BBCi Home Page BBC World News BBC Sport BBC World Service BBC Weather BBC A-Z
SEARCH THE BBC SITE
 
Zprávy
Svět
ČR
Británie
Přehledy tisku
Analýza
Anglicky s BBC
Dobré ráno
Zprávy
Svět o páté
Svět o šesté
Interview
Frekvence
Programy
Kontakt
Pomoc
Redakce
Learning English
BBC Russian.com
BBC Spanish.com
BBC Arabic.com
BBC Chinese.com
Interview
pátek 27. června 2003, 18:00 SEČ
Milan Štěch
předseda ČMKOS, senátor ČSSD
předseda ČMKOS, senátor ČSSD
 


Milan Štěch označil současný vztah vlády a odborů za složitý a dodal, že vláda sice s odbory komunikuje, ale nenaslouchá jim.

Záznam rozhovoru v MP3
 

Přepis rozhovoru

Citace rozhovoru v médiích


Dvě demonstrace se již konaly před úřadem vlády proti reformě veřejných financí. Druhý protest uspořádala v pondělí Českomoravská konfederace odborových svazů. Mezi demonstranty přišel premiér Vladimír Špidla. Pochopení pro vládní návrh reformy Špidla u demonstrujících odborářů nenašel.

Vladimír ŠPIDLA, předseda vlády, předseda ČSSD (zvuková ukázka): Pokud nedojde k reformě, tak se výrazně zhorší. Proč se dělá reforma? Aby za deset let nebyly důchody na polovině, aby za deset let vás většina pracovala, aby za deset let vaše platy odpovídaly. To je důvod pro reformu.

Pondělní slova premiéra Vladimíra Špidly na demonstraci před úřadem vlády. Podle policejních odhadů se odborářské demonstrace zúčastnily dva tisíce lidí. Odbory tato čísla označily za záměrně zkreslená. Nejen o tom bude následujících třicet minut. Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC, ne jinak je tomu i dnes. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl předseda Českomoravské konfederace odborových svazů, senátor ČSSD Milan Štěch. Dobrý den.

Dobrý den.

Označil byste současný stav mezi vládou a odbory za stav válečný?

Válečný ne, ale napětí tam je. Je to stav, který je takový složitý ve vyjednávání samozřejmě.

Pokud byste se měl podívat na novodobou historii odborového hnutí v České republice, zažilo odborové hnutí takový stav, ve kterém se nyní nacházíte, nebo je to stav výjimečný?

Ne, zažilo. Ty okamžiky byly několikráte, zejména v roce devadesát čtyři až devadesát šest to byly střety s vládou Václava Klause. Myslím si, že to bylo ještě o něco složitější, protože tehdejší vláda příliš nekomunikovala.

Ta současná komunikuje.

Ta komunikuje, ale moc nenaslouchá.

Nenaslouchá. Jaké pro to máte argumenty?

No, my jsme vládě při jejich obtížích s výdajovou stranou veřejných rozpočtů dali některé náměty. Nebyly to náměty úplně nové, ty se v minulosti objevovaly v programech některých politických stran, zejména sociální demokracie. No a najednou tyto náměty jako by nebyly k použití. My se domníváme, že chybí vůle v některých politických stranách, které tvoří vládní koalici. To je ale věc politiků vládní koalice, aby se dohodli.

Po pondělní demonstraci Českomoravské konfederace odborových svazů před úřadem vlády jste dal najevo své rozčarování nad policejními odhady demonstrantů. Podle policie přišlo vaše požadavky podpořit zhruba dva tisíce lidí, vy jste tyto odhady označil za záměrně zkreslené. Kdo konkrétně měl podle vás zájem záměrně zkreslit počet demonstrantů?

To nevím, ale mohu k tomu říci, že když jsem se tu zprávu dozvěděl, ono dokonce původně bylo ještě nižší číslo, tak jsem zavolal velícího důstojníka policie, který měl na starosti dopravní část, a zeptal jsem se ho, jestli dával nějakou informaci o počtu účastníků. On mi řekl, že nikomu nic nedával. A na můj dotaz, kolik odhaduje, že tam bylo účastníků, tak řekl: "Já jsem celou tu demonstraci neviděl, ale to, co jsem viděl, tak to bylo minimálně tři a půl až čtyři tisíce účastníků. A my jsme si přesně z počítače vyjeli místa, kde účastníci byli, podle plánku města Prahy, vynásobili jsme to počtem účastníků dva a půl na metr čtvereční, což není mnoho, protože se používá i čtyři metry, z toho nám vyšlo číslo přes pět tisíc. Takže to je další argument. A třetí argument, jenom odborový svaz školství měl na Strahově šedesát autobusů, další autobusy měl na dalších parkovištích. Těmi autobusy v průměru přijelo třicet pět až čtyřicet lidí, garantujeme, že šli na demonstraci, protože vzájemně se ti lidé znají ...

Nešli tedy nakupovat do Prahy.

Ti nemají ... ti na to jako nemají příliš náladu, protože sliby, které jim v minulosti byly dávány, jim příliš radosti k nakupování nezpůsobují. Jsou rozhodnutí se za svoje požadavky a sliby, které jim byly dány, prostě vzít, takže na té demonstraci byli a také to dávali hlasitě najevo.

A to záměrné zkreslení. Kdo podle vás má největší důvod záměrně zkreslovat?

Víte, my už jsme jako na to dost zvyklí. Víte, že v roce osmdesát devět se taky zkreslovalo, že hrstka občanů, pak se dávaly platy umělců. Zrovna tak to bylo, když byly ty střety v roce devadesát pět, říkalo se, že na Staroměstském náměstí, konkrétně i Václav Klaus prohlásil, "hrstka odborářů," ono pak to bylo devadesát tisíc. Teďko zase hrstka odborářů, nebo tisíc pět set, ono to bylo podstatně větší číslo. Chci jenom říci, že to bylo přesně to číslo, které jsme uvedli, že chceme, aby tam bylo, protože jsme nikde nepřerušovali práci. Ti lidé sem jeli tak, aby to nedopadlo na další občany, aby nebyly nějaké problémy směrem k zaměstnavatelům. Takže to nebyla masová akce, to byla protestní akce určité skupiny. Pokud dojde na masové akce, tak účast bude podstatně větší.

Rozhodně tedy odmítáte interpretaci, která se pak i v úterý objevila v českých denících, jako například, že ona účast znamenala slabost odborových předáků, nebo také to, že reforma vlastně pro odboráře nepředstavuje velkou hrozbu.

Tak pokud pro odboráře nepředstavuje velkou hrozbu, tak bysme žádné tyto akce nedělali. Protože víte, že po svém zvolení jsem řekl, že mojí hlavní metodou je vyjednávání, krajní prostředky až tehdy, když vyjednávání nepovede k výsledku. Rozhodnutí není moje, ani vedení konfederace, ale je to rozhodnutí Rady ČMKOS, což je seskupení všech představitelů členských odborových svazů, což je třicet čtyři odborových svazů. Takže takové rozhodnutí se nerodí ze dne na den a není to rozhodnutí jednotlivce nebo úzké skupiny, ale je to kolektivní rozhodnutí.

