochází k tomu, že lidé mezi sebou přestávají komunikovat, nabourávají se mezilidské vztahy jak v rodinách, nebo i na pracovištích.

Kdo nebo co je nabourává?

Já si myslím, že stále více nám jde do popředí tzv. konzumní způsob života, že začínáme být více takoví uzavření do sebe, každý se stará sám o sebe a myslím si, že k tomu klimatu přispívají i média tím, co nám ukazují, tzn. že ukazují občas takové pochybné modely.

Například?

Například, tak vidíme samého Ramba nebo zase vidíme krásné modelky, o tom přeci život není. Přeci život přináší i různé nedokonalosti, různé bolesti, různá omezení třeba v životě nebo i ve fyzickém stavu člověka, nemoci, kdežto ta televize ukazuje lidi úspěšné, krásné a jako kdyby život byl jen o těchto věcech. Já si myslím, že toto potom působí i na společnost a hlavně na mladší lidi a na děti a ty si potom vytvářejí úplně falešný obraz o tom, o čem je život, potom nedokáží dejme tomu umět se rozdělit o nějakou drobnost, nedokáží ustoupit ze svých nároků, stojí si za svým, a tak se vlastně vytváří nejdříve takový malý egoismus, ale pak to jde do velkých rozměrů a vidíme tady, že důležité není jen to, co člověk má, ale velmi důležité je to, jak žije a čím chce být.

Co by podle vás v současnosti nejvíce prospělo české politice?

Já si myslím, že hlavně taková určitá pravdivost.

Tu postrádáte.

Já vycházím z toho, že když manžel vstupoval do politiky, tak my jsme byli přesvědčeni o tom, co chceme změnit, že chceme, aby tady došlo znovu k nastolení právního řádu, aby tady došlo i ke zlepšení života nás všech a ty ideály, které jsme měli, tak jsme jim samozřejmě věřili a myslím si, že za tím šel Josef jakoby cílevědomě. Ty věci, které prosazoval, o těch byl vždycky přesvědčený a nebyly to vždycky věci, které myslel pro sebe nebo samoúčelně nebo jen pro ministerstvo zemědělství.

Stalo se mu někdy s odstupem času, že by zjistil, že prosadil věc, která právě s odstupem času už byla špatná z toho odstupu?

Já nevím. Určitě říkal, že necítí, že by byl neomylný. Myslím si, že byly některé věci, které mohl udělat samozřejmě chybně, ale pokud si té chyby byl vědom, tak se vždycky snažil tu chybu napravit, takže si myslím, že uznávat chyby nebo říkat veřejně, že něco udělám špatně, to si myslím není ostuda, ale to je víceméně určité hrdinství, a to si myslím do politiky také patří.

Jste matkou šesti dětí, má některé z nich takříkajíc našlápnuto do politiky?

V jejich věku si myslím, že ještě našlápnuto nemají, ale zajímají se o veškeré dění a své názory také mají, takže si myslím, že záleží pouze a jen na nich, jakou cestou půjdou.

Á propos, vy jste členkou KDU-ČSL?

Tak to je otázka, já jsem členkou KDU a byla jsem členkou ČSL od svých 18 let, a to ne z přesvědčení, ale hlavně z důvodu, že na gymnáziu, kde jsem studovala, jsem byla terčem pozornosti, že chodím do kostela a tatínek byl také v lidové straně, a tak my říkal: "Víš, ať máš pokoj, tak běž do lidové strany a oni tě už pak nebudou moci někam strkat, do nějakého svazu mládeže," SSM jak tehdy bývalo, a tak já jsem ho poslechla, šla jsem tam, aniž bych se o politiku této strany zajímala.

To znamená, že vy jste nevstupovala do KDU-ČSL pod vlivem svého muže jako předsedy?

Ne, mně bylo 18 a svého muže jsem ještě neznala.

A vlastně kdo byl dříve v KDU, Josef nebo vy?

Tak to opravdu nevím.

Připomínám, že hostem u mikrofonu BBC je Věra Luxová. Když 22. listopadu 1999 média přinesla zprávu, že v Seattlu zemřel na zápal plic po transplantaci kostní dřeně Josef Lux, svolali přední politici české republiky mimořádné tiskové konference. Na jedné takové vystoupil i předseda ODS a Poslanecké sněmovny Václav Klaus.

Václav KLAUS, předseda ODS a Poslanecké sněmovny /zvukový záznam z 22. listopadu 1999/: Josef Lux v každém případě patřil mezi nejvýraznější osobnosti našeho polistopadového vývoje, patřil mezi ty, které vytvářely samotné základy celého našeho postkomunistického uspořádání. Já jsem s ním zažil mnoho chvil, musím říci dramatických, byly to chvíle historických posunů, zvratů, já jsem s ním zažil chvíle velmi užitečné, plodné, dělné, chcete-li, spolupráce. Samozřejmě, že jsem s ním zažil i chvíle politického soupeření, ale vždy bych trval na tom, že se jednalo o velmi cílevědomého, důsledného a pracovitého člověka. V minulosti jsem opakovaně říkal, že za dobu mé vlády jestli někdo na sobě zapracoval nejvíce a nejvíce vyrostl, tak opakuji znova, a není to ode mě jen následná věta, byl to v každém případě Josef Lux.

