Skip to main contentAccess keys helpA-Z index
BBCCzech.com
 
Aktualizováno: pondělí 08. listopadu 2004, 18:59 SEČ
 
Poslat stránku emailem Verze pro tisk
Proč stále chybějí ženy ve vedoucích pozicích?
 

 
 
O postavení žen v různých oblastech společenského života se prodebatovaly stovky minut a popsaly stovky stránek papíru.

Kancelář
 Důležité je nevyžadovat od žen, aby nutně, pokud chtějí něco dokázat, měly nějakou další kvalitu narozdíl od mužů
 
Alena Křížková, Sociologický ústav ČAV

I přesto však řada předsudků a stereotypů znemožňujících ženám plně se realizovat podle všeho stále zůstává ve společnosti pevně zakořeněna.

Patří k nim i takzvaný skleněný strop, neviditelná bariéra, která brání ženám dostat se v kariéře na pozice odpovídající jejich vzdělání a schopnostem.

Jaká je šance, že se v této oblasti situace změní? A jak se některé země nepoměr v počtu mužů a žen v čele velkých společností rozhodly řešit?

Naivní optimismus

"V osmdesátých letech jsme si naivně myslely, že ženy mohou dosáhnout všeho, co se jim zalíbí, a že nakonec skleněný strop proboří."

"Jenže jak se ukázalo, i kdybyste byla ta nejlepší žena na celém světě s největšími zkušenostmi a znalostmi, když nejste v té pravé firmě, na vrchol se prostě nedostanete."

Existence skleněného stropu, přes který se ženy ve firmách nemohou dostat až na ta úplně nejvyšší místa, není žádnou novinkou.

Už zhruba před patnácti lety ženy v nejprestižnějších světových společnostech připouštěly, že povýšit je obtížné, ovšem optimisticky věřily, že se jim za nedlouho podaří situaci změnit.

Jak ale se ukazuje, nepovedlo se. Žádná převratná změna nepřišla.

Skleněný strop

"Skleněný strop je vlastně taková bariéra postupu žen na vyšší pozice. Je tak nazývaná, protože zespodu je neviditelná. Žena ji pozná až ve chvíli, kdy chce na nějakou vyšší příčku postoupit."

 Překážky nejsou viditelným znevýhodněním, ale jejich výsledkem je, že ba těch nejvyšších příčkách je skutečně naprostá převaha mužů
 
Alena Křížková, Sociologický ústav ČAV

"Jsou to vlastně více či méně skryté formy diskriminace. Překážky, které nejsou viditelným znevýhodněním, ale jejich výsledkem je, že na těch nejvyšších příčkách je skutečně naprostá převaha mužů."

"A to zejména na místech a v oborech, které jsou prestižní na trhu a velmi dobře ohodnocené," vysvětluje Alena Křížková ze Sociologického ústavu České akademie věd.

Statistiky hovoří jasně: V Británii tvoří 61 procent obyvatel ženy, mezi pracujícími je žen 46 procent, v čele velkých firem v Británii jich ale stojí pouhých sedm procent.

Vzhledem k tomu, že ženy nejsou ani méně bystré, rázné či schopné ve vedení než muži, nelze než zkonstatovat, že výše uvedená čísla odhalují velmi hloupou situaci, kdy se nesmyslně plýtvá talentem a energií.

Různé obory

Británie samozřejmě není jedinou takovou zemí, na skleněný strop narážejí ženy i v dalších státech - včetně České republiky.

"Celková statistika vypadá pozitivně. Na vedoucích a řídících je zhruba 40 procent žen ze všech vedoucích a řídících pracovníků. Pokud bychom se ale podívali na to, kolik z pracujících žen zastává tyto významné pozice, tak dojdeme k číslu nižšímu než 10 procent," uvádí Alena Křížková.

Jak dodává, údaj hovořící o čtyřiceti procentech žen mezi všemi vedoucími pracovníky je zkreslen velkými rozdíly mezi jednotlivými obory.

Zatímco ve školství či sociálních službách převažují ve vedoucích a řídících funkcích ženy, v průmyslových, či technologických oborech na nejvyšší pozici nedosáhne téměř žádná.

Neslavná situace přiměla řadu politiků v zahraničí - například v Norsku - k myšlence, že ženy pracující ve velkých společnostech možná potřebují, aby na jejich straně stál zákon.

Do skandinávské země ještě zavítáme, nejdříve nás ale čeká pohled pod pokličku jedné z předních účetních firem v samém srdci Londýna.

Gender management

Ve firmě právě skončila pracovní doba a všude kolem to bzučí konverzací. Desítky žen hovoří o své práci, o plánech a budoucnosti.

 Je to velmi trapné a zahanbující, že nejvyšší místa většiny společností jsou obsazena muži, svět takhle přeci nevypadá
 
Glenda Stoneová, společnost Aurora

Setkání pořádá pravidelně každý měsíc společnost Aurora, konzultantská firma, která poskytuje velkým společnostem poradenství v otázkách gender managementu.

Výkonnou ředitelkou společnosti je Glenda Stoneová. Takto shrnuje pocity žen, které se snaží vzbouřit v podle všeho stále ještě výhradně mužském světě:

"Je to velmi trapné a zahanbující, že nejvyšší místa většiny společností jsou obsazena muži, svět takhle přeci nevypadá. Jediným výsledkem této situace je, že ženy velké firmy masově opouštějí a raději jdou pracovat do vlastního, založí si vlastní firmu."

Byla by ale ryze ženská společnost, kterou by vedly a většinu zaměstnanců tvořily ženy, opravdu jiná? Měla by jinou podobu, hodnoty, hierarchii a strukturu než organizace takzvaně "mužské"?

"Víme, že ženy dávají přednost méně hierarchizovanému uspořádání ve společnosti, preferují strukturu, která umožňuje lepší komunikaci. Ale samozřejmě jde o to, najít tu správnou kombinaci lidí. Nelze jednoznačně říci, že výhradně ženské společnosti by se dařilo lépe."

"Ideální je firma, kde se obě pohlaví doplňují, nechceme ani čistě mužskou ani čistě ženskou společnost," vysvětluje Glenda Stoneová.

Rovná šance

Alena Křížková ze Sociologického ústavu ČSAV se ale domnívá, že dělení firem na ženské a mužské není právě nejšťastnější. Podle ní by se taková kategorizace mohla obrátit proti samotným ženám.

"Jsou předpoklady, že ženy budou vytvářet organizace a společnosti, které budou méně hierarchické, méně direktivně řízené, že v týmech bude větší kooperace a podobně. To ale zase jen reprodukuje ty stereotypy, které o ženách ve společnosti existují."

"Myslím si, že ženám by měla být dána stejně rovná šance vstoupit na pozici jako mužům a nevyžadovat od nich, aby nutně každá žena, pokud chce něco dokázat, měla nějakou další kvalitu narozdíl od mužů," říká Alena Křížková.


Jednou z nejvýše postavených žen v české ekonomice je místopředsedkyně představenstva Českých aerolinií Kateřina Hobzová-Chalupová.

Setkala jste se během své kariéry na vlastní kůži se skleněným stropem?

Osobně jsem tento zážitek neměla. Na druhou stranu ale netvrdím, že neexistuje.

Jak dlouho vám trvalo, než jste se dostala na takovouto pozici v českém prostředí? Vnímáte to jako něco neobvyklého?

Záleží to na tom, co kdo chce dělat a jakou má představu o své práci. Těžko budu odpovídat na otázku jak dlouho. Do svého prvního zaměstnání jsem nastupovala v roce 1986. Myslím si, že každá pozice je důležitá.

Myslíte si, že jako žena přinášíte firmě něco jiného než muži ve vaší pozici?

Doufám, že nezávisle na to, jestli jsem žena, nebo muž, odvádím dobrý výkon, který firmě pomůže. Ale asi je možné říct, že ženy jsou poněkud otevřenější ke kompromisům.

Mají ženy v čele firmy tendenci jednat stejně jako muži, nebo ve srovnání s nimi mají jiné schopnosti, ze kterých může firma těžit?

Přiznám se, že pokud se setkávám s ženami na vedoucích pozicích, tak jsem neměla pocit, že by jednali jinak než muži. Ani v negativním, ani v pozitivním slova smyslu.

Česká republika patří k těm zemím, kde není příliš žen na vedoucích pozicích. Proč tomu tak podle vašeho názoru stále ještě je?

Myslím si, že to souvisí s pojetím rolí, které ve společnosti stále ještě do jisté míry setrvávají. To je věc, která se nedá změnit snadno a rychle.

Pokud byste měla soudit vy jako žena, určitě hovoříte se ženami-manažerkami, nakolik se na tom faktu může podepisovat obtížné slaďování rodiny s kariérou, nakolik ženy samy ustupují od svých ambicí kvůli tomu, aby nebránili rodině a rodinným vztahům?

Je to rozhodování, které není lehké a které určitě každá z těch žen udělat musí, protože pokud ta pozice vyžaduje čas a nějakou míru flexibility, tak se tam samozřejmě vždy musí řešit sladění s rodinou.

Vy sama jste musela ustoupit od některých rodinných nebo vztahových ambicí kvůli práci?

Já jsem neustupovala. Obě oblasti jsem měla v souladu tak, jak jsem si je představovala. Je to strašně poplatné každé jedné dvojici, každému jednomu člověku, co je jeho představa o šťastném způsobu života.

Bylo by podle vašeho názoru smysluplné přijímat zákon zavádějící povinné kvóty pro počet žen ve vrcholných funkcích tak, jak je tomu třeba v Norsku?

Ne, na tento způsob opatření moc nevěřím. Buď se společnost domnívá a bude tendovat k tomu, aby se ten poměr změnil přirozeně. Myslím si, že je to otázka jednak výchovy v rodinách - vnímání toho, že matka není špatná matka jen proto, že chodí do práce a té práci dává hodně času.

To jsou zkušenosti místopředsedkyně představenstva a výkonné ředitelky pro informační technologie ČSA Kateřiny Hobzové-Chalupové.


Bolavá injekce pomáhá

Na kvóty zajišťující "optimální" proporce mužů a žen ve vedoucích pozicích velkých firem má podobný názor mnoho žen po celém světě.

Jak ale tvrdí Glenda Stoneová z konzultantské firmy Aurora, jde sice o bolavé opatření, ovšem podle všeho nutné.

"Svým způsobem je to jako dostat injekci. Nejdřív to není zrovna příjemné, ale později to určitě bude mít svůj význam. Je to hrozba a podnikatelská sféra jí rozhodně bude věnovat pozornost."

"Lidé by měli prostě hledat lépe a nabourávat zažité stereotypy. Není to pravda, že venku se nepohybují dobré ženy, jde jen o to, že po nich nikdo nepátrá. Postup žen na vyšší místa neznamená automaticky pád mužů," domnívá se Glenda Stoneová z poradenské společnosti Aurora.

Inspirací pro britské ženy je Jennifer Tippenová, ani ona se v žádném případě neobává hovořit o tom, co úspěch v obchodním světě stojí. Jennifer je ve svých třiceti letech viceprezidentkou v Británii sídlící nadnárodní firmy Invensys. Svou pracovní kariéru zahájila v British Airways.

"Zatím jsem měla neobyčejné štěstí, pracovala jsem pro dvě společnosti s celosvětovou působností a během těch osmi let jsem byla pětkrát povýšena. V pětatřiceti letech bych se ráda stala generální ředitelkou."

Ambice vs. rodina

O svých ambicích se Jennifer v žádném případě nestydí mluvit. K fenoménu skleněného stropu toho ovšem, jak říká, nemá příliš co dodat.

Těhotná žena
Všechny ženy musejí volit - kariéra, nebo rodina?

"Myslím, že skleněný strop už neexistuje. Lidé jsou podle mne dnes posuzování spíše za to, co dělají, než za to, kdo jsou a jakého jsou pohlaví."

"Já jsem pracovala v leteckém průmyslu a technologiích, což je jeden z oborů, kde vůbec nejvíce dominují muži, a nikdy jsem nezažila žádný případ diskriminace. Všechno, co jsem našla, jsou příležitosti."

Za úspěch se ovšem platí, míněno v tom smyslu, že úspěšná žena si často nemůže dovolit mít kvůli pracovnímu vytížení rodinu. I Jennifer Tippenová připouští, že uplynulých osm či devět let se soustředila výhradně na kariéru, osobní zájmy šly stranou.

Během příštích pěti let by podle svých slov chtěla rodinu založit, ovšem jak říká, je si vědoma toho, že skloubit rodinný život s kariérou nebude vůbec jednoduché.

A proč podle Jennifer trvalo ženám trvalo tak dlouho, než se dostaly až na samý vrchol firemní hierarchie?

"Podle mne sehrála klíčovou roli skutečnost, že mnoha ženám bylo jasně řečeno, že o vysoké pozice prostě nemohou usilovat. Kdyby vám odjakživa všichni tvrdili, že generální ředitel musí být muž a že musí mít takové a onaké vlastnosti, tak tomu začnete věřit."

"Já věřím tomu, že je možné chopit se příležitosti a že se tyto příležitosti naskýtají rovnou měrou oběma pohlavím," říká Jennifer Tippenová ze společnosti Invensys.

Skleněný útes

"Skleněný strop" ale není jediným faktorem, o kterém se v souvislosti s malým počtem žen ve vedení společností hovoří.

Nedávno byla zveřejněna odborná studie, podle níž se v případech, kdy se žena dostala skutečně až do čela společnosti, často firmám začalo dařit v porovnání s ostatními velmi špatně, a cena jejich akcií klesala.

 Z naší práce vyplývá, že to nebylo jmenování žen, které způsobilo špatný stav firmy, ale že je to přesně naopak, že špatné výsledky přiměly majitele, aby jmenovali do čela firmy ženu
 
Alex Haslam, Univerzita v Exeteru

Jak ale podotýká profesor psychologie z Univerzity v Exeteru Alex Haslam, skutečnost je samozřejmě o něco složitější.

Vědec se během zkoumání fenoménu nazývaného "skleněné útesy" zaměřil především na okolnosti, za kterých několik málo žen nejvyšší posty získalo.

"Pokud se podíváte na tyto ženy, roli hraje řada faktorů - první je typ společnosti, kam jsou přijaty. Je velmi typické, že jde o firmy, kterým se nedaří velmi dobře, což je v zásadě podstata teorie skleněných útesů," vysvětluje Haslam a pokračuje:

"Zjistili jsme, že ženy jsou selektivně vybírány do společností, kterým se nedaří dobře a které nejsou úspěšné. Z naší práce vyplývá, že to nebylo jmenování žen, které způsobilo špatný stav firmy, ale že je to přesně naopak, že špatné výsledky přiměly majitele, aby jmenovali do čela firmy ženu."

Znamená to, že společnosti chápou jmenování ženy do správní rady jako jakousi poslední šanci na záchranu?

"Naše analýza naznačuje, že tu funguje složitější proces o více faktorech. Jedním z nich je skutečně případ krajní nouze, kdy si vedení společnosti řekne - dobrá, všechny ostatní možnosti jsme vyčerpali, tak zkusíme přijmout ženu."

"Dalším momentem může být snaha začít komunikovat například s akcionáři, snaha sdělit jim, že změny jsou na obzoru. Jak nejlépe naznačit, že špatné časy jsou už za námi? Možná, když změníme složení správní rady, budeme vypadat lépe, nověji a jinak než dříve," analyzuje možné uvažování firem Alex Haslam.

Dodává, že zatímco existenci skleněného stropu už je dnes mnoho žen ochotno připustit, teorii skleněných útesů manažerky zatím odmítají a tím pádem není lehké proti tomuto fenoménu bojovat.

Norský zákon

Norská metropole Oslo se zvolna chystá na zimu, čas změny nedávno přišel i pro norské ženy. Po více než desítku let vyjadřovaly političky i politici obavy ohledně nerovnováhy obou pohlaví zastoupených ve správních radách norských společností.

 Zákon od příštího léta povinně nařizuje všem velkým soukromým společnostem, aby v jejich správních radách zasedlo 40 procent žen
 

Velké firmy odpovídaly klasickým "dejte nám trochu času!", jenže - stejně jako kdekoli jinde na světě - se nic moc nezměnilo.

Norský parlament se proto rozhodl jednat a schválil zákon, který od příštího léta povinně nařizuje všem velkým soukromým společnostem, aby v jejich správních radách zasedlo 40 procent žen.

Státem vlastněné společnosti musely toto pravidlo splnit už dříve.

"Diskutovali jsme o tomto problému skoro deset let a teď přišel čas, aby soukromé společnosti začaly jednat. Myslím, že je k tomu musíme tak trochu donutit, protože jsou velmi pomalé," říká Ministryní pro rovné příležitosti a rodinné vztahy je Laila Daavoeyová.

"Firmy celou dobu tvrdily, že s námi souhlasí, ovšem ve skutečnosti bohužel nepodnikly téměř nic."

Hrozí sankce

"Nejen já jsem z toho byla frustrována. Pro mě je to otázka demokracie, rozmanitosti a toho, že společnosti nevyužívaly polovinu zdejších obyvatel - žen. Nevidím důvod, proč by ženy nemohly být součástí této sféry soukromého sektoru."

"Pokud příští rok v srpnu až září firmy nebudou mít ve správních radách 40 procent žen, pak přijde na řadu zákon," upozorňuje norská ministryně.

A jaké budou sankce?

"Postup bude následující - pokud úřady zjistí, že se firma nepodřídila pravidlům, pak dostane správní rada výzvu dopisem, že jestli se tak nestane, rada bude zbavena pravomoci řídit společnost."

"Na to, aby situaci napravila, dostane rada několik měsíců. Je to velmi přísný zákon a je pravda, že může práci rady zastavit. Ale parlament takto přísná pravidla odsouhlasil."

I v samotném Norsku ale řada žen s novým zákonem nesouhlasí. Domnívají se, že legislativní opatření problém skleněného stropu nevyřeší. Podle ministryně Daavoeyové je ovšem na námitky už příliš pozdě, zákon prošel parlamentem.

"Zajímavé je, že mnoho žen ale i mužů, kteří vlastní společnosti, změnili na tento problém názor a dnes říkají, že ještě před několika lety nesouhlasili, ovšem dnes po osmi, deseti letech vidí, že jiná možnost neexistuje."

"Loni bylo ve správních radách jen 8 a půl procenta žen, od roku 1997 se toto číslo zdvihlo jen o dvě procenta a my přece nechceme čekat dalších padesát let," objasňuje norská ministryně pro rovné příležitosti Laila Daavoeyová.

Unik talentů?

Jednou z žen, která sleduje dění v Norsku velmi pozorně, je Caroline Suttonová. Američanka pracující pro britské vydavatelství v Oslu, která je předsedkyní norské Asociace mezinárodních odborných pracovnic a podnikatelek.

 Pokud nezahrnete 50 procent populace do množiny, ze které vybíráte, přijdete o mnoho talentů a schopných lidí
 
Caroline Suttonová

"Když se rozhlédnete po celé Evropě, pokud budeme považovat za skleněný strop správní rady, žen je v nich v největších společnostech pouhých 8 procent."

"Spojené státy mají mezi předními pěti sty společnostmi 13,6 desetin procenta, takže zaostáváme i za nimi."