A co vás ale, pane předsedo, napadá, když si čtete, teď dovolte, abych citoval úterní komentář v deníku Právo. "Povážlivě nicotná účast odborářů na protestech se dá vysvětlit dvojím způsobem, buďto jsou odboroví předáci neschopní nebo chystaná reforma není takové dílo ďáblovo, aby se odboráři obtěžovali s nějakými většími demonstracemi."

Myslím si, že autor příliš tuto tématiku nesleduje. Kdyby jí sledoval, tak by musel vědít, že jsme právě signalizovali, že tam neděláme hromadnou akci s desítkami tisíc účastníků, protože před úřad vlády ani takový počet účastníků není možný dostat. Také ten prostor byl naprosto plný. A byla to výstražná protestní akce, jako se konají před úřadem vlády obvykle na různá téma, ať jsou to kampeličky nebo jsou to nějaké jiné skupiny nespokojených občanů. Takže my jsme nikde nesignalizovali hromadnou, masovou akci, která by měla zaplnit Staroměstský náměstí nebo něco podobného, ale přesně to, co jsme řekli, jsme také splnili. Myslím si, že autor drobet těžko nese to, že my máme takové výrazné připomínky s reformou, protože on se, vzhledem asi ke svému určitému názoru, spíše s těmi kroky ztotožňuje. Nic proti tomu, my také jsme pro reformu jako celek, ale v jejích konkrétních krocích máme vážné výhrady.

Premiér Vladimír Špidla podle svých slov v pondělním Interview BBC nebyl překvapen nízkou účastí na dvou demonstracích odborů, které se proti vládnímu návrhu reformy uskutečnily.

Vladimír ŠPIDLA, předseda vlády, předseda ČSSD (zvuková ukázka): Ani ne, protože ta reforma jako taková je ... vychází z reálné situace a snažíme se jí udělat maximálně rozumě a vyváženě. Že není ideální, že neodpovídá nějaké ideální představě, to je možné, protože je kompromisem vzhledem k situaci, je kompromisem vzhledem k politickým silám, které ji nesou, je i kompromisem ve vztahu k našim znalostem, to je všechno jasné. Takže že může být kritizována, to je pravda. Ale jsem o ní přesvědčen a jsem přesvědčen, že je hájitelná. A jestliže ty účasti jsou tak malé, tak to dosvědčuje, že hájitelná je.

Pondělní slova premiéra Vladimíra Špidly z rozhovoru pro BBC. Není na místě námitka, že členové odborů mají daleko větší pochopení pro menší radikálnost reformy veřejných financí než předáci, protože pokud by dělala jiná vláda onu reformu, tak by byla daleko tvrdší?

Za prvé bych chtěl říct, když byla tak nízká účast, tak se divím, že pan premiér měl takový zájem tam chodit. Myslím si, že by tam jinak asi nešel, kdyby ta účast nebyla taková, jaká se předpokládala.

Považoval to možná za slušnost.

Nevím, nevím. On tam spíše chtěl ty lidi přesvědčit, jsem měl ten dojem. A samozřejmě my jsme mu to umožnili. Potom druhá věc je, že bylo by s podivem, nedovedu si to představit, že by pan premiér dílo, na kterým se výrazně podílel jako hlavní dojednavač a předseda vlády, nějak nechválil. Samozřejmě, že když se nepodařil jiný výsledek, tak že to asi chválí. A co se týká, že lidé tu reformu podporují, nebo že ji berou, samozřejmě, že celá řada lidí si řekne, že je potřeba udělat reformu, tak včetně mě řekneme ano. Ale když se pak podíváme na ty detaily, v tom je to čertovo kopýtko, tak asi vám začne přecházet někde zrak, jak se říká, do strany nebo mráz po zádech, protože jsou tam vážné dopady, například v nemocenské. Při čtrnácti dnech nemoci, přitom že už letos je zmrazená nemocenská, to znamená, že už letos je tam ztráta okolo osmi set korun, příští rok při průměrném výdělku při čtrnácti dnech to bude obdobné číslo. Takže ono to začne být vážný problém. A když se podíváme na některé další zásahy, které z této reformy vyplynou, protože se má ušetřit dvě stě miliard korun během třech let, tak to nejsou malé částky, tak samozřejmě, že to problémy jsou. A zejména u pracovníků ...

Chcete tím říci, že si veřejnost ne zcela uvědomuje ještě dopady toho, co vláda schválila?

Myslím si, že je to možno také říci.

Jakým jedním slovem či větou byste zhodnotil dosavadní úspěšnost vás jako Českomoravské konfederace odborových svazů při vyjednávání s vládou o reformě veřejných financí?

Tak za prvé my považujeme za dobrý přínos, že jsme upozornili veřejnost a že veřejnost začíná o tomto problému diskutovat. Za druhé, přece jenom v těch návrzích už se projevily některé nové návrhy, které jdou do té oblasti šedé ekonomiky. Za třetí, je stále otevřen prostor ještě o jak výdajové straně, tak i o příjmové straně. A za čtvrté, samozřejmě každá taková akce znamená určitou mobilizaci členů, takže v této době i členská základna začíná diskutovat. A já vám mohu říci, že reakce na ty čísla, že bylo konstatováno, že tam bylo patnáct set nebo dva tisíce účastníků, je taková, že se členstvo do určité míry, nebo ti lidé, kteří tam byli a seznámili své známé, najednou se dozvídají úplně jiné údaje, tak to berou jako pokus o určitý zkreslování toho průběhu. Tam je větší nárůst odhodlání konat další akce a dát najevo nespokojenost s návrhem této reformy.

Chcete tím říci, že ona zmanipulovaná data, jak o nich hovoříte, účasti na demonstraci před úřadem vlády posílila radikálnost v odborech?

Tak zmanipulovaná data, v každém případě nepřesná data, může být i pravda to, co říkáte vy.

To jste řekl vy.

Radikálnost, radikálnost samozřejmě narůstá, narůstá s tím, jak reforma se dostává blížeji k Poslanecké sněmovně. Narůstá zejména v případech, kdy se používají neférový argumenty, například argument, že reforma vlastně bolet nebude, že všichni budou mít svoje prostředky, že rozpočtová sféra ani šestnáctitřídní tarifní systém nechce, takové údaje, které spíše buď mají vytvořit u členů dojem, že my za ně nechceme bojovat, nebo že někde říkáme něco jiného. Nebo je to potom proto, aby se vytvořil obecně jenom zmatek, že ve zmatku se nechá lépe prosadit i to, co je nepopulární.

Na pondělní demonstraci Českomoravské konfederace odborových svazů před úřadem vlády její předseda Milan Štěch hovořil o tom, na jaké skupiny společnosti reforma dopadne nejbolestivěji.

Milan ŠTĚCH, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů, senátor (ČSSD) (zvuková ukázka): To znamená na zaměstnance a na důchodce. Ti si nepomohli ani při privatizaci, ani nezpůsobili stamiliardové škody veřejným financím krachy bank, kampeliček a dalších firem. Takto připravenou reformu nemůžeme podpořit, jsme proti ní, žádáme v ní změny.

Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Milan Štěch na pondělní demonstraci před úřadem vlády. Následně v pondělním Interview BBC premiér Vladimír Špidla odpovídal na otázku, který argument nahněvaných odborářů považuje za nejvíce demagogický.

Vladimír ŠPIDLA, předseda vlády, předseda ČSSD (zvuková ukázka): Ten základní demagogický argument je, že se vláda nesnaží omezovat šedou ekonomiku, to prostě není pravda. Je v současné době už v zákoně připraven ... jsou bezhotovostní platby připravené, jsou připraveny ... je zaveden systém minimální daně, jsou zásadní změny zákona o ... občanského zákoníku a trestního zákoníku, jsou připravovány významné změny v zákoně o zaměstnanosti. Čili není pravda, že vláda rezignovala na snahu zvládnout šedou ekonomiku, prostě to pravda není, to je skutečně demagogie.

Pondělní slova premiéra Vladimíra Špidly. Může veřejnosti Milan Štěch vysvětlit, proč se, jak naznačil Vladimír Špidla, uchylujete k argumentu, který on označuje slovem demagogický?

Tak já nevím, proč on používá slovo demagogický. Já si pamatuji na léta, kdy on hovořil o šedé ekonomice jako o zlu pro naši společnost. Myslím si ...

Ale to Špidla nezpochybňuje, on říká, že jeho vláda proti tomu bojuje, zatímco vy říkáte, že ...

Já to ukážu. Podle šetření Univerzity Karlovy, Centra pro ekonomický výzkum a doktorská studia, je oproti roku 2000 u nás nárůst občanů, kteří se v oblasti šedé ekonomiky pohybují, a i názor těch lidí, že obava, že by se jim na to jejich nekalé podnikání přišlo, se snižuje, oproti třeba Slovensku. Takže i z těchto výzkumných šetření, které jsou dostatečně reprezentativní, to říkám jenom jedno, ono je jich víc, prostě české prostředí je považováno jako prostředí výhodné pro šedou ekonomiku a na to navazující problémové chování. Myslíme si, že to velice poškozuje celou naši společnost a zejména to poškozuje i slušné podnikatele a poškozuje to jejich zaměstnance, protože oni jsou vystaveni nekalé konkurenci.

Ale Vladimír Špidla vyjmenoval, pane předsedo, několik kroků, které jsou podle něj jasným důkazem, že argumentace odborů je lichá, až demagogická. Vyjmenoval bezhotovostní platební styk, minimální daň, změny v trestním zákoníku, změny v občanském zákoníku, které mají omezit šedou ekonomiku v České republice.

Tak například, helejte se, ta minimální daň se tam objevila až teďkon při tom posledním jednání v Kolodějích, ta tam původně nebyla. Ta minimální daň, když si to ale spočítáte, ta je tak velká, že bude činit v některých případech jenom sto padesát korun na měsíc a daňovýho poplatníka. Když tam bude dítě, tak tam nebude vůbec nic. Teďkon chci říci, my nejsme v normální situaci, my jsme v tak vážné situaci, že musíme provádět radikální opatření ve veřejných rozpočtech, velice tvrdá opatření, která jsou tvrdší než opatření při balíčcích v roce 1997. A když takováto doba nastala, tak si myslím, že je tady, bych řekl, velice legitimní prostor, aby se provedly současný minimálně opatření tam, kde víme, že máme velké problémy, to je právě ta šedá ekonomika. A registrační ...

Kroky, které zmiňoval Vladimír Špidla, jsou podle vás nedostatečné.

Jsou nedostatečný, je potřeba ještě více ... protože těch prostředků prostě je málo a ty, co se vyhýbají, bych řekl, řádnému placení, využívají tohoto prostoru k nekalému podnikání, tak by měli být omezeni, aby se ty slušní nedostávali do konkurenční nevýhody.

Kromě taxativních vyjmenovaných věcí, o nichž hovořil Vladimír Špidla, které vy byste přidal?

Helejte se, například je paradoxní, že při druhém jednání v Kolodějích se dohodli na majetkových přiznáních, a to tak, že budou platit od účinnosti zákona dopředu. Přitom v té době je v připomínkovým řízení, ve vnějším připomínkovým řízení návrh pana ministra Sobotky, který navrhuje majetková přiznání, které by mohly být používány i zpětně, s ohledem na tehdy platné daňové zákony. Je to docela dobrej návrh, je v něčem podobný těm návrhům, který už dvakrát byly v Poslanecké sněmovně. To, co je vlastně teďkon navrhováno, to znamená, že by to byla tlustá čára za všemi těmi podvody a že by se mohlo majetkové přiznání vyžadovat jenom na ty nové majetky, které v budoucnu vzniknou. A my se domníváme, že to je určitý výsměch. A ještě ...

Můžete uvést tedy další kroky ...

Já ještě jenom řeknu. Pan Kalousek napíše do novin, že to je proto, aby občané měli právní jistotu. Já teda o právní jistotu pro ty, kteří podváděli, se prostě nechci zasazovat.

Myslíte, že Miroslav Kalousek tímto názorem chce krýt ekonomické podvodníky?

Já nevím, co pan Kalousek chce nebo nechce, ale tadykleto prostě napsal do novin, jo.

A tímto argumentem podle vás chce krýt ekonomické podvodníky.

Toto opatření, který bude přijato, udělá jakousi pomyslnou čáru za tím minulým stavem, to znamená do současné doby. Další opatření jsou registrační pokladny. Registrační pokladny mají velký význam pro oprávněné čerpání odpočtů vratek u DPH a u dalších, dalších věcí, aby vůbec finanční úřady mohly kontrolovat, zda-li jsou tržby řádně zdaňovány a řádně zapracovány do účetnictví. Registrační pokladny, tak jak jsou navrženy, pouze u stánkovýho prodeje a na tržištích, ty budou k ničemu, protože tam se realizuje jenom část maloobchodního obratu a samozřejmě ty peníze, které by mohly být tím pádem legalizovány, tím by nebyly v šedé ekonomice, budou zase někde chybět. Ale ono to hlavně je nemorální. A tady chci říci, že obě dvě opatření, jak majetkové přiznání, tak registrační pokladny, podporují i oficiální podnikatelé sdružení v organizacích, které jsou v tripartitě, aby byly zavedeny, tak to není jenom požadavek odborářů, zaměstnanců, ale to je požadavek i druhýho sociálního partnera, zaměstnavatelů.

Můžete tedy říci, které ... promiňte ... můžete říci, které tedy další kroky ještě navrhujete k přijetí?

Tak další kroky, které navrhujeme, navrhovali jsme zavedení pátého pásma u daně z příjmů fyzických osob, a to proto, že česká příjmová struktura je podobná jako například už ve Velké Británii nebo v Americe. Příjmy jsou velice polarizovaný a my se domníváme, že není odpovídající, aby to nejvyšší pásmo bylo de facto nejnižší v celé Evropě. Bylo by morální, aby příjmy, které přesáhnou například částku devět set tisíc, milion korun, tak aby byly zdaňovány o něco více, než je tomu doposud. Naší veřejné pokladně by to přineslo asi dvě miliardy, ale zejména jde o tu určitou daňovou spravedlnost.

Můžete tedy uvést, které všechny ty návrhy, které vy máte jako odbory rozpracovány, kolik by celkem vynesly státní pokladně?

Přesně samozřejmě ...

Řádově.

Jsou to desítky miliard korun.

Desítky miliard, až se to může blížit ke stamiliardám?

To ne, to asi ne, to určitě ne. Jsou to desítky miliard korun, které by mohly přibýt do veřejných rozpočtů.