Josef Lux a Václav Klaus spolu měli bezpočet sporů, média jejich problémy a jejich spory rozebírala velmi podrobně. Trápily hodně vašeho muže ty osobní spory, o nichž hovořím, s jinými politiky, například právě s Václavem Klausem?

Osobní spory, které vy jste tady zmínil nebo které zmínil i Václav Klaus, si myslím, že byly takovou bolestí pro manžela, protože on byl schopen se prát o spory konkrétní, o věci, které se měly řešit, ale nikdy nechtěl, aby něco přerostlo do osobní roviny. Myslím si, že to, že tady bylo i takové lidské pnutí mezi nimi, že ho velmi trápilo a že se vždycky snažil ty věci v sobě urovnávat, aby našel ten správný vztah k panu Klausovi.

Dařilo se mu to urovnat?

Já si myslím, že se o to velice snažil, protože v situacích, kdy já jsem cítila, že by měl ostře vystoupit, tak on to nikdy neudělal a vždycky mi v legraci říkal: "Víš, ty bys politiku nemohla dělat, protože jsi moc prudká."

Vy jste mu doslova říkala, aby šel ještě tvrději Klausovi, použiji-li slova jednoho současného českého premiéra, aby šel ještě více po krku?

Ne, to já jsem nemyslela, že by měl jít někomu takto přímo, jak vy to říkáte, po krku, ale v některých vyjádřeních byl opravdu tak citlivý a jemný a myslím si, že se to netýkalo jen sporu s panem Klausem, ve všech.

Když zůstaneme u osobních sporů českých politiků, jsou a bral je Josef Lux jako folklór české politické scény nebo jako nemoc české politiky?

On vždycky říkal, že to tam nepatří. Kolikrát si vzpomínám, že dával za příklad třeba londýnský parlament a říkal, že tam se dokáží mezi sebou ty úctyhodní pánové poprat, třeba se i tahat za vlasy, za paruky, ale potom spolu jdou na koňak. Takže to, co bylo u nás a co si myslím ještě v menší míře přetrvává, tak do politiky opravdu nepatří.

On dokonce před volbami v 98. naznačil, že jsou to často média, která způsobují osobní spory mezi politiky, protože jeden politik řekne větičku a novináři běží za druhým politikem pro další větičku a z toho chumle větiček pak vzniká zpráva. Josef Lux hovořil o mediální výchově, proč tato jeho myšlenka zapadla a chytí se jí Nadační fond Josefa Luxe?

Myslím si, že velmi dobře všichni cítíme, že opravdu, co se týče informací, jsme zaplaveni a svět se stává díky informačnímu zahlcení malým, a proto ta jeho myšlenka určité mediální výchovy nebo podpory mediální výchovy byla velice důležitá a myslím si, že bychom ji chtěli samozřejmě oživit a nadačním fondem určité programy třeba vyhlásit.

Je to například o zvláštním předmětu v rámci jazyka českého na základních školách, nebo jak konkrétně učit lidi pracovat s informacemi?

Já si myslím, že dnes by to určitě nemohl být zvláštní předmět, protože nám chybí řada dalších předmětů, jako třeba etická výchova, ale v rámci občanské výchovy nebo i v rámci českého jazyka by se dalo určitým způsobem o médiích hovořit. Myslím si, že je velice důležité, aby se studenti naučili s informacemi pracovat, aby dokázali rozlišit, jestli některá zpráva je důležitá nebo jestli je jen podružná, jestli je kladně nebo záporně zabarvená, ale aby dokázali vyhmátnout nebo vyčíst z té zprávy to podstatné, to, co je zpráva. Něco jiného je samozřejmě potom určitý komentář a vlastní názor novináře, který to potom může rozebrat a okomentovat, ale poznat, co je jádrem sdělení, to si myslím, že dneska málokdo dokáže a často dneska ještě slyšíme: "No, vždyť to dávali v televizi, tak to musí být pravda."

