Dana Drábová, ředitelka Státního ústavu
pro jadernou bezpečnost

pátek 20. dubna 2001



Poslechněte si rozhovor v MP3

Až spouštění jaderné elektrárny Temelín učinilo ze Státního úřadu pro jadernou bezpečnost všeobecně známou instituci, podobné je to i s předsedkyní tohoto úřadu Danou Drábovou. Už nesčetněkrát musela veřejnosti vysvětlovat, proč se při spouštění Temelína objevilo tolik poruch. Ředitel Temelína v rozhovoru pro BBC odmítl, že by byl Temelín tolik poruchový.

František HEZOUČKÝ, ředitel jaderné elektrárny Temelín /zvukový záznam/: Jaderná elektrárna Temelín je vlastně první elektrárnou jadernou na světě, která se takříkajíc spouští v přímém přenosu. Na žádné jaderné elektrárně na světě nikdy nebyla tak otevřená politika jako na Temelíně.

Nejen o spouštění jaderné elektrárny na jihu Čech bude následujících 30 minut. Pozvání do pořadu Interview BBC přijala předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Vítejte u mikrofonu rozhlasové stanice BBC. Hezký dobrý den.

Hezký dobrý den všem posluchačům.

I my vám přejeme dobré odpoledne. V týdeníku Reflex jste ve svém autoportrétu uvedla, že nemáte ráda vystupování na veřejnosti, proč?

Víte, já nemohu uvést žádný speciální důvod, no, ale prostě nejsem asi moc extrovertní typ, jsem spíše introvert a tím pádem je mi dáno, že moc toho vystupování na veřejnosti neumožňuji.

A proto tedy se léčíte tím, že v poslední době stále vystupujete na veřejnosti?

No, když se člověk dá na nějakou práci, tak ji musí dělat se vším, co k ní patří, a k této práci v téhle době, já doufám, že dost omezené, patří i ta mediální stránka.

Už jste si zvykla na to, že veřejné vystupování, vystupování v mediích je nezbytnou součástí profese předsedy Státního úřadu pro jadernou bezpečnost?

Dalo se očekávat, že v období, kdy bude uváděna do provozu jaderná elektrárna Temelín tomu tak bude, a já jsem do té funkce šla ve chvíli, kdy bylo jasné, že tohle období už se blíží. Takže jsem s tím musela počítat, počítala jsem s tím a musela jsem se s tím nějak vyrovnat.

Stále se vám stává, že při rozhovorech propotíte košili?

Stále a stane se mi to i dneska, určitě.

A proč jste nervózní?

Já nejsem nervózní, to bych zase tak až netvrdila, ale prostě nemám to ráda.

Vy tvrdíte, že v čele úřadu pro jadernou bezpečnost hodláte setrvat pět až osm let, protože delší šéfování by na vás mohlo zanechat nějaké nevratné psychické následky, teď vás cituji doslova. Jaké následky máte na mysli?

Víte co, já dokonce nemohu říci, že hodlám setrvávat, protože na židli, na které já dneska sedím, člověk může hodlat, ale není mu dáno o tom rozhodovat. Také zítra na té židli sedět nemusím a i s tím musím počítat, samozřejmě. Dobře, a ty nevratné psychické následky, víte, tohle už je dost vysoká funkce ve státní správě a vyžaduje hodně velké soustředění a také to, že ledacos obětujete ze svého volného času, ze svých koníčků, že ledacos, co jste byl zvyklý dělat dřív, já jsem třeba byla zvyklá hodně se zabývat programováním a počítači, na to prostě nemáte čas. A tohle můžete vydržet jenom po určité období.

Pak hrozí, že vás vyvezou a budete v té zamřížované místnosti?

To možná ne, ale jsou případy, které se anglicky označují velmi moderně, jako burn out nebo vyhoření a toho já bych se docela obávala.

Jaderné inženýrství jste vystudovala proto, že vás humanitní obory nelákaly. Proč jste si z technických oborů vybrala právě jaderné inženýrství?

No, já jsem si vybírala hodně pragmaticky. Jak jste řekl, humanitní obory, ne, že by mě nelákaly, ale nemám na ně nějaký zvláštní talent, proto ony vyžadují kromě jistého stupně logického myšlení, také dost dobrou paměť, a to je věc, kterou já zrovna neoplývám, takže spíše jsem se zaměřovala do oborů, kde se dají věci odvodit a nemusíte si moc pamatovat. No, ale na druhou stranu, že bych měla veliký talent třeba na technické kreslení nebo na deskriptivní geometrii, to bylo už na gymnáziu jasné, že mi také moc nepůjde. Takže technika, ale aby se nemuselo tak moc rýsovat.

A to je jenom jaderné inženýrství z technických oborů?

No, samozřejmě to asi nebylo jenom jaderné inženýrství, ale já jsem se rozhodovala v podstatě mezi nějakým matematicko-fyzikálním oborem a mezi počítači, a v roce 1980, kdy jsem se rozhodovala o vysoké škole, tak ty počítače ještě nebyly úplně běžná záležitost ke studiu a mě třeba zajímaly automatizované systémy řízení v ekonomice, ale tam nebylo hlavním předpokladem k tomu, abyste se tam dostal to, co opravdu umíte, ale ta vysoká škola ekonomická vyžadovala jiné předpoklady, řekněme.

Kolik jste měla spolužaček?

Na jaderné fakultě?

Hm.

My jsme byli ročník, kde bylo holek poměrně dost. Já si myslím, že deset nebo patnáct a končilo nás asi šedesát v ročníku. Takže to bylo zhruba...

Co dnes dělají spolužačky?

Některé z nich i v oboru zůstaly, ale že bych měla úplný přehled, nevím.

Máte někoho v Temelíně?

Ne.

A jinde, v jaderné elektrárně, spolužačku, v Dukovanech?

Já si teď honem rychle nevzpomínám, ale myslím si, že také ne.

Tedy v oboru jaderné elektrárny jste asi vy jediná z vašich kolegyň?

Myslím si, no, nedokáži si teďka honem vzpomenout.

Jaké bylo téma vaší diplomové práce?

Téma diplomové práce bylo měření neutronů a stanovení dávky od neutronů pomocí mikrodozimetrie.

K čemu jste došla?

Došla jsem k navržení nějaké exminimentální aparatury, která to umožňovala a k vytvoření počítačového programu, který byl používán k hodnocení neutronových spekter.

Užívá se ještě tento program?

Já si myslím, že ne.

Je zastaralý?

Určitě.

Po promoci jste nastoupila do Centra hygieny záření Státního zdravotního ústavu, zabývala jste se ochranou před škodlivými účinky ionizujícího záření, je to tak?

Ano.

Dovolte mi, prosím, možná poťouchlou otázku. Hrozilo vám někdy ozáření?

No, určitě si vzpomenu na jeden případ, kdy mi ozáření hrozilo, a to byla chvíle, kdy jsme v roce 1996 likvidovali nález zdroje ionizujícího záření, který se našel v železném šrotu ve vagónu, tedy naplněném železným šrotem, který od nás vycestoval do Itálie, aniž by si někdo všiml, že je v něm zářič. Italové, protože už tenkrát měli měření na hranicích, tak toto zaregistrovali, a ten zářič nebyl nejmenší, takže to jeho zlikvidování poté, co nám ho vrátili s tím vagónem, jeho nalezení a zlikvidování, to už byla práce, kde se muselo záření regulovat.

A u toho jste byla a tehdy vám hrozilo ozáření?

Ano.

Dopadlo to tehdy dobře, protože ozářena nejste. Jak by se poznal člověk, který je ozářen, to se nepozná, nebo jsou nějaké vnější ...?

No, od určité meze se to samozřejmě pozná, protože záření má dva druhy účinků. Jedněm se říká deterministické, a to jsou takové, které když překročíte nějakou míru toho záření, tak se demonstruje prostě tím, že utrpíte akutní nemoc z ozáření, to znamená v lehčích případech, je vám velmi špatně, jste velmi unaven, například, v těžších případech dochází až k poruchám nervového systému a v těch úplně nejtěžších až k úmrtí. Tak, ale to se jedná o dávky, které jsou velmi vysoké, se kterými se opravdu běžně nemůžete setkat a ten systém ochrany před zářením, tak jak je nastaven, tak musí být nastaven tak, aby tyto deterministické účinky zcela vyloučil. Tak se reguluje ochrana před zářením. Ale jsou ještě druhé účinky, kterým se říká stochastické, abychom si to přiblížili, tak nejtypičtějším příkladem je vyvolání nějakého novotvaru zhoubného, nebo nezhoubného, prostě nádoru.

Hm.

A tyhle ty opravdu nepoznáte, protože ty deterministické, o kterých jsme mluvili, ty mají charakteristické příznaky, kdy najisto řeknete, a tohle mi způsobilo záření. U nádoru nemůžete říci, že to máte ze záření nebo z jiného faktoru, nebo třeba jestli jste k němu zdědil nějaké predispozice. A u těch stochastických účinků, ty nikdy nemůžete úplně vyloučit. Takže tam jenom snižujete míru pravděpodobnosti, že se vyskytnou, a to je další z předpokladů z účinného systému radiační ochrany. Pravděpodobnost toho, že tyto druhé se objeví, bude snížena na rozumně dosažitelnou úroveň společensky akceptovatelnou.

Před patnácti lety, tedy 26. dubna 1986, došlo ke katastrofě v jaderné elektrárně Černobyl. Kdy a jak jste se dozvěděla o výbuchu v Černobylu?

Já jsem se o havárii na jaderné elektrárně Černobyl dověděla 29. dubna.

S třídenním zpožděním?

S třídenním zpožděním, ano, protože tenkrát ještě perestrojka a glasnosť v tehdejším Sovětském svazu nebyla na takové úrovni, aby bylo možné tyhle ty informace získat rychle.

Co jste si pomyslela, když jste se dozvěděla, že v Černobylu došlo k jadernému výbuchu?

Tak, my jsme dost dlouhou dobu ještě po tom, co jsme se dozvěděli, že tam došlo k takové události, a už to bylo ve chvíli, kdy zvýšené úrovně radiace byly měřitelné prakticky po celé Evropě, tak jsme si pořád ještě nemysleli, nebo nevěděli jsme, že tma došlo k havárii takového rozsahu, k jakému tam skutečně došlo. To byl asi pro jadernou komunitu dost velký šok, že k něčemu takovému mohlo dojít.

Vy tvrdíte, že následky výbuchu Černobylu nebyly v České republice takový průšvih, jak některé skupiny lidí dodnes tvrdí, či máte podložen tento názor?

Mám to podloženo tím, že jsem celou dobu byla u toho, když se ty následky měřily a hodnotily. Od toho 29. dubna, to já už jsem pracovala v Centru hygieny záření, jsem byla zatažena do měření, monitorování a pracovala jsem na tom vlastně s malými přestávkami až do roku 1999, kdy jsem si sedla na tu židli, na které teď sedím.

Podle Dany Drábové tudíž v České republice populace nebyla ozářena tak, aby to mělo nějaké trvalejší následky či...

To určitě ne, o tom se nedá vůbec hovořit.

Podle vás jsou tedy přeceňovány například lékařské studie, které hovoří o zvýšeném výskytu leukémie a dalších druhů rakovin jako následků katastrofy v Černobylu?

Jediný prokázaný důsledek zdravotní, který je nesporný, je zvýšený výskyt rakoviny štítné žlázy u dětí, které byly ozářeny v období tedy té havárie a krátce po ní. A tento účinek je, jak jsem řekla, zcela nesporný, vyskytlo se na území Ukrajiny, Běloruska, Ruska, kde ty aktivity jodu v ovzduší byly poměrně dost vysoké, zhruba dva tisíce takových případů a očekávají se ještě nějaké další.

A v České republice?

V České republice k tomu dojít nemohlo.

Připusťme si na okamžik hypotetickou situaci. Na území České republiky dojde ke katastrofě v jaderné elektrárně, jaké kroky bude muset okamžitě učinit váš úřad?