"A ani toto číslo, když uvážíte, kolik žen dnes pracuje v obchodě a managementu, není zase tak vysoké. Možná namítnete, zda na tom skutečně tak záleží?" pokládá si Caroline Suttonová řečnickou otázku a odpovídá:

"Podle mne na tom záleží zejména kvůli tomu, že pokud nezahrnete 50 procent populace do množiny, ze které vybíráte, přijdete o mnoho talentů a schopných lidí."

"Navíc svět je stále rozmanitější a různorodější, a proto potřebujeme dostat různé nápady a různé perspektivy do firem na všech úrovních, pokud chceme být v budoucnosti konkurenceschopní," míní Caroline Suttonová.

Kritikové ale namítají, že není nutné prosazovat takovou věc zákonem. I členové Asociace jsou v náhledu na novou normu rozpolceni. Kvůli silnému zásahu řada lidí přijde o pozici a v některých případech dokonce i o práci.

"To je pravda a jsem si jista, že řada lidí na nejvyšších místech se samozřejmě nebude chtít svých míst vzdát. V tom zákoně je mnoho slabých míst a bude velmi zajímavé sledovat, co se stane, až začne platit."

"Například norma je založena na trestu a postihuje společnosti, které nebudou mít 40 procent žen ve správní radě, tím, že společnosti de facto nebudou moci obchodovat, což je velmi přísný trest," přibližuje Suttonová.

"Co kdyby například podmínku nesplňovala firma Statoil, opravdu bychom ji takto potrestali, když je to jeden z klíčových podniků, který dodává peníze do státní pokladny?"

"Dalším problémem je, že v Norsku částečně navrhují členy správních rad odbory. Budou tedy mít napříště šanci zastavit chod společnosti tím, že navrhnou muže a ne ženu?"

"Podle mne by bylo velmi zajímavé, kdyby zákonné kvóty nebyly vyžadovány oproti trestu, ale naopak. Dát společnostem, které pravidlo splňují odměnu, například daňové úlevy nebo je jinak motivovat, tak aby se ženy staly svým způsobem firemními hrdinkami," navrhuje Caroline Suttonová.

"V takovém případě by totiž přicházely s několika výhodami, kromě svých znalostí a zkušeností by byly pro společnost i výhodou. V této formě jde čistě o negativní věc a řada žen proto říká, že nechce být součástí žádných kvót."

Pět správních rad

Jednou z norských žen, které se podařilo proniknout hned do pěti správních rad včetně Statoilu, je Eli Saetersmoenová.

Práce
 Možná si ženy myslí, že pokud budeme mít kvóty ve správních radách, budou to mít napsané na čele
 
Eli Saetersmoenová

Statoil z části vlastní norský stát, a tudíž se pravidlům už musel podřídit, dokonce má mírný náskok - v devítičlenné radě zasedají čtyři ženy.

Eli Staetersmoenová přispívá pěti správním radám mladistvými zkušenostmi inženýrky z obchodní školy, která nasbírala další znalosti coby analytička burzovního trhu. A jak si ona vysvětluje neproniknutelnost skleněného stropu?

"Myslím, že když má jistá skupina lidí určitá privilegia, je těžké je přimět k tomu, aby se jich dobrovolně vzdali. A rozhodování a vliv jsou do jisté míry privilegii, takže to, jak věci fungují, není žádné překvapení."

"Mnoho žen ovšem se systémem povinných kvót není spokojeno. Možná si myslí, že pokud budeme mít kvóty ve správních radách, budou to mít napsané na čele, obávají se, že v radě nebudou považovány za rovnocenné partnery, že nebudou mít stejný vliv a nebudou s to radě něčím přispět. Já si ale myslím, že to záleží jen a jen na ženě, jestli si takto bude připadat."

A vy jste se takto nikdy necítila?

"Ne, necítila, na to nemám čas. Po pravdě řečeno, víme, že zákon bude zaveden, a proto by se ženy prostě měly chopit příležitosti, měly by se podporovat, aby na tyto pozice dosáhly, a přestat přemýšlet o tom, že jejich příchod do správní rady je výsledkem nějakých kvót."

