BBCi Home Page BBC World News BBC Sport BBC World Service BBC Weather BBC A-Z
SEARCH THE BBC SITE
 
Zprávy
Svět
ČR
Británie
Přehledy tisku
Analýza
Anglicky s BBC
Dobré ráno
Zprávy
Svět o páté
Svět o šesté
Interview
Frekvence
Programy
Kontakt
Pomoc
Redakce
Learning English
BBC Russian.com
BBC Spanish.com
BBC Arabic.com
BBC Chinese.com
Interview
čtvrtek 10. července 2003, 18:00 SEČ
Miloš Holeček
předseda Ústavního soudu ČR
předseda Ústavního soudu ČR
 


Miloš Holeček míní, že zdlouhavému projednávání případů u českých soudů může pomoci zjednodušení procesních pravidel.

Záznam rozhovoru v MP3
 

Citace rozhovoru v médiích


Devět z patnácti, tak rozsáhlé změny se konají u Ústavního soudu. Někdejší předseda Ústavního soudu Zdeněk Kessler začátkem roku na svou funkci ze zdravotních důvodů rezignoval. Osmi soudcům končí v červenci jejich desetiletý mandát. Prezident Václav Klaus navrhoval kandidáty na soudce Ústavního soudu senátu, který s nimi musí vyslovit souhlas postupně. A to některým senátorům vadilo. Prezident Václav Klaus však takovou kritiku pro BBC odmítl.

Václav KLAUS, prezident České republiky (zvuková ukázka): Takže já bych je všechny poprosil, aby si trošku promysleli, jestli ten požadavek na ten celkový balík navržený je oprávněný, oprávněnost formální je jedna věc, ale jestli je, koneckonců, správný. Já si myslím, že stejně jako já vybírám každého ústavního soudce izolovaně, i oni by měli posuzovat každého ústavního soudce izolovaně a ne vyvažovat svým způsobem. Buď ho mají shledat dobrým kandidátem, pak vyjádřit souhlas s mým návrhem, anebo ne. Ale ať oni nehrajou hříčku nevyvažování.

Uvedl 9. června 2003 v rozhovoru pro BBC prezident Václav Klaus. Nejen o prvních deseti letech fungování Ústavního soudu České republiky bude následujících třicet minut. Před námi je půlhodina otázek a odpovědí. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl předseda Ústavního soudu České republiky a bývalý dlouholetý místopředseda téhož soudu Miloš Holeček. Přeji dobrý den.

Dobrý den.

Jsem si vědom obtížnosti první otázky. Nicméně, pokud by měl Miloš Holeček v jedné či dvou větách vystihnout deset let strávených u Ústavního soudu, jaké formulace by zvolil?

Otázka je to bezesporu těžká. Já bych se pokusil to snad vystihnout tak, že bych řekl, že, promiňte to slovo, které použiji, zásluha, největší zásluhou Ústavního soudu je podle mého názoru to, že díky této instituci byla pochopena pravá role stavu.

To znamená, že lidé začali lépe chápat Ústavu v České republice skrze Ústavní soud jako instituci a jeho fungování?

Já se domnívám, že prostřednictvím rozhodnutí Ústavního soudu tomu tak bylo.

Které rozhodnutí před vámi jako před ústavním soudcem bylo nejobtížnější, zaměříte-li se na těch uplynulých deset let a zhruba dvacet tisíc případů, které Ústavní soud musel řešit?

To je obtížné říci, protože každý případ je z hlediska té dané projednávané problematiky nejen důležitý, ale také zajímavý a složitý.

Žádný, jeden či dva, které byste v této souvislosti zmínil, nemáte na mysli?

To se opravdu nedá říci, protože i rozhodnutí o ústavních stížnostech, čili i o individuálních právech občanů jsou z hlediska obecného stejně důležitá jako třeba rozhodnutí pléna Ústavního soudu o návrzích na zrušení zákonů.

Když vás prezident Václav Klaus v polovině března jmenoval předsedou Ústavního soudu České republiky, říkal jste, že to je jmenování dočasné do 15. července, kdy vám vyprší první mandát ve funkci ústavního soudce. Nechtěl jste také odpovídat na otázku, zda počítáte se jmenováním na druhé funkční období. Je zajímavé, že se prezident rozhodl nenavrhnout vás na druhé funkční období. Překvapilo vás to?

