Skip to main contentAccess keys helpA-Z index
BBCCzech.com
 
Aktualizováno: sobota 26. listopadu 2005, 12:19 SEČ
 
Poslat stránku emailem Verze pro tisk
Falešný děda jako symbol staré Itálie
 

 
 
Giorgio Angelozzi s rodinou Rivových
Giorgio Angelozzi s rodinou Rivových
Měl nás varovat už záblesk v jeho očích. Giorgio Angelozzi seděl v kuchyni ve svém novém domově u Milána.

Bylo to loni na podzim.

O Giorgiovi se mluvilo ve zprávách. Měl z toho radost. Dal si tehdy do jednoho deníku inzerát, že hledá rodinu, která by ho přijala jako dědečka.

"Jsem starý, osamělý, chci kolem sebe mít vnoučata," stálo v inzerátu.

Giorgio měl co nabídnout. Jako učitel na penzi se chtěl starat o děti kohokoli, kdo ho přijme do rodiny. Jeho inzerát vyvolal ohlas na celém světě.

Pro sloupkaře se stal Giorgio zosobněním problémů současné Itálie: psali o tom, že tamní populace stárne, systém sociálního zabezpečení potřebuje zreformovat a jak to vše v 21. století doléhá na život italské rodiny.

Rodina Rivových

Giorgio byl přímo zaplaven nabídkami. A jednoho dne sedl do auta a z domu na jihu Říma, kde žil se sedmi kočkami, se přestěhoval na sever, do údolí Pádu, do Spirana.

Na podzim tam bývá chladno a vlhko, Giorgio byl zvyklý na teplejší počasí, ale když jsem se s ním loni potkal, nepůsobil smutně, právě naopak, byl čiperný a veselý. Našel, co hledal: novou rodinu, Rivovi.

"Marlena je hotový anděl. Tolik mi připomíná nebožku ženu," říkal o své adoptivní dceři.

 Giorgio našel, co hledal: novou rodinu, Rivovy
 

Nosil tehdy sluneční brýle, vypadal jako světák. "Mám je ze zdravotních důvodů." Rychle brýle nadzvedl, a já si všiml toho potměšilého záblesku.

Rivovi ho zbožňovali. Měli za sebou trápení, jaké přináší dálka a smrt. Marlenini příbuzní žijí až v Polsku. Její sedmnáctiletý syn Mateusz svého skutečného dědečka nikdy nepoznal.

Měl pocit, že Giorgio pro něj bude znamenat něco víc než jen domácího učitele.

"Nového dědečka ještě moc neznám," řekl mi. Odešel jsem a nechal Giorgia, Marlenu i Mateusze, ať si poradí s chumlem novinářů, kteří se jich už nemohli dočkat.

Děda zmizel

Uběhlo několik měsíců. Podzim byl ten tam. Mlhu v údolí Pádu vystřídali komáři. A v novinách se už zase psalo o Giorgiovi, ale tentokrát z jiného důvodu.

Slehla se po něm zem.

Zmizel a zanechal po sobě dluhy, smutek a zklamání. Vyšlo najevo, že za lékařskou péči utratil - na účet Rivových - tisíce eur.

 Policie oznámila, že Giorgio Angelozzi má od šedesátých let záznam v trestním rejstříku
 

Po čase se objevil v domově důchodců v Miláně. Předtím se nastěhoval k jiné rodině a pokusil se dostat k jejím penězům, aby mohl odškodnit Rivovi.

Ale to není všechno. Policie oznámila, že Giorgio Angelozzi má od šedesátých let záznam v trestním rejstříku.

Učitelem nikdy nebyl, je to prostě chorobný lhář.

Jeho sestra, která se s ním už dávno přestala stýkat, ví své. Škoda, že se jí na něj nikdo nezeptal.

"Odjakživa byl černou ovcí rodiny," prohlásila.

Šťastný konec se v tomto případě nekoná. Giorgia Angelozziho pak našli na silnici v severoitalské Vicenze. Počátkem listopadu zemřel na geriatrickém oddělení tamní nemocnice.

Rivovi, které podvedl, chtějí, aby měl pěkný hrob; zda za něj zaplatí, to je jiná.

Bella figura

Jakmile v létě vyšly najevo Giorgiovy podvody, jeho přijatá vnučka Dagmara prohlásila, že patří do posledního kruhu Dantova Pekla, místa určeného zrádcům.

Je ale otázkou, zda se obětí podvodu nestal i sám podvodník, zda ho do jisté míry nezradila jeho vlast.

 Furbismo" označuje prohnanost, s níž člověk dosáhne svého, i když si nepočíná právě poctivě, a projde mu to
 

Italové obdivují schopnost, kterou vyjadřují slovem "furbismo", určitou prohnanost, s níž člověk dosáhne svého, i když si nepočíná právě poctivě, projde mu to.

Giorgio byl "furbo" do morku kosti. Padělané doklady o pedagogickém vzdělání i ten žalostný pokus chovat se jako ten, za koho se vydával, svědčí o dalším, poměrně častém rysu - Italové tomu říkají "bella figura".

V praxi to znamená hrát určitou roli, držet se svého "scénáře", ať se děje, co se děje. A - konec konců, co se vlastně stalo s jeho vlastní rodinou?

Vyšlo najevo, že měl nejméně tři - a možná až pět vlastních dětí. Kam se poděly? Pohádal se s nimi? Co ho vlastně táhlo k cizí rodině?

Giorgiova smrt možná opravdu odráží konec starého stereotypu - rozsáhlé, hlučné, milující italské rodiny, na kterou dnes narazíme jen zřídka.

Alespoň tady v Pádské nížině, v tom chladném, vlhkém, materialistickém koutu světa.

 
 
66Korespondent
Jak a kdy poslouchat program Korespondent
 
 
SOUVISEJÍCÍ ZPRÁVY
NEJNOVĚJŠÍ
 
 
Poslat stránku emailem Verze pro tisk
 
  Redakce | Pomoc
 
BBC © ^^ Nahoru
 
  Archiv | Speciály | Anglicky s BBC
 
  BBC News >> | BBC Sport >> | BBC Weather >> | BBC World Service >> | BBC Languages >>
 
  Pomoc | Ochrana soukromí