Co byste řekla generálnímu řediteli společnosti, který vám namítne, že strávil roky vybíráním talentů do rady a nejednou přijde vláda a žádá je, aby se zbavili schopných lidí a na jejich místa dosadili neznámé ženy z vnějšku...

"Řekla bych mu: Drahý předsedo, měli jste tři roky na to, abyste se situaci přizpůsobili. A kdybyste plánovali s dostatečným předstihem, mohli jste začít s hledáním ženských talentů už v roce 2003, když se o zákonu začalo hovořit," tvrdí Eli Staetersmoenová.

"Ale já jsem přesvědčena o tom, že i když začnete hledat a přemýšlet kreativně o tom, které pozice potřebujete obsadit, až teď, najdete velmi kvalifikované ženy. Já takových znám mnoho, a pokud by mi někdo takový zavolal, jistě bych mu jich několik dokázala doporučit," říká Eli Statersmoenová, ředitelka pěti norských společností.

Užitečné kontakty

Norské ženy se cizincům mohou zdát skutečně velmi ambiciózní.

Četla jsem velmi zajímavý citát jedné norské ženy, která se vyjadřovala k celé debatě o 40 procentním zastoupení žen ve správních radách následovně - legračně, ale zároveň i výstižně:

"To, že jsme dosáhli kýženého cíle se dozvíme až ve chvíli, kdy v čele rady bude stát nekompetentní předsedkyně."

 Ženy nemají přístup do neformálních sítí, nemají dostatek rádců. A to je spojeno s dalšími problémy - stereotypy, nedostatkem pozitivních vzorů
 
Paulette Gerkovichová

Paulette Gerkovichová je ředitelkou výzkumu v newyorské společnosti Catalyst, což je úctyhodná organizace, která se zasazuje za práva pracujících žen více než 40 let. Obavy společnosti zní velmi povědomě.

"Zhruba polovina žen musí čelit překážkám spojeným s kulturou na pracovním prostředí, například stereotypům založeným na předsudcích ohledně pohlaví nebo nedostatku přístupu k neformálním sítím."

"Je prokázáno, že v porovnání s muži se s takovými problémy potýká velmi vysoké procento žen. To všechno jsou faktory, které v sobě zahrnuje skleněný strop," vysvětluje Paulette Gerkovichová.

"Velmi široce jsme například zkoumali postavení žen právniček nebo žen ve finančním světě a zjistili jsme, že v těchto pracovních prostředích je mimořádně důležité vytváření užitečných kontaktů."

"Řada žen postupně zjišťuje, že jsou velmi závislé na poměrech a vazbách uvnitř toho určitého systému. A vzhledem k tomu, že máme sklon k vytváření vztahu s lidmi, kteří jsou nám podobní, vypadají a přemýšlejí jako my, je pro ženy někdy velmi obtížné takový vztah si vytvořit," domnívá se Paulette Gerkovichová.

"Ještě obtížnější pak pro ně je zapojit se do neformálních sítí, kde se vyměňuje mnoho rozhodujících informací a vytvářejí se v nich klíčové pracovní vztahy."

A právě to je podle Paulette Gerkovichové jeden z hlavních systémů, jak funguje skleněný strop.

"Ženy nemají přístup do neformálních sítí, nemají dostatek rádců. A to je spojeno s dalšími problémy - stereotypy, nedostatkem pozitivních vzorů."

"Pokud si například šéf společnosti myslí, že žena nemá dostatečnou kvalifikaci k určité práci nebo že hned po práci půjde domů starat se o své osobní záležitosti, dost pravděpodobně jí neposkytne důležité rady a nezahrne ji do své sítě kontaktů. Všechny tyto faktory dohromady skleněný strop velmi zesilují," říká Paulette Gerkovichová z New Yorku.

Bez rodiny snáze

Ale zpět do Londýna, přesněji řečeno do sídla jedné největších mezinárodních účetních firem KPMG.

