Skip to main contentAccess keys helpA-Z index
BBCCzech.com
 
Aktualizováno: pátek 12. září 2003, 12:53 SEČ
 
Poslat stránku emailem Verze pro tisk
Jiří Weigl
 

 

Vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Jiří Weigl potvrdil, že se blíží okamžik, kdy prezident Václav Klaus udělí svou první milost.

Před námi je půl hodina otázek a odpovědí. I dnes zdraví Václav Moravec. Hostem Interview BBC je vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Jiří Weigl. Vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý den.

Jiří Weigl
Jiří Weigl
 

S Václavem Klausem se znáte od roku 1988, kdy Václav Klaus přednášel v ekonomickém ústavu Akademie věd Československa, kde jste pracoval. Jak byste popsal proměny, kterými si prošel váš vztah s Václavem Klausem v uplynulých patnácti letech? Prošel-li si nějakými proměnami.

Tak, v době našeho seznámení na konci osmdesátých let jsem Václava Klause vnímal jako vynikajícího odborníka, jako vynikajícího pedagoga, jako člověka, o kterém panovaly v tehdejší ekonomické obci a v ekonomickém ústavu pověsti jakožto o hrozbě socialismu, jako symbolu pravicového nebezpečí, které číhá skryto a ukládá o budoucnost tehdejšímu systému. Václav Klaus byl jedním z nejlepších profesorů, učitelů ekonomie, jaké jsem poznal. Je to člověk nesmírně zapálený, je to člověk, který dovede velmi silně motivovat posluchače, který dovede upoutat pozornost, a skutečně na jeho přednáškách, na jeho lekcích, se nikdo nenudil. Naopak, bylo to něco, co na tehdejší vysoké škole, myslím, málokdo zažil. Já, když jsem se řádně nepřipravil na tu jeho lekci, tak jsem tam raději nešel, protože on dovedl také velmi umně ty, kteří nepodávali náležité výkony, vytrestat a ztrapnit je tak, že to byl zážitek, který si nikdo nechtěl nikdy zopakovat.

A proměna nějaká přišla po této fázi, této éře?

Potom, když jsem se stal jeho spolupracovníkem, jsem ho poznal i blíže i s lidské stránky, a pochopil jsem, že to je člověk, který je jednak nesmírně náročný, nesmírně pracovitý, ale současně je to člověk, který má velmi dobré lidské vlastnosti, je velmi kolegiální, velmi loajální, je, abych to vyjádřil lapidárně, skutečně dobrý člověk, který v rozporu s tím, co se o něm říká, málokdy dovede skutečně svoje verbální projevy a ten verbální nátlak, o kterém jsem hovořil při výuce, málokdy dovede přenést do konkrétní akce. To znamená, že jemu jde vždycky o věci, jde mu vždycky o problém, málokdy o člověka, čili není mstivý. Nikdy, i ze sporu věcného, neudělá spor osobní. Toho já si na něm velmi vážím.

Ve kterém okamžiku se Jiří Weigl nejvíce názorově lišil s Václavem Klausem?

Těch případů byla celá řada. Já jsem svoji povahou člověk zcela jinak založený. Já nejsem člověk konfliktní, já nemám rád vyhrocené diskuse, já dávám přednost spíše diplomatičtějšímu jednání. Čili já s ním mám často spory o taktice. Václav Klaus je člověk, který vždycky přímo říká to, co si myslí a nerad taktizuje, nerad skrývá své myšlenky, nerad říká něco, čemu nevěří.

Můžete uvést nějaký konkrétní, jeli to možné, spor, kdy jste se názorově hodně lišil od Václava Klause?

Největší spory jsem s Václavem Klausem měl, když jsem byl ředitelem Centra pro ekonomiku a politiku, kdy jsme měli spory o obsazení seminářů, charakter publikací a tak dále. To byla docela taková i dramatická střetnutí někdy, ale v podstatě nikdy to nebyl žádný zásadní střet, protože já sdílím celkový světonázorový pohled Václava Klause. V otázkách konkrétní politické reality s ním příliš velké problémy nemám.

Je pro vás těžké oponovat Václavu Klausovi?

Po těch čtrnácti letech naší vzájemné spolupráce myslím, že se známe docela dobře a Václav Klaus, myslím, že se mě naučil docela dobře respektovat a já také nechovám nějaký přílišný ostych nebo obavu z jeho reakce. Takže myslím, že ta naše iterakce je docela partnerská.