Teď se dostaneme k dalšímu tématu, a to budoucnost postupu odborů směrem k reformě veřejných financí. Po pondělní demonstraci před úřadem vlády ... máte již naplánován další protest, o němž jste hovořil před čtrnácti dny, po tom pondělním protestu?

Tak my teďkon dále se snažíme vyjednávat, pokud je zájem. Od některých ...

Je zájem?

Tak jsou některé kontakty, včera proběhlo určité dílčí vyjednávání, ne všechno je potřeba hned zveřejňovat, protože třeba jsou někteří lidé, kteří chtějí být prostředníci, nabízí se jako prostředníci a nepřejí si třebas, aby v této fázi se o nich hovořilo. Takže v této úrovni kontakty probíhají. Mělo by být v pondělí jednání kolem platů. Samozřejmě my máme určitý scénář, který se do značné míry potvrzuje, tam jsou variantní řešení. I v tom scénáři je zapracováno použití, nebo svolání dalších protestních akcí, na kterých bysme dále upozorňovali veřejnost, že ten stav přípravy není dobrý.

Pojďme teď rozklíčovat váš scénář. 22. července bude o vládním návrhu zákona, respektive reformy veřejných financí, jako celku jednat Poslanecká sněmovna. Počítáte do té doby, že byste přišli ještě s nějakými protesty? Do 22. července.

Já vám k tomu scénáři toho tolik neřeknu, pane redaktore, to předesílám, protože to bysme prozrazovali do určité míry své know-how. Ale mohu říci, že do dvacátého druhého nepředpokládám, nechytejte mě za slovo, nepředpokládám, že by akce proběhla, protože tento čas chceme právě využít k možným jednáním.

Podle vás je tedy, a teď dovolte ...

Jestli mohu. To bude ve sněmovně první čtení a my proti rámci reformy, znovu říkám, nemáme vážné výhrady, nebo nemáme výhrady, prostě ta reforma se musí udělat.

A teď se dostáváme k tomu, že stejně ten váš scénář budete muset poodhalit, protože 22. července první čtení a pak druhé a třetí čtení konec září. To znamená, že jakmile do 22. července a, řekněme, do srpna nedojde k dalším změnám, které odbory požadují, tak je zjevné, že před třetím, respektive druhým čtením ve sněmovně přijdou mohutné demonstrace v září.

Víte, že odborový svaz školství připravuje akci, která by se dotkla škol. My připravujeme ty akce na září, to je pravda, to můžu potvrdit.

A počítáte i s tou variantou, byť vy jste říkal, že pro vás je vždy prioritou vyjednávání, zkrátka stávka generální?

Já bych teďkon o generální stávce nemluvil, to by muselo bejt rozhodnutí členských svazů a ty by musely mít jednoznačný, nebo výrazný signál od členstva, že si takovou akci přeje. Já jí v současné době nepředpokládám, ale nemůžu jí vyloučit, protože nevíme, k jakým procesům v myšlení a jednání lidí dojde. Víte, že takový arogantní postoj dokáže hodně lidi vyprovokovat, takže já osobně ji teďko v této fázi nepředpokládám, ale pokud by k tomu stav vyjednávání, stav návrhu tý reformy odpovídal, například kdyby v průběhu projednávání ve sněmovně třebas někteří poslanci tu reformu přenesli ještě více na bedra zaměstnanců, důchodců, rodin s dětmi, tak by to mohlo vyprovokovat takovouto akci. Samozřejmě naší povinností je se jí postavit do čela.

V jste tedy řekl, že další protesty přijdou v září. Před týdnem jste oznámil, že před příštími parlamentními volbami budete varovat voliče před těmi poslanci, kteří podpoří vládní návrh reformy. Zároveň jste dal vědět, že přesvědčíte některé vládní poslance a senátory, aby hlasovali proti reformě. Už máte přísliby některých zákonodárců vládních, předpokládám, že asi z ČSSD, že reformu ve vládní verzi nepodpoří?

Pane redaktore, tady na to, co vy se odvoláváte, tam je velké množství nepřesností. Já jsem na dotaz zpravodaje, teď nevím, jestli to bylo ČTK nebo nějakého tisku, řekl, že ...

Ano, byla to Česká tisková kancelář.

Ano. Že my ... on se ptal, co když ty akce nebudou jaksi úspěšné naše, já jsem řekl: "Tak přijdou volby a před těma volbama my se budeme chovat, jako jsme se chovali před posledníma volbama, dokonce třemi posledními volbami, takže budeme zase našim členům a dalším, kdo o to budou mít zájem, připravovat materiály, kde napíšeme v těch bodech, kde jsme měli nějaké požadavky, jak se které politické strany, případně poslanci k těmto požadavkům postavili." To je prostě přístup "padni, komu padni" a měříme všem stejně. To jsem taky sliboval a víte, že kolikrát my bylo vyčítáno, že jsem v sociální demokracii, jestli sociální demokracii nešetřím. Ne, já jsem především odborář, v sociální demokracii jsem proto, že ten program je mi velice blízký a jsem s ním plně ztotožněn. Musíme měřit všem stejně. Nejsem tam v odborech jenom já sám, je to prostě kolektivní vedení a tak je to správný. Takže to je tato věc. Co se týká, že budeme přesvědčovat poslance. Ano, my v případě, že ty návrhy budou takové, jaké jsou, nedojde-li k dohodě, pokud dojde k dohodě, tak by nebylo seriózní poslancům něco dávat, ale když k dohodě nedojde, tak poslancům dáme k některým částem tý reformy pozměňovací návrhy, které si myslíme, že by tu reformu udělaly spravedlivější, zajistily by na jedné straně zdroje a na druhé straně by umožnily profinancovat to, co si myslíme, že je třeba profinancovat. A ...

A z prvního průzkumu máte už konkrétní přísliby těch poslanců ...

Ne, ne, ne. Takhle to není. My jsme s nima ještě nad těmi návrhy nejednali, protože ani ty předlohy v Poslanecké sněmovně nejsou, dokonce některé jsme ani nedostali do připomínkovýho řízení. My potom samozřejmě připravíme a dáme to všem poslancům a budeme s nimi jednat. Co mohu říci, že několik poslanců se na nás obrátilo, chtěli informace, sympatizují s námi. Říkají, že takto kdyby reforma byla připravena, že by ji nemohli podpořit, že prostě se cítí tím, že se odchyluje jejich strana od programovýho prohlášení, od programových cílů, mají také výhrady. Takže ...

Jsou to poslanci ČSSD.

Jsou to poslanci ČSSD, i když tam byl jeden poslanec i z jiné strany.

Není ... nezapadá tento postoj poslanců i do té hry, kterou rozehrál Miloš Zeman z Vysočiny, že zkrátka je zde jisté volání po nestabilitě v ČSSD a po vyprovokování předčasných voleb?

Tak asi vás nemusím přesvědčovat, že pokud jde o moji osobu, tak já se k žádné skupině nepřidávám a na sjezdu sociální demokracie jsem podpořil dokonce Vladimíra Špidlu ve svém vystoupení, měl jsem proč. Takže pokud, to víte, někdo zneužije třeba něco, nebo, řekněme, jinak využije, to už je jeho věc. Bohužel v politice to takhle chodí. Ale na to my v odborech nemůžeme koukat, my děláme svoji práci a pokud ve stranách jsou nějaké nevyřešené problémy, tak se potom většinou v takovýchto záležitostech projeví. Takže je to věc, která se naší práce přímo netýká.