Ruth Andersonová je v současnosti asi nejvýše postavenou ženou v britském účetnictví, stojí v čele správní rady KPMG.

 Pokud po práci spěcháte domů a staráte se o rodinu, může to být plus pro pracovní společnost, které můžete přinést odlišné pohledy
 
Ruth Andersonová

Když před šesti lety začínala, byla v radě jediná. Jak dodává, nepozorovala ani tak rozdělení na mužskou a ženskou linii, ale spíše ji zaskočilo, že se ve dvacetičlenné radě poprvé v životě cítila v menšině.

A jaký názor má na cestu, kterou se vydali v Norsku?

"Podle mne ten zákon vysílá velmi jasný vzkaz. Je to velmi těžký kalibr, kladivo, které chce rozbít velmi silnou skořápku. Ale situace si žádá něco, co by vyslalo jasný signál, že neděláme v tomto směru dost."

Ruth Andersonová nemá rodinu a připouští, že to je jedna z věcí, které cestu skrze skleněný strop jistým způsobem usnadňují.

"Myslím, že je to tak jednodušší. Mám tak větší možnosti v čase mimo práci, můžu si dělat, co se mi chce, aniž bych tím naprosto otrávila lidi ve svém okolí."

"Ale jinak si myslím, že pokud po práci spěcháte domů a staráte se o rodinu, může to být plus pro pracovní společnost, které můžete přinést odlišné pohledy, jimiž já například přispět nemohu," přiznává Andersonová.

"Podle mne se ale i v této oblasti situace lepší, před deseti lety to takhle nevypadalo. Máme tu nejlepší ženy, které mají rodinu, některé pracují na plný úvazek, některé pracují tři nebo čtyři dny v týdnu."

"Myslím, že se věci opravdu změnily, protože dnes už víme, že si nemůžeme dovolit ztratit skutečně vynikající lidi," říká Ruth Andersonová, ředitelka KPMG v Londýně.

Nová světová norma?

Optimismus čiší i z Paulette Gerkovichové z poradenské společnosti Catalyst.

"Naší nadějí a důvodem optimismu je skutečnost, že firmy začínají tyto problémy překonávat a že postupně jich bude více a více. Pokud díky svému odhodlání získají náskok před konkurencí, vytvoří se prostředí, které nebude možné ignorovat."

"Zatím je situace velmi frustrující, a když ženy aspirují na vysoké pozice a nemohou se na ně dostat, jednoduše odejdou a půjdou do firem, které jim tu možnost dají, které mají příznivou podnikovou kulturu, a umožní jim využít jejich potenciál."

"V opačném případě začnou podnikat na vlastní pěst, rozjedou své vlastní společnosti. Toto je skutečný alarm, který jasně říká, že části neuvěřitelně vzdělaných a talentovaných zaměstnanců musíte umožnit další vývoj, nebo si všechny své zkušenosti a znalosti odnesou jinam," upozorňuje Paulette Gerkovichová.

Stejně jako v Norsku i britské, české firmy nebo společnosti z dalších zemí by si velmi pravděpodobně stěžovaly, kdyby si někdo dovolil stanovit povinné množství žen v jejich řídících orgánech.

Stejně tak dobře se ale může stát, že dosud váhavé ale zároveň i zodpovědné firmy budou jednoduše tak zahanbené tím, co se děje v Norsku, že se odhodlají k akci.

Možná, že Norsko svým zákonem vytvořilo normu pro celý svět.

 
 
OmnibusOmnibus
Dokumenty o významných tématech ze světa i z domova
 
 
NEJNOVĚJŠÍ
 
 
Poslat stránku emailem Verze pro tisk
 
  Redakce | Pomoc
 
BBC © ^^ Nahoru
 
  Archiv | Speciály | Anglicky s BBC
 
  BBC News >> | BBC Sport >> | BBC Weather >> | BBC World Service >> | BBC Languages >>
 
  Pomoc | Ochrana soukromí