Označil by jste vaše vztahy s Václavem Klausem za ryze pracovní nebo mají i přátelský rozměr?

Ta pracovní stránka samozřejmě dominuje. Já jsem člověk o generaci mladší a naše zájmy nejsou zcela totožné, takže nejsem člověk, se kterým by trávil dovolenou, anebo se kterým by se nějak intenzivněji stýkal po pracovní době.

Přátelský rozměr tedy nemají.

Přátelský rozměr, myslím, přesto mají. Několikrát jsme se sešli jako rodiny. Myslím si, že pan prezident, když má nějaké osobní věci, že je se mnou konzultuje a tak dále. Takže ta určitá přátelská dimenze tam nepochybně je, ale jak říkám ...

Sblížily vás, že vstupuji do vaší řeči, například okamžiky prezidentovy nemoci, kdy některá česká média psala i tom, že Václav Klaus může mít únavový syndrom, a že jeho nemoc může být vážnější?

No, já jsem samozřejmě byl zneklidněn tím, když se jeho zdravotní stav začal v létě komplikovat. Jezdil jsem za ním, když odpočíval v Karlových Varech, když rehabilitoval v Karlových Varech, když se po tom tenise ten jeho zdravotní stav zhoršil, tak jsem přerušil dovolenou, jel jsem se na něho podívat. Myslím, že spolu s dalšími kolegy jsme se snažili o to přátelské povzbuzení a o to, aby ta rekonvalescence probíhala co nejlépe. Byla to taková situace, na kterou pan prezident zvyklý nebyl, protože on po těch čtrnáct let táhnul na plný zátah a bylo to pro nás nové.

Je možné tedy už dnes definitivně říci, že nemoc Václava Klause nemá nějaké dlouhodobější a trvalejší důsledky?

Ano, to můžu říct s plnou zodpovědností. Pan prezident prošel tolika vyšetřeními, že prakticky ze všech současných politiků je ten jeho zdravotní stav nejlépe zmapován a je zmapován tak, že závěr lékařů je jednoznačný. Prezident je zdráv. A ono je to vidět i na tom, s jakou vervou začal fungovat. Já z toho mám trochu obavy, aby ten workholismus, který já mu vyčítám, nepřeháněl a nepřivodil si nějakou recidivu.

Následující slova Jiří Weigl pronesl 3. března 2003 v rozhovoru pro Lidové noviny poté, co se veřejnost dozvěděla, že bude novým vedoucím kanceláře prezidenta republiky. Cituji: "Prvním úkolem je úřad převzít, poznat jak funguje, a samozřejmě ho vést tak, aby odpovídal potřebám nového prezidenta." Konec citátu. Řekl byste, že šest měsíců po nástupu Václava Klause do úřadu prezidenta, funguje kancelář prezidenta republiky čistě podle potřeb nové hlavy státu?

No, já myslím, že to je limitní cíl, a byl bych neskromný, kdybych se snažil tvrdit, že všechno funguje tak, jak bychom si představovali. Tak tomu určitě není.

Co ještě nefunguje?

To přebudování toho úřadu je věc dlouhodobá. My jsme tam nepřišli s nějakým vytvořeným týmem, anebo s nějakou jasnou funkční koncepcí, jak by ten úřad měl vypadat od samého počátku. Je to vlastně takové srůstání té nové struktury, která přišla s novým prezidentem, a toho aparátu, který jsme zdědili.

Jak dlouho to srůstání, podle vás, bude ještě trvat? Nebo už všechno srostlo?

Pokud jde o kancelář prezidenta republiky, řekl bych, že z větší části už je to stabilizované, ovšem kancelář prezidenta republiky není pouze ta vlastní kancelář, jsou to tři organizace. Vedle kanceláře je to Správa Pražského hradu, Lesní správa Lány, myslím, že především pokud jde o Správu Pražského hradu, tam ještě zbývá hodně úkolů.

Které například? Ty hlavní, prosím, zmiňte.