Náš úřad je tu od toho, aby poskytoval odborné rady krajským a okresním úřadům, které jsou odpovědné za ochranu obyvatelstva, za poskytnutí ochranných opatření pro jakoukoliv havárii nebo přírodní katastrofu, a my jim máme poradit, jakým způsobem se rychle a účinně vyrovnat se situací, která nastane na jaderné elektrárně nebo v okolí jaderné elektrárny, ale, ale musíme si říci jednu důležitou věc. Řadu z těch opatření je potřeba přijímat velmi rychle, a tato opatření jsou iniciována už ze samotné elektrárny, je to varování obyvatelstva, ukrytí, to, že obyvatelstvo si vezme jodové tablety a zamezí tak akumulaci jodu právě ve štítné žláze. Tato opatření jsou předpřipravená a dělají se automaticky ve chvíli, kdy personál elektrárny zjistí, že je něco nenávratně špatně a že je tedy tato opatření provést.

S jak velkou časovou odlukou by se veřejnost dozvěděla o tom, že v Temelíně došlo ke katastrofě, jak velká by tam byla časová prodleva?

V Temelíně ke katastrofě...

Bavíme se o hypotetické situaci.

No, ale řekněme si tady, že velmi, velmi hypotetická.

Ano.

Já nemám ráda takové ty slova jako katastrofa. Samozřejmě, technologie s sebou vždycky nese nějaké riziko a vy se s ní musíte umět vyrovnat, ale používat silná slova je trochu proti srsti.

Bavíme se ale o té časové prodlevě, tu určete, prosím.

Tak, havarijní plán je postaven tak, aby ve chvíli, kdy personál zjistí, že už technologická opatření nestačí k tomu, aby se zabránilo úniku do životního prostředí a obyvatelstvo je varováno okamžitě, to znamená, směnový inženýr ty sirény, které varující, spouští okamžitě.

Tudíž nulová, pokud bych měl stručně interpretovat vaši odpověď. Četl-li jsem dobře zákon, tak váš úřad, Státní úřad pro jadernou bezpečnost, v jehož čele stojí předseda, je jmenován Vládou České republiky, úřad má samostatný rozpočet a je přímo podřízen vládě. Není to ku škodě toho úřadu, neměl by být nezávislý?

Co to je nezávislý, pane redaktore?

Že by neměly být jeho finanční toky korigovány vládou.

Tady vás musím hned opravit, naše finanční toky jsou korigovány pouze parlamentem, vláda je jenom navrhuje v zákoně o státním rozpočtu.

Ale i tak, často Poslanecká sněmovna schvaluje návrh vlády, tudíž tím první, kdo schvaluje rozpočet vašeho úřadu, je vláda.

Navrhuje, ale neschvaluje.

Teď je to slovíčkaření, budiž. Může do rozpočtu vaší instituce vstupovat vláda tím, že navrhuje rozpočet, na tom se snad ujednotíme?

Hm.

Není to ku škodě toho úřadu?

Ale je to tak u všech orgánů státní správy.

Všechny tyto úřady tedy ve světě jsou takto na vládách závislé, že je přímo podřízen obdobný úřad všude ve světě vládě?

Záleží to na systému státní správy v tom kterém státě. Já, abych vám mohla uvést příklad, kdy ten úřad je podřízen prezidentu nebo parlamentu, mohla bych uvést takové příklady. U nás je to zařízeno tímto způsobem a já na tom neshledávám nic špatného.

Vám teda tento systém vyhovuje?

Ano.

Nakolik je pro vás skličující, že Státní úřad pro jadernou bezpečnost je v posledních letech vnímán veřejností spíše jako státní úřad pro jadernou elektrárnu Temelín?

Víte, neskličuje mě to, ale na druhou stranu je to samozřejmě trochu škoda, že veřejnost nás vnímá pouze jako ty, kdo regulují jadernou elektrárnu Temelín z hlediska tedy státního dozoru. Ale působnost našeho úřadu je daleko širší, působností našeho úřadu není jenom jaderná elektrárna Temelín, ale samozřejmě i všechna další jaderná zařízení na území tohoto státu. Nejen to, staráme se i o radiační ochranu, to znamená o všechny zdroje ionizujícího záření jiné, než jsou jaderná zařízení. Staráme se také o to, jak stát dodržuje mezinárodní smlouvy v oblasti kontroly zákazu a nešíření zbraní jaderných, zbraní chemických, zbraní biologických, řekněme souhrnně zbraní hromadného ničení.

