Skip to main contentAccess keys helpA-Z index
BBCCzech.com
 
Aktualizováno: úterý 23. prosince 2003, 14:29 SEČ
 
Poslat stránku emailem Verze pro tisk
Francouzům vadí muslimské šátky
 

 

V červnu, krátce po svém příjezdu do Paříže, jsme s přítele Antoinem seděli v kavárně. Byl krásný letní večer, vyhřívali jsme se na zahrádce a pozorovali kolemjdoucí.

Francouská muslimka si upravuje šátek
Muslimové hodlají proti novému zákonu protestovat
 

Bydlím ve čtvrti Marais, kde se to hemží homosexuály a turisty. Po ulicích se ležérně procházeli mladíci a přemýšleli, co s načatým večerem.

Dva muži v obepnutých tričkách s vyboulenými bicepsy se vedli za ruce a občas se vášnivě políbili.

"To je ale hnus!" zaburácí Antoine, francouzský obchodník ve středních letech. "Co - ti dva?" ptám se. "Ne, ti ne, za nimi, ty dvě ženské!"

Ať se dívám, jak se dívám, nic neobvyklého nevidím. Jen dvě mladé ženy, které si povídají. Nechápavě pohlédnu na Antoina. "No přece ty šátky!" vykřikl. "Šátky?"

"Šátky na hlavách! To by se tady ve Francii nosit nemělo!" Vyvedlo mě to z míry.

Antoine mi pak půl hodiny vysvětloval, proč ho - i většinu jeho přátel - tak pohoršuje pohled na ženy v tom, čemu Francouzi říkají závoj, a jiní hidžáb neboli islámský šátek.

"Pro ženy je to ponižující a jen málokterá jej nosí dobrovolně," tvrdí Antoine a dodává: "Ženy k tomu zpravidla donutí rodiny a místní imámové, kteří ve francouzské muslimské komunitě šíří čím dál radikálnější formy islámu."

"S první generací muslimských přistěhovalců - s Alžířany a Maročany, kteří se tady ve Francii usadili během šedesátých a sedmdesátých let,- takové problémy nebyly. Prostě se chtěli přizpůsobit," vypráví Antoine.

Odmítání francouzských hodnot

Protifrancouzské zaměření se podle něj začalo projevovat až u druhé a třetí generace už ve Francii narozených muslimů. Ti odmítají francouzské hodnoty i kulturu a místo toho se identifikují se svými souvěrci v zahraničí.

Jacques Chirac
Chirac je pro zákaz náboženských symbolů ve školách
 

Muslimky prý dokonce trvají na tom, že do škol budou chodit v šátcích.

"Pro většinu dívek se stal šátek symbolem útlaku. Bylo to velice nebezpečné a bylo jasné, že to k ničemu dobrému nepovede," zachmuřil se Antoine.

Ve stejném duchu - i když přece jen poněkud elegantněji - se vyjádřil francouzský prezident Jacques Chirac. Prohlásil, že veškeré náboženské symboly budou ve francouzských státních školách zakázány.

Chirac v této souvislosti mluvil o volnosti, rovnosti, bratrství - a také o potřebě zachovat sekulární charakter francouzského státu.

Zdejším je ale jasné, že rozhodnutí se netýká ani tak malých křížků na řetízcích či židovských jarmulek, jako spíš islámských šátků, a že souvisí s vnitřním pobouřením, které vyvolávají dokonce i u těch nejliberálnějších Francouzů.

Ale je to rasismus, strach z těch, co jsou jiní, anebo z toho, že hodnoty příslušníků jiných kultur pomalu proměňují Francii v multikulturní zemi?

Muslimky se neshodnou

To nedovedu posoudit a francouzské muslimky, s nimiž jsem mluvila, na to měly navzájem zcela odlišné názory.

Třicetiletá Samira Bellilová, Francouzka alžírského původu, zavrhuje hidžáb stejně jako Antoine. Angažuje se v kampani, kterou muslimky vedou proti nošení islámských šátků ve školách.

Samira tvrdí, že dívky je nosit musejí pod nátlakem, a že se tak chrání před násilnostmi obyvatel ghetta, před rodinnými příslušníky i náboženskými vůdci.

Francouzské muslimky na sjezdu Unie islámských organizací ve Francii
Francouzské muslimky nejsou v názoru na nový zákon jednotné
 

Samotnou Samiru v mládí na pařížských předměstích hned dvakrát znásilnili. Muslimové. Pak jí spolužačka řekla, že kdyby se nepředváděla prostovlasá a měla na hlavě hidžáb, tak by se jí to nestalo.

A právě proti takovému přístupu dnes Samira protestuje; proti pojetí ženy jako objektu, jemuž musejí muži říkat, co má dělat a jak se má oblékat. Právě to podle Samiry symbolizuje islámský šátek. Ze Chirakova projevu měla radost.

Stejně reagovala i má íránská přítelkyně.

"V Íránu," smála se, "jsou muži posedlí myšlenkou, že ženy mají být zahaleny - ve Francii jim zase umanutě tvrdí, ať se odhalí!"

Pak jsem se ale setkala se sedmnáctiletou francouzskou studentkou jménem Teychir Ben Nizír, která hidžáb emotivně hájila.

"Tohle je přece svobodná země, tak jak to, že nám Francie bere právo vyjadřovat víru, že se sluší, aby žena měla na veřejnosti zahalené vlasy?" ptá se dívka.

Mám z toho v hlavě zmatek. Ve Francii se debatuje o tom, co je vlastně pro budoucnost národa nejlepší.

Ať se to Francii líbí nebo ne, jisté je, že se z ní stala multireligiózní - ne-li přímo multikulturní - země.

Zdá se, že otázka muslimských šátků má za následek vůbec první skutečnou debatu o zatím neúspěšné integraci největší skupiny přistěhovalců - debatu, která má po jedenáctém září 2001 nebývalou naléhavost.

 
 
KorespondentKorespondent
Aktuální reportáže zpravodajů a spolupracovníků BBC
 
 
SOUVISEJÍCÍ ZPRÁVY
 
 
NEJNOVĚJŠÍ:
 
 
Poslat stránku emailem Verze pro tisk
 
 
  Redakce | Pomoc
 
BBC © ^^ Nahoru
 
  Archiv | Speciály | Anglicky s BBC
 
  BBC News >> | BBC Sport >> | BBC Weather >> | BBC World Service >> | BBC Languages >>
 
  Pomoc | Ochrana soukromí