A poslední téma je nový šestnáctitřídní systém odměňování státních zaměstnanců, což je jeden z klíčových bodů onoho návrhu, vládního návrhu reformy veřejných financí, proti kterému protestujete. Zdeněk Škromach, ministr práce a sociálních věcí, tvrdí, že teď musejí ustoupit odbory, protože to vláda neudělá. Jsou odbory ochotny ustoupit? A kde vidíte vy, že skončí šestnáctitřídní systém odměňování státních zaměstnanců k 1. lednu 2004?

My nemáme kam ustupovat. Vláda v minulosti chtěla šestnáctitřídní systém, má ho v zákoně. Od 1. 1. příštího roku tento zákon platí a musí k tomu být prostředky. Když tam prostředky nebudou a bude to, co vláda navrhuje, tak dojde u velké části zaměstnanců tohoto sektoru k propadu reálných platů. To by si vláda měla uvědomit, co to vyvolá, to skutečně bude velice nepříznivá reakce s dlouhými důsledky. A jediná možnost je ty peníze prostě sehnat a profinancovat šestnáctitřídní tarifní systém, tak jak je navržen.

Kolik je minimum? Vláda uvažuje ...

Třináct celých šest miliardy korun k tomu, aby tento systém mohl být zaveden. To ještě nebudou splněny všechny přísliby, které v minulosti byly dávány zejména pracovníkům ve školství.

To vám vláda nedá. Pět miliard je únosné a je to kompromis, na který by odbory šly?

Pět miliard není, to už jsou opakující se návrhy. Je možný ještě nějaké jiné konstrukce zvolit, ale do ... technicky profinancovat, aby tam byla ta stoupavost v té křivce, tak je potřeba k tomu použít objem třinácti celých šest miliard korun. Ty peníze se můžou vzít v různých jaksi částech, dokonce i některý v té oblasti platů ...

Odbory přijdou s nějakým požadavkem, kde vzít a nekrást?

Už jsme přišli, už jsme přišli. Teďkon jde o to, aby ve vládní koalici se neobchodovalo a aby se tam jednalo, bych řekl, se zodpovědností k problému, který to může vyvolat.

Konstatuje předseda Českomoravské konfederace odborových svazů, senátor Milan Štěch. Děkuji za váš čas, někdy příště na shledanou.

Na shledanou.

Takové bylo Interview BBC.


Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC.


Citace rozhovoru v médiích


Milan Štěch kritizuje koaliční vládu

ČRo 1 - Radiožurnál, 28. 6. 2003, 7:00 Ozvěny dne - Odborářský bos a sociálnědemokratický senátor Milan Štěch kritizuje koaliční vládu za to, že nenaslouchá odborům. V rozhovoru pro stanici BBC prohlásil, že pokud jednání odborů s vládou o reformě veřejných financí zkrachuje, další protesty se uskuteční zřejmě v září.

Připomeňme jen, že odbory chtějí, aby reforma zasáhla všechny stejně a aby vláda nejen škrtala, ale také se lépe vypořádala se šedou ekonomikou, což by jí mohlo přinést ročně až desítky miliardy korun. Kritika na vládní reformu veřejných rozpočtů prší ale i z dalších stran. Po Hospodářské komoře ČR se ozvaly i podnikatelské svazy. Asociace malých a středních podniků a živnostníků ji označila za nedostatečně připravenou a jednostranně zaměřenou pouze k získání peněz do rozpočtu za každou cenu.


Štěch: Další případné protesty proti reformě rozpočtů až v září

PRAHA 27. června (ČTK) - Pokud jednání odborů s vládou o reformě veřejných financí zkrachuje, další protesty se uskuteční zřejmě v září. V dnešním pořadu Interview BBC to uvedl předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Milan Štěch. Odboráři mají připravený plán, který s takovým postupem počítá. Školské odbory, které jsou součástí konfederace, přitom již dříve oznámily, že na tentýž měsíc chystají případnou stávku.

Štěch téměř vyloučil, že by se protestní akce mohly uskutečnit před 22. červencem, kdy se mají reformou zabývat v prvním čtení poslanci. Odboráři podle něj chtějí do té doby ještě vyjednávat. Druhé a třetí čtení předlohy přijde ve sněmovně na řadu koncem září. Školské odbory ohlásily stávku již na 1. září.

Šéf největší odborové centrály nepředpokládá, že by mohla být vyhlášena generální stávka. Nemůže prý ale tuto možnost zcela vyloučit - záleží podle něj hlavně na tom, jak s reformou naloží poslanci. Pokud by ji "přenesli ještě více na bedra zaměstnanců a rodin s dětmi, tak by to takovou akci mohlo vyprovokovat", podotkl Štěch.

Současně zopakoval, že existuje několik členů poslaneckého klubu ČSSD a jeden poslanec za jinou stranu, kteří s požadavky odborů souhlasí. ČMKOS chce podle něj také předat všem členům dolní komory pozměňovací návrhy k jednotlivým bodům reformy. Podle Štěcha jsou návrhy odborářů šetrnější vůči sociálně slabším vrstvám obyvatelstva.


Nenecháme se vydírat tím, že vláda padne

Právo, 4. 7. 2003, titulní strana, autor: Alexandr Kramer - Předseda odborů Milan Štěch řekl Právu:

Právo: Pane předsedo, proč odbory tak vehementně protestují proti vládnímu scénáři reformy veřejných financí?

Předně musím říci, že my proti reformě nejsme; jsme proti některým krokům, které jsou v tom vládním projektu navrhovány, a jiné věci nám tam naopak chybí. Nejvíc nám samozřejmě vadí, že není spravedlivý vůči zaměstnancům a důchodcům a že dost výrazně postihne i rodiny s dětmi.

Právo: Vláda tvrdí, že ten sociální dopad bude únosný.

To se teprve uvidí. My se každopádně domníváme, že kdyby byly lépe využity možnosti na příjmové straně, nebylo by zapotřebí uchylovat se k tak razantním škrtům na straně výdajů, například v oblasti nemocenské a v oblasti důchodového pojištění.

Právo: V rozhovoru pro BBC jste připustil, že veřejnost si ještě zcela neuvědomuje dopady toho, co vláda chystá. Čili ten protest nevychází zdola, ženete do něj lidi vy?

Vedení naší konfederace má určitý mandát a odpovědnost za naplňování odborářského programu. Součástí této odpovědnosti je povinnost informovat odboráře, kdykoli se děje něco, co pro ně může mít nepříznivé dopady, a zároveň činit kroky k tomu, aby ty dopady byly co nejmenší. My se už od počátku letošního roku, kdy se začaly vynořovat první konkrétnější obrysy té reformy, snažíme poskytovat o ní členské základně všechny dostupné informace. Ale víte, jak to v životě chodí: lidé se obvykle začnou důkladně o něco zajímat teprve v okamžiku, kdy se jich to přímo dotkne.

Právo: Někteří komentátoři vás - odborové "bossy" - podezírají, že jste si vymysleli trochu odlišnou variantu reformy hlavně proto, abyste svým členům předvedli, jak se za ně berete…

Podezírat lze samozřejmě kohokoli z čehokoli. Když se na ty naše námitky a návrhy podíváte zblízka, určitě zjistíte, že to zdaleka nejsou jen nějaké formální detaily.