A teď Dana Drábová dělá to, že doslova vyjmenovává doslova znění zákona číslo 122/97 Sbírky, tedy o Státním úřadu pro jadernou bezpečnost.

Kde jste přišel k tomu číslu, pane redaktore?

To je přímo z vašich internetových stránek, je špatné to číslo?

No tak, ono je to možná ve znění, protože ten původní zákon má číslo 18. Číslo 18 z roku 1997.

Tak si budete muset upravit internetové stránky. Nicméně, abych se zastavil u jedné té věci, která mě zajímá. Státní úřad pro jadernou bezpečnost má podle zákona na starosti i sledování stavu ozáření obyvatelstva a pracovníků se zdroji ionizujícího záření. Ve které oblasti České republiky, pokud odmyslíme ty oblasti, kde jsou uranové doly, jsou lidé vystaveni nejvyššímu ionizujícímu záření?

Myslíte přírodnímu?

Ano.

No, já bych řekla, že takovou klasickou oblastí je Třebíčsko, oblast takzvaného Ďáblova břemena, která je na Příbramsku, to Jáchymovsko, vy jste sice řekl, že si máme odmyslet oblasti, kde byly uranové doly, nebo jsou uranové doly, ale nicméně úplně si to odmyslet nemůžeme, protože samozřejmě ty uranové doly se nacházely tam, kde ten výskyt přírodních radionuklidů byl vysoký a musí být i v jejich okolí.

A ty umělé zdroje, jste říkala, že existují dva zdroje přírodní a pak ty umělé. Zatím snad žádná jaderná elektrárna nezáří?

No, tady je důležité si říci, že 85 % ozáření průměrného ročního pochází z těch zdrojů přírodních. Pouze 15 je ze zdrojů umělých.

A to je co?

To je zejména ozáření, kterému jste vystaven při lékařských vyšetřeních, popřípadě při terapii, tam největší část toho ozáření z umělých jaderných /nesrozumitelné/ je opravdu z toho, že lidi chodí na rentgen.

A odmyslíme-li si i rentgen?

Odmyslíme-li si rentgen, dostáváme se potom k nějakým už zlomkům procenta, do kterých zahrnujeme ozáření ze spadu po testech jaderných zbraní, ozáření ze spadu právě po Černobylu, zlomečky procenta ozáření například z radionuklidů, které máte ve věcech denní spotřeby, to je jako klasický příklad svítící ciferníky u hodinek, ale dneska už málo používané, ale velmi přísně regulované.

I ty zářící hodinky?

Dříve se používalo pro ty ručičky luminiscenční radium například, a ty dávky nebyly úplně malé na to zápěstí.

To se musím podívat na hodinky večer. Jaká okolnost by vás přinutila k tomu, abyste opustila okruh zastánců jaderné energie?

Žádná, protože k nim nepatřím.

Vy nejste zastánce jaderné energie?

Já k ní mám neutrální vztah, protože jaderná energie, stejně jako cokoliv na světě, není ani černá, ani bílá, má prostě své pro, své proti a musíte vnímat obojí.

Jste neutrální, když pracujete na Státním úřadu pro jadernou bezpečnost?

No, to už tím spíš musím být, i kdybych v duši nebyla, a jako, že jsem, tak tím spíš musím být.

Vy jste si byla prohlédnout jaderné elektrárny ve Francii, v Británii, v Belgii, v Bulharsku, na Ukrajině, na Slovensku, vyjmenoval jsem všechny státy?

Možná, že ano, možná, že ne. Já to nejsem tak rychle schopna vyčíslit.

Mohu vám to zopakovat i pomaleji, Francie, Británie, Belgie, Bulharsko, Ukrajina a Slovensko.

Arménie ještě.

Tak, jsem zapomněl na jeden stát. Byla nějaká elektrárna, v níž byste se bála pracovat?

Ne, z těch, které jsem navštívila, ne.

Byla jste v Černobylu?

Ano, třikrát.

A vaše pocity?