O překvapení se nedá mluvit. Já jsem počítal s oběma variantami, přičemž, ale to říkám opravdu upřímně, jsem více počítal s tím, že podruhé jmenován nebudu.

Proč jste s tím počítal?

Já jsem vycházel už z toho svého předchozího myšlení o této věci. Já, když jsem byl poprvé jmenován, tak jsem vzal na vědomí, že jsem jmenován na deset let a že moje funkce po uplynutí této doby skončí.

Neříkejte, že by vás nepotěšilo, kdyby přišla nabídka druhého funkčního období?

Samozřejmě, to nebudu zapírat, že by mě to, no potěšilo, to je možná příliš silný výraz, ale že by mi to neudělalo dobře.

Víte, či tušíte již, kam povedou vaše kroky, až 15. července opustíte Ústavní soud České republiky?

V této věci mám naprosto jasno. Já, když jsem odcházel na Ústavní soud, tak jsem zanechal činnosti soudce na Krajském soudu v Brně, ovšem tuto funkci jsem nepozbyl, nebo nebyl jsem jí zbaven, pouze moje činnost na Krajském soudě v Brně byla přerušena na dobu deseti let a 16. července se automaticky obnoví. Není potřeba uzavírat nějakou smlouvu, nějaký akt.

Znamená to, že Miloš Holeček, předseda Ústavního soudu, se vrací k 16. červenci ke Krajskému soudu v Brně?

Ano.

Téma Ústavního soudu se objevilo v návrhu změn Ústavy České republiky, kterou předložil Poslanecké sněmovně vicepremiér, ministr spravedlnosti a kandidát na pozici ústavního soudce Pavel Rychetský. V návrhu ústavy stojí omezení mandátů ústavního soudce pouze na jedno funkční období. Pavel Rychetský tak učinil s odkazem na vyspělé státy Evropy.

Pavel RYCHETSKÝ, místopředseda vlády, ministr spravedlnosti (ČSSD) (zvuková ukázka): Základní pravidlo je, že to nemá být vůbec dovoleno opakování funkčního období, anebo maximálně jednou. To pravidlo vychází z toho, že od těchto institucí se očekává jejich naprostá nezávislost. Tím se myslí nezávislost ať už na zákonodárné či výkonné moci. Ale protože nějak musí ten funkcionář být do té funkce ustaven, nezbývá než ho oslovovat buďto cestou parlamentní nebo exekutivní. Když se chýlí ke konci jeho funkční období, tak přirozeně musí mít zájem na tom, aby byl znovu jmenován a aby proto se tedy zalíbil těm, kteří ho jmenují a vlastně tu míru nezávislosti, kterou od nich požadujeme, může z čistě lidských důvodů ztrácet. Já bych v této souvislosti chtěl jenom poukázat na to, že v sousední Spolkové republice Německo kvůli tomu měnili ústavní pořádek, aby zakázali opakované jmenování ústavních soudců.

Odůvodnil v rozhovoru pro BBC návrh změn ústavy týkající se Ústavního soudu České republiky vicepremiér, ministr spravedlnosti a kandidát na post Ústavního soudce, Pavel Rychetský. Přijde současnému předsedovi Ústavního soudu Miloši Holečkovi správné ono možné omezení působnosti Ústavního soudce pouze na to jedno funkční období, jak to navrhuje Pavel Rychetský?

S tím já bych naprosto souhlasil. Já si myslím, že, když už ze žádného jiného důvodu, tak z takových důvodů preventivních by to bylo dobré. Já se domnívám, že desetiletá doba je dostatečně dlouhá na to, aby každý soudce, který v této funkci působí, aby se dostatečně projevil a zanechal po sobě dost dobré práce.

Na jedné straně je zde argument Pavla Rychetského o tom, když člověk chce a touží po tom druhém funkčním období, že se může zmenšit míra jeho nezávislosti, že zkrátka může činit něco, aby se zalíbil těm, kterými je jmenován, kterými je volen, rozumějme, prezidentem a Senátem. Není ovšem na druhou stranu logický argument jisté kontinuity Ústavního soudu? Když se vždy vymění všech patnáct soudců Ústavního soudu, že zde bude jistá diskontinuita?

To je jistě určitě pravda, ale v případě Ústavního soudu České republiky se tato situace už nebude nikdy opakovat. Toto první období, stalo se to proto, samozřejmě nelze ústavodárcům, zákonodárcům v tomto směru zase tolik vyčítat, protože všechno nemohlo se předem předpokládat, ale přeci jen se mělo myslet na to, aby se ta výměna soudců Ústavního soudu, ta obměna, odehrávala postupně.

To znamená, že vlastně, mohu-li srovnat s některými jinými orgány, které tuto obměnu mívají a mají jistá funkční období, tak těmi orgány mohou být mediální rady, rozumějme například Rada České televize. Bylo tedy lepší při tvorbě ústavy a při vzniku Ústavního soudu, kdy bylo najmenováno de facto všech patnáct ústavních soudců najednou, tak bylo lepší, tak jako je to u Rady České televize, u Rady Českého rozhlasu, aby si vylosovali mandát a aby vždy po určité době docházelo k obměně, řekněme, třetiny, čtvrtiny, či jiné části soudců Ústavního soudu?

Těch způsobů samozřejmě, které by byli při řešení této otázky k dispozici, by bylo víc, ale na tuto věc se mohlo myslet. Ale jak už jsem říkal, nějak to nevyčítám tvůrcům tehdejší právní úpravy.

Ona se rodila ve spěchu.

Ale celkem je logické, že se mohlo a bylo to důvodné počítat s tím, že postupně soudci budou ze svých funkcí odcházet, což se nakonec potom nestalo, a proto zůstala většina soudců na svých místech.

Znamená to, že ta obměna devíti lidí, respektive osmi lidí, které nyní prezident republiky bude jmenovat po schválení a proceduře Senátu, je dostatečně velká míra pro kontinuitu či diskontinuitu?

Já se domnívám, že tady převládá spíš, nechci malovat nějaké čerty na zeď, ono se to, domnívám se, vyřeší k dobru věci, ale přeci jen zde převládá po určitou dobu, nebo bude moci převládat ten prvek diskontinuity.

To znamená, že ta výměna a množství nových lidí, které prezident navrhuje do té funkce, může být v prvních měsících činnosti Ústavního soudu do jisté míry ochromující?

Ovšem na druhé straně je zde přímo příkaz ústavy, aby i Ústavní soud se řídil předchozími rozhodnutími Ústavního soudu. Takže v tom vidím velkou naději pro zachování kontinuity.

Ale přesto malujete čerta na zeď.

Ne, nemaluji. Já jsem řekl, že nechci malovat.

Máte jisté obavy?

Jenom jsem chtěl tuto obavu připustit, ale nijak nestraším.

Když jsme se bavili o vašem odchodu k 15. červenci z pozice soudce a předsedy Ústavního soudu, přemýšlel jste nad tou bilancí, je možné tu bilanci rozvinout, více než, že skrze Ústavní soud by podle vás obyvatelé České republiky začali daleko více vnímat ústavu?

To je to nejdůležitější, protože se to odrazilo na právním vědomí nejen zasvěcené, ale i laické veřejnosti. Domnívám se, že to je velké pozitivum.

Poprosil jsem vás o rozvinutí té myšlenky. Jaké jsou další věci, nad kterými v souvislosti z bilancí vašeho desetiletého působení u Ústavního soudu přemýšlíte?

Teď té otázce tak přesně nerozumím.

Samozřejmě to, co vy jste řekl, je obecná teze. Jde mi o to, abyste sestoupil o několik pater níž. Které další kroky a rozhodnutí, které učinil Ústavní soud v uplynulých deseti letech, považujte za důležité při bilanci a hodnocení práce Ústavního soudu?

Ústavní soud dost značným způsobem, ale domnívám se, že ve velice převažující míře ovlivnil práci takzvaných obecných soudů v oblasti civilního práva, trestního a také správního soudnictví.

Profesor Pavlíček, který je jedním z kandidátů na post ústavního soudce říká, že obecné soudy se ne vždy a ne zcela řídily rozsudky a precedenty, které Ústavní soud v uplynulých deseti letech udělal a že i v tomto je jeden z problémů.

To má samozřejmě pravdu. Toho si Ústavní soud je vědom, ale po určitém období kontroverzním došlo k nastolení určité harmonie.

Přijde vám, že jsou rozhodnutí Ústavního soudu soudy nižších stupňů brány dostatečně vážně zhruba ve všech případech, nebo je zde prostor pro zlepšení v budoucnosti?