Já myslím, že částečně to poodkryla kontrola NKÚ. Správa Pražského hradu je příspěvková organizace, která vlastně zajišťuje veškerý ten materiální servis pro prezidenta republiky, která spravuje ten obrovský areál Pražského hradu, zajišťuje kulturní aktivity, renovaci a rekonstrukci těch nesmírně cenných památek. A samozřejmě to je agenda zcela odlišná od vlastní kanceláře prezidenta republiky, nicméně také důležitá. A je to otázka účinné vnitřní kontroly, zavedení pořádku do smluvních vztahů, je to otázka dostatku rozpočtových prostředků pro údržbu památek, a je to otázka i platů pracovníků, protože třeba průměr platů na té Správě Pražského hradu činí třináct tisíc korun, což je velmi nízké, když si uvědomíme, že se jedná o lidi, kteří se bezprostředně starají o hlavu státu. Takže hledat kvalitní lidi a současně být jim schopni nabídnout atraktivní podmínky, tak si myslím, že to je úkol na delší dobu.

Hovořil jste o zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu. Třináctého srpna právě NKÚ zveřejnil výsledek svého šetření na Pražském hradě v prvních pěti měsících letošního roku. Jana Krejčová z NKÚ ke kontrole uvedla.

Jana KREJČOVÁ, členka Nejvyššího kontrolního úřadu (zvuková ukázka): Kancelář prezidenta republiky. Tam bylo to zjištění zajímavé tím, že vlastně k řadě problémů, na které jsme tam přišli, došlo tím, že byla ne v souladu se zákony rozdělena kompetence mezi vlastní kancelář prezidenta republiky a jeho příspěvkovou organizaci. A v důsledku toho se potom objevila řada problémů. Jednak se zjistilo, že tedy není účtováno o nemovitých kulturních památkách a o dalších předmětech uměleckého charakteru. Kancelář prezidenta republiky neúčtuje o svých nákladech, které její činností vznikají, nemá ve své zprávě prostředky, které naprosto jednoznačně používá ke své činnosti, jako třeba stoly, židle, počítače a podobně, a o tom všem účtuje Správa Pražského hradu v rámci svého účetnictví z oddělení pouze v analytice. A to tedy, bohužel, zákon o účetnictví nepřipouští, protože každá organizační jednotka státu nebo právnická osoba, anebo účetní jednotka musí mít účetnictví své.

Třináctý srpen a slova kontrolorky Jany Krejčové z Nejvyššího kontrolního úřadu. Krejčová zodpovídala za kontroly na Pražském hradě. Pane kancléři, do kdy budete chtít, aby chyby, na které zpráva NKÚ poukázala, byly odstraněny? Můžete říci, velmi stručně, termín?

My jsme zpracovali takový harmonogram kroků. Většina jich finalizuje ke konci října tohoto roku. A k tomu, o čem hovořila paní Krejčová, především o tom rozdělení správy nebo práva hospodaření ke státnímu majetku mezi kancelář prezidenta republiky a Správou Pražského hradu, to je starý spor, který mezi kanceláří a NKÚ probíhá řadu let. NKÚ se staví za, tam je totiž konflikt zákonů, zákon o kanceláři prezidenta republiky hovoří o tom, že kancelář může zřizovat příspěvkové organizace, převádět na ně majetek, který potom slouží k zabezpečení úkolů kanceláře. Zákon o účetnictví na druhé straně vyžaduje to, o čem hovořila vedoucí této kontroly.

Jak tedy tuto kolizi vyřešíte?

My jsme tedy podali odvolání vůči tomuto nálezu NKÚ. On ho neakceptoval. My se budeme snažit v těchto oblastech, kde je to, o kterých tady v tom citátu bylo hovořeno. To znamená, takový ten drobný majetek, počítače, židle a tak dále, všechny tyto věci, aby tedy byly v hospodaření té organizace, která je užívá. Čili přiblížit to těm představám NKÚ. Ovšem v tom celkovém, dovedena do důsledku tato představa by znamenala, že bychom museli Správu Pražského hradu zrušit, a to že zákon neměl na mysli.

V březnu, kdy se Václav Klaus ujal úřadu prezidenta, pracovala na Pražském hradě zhruba stovka lidí, přesně sto sedm lidí. Vy jste po nástupu do funkce kancléře uvedl, že budete chtít úřad zeštíhlet a dobře zaplatit kvalitní lidi, ostatně o tom jste mluvil, o třinácti tisících hrubého. Kolik lidí, by podle vás, mělo na Pražském hradě pracovat?

My nevycházíme z nějaké apriorní představy, že bychom si někde odvodili nějaké magické číslo a k němu se potom blížili. Naším cílem je maximální funkčnost a efektivnost a ekonomičnost fungování kanceláře. Takže tam ...

Kolik lidí nyní pracuje na Pražském hradě?

Ona ta báze není zcela srovnatelná, protože my jsme provedli několik organizačních změn, které tedy už předjímaly některá ta zjištění NKÚ. To znamená, že chceme optimalizovat to rozložení kompetencí mezi kancelář prezidenta republiky a Správou Pražského hradu. Takže například jsme převedli ze Správy Pražského hradu na kancelář spisovou službu a archivní službu s jasným cílem zefektivnit jejich fungování a podřídit je potřebám kanceláře, čímž tedy počet pracovníků, kteří pracovali v kanceláři prezidenta republiky vzrostl, ale na druhou stranu ubyl počet lidí ve Správě Pražského hradu. Nicméně kdybychom to měli převést na nějakou srovnatelnou bázi, tak ten rozdíl je asi pětadvacet lidí.

Méně.

Méně.

Snížení stavu. A to nekončí.

A to nekončí.

Očekáváte další snižování stavu?

Podle potřeb. Ale ten záměr je být maximálně pracovně úsporný.

Zaměříme-li se na jednu z klíčových postav kolem prezidentova mluvčího, kterého Václav Klaus nemá, jak dlouho očekáváte, že tuto funkci bude dočasně zastávat Petr Hájek, ředitel tiskového odboru kanceláře prezidenta republiky. Máte už kandidáta na nového mluvčího?

Zatím tedy žádné rozhodnutí nebylo přijato. My předpokládáme, že tato funkce bude obsazena. Nepřipravujeme žádnou organizační změnu, která by funkci tiskového mluvčího rušila.

Kandidáty máte?

Hovoří se o některých osobách, ale myslím, že teď není vhodná doba na to, abych je ventiloval.

Do kdy prezident bude chtít oznámit nového mluvčího?

Já myslím, že jakmile se rozhodne, tak to neprodleně oznámí.

Blíží se ta doba?

Nemohu říci.

V souvislosti s personálními věcmi také české deníky referovaly, že většina Klausových lidí už má prověrku, s výjimkou nejbližších lidí. Na ní čekáte vy, jako kancléř, a tajemník Ladislav Jakl. Není to pravdivá informace?

Tahleta informace byla trochu zkreslená. Mě to docela mrzelo, protože jsem zpravodaji, myslím, že to bylo ČTK, poskytl docela obšírné vysvětlení. Věc je velmi jednoduchá. Zákon o utajovaných skutečnostech vyžaduje na určité posty prověrku ze strany Národního bezpečnostního úřadu a je samozřejmé, že pokud přicházejí noví lidé, kteří ve státní správě nepracovali a prověrku nemají, určitou dobu trvá, než projdou tím nezbytným prověrkovým řízením. To byl osud většiny z nás, včetně mé osoby. Ten mechanismus je takový, že pokud člověk podá tu žádost o provedení prověrky a doloží ji všemi potřebnými náležitostmi, tak po té nějaké základní době, kdy NBÚ projde nějaké to základní penzum těch databází a prověří toho člověka v takové té obšírnější rovině, udělí mu výjimku po dobu, než je ta prověrka dokončena. V této fázi ...

Máte informace, kdy by mohla být vaše prověrka dokončena?

Informace nemám, zatím tedy mám výjimku, která mi umožňuje s těmi tajnými informacemi pracovat.

Zmiňme milosti, to je jedna z agend, kterými se kancelář prezidenta republiky zabývá, do konce srpna prezident Klaus neudělil žádnou milost. Rozeslal však víc než dvě stě zamítavých rozhodnutí. Kolik žádostí o milost dorazilo na Hrad od nástupu Václava Klause do úřadu prezidenta?

Od nástupu, od složení prezidentského slibu, dorazilo na Hrad asi sedm set žádostí o milost.

Blíží se rozhodnutí, kdy by Václav Klaus mohl veřejnosti sdělit, že nějakou milost udělí a veřejnost mohla vědět, jaký to bude případ, který odpovídá tomu, jak Václav Klaus jako osobnost, nakládá s milostmi?

Myslím, že ta doba se blíží. My v příštím týdnu, pan prezident bude mít velmi obšírné jednání k milostem, a já předpokládám, že některé z těch žádostí, které dorazily na jeho stůl, najdou, budou z těch, o kterých může rozhodnou pozitivně.