Pocity, podívejte se, já jsem tam samozřejmě pokaždé byla pracovně, pokaždé to bylo velmi zajímavé, protože samozřejmě ten Černobyl, a ta zakázaná, nebo, no, zakázaná zóna okolo Černobylu, těch evakuovaných třicet kilometrů, to je velmi zajímavý polygon pro měření, testování měřících metod, protože takové podmínky opravdu těžko někde najdete v reálu. Takže já jsem měla pocity zajímavé práce, zajímavé zkušenosti vždycky.

Teď se dostaneme k té naší, asi nejsledovanější v současnosti, jaderné elektrárně, tedy k jaderné elektrárně Temelín. Tu česká veřejnost velmi podrobně sleduje a to především v souvislosti s častými poruchami při spouštění prvního bloku. Šéf Temelína František Hezoučký v rozhovoru pro BBC informace o časté poruchovosti Temelína odmítl.

František HEZOUČKÝ, ředitel jaderné elektrárny Temelín /zvuková ukázka/: Jaderná elektrárna Temelín je vlastně první elektrárnou jadernou na světě, která se takříkajíc spouští v přímém přenosu. Na žádné jaderné elektrárně na světě nikdy nebyla tak otevřená politika jako na Temelíně. Já dostávám řadu dopisů, kde mně píší lidí, "prosím vás, proč vykládáte o tom, že vám zase vypadlo čerpadlo, vždyť to je přece normální v průmyslovém podniku, že vypadne čerpadlo. U vás vypadne čerpadlo a mluvčí hned s tím jde do novin".

Tolik ředitel jaderné elektrárny Temelín v nedávném rozhovoru pro BBC, tolik František Hezoučký. Dá se srovnávat jaderná elektrárna s běžnou fabrikou?

Určitě ano.

I co se bezpečnosti obyvatelstva, kteří kolem té elektrárny žijí?

No, to já bych řekla, že ve srovnání s některými chemickými továrnami, by ta jaderná elektrárna mohla vyjít i líp.

Vy si skutečně myslíte, že jaderná elektrárna, nebo sdílíte názor Františka Hezoučkého, že jaderná elektrárna Temelín je první jadernou elektrárnou na světě, která je spouštěna v přímém přenosu?

No, jestliže není první, tak je určitě druhou, protože velká mediální pozornost byla věnována i prvnímu bloku jaderné elektrárny Mochovce na Slovensku, ale nemyslím si, že byla až taková, aspoň já jsem to nezaregistrovala. To, co se mediálně děje, a okolo Temelína, je opravdu už trochu extrém.

Co je podle vás největší příčinou tohoto extrému?

No, já si myslím to, že na reportáže, či vyjádření, nebo komentáře vztahující se k jaderné elektrárně Temelín je objednávka pocházející z toho, že ta elektrárna vzbudila trochu, bych řekla, napjaté vztahy mezi Českou republikou a Rakouskem. Takže určitě v tom hraje roli to, že některé skupiny lidí mají zájem na tom, aby ten Temelín medializován byl.

V každém případě jste se díky své funkci setkala s mnoha zajímavými lidmi, například s americkým kontroverzním právníkem Edem Faganem. Líbil se vám?

No, musím říci, že v té chvíli, kdy se mnou hodinu a půl jednal, tak se mi líbil, protože to byl neobyčejně distingovaný gentleman, který si byl vědom toho, že přišel na státní úřad, poměrně vysoký a zodpovědný státní úřad a podle toho se choval. Jaké byly ovšem následky toho rozhovoru, to už bych radši nekomentovala, protože velmi hezky jsme si popovídali, a i interpretace pana Fagana a jeho rakouských mandantů byla zcela odlišná od toho, co jsme si řekli.

Litujete toho, že jste Eda Fagana přijala?

Ne. Říkám a konám také tak, že přijmu každého, kdo se bude zajímat o jadernou bezpečnost a bude aspoň trochu seriózní, a pan Fagan při tom prvním rozhovoru neporušil dojem serióznosti. Říkám, ten dojem byl trochu smazán tím, co následovalo.

Pokud by se objednal znovu, měl by u vás šanci?