Právo: Dobře, podívejme se aspoň na některé. Začněme 16třídním tarifním systémem pro státní zaměstnance, respektive rozdílem mezi pěti miliardami korun, které chce na jeho zavedení uvolnit vláda a téměř 14 miliardami, které požadujete vy. To skutečně není žádný detail - ale je to reálné, když hlavním cílem reformy jsou úspory?

Zavést 16třídní tarifní systém se rozhodla sama vláda. Před dvěma lety to odložila, protože na to nebylo dost finančních zdrojů, loni jí v tom zase zabránily povodně. A to vždycky bylo k dispozici minimálně osm, devět miliard. To nestačilo, a teď má stačit pět miliard?! Pro nás to je zpráva, že se vláda zřejmě v tichosti rozhodla pro jinou cestu: zavést ten systém, ale zároveň ho od začátku deformovat.

Právo: Říkáte mi teď jinými slovy, že odbory nejsou od toho, aby se staraly, kde vláda nebo zaměstnavatelé vezmou prostředky na uspokojení jejich požadavků?

Ne, to neříkám, protože naší zásadou je naopak klást jen takové požadavky, které jsme schopni doprovodit představou o potřebných zdrojích. Hledat ty zdroje skutečně není naší základní úlohou, ale je to rozumné a také je to důležité pro to, abychom si získali podporu veřejnosti, o kterou velice stojíme.

Právo: Základním zdrojem příjmů státu jsou daně -

Právo: - a nám se proto nelíbí, že součástí reformy má být krácení těchto příjmů navrhovaným snížením daně z příjmu právnických osob z nynějších 31 procent na 24. To navíc jasně protiřečí původně deklarovanému principu, že tíha reformy bude rozložena rovnoměrně na všechny sociální skupiny.

Právo: Co si ale má vláda počít, když okolní země tu daň snižují ještě výrazněji? Můžeme si dovolit přicházet o zahraniční investice a vyhánět na Slovensko i tuzemské podnikatele?

Na to hned odpovím, ale předtím ještě řeknu, že považuji za velice nešťastné, když si země střední a východní Evropy vzájemně přetahují zahraniční investory tím, že se jim podbízejí.

Právo: Může se tomu jedna země vymknout?

Podle mne by pro tyto země bylo mnohem výhodnější postupovat pokud možno jednotně; o tom lze diskutovat třeba i v rámci Evropské unie. Ale - a teď se dostávám k té vaší námitce - ani za daného stavu věcí není třeba panikařit. Protože když se řekne jenom to, že Maďarsko bude mít tu daň 18 procent a Slovensko 19, tak je to zavádějící. Tady je přece třeba brát v potaz imožnosti odpočtů u nich a u nás, to znamená, o kolik je možné snížit ten zisk před zdaněním. My jsme si to takhle propočítali a zjistili jsme, že například těch 19 procent na Slovensku odpovídá 26 procentům v Česku! A víte, co je zajímavé? Že v těch Kolodějích, jak jsme se dozvěděli, tenhle argument vůbec na přetřes nepřišel.

Právo: Vy jste ale ten svůj propočet vládě předložili. Co vám k tomu řekla?

Oficiálně jsme žádnou odpověď nedostali a jednotliví ministři, s nimiž jsme o tom diskutovali, se s námi většinou pouze přeli o ta procenta - že to není 26, ale 24 nebo 25… Podívejte se, my přece také nejsme zásadně proti snížení té daně, jenom si myslíme, že by mělo být pozvolnější.

Právo: Jak pozvolné?

Kdyby cílový stav v roce 2006 byl například 27 procent, uspořilo by se 15 až 20 miliard.

Právo: Ze zavedení pátého pásma u daně z příjmu fyzických osob, které rovněž požadujete, by stát získal pouhé dvě miliardy. Ministr Škromach o tom na této stránce řekl, že to je pouhá symbolika.

Symbolika, hmm… Víte, pan ministr Sobotka také původně navrhoval zvýšit o jedno procento daň z převodu nemovitostí a teď vláda chce tu daň naopak o dvě procenta snížit. Pro státní kasu rozdíl mezi těmi dvěma variantami dělá šest miliard korun. Připočtěte si k tomu ještě ty dvě miliardy a už to není symbolika, ale velké peníze. Navíc, tady přece jde také o určitou spravedlnost. Příjmová struktura v České republice je dnes už podobná jako v řadě západoevropských zemí, proč bychom tedy měli mít mnohem nižší daňovou progresi? My rozhodně nechceme, jak to o nás leckdo tvrdí, trestat poctivé podnikatele za úspěch, ale chceme, aby se adekvátněji podíleli na společenské solidaritě. Kdybychom navrhovali, aby ta daň byla 50 procent, chápal bych, že se o nás bude mluvit jako o radikálech; ale když navrhujeme to, co odpovídá evropskému průměru, tedy 38-40 procent, tak si myslím, že to je konstruktivní přístup.

Právo: U majetkových přiznání trváte na tom, aby fungovala i zpětně - jenže to zavání právně nepřípustnou retroaktivitou.

Pane redaktore, určitě se shodneme, že existující možnosti postihu hospodářských deliktů, spáchaných zejména v první polovině devadesátých let, jsou velice malé; proč bychom se tedy měli vyhýbat postupům, které se jinde ve světě v podobných případech osvědčily? Podle nás je ten argument s retroaktivitou lichý a ryze účelový; v původní variantě návrhu zákona o majetkových přiznáních, připravované ministerstvem financí, se přece počítalo s tím, že když se půjde zpátky, tak se to bude dělat v souladu s tehdy platnými daňovými zákony. Žádná retroaktivita by tam tedy nebyla, pouze by se posuzovalo, jestli příjmy, kterými dotyčný člověk nabyl svého majetku, byly řádně zdaněné.

Právo: Tak další téma: registrační pokladny. Trváte na tom, aby byly zavedeny plošně. Jakou odpověď máte na standardní námitky - že je to pro drobné živnostníky příliš velká zátěž, že to přinese malý efekt, že se to dá ošvindlovat?

Těmhle námitkám se musím usmívat. Tady jde přece hlavně o obchodní organizace, které v drtivé většině už ty registrační pokladny mají, kvůli vlastní kontrole. Ale nemusí tu pásku předkládat státním kontrolorům, v tom je ta podstata! Tak se ptám: proč se tomu tak brání? Řada šetření dokládá, že v Česku je veliký rozsah krácení tržeb, že jsou hojně zneužívány tzv. vratky na DPH… To samozřejmě poškozuje nejen stát, ale i solidní podnikatele, kteří v té nekalé konkurenci těžko mohou obstát.

Právo: Ano, vzpomínám si, že jste kdesi řekl, že tenhle váš požadavek v tripartitě podpořily i organizace zaměstnavatelů; co tedy brání vládě, aby ho přijala?

Já si myslím, že zástupci ČSSD a KDU-ČSL by to chtěli, ale že v těch Kolodějích se po druhém kole vyjednávání prostě přestalo seriózně argumentovat a začalo se prachobyčejně handlovat.

Právo: S Unií svobody? Ta podle vás hájí zájmy nepoctivců?

Na to se zeptejte jí, pane redaktore; já si o tom samozřejmě mohu myslet cokoli, stejně jako ostatní občané.

Právo: Zavděčila se vám vláda aspoň tím, že se rozhodla zavést daň z tzv. mandátních služeb manažerů a minimální daň pro živnostníky, a také zvýšit jejich pojistné? To všechno přece také byly vaše požadavky.

S tím pojistným jsme spokojeni jen částečně. My jsme navrhovali, aby byl přijat určitý program na období tří let, v jejichž průběhu by se pojistné zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných postupně vyrovnávalo. Protože pokud se to nevyrovná, tak se nezbavíme švarc systému. A zase: nechceme ztěžovat život živnostníkům, ale musíme bránit zaměstnance proti dumpingu. A důchodce proti propadům v pojištění, které se pak odrážejí v redukcích důchodů.

Právo: Tvrdíte, že opatření, která navrhujete, by v souhrnu vedla ke stejnému efektu, s jakým počítá ve svém projektu vláda. Co tedy hlavně brání dohodě?

Už jsem to naznačil: podle mne je to dáno složením té koalice. Myslím, že se sociálními demokraty a s převážnou většinou lidovců bychom se dohodnout uměli.

Právo: Jak to vlastně vypadá při těch vašich jednáních?

Musím říct, že z našeho hlediska poněkud divně. Z jednání s předchozí vládou i se zaměstnavateli jsme byli zvyklí na to, že jsme z nich vždycky odcházeli s nějakými výsledky, přinejmenším částečnými. Teď jsou to spíš jakési informativní schůzky, na kterých zástupci vlády působí dojmem, že nemají dostatečný mandát. Vždycky si nás pouze vyslechnou, pak se odeberou jednat v separé… A potom už se jen dozvíme, zda ten či onen náš požadavek byl nebo nebyl přijat. Na to, abych to vyjednávání mohl označit za plnohodnotné, je při něm příliš málo diskuse.

Právo: A když se přece jen diskutuje, čím se hlavně argumentuje? Fakty, čísly? Nebo politickou realitou - jejich i vaší?

My argumentujeme věcně a nejvíc nám vadí právě to, že nedostáváme stejně věcné odpovědi, že místo odborných námitek častěji slyšíme, že tohle a tamto by ve vládě nebo ve Sněmovně neprošlo… Já si myslím, že veřejnost na té reformě mnohem víc než její politické souvislosti zajímá to, jak citelně na ni dolehne a zda skutečně naší zemi prospěje.

Právo: Máte dojem, že s vámi vláda jedná jen naoko - že to je z její strany zdržovací taktika?

Ne, to si nemyslím. Mám pocit, že jak premiér, tak členové vlády by byli rádi, kdybychom k té dohodě dospěli.

Právo: Jaká je vaše taktika? Je to klasika: začnu maximalistickými požadavky, abych měl z čeho slevit?

Ne, otevřeně říkám, že tentokrát takovou taktiku nepoužíváme. Při kolektivním vyjednávání, zejména když jde o mzdy, ano, tam je to běžné, ale tato reforma je něco jiného, tady se mění pravidla a to znamená, že k tomu musíme přistupovat principiálně. Proto také jednoznačně souhlasíme s tím, aby byla přijata opatření, která znemožní nebo alespoň omezí zneužívání sociálních dávek. Od druhé strany očekáváme stejný přístup v boji proti šedé ekonomice, proti hospodářské kriminalitě. Jsme přesvědčeni, že toto jsou témata, s nimiž by se nemělo licitovat.

Právo: Jaké při těch jednáních máte trumfy? Vyhrožujete vládě ukončením sociálního smíru?

My považujeme vyjednávání za hlavní metodu naší práce. Ale když je nám na naše návrhy odpovídáno NE bez bez skutečně věcných důvodů, tak to pochopitelně pociťujeme jako výzvu k přitvrzení. Samozřejmě máme připravený určitý krizový scénář, který zahrnuje běžné odborářské protestní prostředky, zejména demonstrace.

Právo: Jste si jisti, že jste schopni zorganizovat skutečně masové demonstrace? Vaše konkurenční centrála ASO nedávno vyhrožovala deseti tisíci demonstranty, její šéf Bohumír Dufek sliboval, že obrátí Prahu naruby, a pak se mu sjely jen tři tisícovky. Nemůže to potkat také vás?

My nepoužíváme zbytečně silná slova, spíše lidi přesvědčujeme, aby o těch věcech přemýšleli. Jestliže se do přípravy takových akcí pustíme, samozřejmě uděláme maximum pro to, aby to nebylo plácnutí do vody. První výsledky průzkumu, který si už teď děláme, naznačují, že malé účasti se obávat nemusíme.

Právo: Kdy ty velké akce zahájíte?

Pokud nedojde k nějaké dohodě už dříve - a zatím to na to nevypadá - tak zřejmě v době, kdy se jednotlivé zákony, z nichž se ta reforma skládá, budou podrobně projednávat ve výborech Sněmovny. Což bude zřejmě v průběhu měsíce září. Zároveň ale chceme až do poslední chvíle ponechat otevřený prostor pro jednání. Tomu ty demonstrace nijak bránit nebudou, naopak, jejich účelem bude dosáhnout efektivnější komunikace. Demonstrace nejsou náš cíl, ale prostředek.

Právo: Zahrnuje váš krizový scénář také možnost stávek? Včetně generální?

Já v této fázi nepředpokládám že by došlo k nějakým hromadnějším stávkám - s výjimkou školství; tam to vypadá, že se od 1. září skutečně stávkovat začne. Ale mohlo by k tomu dojít i jinde, pokud by k tomu lidi vyprovokovala nějaká arogance, nebo kdyby poslanci projevili silnou tendenci tu reformu ještě přitvrdit. V případě, že se naše členská základna z takovýchto důvodů zradikalizuje a bude požadovat tvrdší akce, pak naší povinností bude zorganizovat je.

Právo: Myslíte, že těmi demonstracemi své požadavky prosadíte?

Politici jsou vlastně zaměstnanci občanů, a proto by neměli být k jejich hlasům hluší.

Právo: Má ale vláda vůbec kam ustoupit, aniž by se rozpadla?
To je otázka pro vládu. Pokud by její sociálnědemokratická většina byla schopná domluvit se spíše s námi než se svými koaličními partnery, tak tu podporu ve Sněmovně může hledat taky jinde, napříč politickým spektrem. Jestli by to znamenalo rozpad koalice, to samozřejmě nevím - a teď musím dodat, že tohle opravdu není naše starost.

Právo: Asi ne, jenže vy jste v tomhle rozhovoru už několikrát apeloval na rozum, a rozumní lidé vždycky uvažují o následcích svého jednání. Víte, že premiér pohrozil, že pokud vláda svůj scénář reformy neprosadí, vyklidí pole jiné, která ji provede tvrději. Je tohle výsledek, kterého chcete dosáhnout?

Odpovím vám také otázkou: musí premiér takto postupovat? Může se přece stát, že dvě třetiny těch zákonů projdou a třetina neprojde, nebo neprojde pouze jeden, dva… Myslím, že kvůli tomu by vláda odstupovat nemusela. My nemáme důvod snažit se o její svržení, ale ani o její udržení, od toho tu skutečně nejsme. A taky se tím nemůžeme nechat vydírat. Víte, každá vláda se chová tak, jak jí to občané dovolí. To se samozřejmě týká i té, kterou by sestavovala ODS… Ale řekl bych, že jestli ODS bude pokračovat v těch návrzích z dílny pana Tlustého, tak z předčasných voleb moc strachu mít nemusíme.