Prostor pro zlepšení zde samozřejmě je, ale skutečně převládá už respektování rozhodnutí Ústavního soudu ze strany obecných soudů.

Podle průzkumů požívá Ústavní soud České republiky dlouhodobě nejvyšší důvěry ze všech institucí v zemi. První a dlouholetý předseda Ústavního soudu Zdeněk Kessler 11. února roku 2002 v rozhovoru pro BBC uvedl.

Zdeněk KESSLER, tehdejší předseda Ústavního soudu (zvuková ukázka): Já myslím, že Ústavní soud za tu dobu, kterou funguje, prokázal České republice i mezinárodně záslužnou práci, což je možné doložit nesčetnými případy jeho rozhodnutí. Ústavní soud jenom jako český Ústavní soud za tu dobu do konce loňského roku vyřizoval přes sedmnáct tisíc podání. To já myslím, že je úctyhodná řádka. Vychází to v průměru na jednoho soudce ročně dvě stě čtyřicet podání. To znamená, každý den se ocitá před ústavním soudcem jeden nový případ, se kterým je nucen se tak nebo onak vyrovnat.

Uvedl 11. února 2002 v rozhovoru pro BBC tehdejší předseda Ústavního soudu Zdeněk Kessler. Větší část agendy na začátku práce Ústavního soudu činily restituční spory a případy, které nyní již řeší Nejvyšší správní soud. Zdeněk Kessler odhadoval, že případy, které patřily Nejvyššímu správnímu soudu, který neexistoval, činily až dvacet procent. Je možné říci, že zhruba tři tisíce případů, s nimiž se musí ročně Ústavní soud nyní vypořádat, je číslo úměrné významu Ústavního soudu České republiky v počtu obyvatel, které Česká republika má, nebo je to příliš vysoké číslo, tři tisíce případů?

Já bych řekl, že to číslo je příliš vysoké a že to neodpovídá stavu společnosti, protože na první pohled to může vypadat tak, že v tak vysoké míře jsou u nás porušována základní práva a svobody, což neodpovídá skutečnosti.

Čím si, pane Holeček, vysvětlujete, že to číslo tři tisíce je tak vysoké? O čem to vypovídá?

Vypovídá to tak, nevím, jaký vhodný pojem bych použil, ale odpovídá to myšlení lidí, stavu jejich právního vědomí, protože velké množství těch stížností, návrhů, možná je výstižnější pojem říkat tomu podání, je bezpředmětných.

To znamená, že Ústavnímu soudu ani nepřísluší a lidé si stěžují jen proto, aby si měli kde stěžovat?

To se dá vyjádřit i tou statistikou, podle níž drtivá většina podání, nebo říkejme tomu návrhy, je odmítána.

Jak velká většina to je? Můžete říci nějakou procentuální číslici?

Toto trošku mi utkvělo v paměti, poněvadž jsem si to sám samozřejmě počítal. Pouze o každém patnáctém návrhu nebo podání se rozhoduje rozhodnutím ve věci samé nálezem.

Před více než rokem tehdejší předseda Ústavního soudu Zdeněk Kessler přiznal, že i Ústavní soud má jisté resty a nápad všech případů nestihne dostatečně včas, aby zafungovalo právo vyřídit. Kolik nedodělků či restů je nyní před Ústavním soudem?

Pojmy nedodělek, rest jsou takové hanlivé.

Záleží, jak je kdo interpretuje. Pokud je tak vnímáte, tak nabídněte jiné slovo.

Já jenom tím chci říci, že to je úplně běžné, že ty věci se nedají vyřídit ze dne na den, protože se musí získat vyjádření zainteresovaných stran, musí se obstarat podklady a těžko se dá říci, v jaké době by ta věc měla být vyřízena a rozhodnuta, ale jsem přesvědčen, že průtahy v řízení v drtivé většině případů se u Ústavního soudu nedějí.

Restituční spory tvořily v prvních letech až osmdesát procent agendy Ústavního soudu. Jak se proměnila ona agenda, kterou se Ústavní soud zabývá nyní?

Dalo by se říci, že v současné době převládá právní problematika, tak říkajíc, z běžného života - daně, cla, a tak podobně.