S nějakou výhradou asi ano, pokud by uvedl konkrétní důvod, proč se mnou chce mluvit. Už bych s ním nemluvila tak, jako pane Fagane, já vás přijmu a budeme si povídat. Už bych asi jednala tak, ano, pane fagane, řekněte, co konkrétně chcete a já se rozhodnu kdo a jak vám odpoví z našeho úřadu.

Zatím dnešní aktuální informace je, že ultimatum Eda fagana k předložení dokumentů o bezpečnosti Temelína vypršelo, nic se neděje, myslíte si, že to je důkazem toho, že Edu Faganovi jde jenom o zviditelnění?

Já nevím. Já nedokáži ani nechci odhadovat, jak bude pan Fagan postupovat dále, nedovedu si to představit a on jistě svou strategii má, protože na mě nepůsobil dojmem člověka, který by rychle a snadno vyklidil pole, takže jistě o něm ještě uslyšíme.

Nadále trvá to, že vy Edu Faganovi nemáte co předložit, žádné dokumenty?

Podívejte se, on svoji žádost nijak nespecifikoval, a dokonce řeknu, že v průběhu toho rozhovoru, kdykoliv jsme se dostali na to, že bychom mu poskytli nějaké informace o dozoru nad jadernou bezpečností, čili o průběhu licencování jaderné elektrárny Temelín, tak on z tohoto tématu velmi rychle utekl k obecným, bych řekla, politicko-ekonomickým prohlášením.

V srpnu 2000 ekologické hnutí či organizace Greenpeace podala trestní oznámení pro podezření z nedovolené a utajované opravy potrubí na jaderné části jaderné elektrárny Temelín s tím, že mohlo dojít ke zmanipulování dokumentace tak, aby se na opravu nepřišlo. Vzpomínáte si na ten případ?

Ano, samozřejmě.

Státní úřad pro jadernou bezpečnost provedl inspekci a dopisem sdělil, že dokumentace není kompletní, dokazuje chyby a svědčí o tom, že práce nebyly prováděny v souladu s technologickými normami.

Hm.

Není to nebezpečné?

V současné době nemáme žádné podklady pro to, abychom mohli říci, že je to nebezpečné, ale musím trvat na tom, že se nám ještě stále nepodařilo dát dohromady přesvědčivý soubor dokumentace, která by dokládala, že všechno proběhlo opravdu tak, jak mělo, ale to šetření pokračuje, a já si myslím, že je jenom otázka času, kdy toto dohromady dáme. Technicky...

Zatím...

... nemáme problém. Papírově trochu ano, technicky ne.

Technicky to není problematická věc, ale stále to svědčí o jakési utajované metodě opravy?

Ne, to bych rozhodně neřekla. Já bych řekla, že to svědčí o tom, že v roce 92, 3, 4, kdy se to svařování provádělo, nebyl v té dokumentaci takový řád, které vyžadují dnešní předpisy, a zdůrazňuji dnešní předpisy, protože tehdy ty předpisy byly o něco mírnější.

Vy jste koncem března prohlásila, že spuštění Temelína, tedy prvního bloku, v červnu je nereálné, je reálný ten termín zavážení a pak spouštění druhého bloku Temelína, když se na tom prvním bloku projevují takové poruchy, které veřejnost sleduje?

Já zatím nemám žádné indikace k tomu, abych hodnotila, jestli je reálný, nebo nereálný ten prosinec roku 2001, konec prosince roku 2001 jako termín pro zavážení paliva na druhém bloku. Já si zatím myslím, že to možné je. Ale znova už pomocté, řekla bych postoprvní, opakuji, nám bude dost jedno, jestli bude jakýkoliv termín, jak vnitřní termín ČEZu, který se vztahoval k tomu uvedení do zkušebního provozu prvního bloku, tak vládní termín, jestli bude, nebo nebude dodržen, protože to, co nás zajímá, jsou bezpečnostní parametry Temelína, a dokud ty nebudou O.K., tak na termín prosinec, červen příštího roku, bezpečnost první.

Říká předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová, která byla hostem Interview BBC. Já vám děkuji za vašich třicet minut a někdy příště u mikrofonu BBC na shledanou.

Těšilo mě, a když mě pozvete, ráda přijdu.

Děkujeme.


© BBC 2001 Tisk ctrl + p Zavři okno