Právo: Ještě k vaší zmínce o hrozící stávce učitelů: co říkáte tomu často používanému argumentu, že to je braní si dětí za rukojmí?

Říkám, že podobným způsobem by se dalo argumentovat proti téměř každé akci. Jsem si vědom toho, že v Česku nejsou stávky příliš oblíbené - na rozdíl od Francie nebo Itálie, kde jsou považovány za běžný projev fungování občanské společnosti. Ale pracovníkům ve školství toho v minulosti už bylo naslibováno skutečně hodně a velice málo z těch slibů bylo splněno. Proto se nedivím, že se školské odbory, které byly dosud poměrně zdrženlivé, nyní radikalizují; podle mne je ta radikalizace oprávněná.

Právo: Co si myslíte o stávkách lékařů?

Nakolik je mi známo, lékaři u nás zatím nikdy nestávkovali tak ostře, že by odmítali pacienty, o akutních případech ani nemluvě. Jsem přesvědčen, že k ničemu takovému nedojde ani v budoucnu, protože naši lékaři jsou v tomto zodpovědní. Ani v jejich případě se nedivím, že mají pocit nedostatečného ocenění své práce; na druhé straně bych si přál, aby do svých úvah vedle srovnávání s finanční situací svých západoevropských kolegů zahrnuli také rozdíl v tamní a zdejší kupní síle a v prostředcích, které jsou k dispozici. Starost o to, aby lékaři a další pracovníci ve zdravotnictví byli slušně placeni, bezpochyby patří k důležitým úkolům tohoto resortu; jeho nejvyšší prioritou ale i nadále musí být dostupnost kvalitní lékařské péče pro všechny občany.

Právo: Děláte teď v tom sporu o reformu i "klasickou" politiku - v tom smyslu, že byste se dávali dohromady s některými jinými zájmovými skupinami? Třeba s prozemanovským křídlem v ČSSD?

Ne, my žádné páté kolony nevytváříme; o reformě jednáme s každou parlamentní stranou, která s námi o ní jednat chce. Tomu, aby našich diferencí s vládou někdo nevyužil pro své vlastní cíle, těžko můžeme zabránit - v žádném případě se však na takových záměrech či strategiích nepodílíme.

Právo: Minulou sobotu Ústřední výkonný výbor ČSSD schválil vládní scénář reformy drtivou většinou. Neměl byste ho tedy jako správný sociální demokrat podpořit i vy - přinejmenším v Senátu, kde svou stranu reprezentujete?

Pane redaktore, já jsem do Senátu kandidoval za sociální demokracii, ale zvolili mě tam občané. Za to, jak tam vystupuji a hlasuji, jsem proto zodpovědný především jim. A svému svědomí.

Právo: Voliče i svědomí teď nechme stranou; mě zajímá, co upřednostníte, když se vaše loajalita k odborům ocitne v konfliktu s loajalitou ke straně?

V takovém případě samozřejmě upřednostním odbory. To sociální demokraté dobře věděli už v okamžiku, když mi tu kandidaturu do Senátu jako tehdejšímu místopředsedovi ČMKOS nabídli. Stejně tak věděli, že tam vždycky budu hlasovat jen pro to, co budu považovat za správné. Takže například pro ten volební zákon, který pak zrušil ústavní soud, jsem nehlasoval. Jak budu hlasovat o reformě? Některé z těch zákonů patrně podpořím, ale nepodpořím ta opatření, která budou nedostatečná, nebo budou postihovat hlavně ty, kteří nynější stav veřejných financí nezavinili.

Právo: Postoj vaší centrály k reformě je téměř identický s postojem komunistů. Nedochází v souvislosti s tím ke sbližování odborů s KSČM?

My jsme s nimi dvakrát jednali a je pravda, že oni celou řadu našich návrhů podporují - zejména ty, které by měly vést k omezení šedé ekonomiky. Pravda je i to, že přivítáme každý politický subjekt, který nás v této věci podpoří, každého poslance, který se ujme našich pozměňovacích návrhů. To ale rozhodně neznamená, že by tu docházelo k nějakému prorůstání. Takto se s žádnou stranou sbližovat nebudeme. V tisku jsem této souvislosti narazil už i na řečnické otázky v tom smyslu, zda se nestydíme přijímat podporu komunistů. Podle mne takhle uvažovat nelze. Žijeme v parlamentní demokracii, komunističtí poslanci a senátoři mají stejnou legitimitu jako poslanci a senátoři ostatních stran; když se o jejich hlasy při své volbě ucházel i nynější prezident, proč bychom se měli stydět, že o ně stojíme taky? Zkrátka, pro mne je to už dneska strana jako každá jiná.

Právo: Možná i proto, že jste byl do roku 1989 jejím členem?

Byl jsem členem její předchůdkyně a -

Právo: Její horší předchůdkyně.

Ano, její horší předchůdkyně. A poznal jsem tam jak lidi, jichž si dodneška vážím, tak lidi, kteří uplatňovali silové přístupy, což mi nikdy nesedělo. Dnes mám pocit, že ta strana prochází pozvolnou reformou - když poslouchám pana Dolejše, pana Ransdorfa a některé další, tak se mi zdá, že směřují k moderní levici. Ale hodnotit to není mým úkolem.

Právo: Ještě jedna otázka k vám osobně: nepociťujete ve své funkci jako handicap, že neoplýváte tím, čemu se říká charisma - přinejmenším ne natolik, jako váš předchůdce Richard Falbr?

Máte pravdu, že Richard Falbr je charismatický člověk; vždycky jsem obdivoval jeho schopnost vyjadřovat se pregnantně a zároveň velice srozumitelně. Samozřejmě neusiluji o to, být jeho duplikátem, už proto, že jsem jiný typ - typ člověka, který se v té konfederaci vždycky zajímal hlavně o odborné věci, o odbornou argumentaci. Víte, práce ve vedení odborů má dvě roviny: rovinu působení navenek a rovinu působení dovnitř. Myslím, že moje síla je hlavně v tom druhém, ve sjednocování těch svazů.

Právo: Čili na funkcionářské úrovni?

Ano. To je také důležité, a já to dělám jak nejlépe umím. Ale dovolte mi k tomu ještě jednu poznámku. U nás teď vlastně končí porevoluční éra, spojená s řadou charismatických osobností - do vedení politických stran i dalších organizací začínají přicházet lidé poněkud jiného ražení. Moje priority jsou trochu jiné, než byly priority Richarda Falbra, můj styl práce je také drobet odlišný… Ale pořád jsme kamarádi.



 
 

Ptejte se našich hostů
Předcházející rozhovory:
 
 
Karel Čermák
Milan Kubek
Cyril Svoboda
Akciové trhy:  01:24 GMT
FTSE 6406.80 -11.00
Dow Jones 12525.7 -48.11
Nasdaq 2467.70 -9.91
FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min
 POČASÍ
 

 
redakce@bbc.co.uk
 
 
 
BBC Copyright   Nahoru ^^ BBC News in 43 languages >
 
Zprávy | Svět | Británie | Česká republika
Přehledy tisku | Analýza | Fórum
Anglicky s BBC
 
 
Redakce | Programy | Kontakt | Pomoc  
 
 
© BBC Czech, Bush House, Strand, London WC2B 4PH, UK