Součástí mediálního obrazu Josefa Luxe byla i vychytralost nebo lišáctví. Jeden z vtipů Vladimíra Jiránka tehdy v Mladé frontě DNES v roce 1996 líčil Josefa Luxe jako lišáka. Váš manžel k tomu, jak je líčen v médiích, v roce 1996 doslova řekl:

Josef LUX, bývalý předseda KDU-ČSL /zvukový záznam z roku 1996/: Když jsem se v roce 1990 stal předsedou lidové strany v té ještě neúplně vynikající době, kdy odstoupil pan Bartončík atd., tak jsem z toho sekretariátu skoro všechny lidi propustil, protože mnoho z nich mělo několik krycích jmen. A když jsem propouštěl jednoho z těch posledních, tak jsme v takovém přátelském rozhovoru diskutovali a on mně říkal: "Ty jsi největší intrikán, který tady kdy byl." A já jsem o tom velmi přemýšlel a ještě jsem se ho ptal, jak to myslí a on říkal, že tam je 25 let a že věděl, kdo s kým proti komu a že ty intriky měl všechny přečtené. Nejdříve mě to velmi zarazilo a měl jsem z toho takový nepříjemný pocit a pak jsem o tom velmi přemýšlel a nakonec jsem měl radost z toho, že tento člověk, přestože neuměl pochopit tuto věc, tak potvrdil moji životní zkušenost, on totiž neuměl pochopit to, že člověk může také intriky nedělat. A já jsem právě skrze tento postoj se stal pro něj jakoby záhadným, protože on prostě člověk, který byl zvyklý, že politika jsou intriky, jsou neustále nějaké pikle, tak když jsem je nedělal, tak jsem pro něj byl nečitelný, neproniknutelný.

Slova Josefa Luxe z roku 1996. Jak často jste vedli doma debatu o tom, zda má ještě smysl, aby Josef Lux v české politice setrvával?

Tak moc často to nebylo, ale na některé situace si velmi dobře vzpomínám. Vždycky stál o to, abych jasně stála za ním a aby cítil, že s jeho prací a s jeho angažovaností počítám a že souhlasím, protože samozřejmě v naší velké rodině se někdy zdálo, že opravdu už nic jiného není, že se neustále někam musí jet a účastnit se různých jednání nebo k nám přijely různé návštěvy, mnoho zemědělců k nám jezdilo řešit si své problémy domů, takže i tak jsme někdy cítili, že jsme velmi zapřažení a cítili jsme i takovou určitou chvíli, kdy je potřeba znovu zvážit, jestli ještě dál, abychom nedělali tyto věci na úkor rodiny, protože politika, kterou Josef dělal, tak ji myslím dělal rád, ale nikdy by tomu neobětoval třeba rodinu. Ve chvíli, kdy jsme ty situace probírali, tak já jsem cítila, že i když kolikrát bych byla ráda, aby byl více doma, že nemůže nějakým jasným způsobem říct: "Tak dost, už dál nemůžu," protože samozřejmě jsem nikdy neměla tu jistotu, jestli tady není ještě nějaký další záměr, protože tak jak jsme teď poslouchali vysílání a vzpomínku na Josefa, tak on nikdy nešel do té politiky tak, aby získal nějaké funkce. Vždycky se snažil ty věci dělat opravdu dobře a tak, jak byl o nich přesvědčený a nikdy mu nešlo o to získat post ministra nebo předsedy vlády.

A jaké máte vysvětlení pro to, že část veřejnosti mu to nevěřila a byly právě ty karikatury jako lišáctví?

Já si myslím, že opravdu mu mnozí nevěřili a nechápali ho ani ve vládě, protože si myslím, že to, že člověk vždycky dělá to, co říká, není až tak transparentní u všech a myslím si, že ještě bude nějaký rok nebo deset let, co já vím, trvat, než se někdo chopí, nějaký novinář nebo někdo, kdo bude chtít jít zpátky do historie a bude všechna ta rozhodnutí, která tady byla v těch vládách, bude je chtít třeba porovnat a zkonfrontovat, takže to si myslím, že je věc, která se vysvětlí ještě v budoucnosti a já tu určitě nemohu být jako obhájce.

Vy jste v jednom z letošních rozhovorů také uvedla, že se Nadační fond Josefa Luxe rozhodl vyhlásit program na vytvoření analýzy péče o nemocné leukémií v České republice. Kdy bude ten program ukončen?

První kolo by mělo být ukončeno teď koncem listopadu. Ta analýza nám má samozřejmě ukázat nejen péči o nemocné, co se týče u nás v republice, co se týče zdravotní péče, ale my bychom se hlavně chtěli soustředit na pomoc lidem a jejich rodinám víceméně po vyléčení nebo na pomoc duchovní a psychologickou. Protože z vlastní zkušenosti vím, že co se týče zdravotní péče, ta je u nás na vysoké úrovni a i tu zdravotní péči by měl garantovat stát a pojišťovny, ale je tady další věc, která má velký vliv na zdraví člověka a na jeho vliv, a to je jeho psychika. A tady si myslím, že máme velké dluhy.

Říká Věra Luxová, host Interview BBC. Já děkuji za vašich 30 minut, které jste věnovala rozhlasové stanici BBC, a někdy příště opět na shledanou.


© BBC 2001 Tisk ctrl + p Zavři okno

Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC.