Skip to main contentAccess keys helpA-Z index
BBCCzech.com
 
Aktualizováno: sobota 26. listopadu 2005, 12:04 SEČ
 
Poslat stránku emailem Verze pro tisk
Budoucnost Uruguaye je ukrytá pod zemí
 

 
 
Montevideo
V Montevideu se žije skoro jako před 50 lety
V Montevideu má člověk často pocit, jako by se ocitl v časové smyčce a vrátil se o padesát let nazpátek.

Ten pocit je silnější, zvlášť když přijedete ze severu, z halasné Brazílie - anebo z jihu, z Argentiny hýřící křiklavými barvami.

Uruguay je ve srovnání s nimi vážná a nenápadná. Kráčíte dlouhými ulicemi kolem omšelých jednopatrových domků s dřevěnými žaluziemi, železnými balkóny s oprýskaným nátěrem.

Školáci nosí stejné uniformy, jako kdysi jejich rodiče a prarodiče. Ulicí klapou kopyta koní zapřažených do vozíků, na nichž se vrší hromady papíru. Ve staromódních obchodech se prodávají staromódní šaty.

Ulice vedou k řece La Plata, která připomíná moře. Tam za řekou je Argentina, Buenos Aires, tango. Montevideo je naproti tomu usedlé jak staropanenská tetička.

Kdysi luxusní čtvrť

S přítelkyní Marií Esther jsme se vydaly na předměstí Colonia, kde žila před čtyřiceti lety. Kdysi to bývala módní čtvrť obydlená rodinami aristokratů.

Dnes je Colonia zanedbaná. Kdysi elegantní malé paláce chátrají, neudržované zahrady zarůstají plevelem.

Colonia leží dále od řeky, protože tehdy, před čtyřiceti lety, si v ní chudí prali prádlo.

Dnes je tomu jinak a bohatí naopak bydlí řece co nejblíže.

Podél široké třídy Rambla se tyčí obytné bloky. Navečer se zaplní lidmi; někteří si dopřávají běh pro zdraví, jiní procházku, ostatní vyrážejí na ryby.

Mladí sedí na zídkách na nábřeží a čtou si. Každý něco popíjí - ne snad Colu, ani pivo, ale zelený jihoamerický čaj maté. Klid a mír to napohled.

Velké okamžiky

Jenže zdání klame. I Uruguay mívá své velké chvíle. V roce 1930 vyhrála vůbec první mistrovství světa ve fotbale.

Uruguayští fotbaloví fanoušci
Uruguay v roce 1950 slavně porazila sousední Brazílii

V roce 1950 Uruguay vyhrála mnohem slavněji MS v sousední Brazílii, kterou přehrála na tehdy novém stadionu Maracaná před 200 000 diváky.

Během druhé světové války se v Montevideu odehrála poslední námořní bitva bez účasti letectva. Vešla do dějin jako bitva o řeku La Plata.

Pod hladinou řeky dodnes leží německá válečná loď Admirál Graf Spee. Její kapitán ji sám nechal potopit poté, co plavidlo zasáhli Britové.

V šedesátých letech se na scéně objevila levicová polovojenská skupina Tupamaros. Tvrdila, že rozvíjí odkaz evropských anarchistů, kteří se kdysi usadili v Uruguayi.

Členové skupiny Tupamaros unášeli diplomaty, vykrádali banky a prchali z vězení jak románoví hrdinové vykopanými tunely.

K moci se ale dostala armáda a Uruguay se stala další z latinskoamerických zemí vedených pravicovými generály. Výsledkem byl strach, represe, mučení, přibývalo politických vězňů.

V Montevideu najdete spoustu vojenských zařízení z oněch časů. V některých z nich nyní probíhají vykopávky - úřady hledají ostatky politických vězňů, kteří za diktatury zmizeli - jako dcera mé přítelkyně Marie Esther.

Reformista Vasquéz

Nový prezident Tabaré Vazquéz nařídil armádním velitelům, aby řekli, co se se zmizelými stalo.

Prezident Vasquéz
Rentgenolog Vazquéz zosobňuje rozchod s minulostí

Pětašedesátiletý rentgenolog Vazquéz je představitelem levicové koalice a zosobňuje rozchod s minulostí.

Sto osmdesát let platilo, že prezident buď pochází z řad liberálů nebo konzervativců, buď Blancos, nebo Colorados.

Vasquézův předchůdce byl dokonce přímým potomkem prezidenta, který zastával funkci před sto lety.

V Uruguayi si ale bez ohledu na tradici potrpí na rovnostářství, a to mnohem víc než v ostatních latinskoamerických zemích. Skoro všichni obyvatelé jsou gramotní.

O důležitých ekonomických a politických otázkách se rozhoduje v referendu. Naposledy v něm lidé zamítli privatizaci vodních zdrojů.

Prezident Vazquéz slibuje ekonomické reformy. Chce, aby mladí mohli pracovat doma a nemuseli hledat zaměstnání v zahraničí.

Zdroj vody

Zatím se toho ale moc nezměnilo. Uruguay je přece jen malá země, má něco málo přes tři miliony obyvatel a průmysl takřka veškerý žádný.

A nemá ani ložiska ropy, zemního plynu, žádné nerostné bohatství.

Na ministerstvu zahraničí ale hýří optimismem. Uruguay totiž přece jen vlastní něco, co bude mít možná jednou nedozírnou cenu. Zdroje vody.

Spolu se třemi sousedními zeměmi se totiž rozkládá nad jednou z největších podzemních zásobáren pitné vody na světě - Guarani Aquifer.

Ať je Uruguay jakkoli malinká a zapšklá, jedno jí nelze upřít: není sobecká. Doufá, že jednou bude moci pitnou vodu vyvážet.

Levicová vláda nevylučuje, že africkým zemím sužovaným suchem bude pitnou vodu dodávat zdarma.

 
 
66Korespondent
Jak a kdy poslouchat program Korespondent
 
 
SOUVISEJÍCÍ ZPRÁVY
Uruguay má nového prezidenta
02. března 2005 | Svět
NEJNOVĚJŠÍ
 
 
Poslat stránku emailem Verze pro tisk
 
  Redakce | Pomoc
 
BBC © ^^ Nahoru
 
  Archiv | Speciály | Anglicky s BBC
 
  BBC News >> | BBC Sport >> | BBC Weather >> | BBC World Service >> | BBC Languages >>
 
  Pomoc | Ochrana soukromí