Ústavní soud učinil v uplynulých letech některá rozhodnutí, která významně ovlivnila podobu domácí politiky. Šlo především o zrušení některých částí volebního zákona a částí zákona o České národní bance. Především kvůli těmto rozhodnutím si Ústavní soud vysloužil kritiku některých politických stran, především ODS. Někdejší místopředseda ODS Ivan Langer na adresu Ústavního soudu v lednu 2001 uvedl:

Ivan LANGER, tehdejší místopředseda ODS (zvuková ukázka): Myslím, že se čím dál tím více dává zapravdu těm hlasům, že Ústavní soud se chová více jako politická než jakou soudní instituce. Přiznám se, že některá zdůvodnění jeho nálezů jsou jakoby vystřižená z učebnice politologie či programu některé politické strany.

Slova místopředsedy, někdejšího místopředsedy, Občanské demokratické strany Ivana Langera z ledna 2001, kdy Ústavní soud zrušil některé části volebního zákona. Tehdejší předseda Poslanecké sněmovny, nynější prezident České republiky Václav Klaus dokonce vyjádřil obavu, aby se Ústavní soud nestal další parlamentní komorou přímo jmenovanou prezidentem republiky. Byla podle vás kritika politiků, která dosud v těch uplynulých deseti letech na adresu Ústavního soudu zaznívala, oprávněná?

To mohu říci s naprostou jistotou, že tato kritika oprávněná nebyla. Ústavní soud vykonával své pravomoci, které podle ústavy má.

Naposledy jste si vysloužili kritiku za to, že všem dva tisíce osmi stům soudců v zemi se vrátí zpětně polovina třináctého a čtrnáctého platu za léta 2001 a 2002, které jim byly odebrány zákonem kvůli úsporám ve státním rozpočtu. Většina politiků s tímto rozhodnutím nesouhlasila. Například předseda sněmovny Lubomír Zaorálek v deníku Právo 12. června konstatoval, citujme: "Jsem nadále přesvědčen, že vynětí určité části občanů nebo určitého povolání z opatření, které Poslanecká sněmovna přijala, je nenormální. Je to totiž porušení rovnosti občanů, která podle mě není jen politickým cílem jednoho politického uskupení. Je to něco, co je dáno kulturou, tradicí a tím, že ve společnosti je třeba respektovat pravidla solidarity a sociální spravedlnosti," konec citátu. Myslíte si, že si Ústavní soud zasloužil kritiku za to, že rozhodoval o soudcích, dokonce to rozhodnutí bylo některými politiky interpretováno i jako klientelistické a přiznal navrácení třináctých a čtrnáctých platů soudcům za léta 2001 a 2002?

To určitě nebylo kritérium v rozhodování Ústavního soudu, aby tu věc posuzoval z hlediska, jak už jste říkal, nějakého klientelismu nebo nějaké solidarity.

A námitka z podjatosti podle vás není na místě, když soudci Ústavního soudu rozhodují o platech soudců? Je to na místě ta námitka z podjatosti?

Tady o podjatosti hovořit nelze, protože není jiný orgán, který by o tom mohl rozhodovat. A ten návrh podal oprávněný navrhovatel, v tomto případě to byl, nebo už v těch několika případech, to byly vždy soudy, které podle ústavy tuto pravomoc mají, takže po této stránce bylo všechno v pořádku a tady se o nějaké podjatosti nedá mluvit, protože, kdyby se všichni soudci Ústavního soudu prohlásili za podjaté, tak kdo by o tom rozhodoval?

Podle vás je z hlediska předsedy Ústavního soudu normální, logicky veřejnosti zdůvodnit, že zatímco všem byly ze zákona odňaty třinácté a čtrnácté platy za léta 2001 a 2002, že soudcům byly zpětně přiznány jen kvůli tomu, že tím by byla ohrožena nezávislost soudců?

Mně se o této věci nehovoří snadno, protože já jsem hlasoval proti rozhodnutí většiny a zaujal jsem odlišné stanovisko. Já vlastně, i když, jinými slovy a možná trošku z jiných pozic bych, nebo souhlasím s těmi námitkami.

Které jsem zmínil?

Ano.

Že je těžké daňovým poplatníkům vysvětlit, že jedna skupina je vyňata z onoho rozhodnutí. Další téma, které je nutné zmínit, tak je chování politiků v souvislosti s rozhodováním soudů. Jak v této souvislosti vnímáte kauzu Františka Oldřicha Kinského, k níž se BBC už několikrát vrátila, ostatně i česká média, která sledují v posledních týdnech a dnech jednání politické špičky právě v souvislosti s restitučními nároky Františka Oldřicha Kinského?

Nechci se vymlouvat, ale o těchto věcech jsem informován stejně jako všichni ostatní, kteří nejsou do té věci nějak zainteresováni, totiž, jen ze sdělovacích prostředků. Pokud vám jde o ty informace, že se v souvislosti s rozhodováním soudů schází nějací politikové, tak samozřejmě z tohoto hlediska se mi to nejeví vhodné.

Je to nedobré pro stav práva a justice v České republice, nebo z jakého důvodu se vám to nejeví jako vhodné?

Samozřejmě, že prací soudů se může zabývat kdokoliv a jakkoliv ji může kritizovat, ale nesmí do ní zasahovat. Ale já opravdu nevím, jestli výsledkem těch setkání, těch jednání, byla snaha ovlivnit soudy. To opravdu nevím.

Víte, ten základní výsledek, že ministr spravedlnosti Pavel Rychetský má za úkol požádat Nejvyšší soud o sjednocení judikatury v těchto restitučních případech. První věc je, že vlastně nejde o restituční případ podle těch dostupných informací, ale že jde zkrátka o domáhání se vlastnictví, což nesouvisí s restitučními zákony, protože advokát Františka Oldřicha Kinského jde přes občanský zákoník.

Ano, samozřejmě, že tyto základní informace mám a vím, že tím takzvaným právním titulem má být určení existence vlastnického práva podle občanského práva, nikoliv speciální otázka restituční. Pokud jde, ale protože tu věc neznám, nestudoval jsem spis, tak nemohu říci, jak se věci z právního hlediska mají.

Když se bavíme o fungování českých soudů a systémů českých soudů, Česká republika byla Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku opět potrestána za pomalou práci své justice, a to ve zveřejněném rozsudku stížnosti emigrantů Hartmanových, jejichž restituční řízení v Česku se podle soudu vlekla neúměrně dlouho. Česká republika bude muset opět zaplatit odškodné těm, kteří se domáhali spravedlnosti u soudu, Evropského soudu pro lidská práva. Jaká poučení by si podle vás z těchto odsuzujících rozsudků u evropského soudu měla Česká republika respektive soudy v České republice, vzít?

Z toho pochopitelně může plynout jediné poučení, aby se průtahy v soudních řízení odstranily.

Jak?

No, aby nebyly v těch soudních řízeních zbytečné prodlevy, a kdyby se skutečně důsledně postupovalo podle procesních předpisů, tak by k těmto prodlevám nedocházelo.

Promiňte, není ale problém právě do jisté míry i v těch procesních předpisech a především v tom kasačním principu, tedy to, že v České republice dochází pak k mnoha vracením případů od soudů vyšší instance k soudům nižší instance k přepracování, a tím domáhání se spravedlnosti může skutečně trvat sedm, osm, deset let?

V tomto směru máte zajisté pravdu. Na prospěch věci by bylo určité zjednodušení procesních předpisů. Jednou z cest by byla taková úprava, aby nadřízené soudy napadené rozsudky mohly rušit jen ve výjimečných případech.

To znamená, omezení kasačního principu?

Ano, aby ve většině případů měly, ve všech to ne, ale aby ve většině případů samy rozhodovaly o věci samé.

Konstatuje předseda Ústavního soudu České republiky Miloš Holeček. Děkuji za vašich třicet minut, které jste věnoval rozhlasové stanici BBC. Někdy příště na shledanou.

Na shledanou.


Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC.


Citace rozhovoru v médiích



 
 

Ptejte se našich hostů
Předcházející rozhovory:
 
 
Karel Čermák
Milan Kubek
Cyril Svoboda
Akciové trhy:  01:24 GMT
FTSE 6406.80 -11.00
Dow Jones 12525.7 -48.11
Nasdaq 2467.70 -9.91
FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min
 POČASÍ
 

 
redakce@bbc.co.uk
 
 
 
BBC Copyright   Nahoru ^^ BBC News in 43 languages >
 
Zprávy | Svět | Británie | Česká republika
Přehledy tisku | Analýza | Fórum
Anglicky s BBC
 
 
Redakce | Programy | Kontakt | Pomoc  
 
 
© BBC Czech, Bush House, Strand, London WC2B 4PH, UK