Můžete naznačit, čeho se to například týká? Jaké činy Václav Klaus považuje za takové, na které je možné udělit milost?

Václav Klaus hodlá k milostem přistupovat z jednoho úhlu. On nehodlá institutu milosti využít jako polemiku s justicí. Nechce se stavět do role jakéhosi lepšího soudce než jsou soudci obecných soudů. Jeho záměrem je, aby prezident používal tohoto mimořádného institutu v těch případech, na které justice není schopna reagovat. Například člověk se dopustí nějakého trestného činu, kde je tedy dohnán okolnostmi, které například soud nemůže respektovat, protože ten člověk ten trestný čin spáchal. Jsou určité humanitární důvody, zdravotní, ...

Nemůžete být konkrétnější?

Abych uvedl takový úplně lapidární případ, o kterém teď čistě z mojí invence neříkám, že takovouto milost prezident udělí teď nebo v nejbližší době, ale například případ, kdy třeba týraná manželka se dopustí ublížení na zdraví.

Na manželovi.

Na manželovi opilci, který ji dlouhodobě týrá. A má ...

Ano, teď je ten příklad zřejmý. Takže říkáte, že příští týden by mohlo padnout rozhodnutí o udělení nějaké milosti?

Nevím, jestli to bude přesně příští týden, ale příští týden je v programu prezidenta tato tématika jako jedna ze stěžejních.

Na ministerstvu spravedlnosti měli do konce srpna ještě dva a půl tisíce žádostí, které na Hrad dorazily za prezidenta Václava Havla, a které nestihl už vyřídit. Ví se, jak tyto resty budou vyřízeny a má prezident na stole agendu ještě milostí, které dorazily, když prezidentem nebyl?

Prezident rozhodl, že žádosti o milost, které dorazily za jeho předchůdce, za pana prezidenta Havla, budou zpracovány tím původním způsobem. To znamená, že ministerstvo spravedlnosti posoudí tyto žádosti a doporučí prezidentovi. Zamítne ty, které považuje za neodůvodněné, a doporučí prezidentovi ty, které považuje za odůvodněné.

Kolik na Hradě máte takových žádostí z ministerstva spravedlnosti, respektive žádostí, které ministerstvo spravedlnosti seznalo jako takové, kterým by Václav Klaus měl udělit milost?

Ten poměr toho zamítnutí a doporučení ze strany ministerstva spravedlnosti se pohybuje kolem devadesáti procent. Přes devadesát procent bývalo zamítnuto. Takže teď ten proces běží a nám z ministerstva spravedlnosti, z těch dvou a půl tisíc, došlo necelé půl stovky doporučení.

A o nich také budete hovořit příští týden?

O nich také budeme hovořit. Já bych k těm milostem chtěl jenom říci, že někdy ten způsob, nebo ta změna toho způsobu, projednávání žádostí o milost, bývá veřejnosti nebo v médiích špatně interpretována. Právě prezidentovi se nelíbila ta praxe, že vlastně o jeho výlučné ústavní kompetenci rozhodují v reálu ministerští úředníci, anonymní lidé. Navíc zástupci resortu, který justici sám řídí, takže ...

Proto celá věc byla přenesena na kancelář prezidenta republiky?

Na kancelář prezidenta republiky, protože prezident nechce upřít žádnému občanu šanci oslovit prezidenta přímo.

Je to zjevně další téma, o němž referovala média v souvislosti s prezidentem Václavem Klausem, a to byla problematika nominací kandidátů na pozici ústavního soudce. Senát odmítl čtyři z devíti prezidentových kandidátů, předseda Senátu Petr Pithart to v rozhovoru pro BBC označil za kolizi a dodal:

Petr PITHART, předseda Senátu (KDU-ČSL) (zvuková ukázka): Víte, takovýmto kolizím se dá předcházet jenom jedním, tj. vyjednáváním. Vyjednáváním, vyjednáváním a vyjednáváním. Sondováním to je jistě velmi pracné, a noví lidé kolem nového prezidenta republiky se to teprve učí.

Slova předsedy Senátu Petra Pitharta, která pronesl v rozhovoru pro BBC v polovině srpna. Když se ohlédnete za neúspěšnými nominacemi kandidátů na pozici ústavních soudců, připouštíte, že kancelář republiky pochybila, co se týče podkladů, odůvodňování kandidátů a podobně, ano nebo ne?

Já tento názor vůbec nesdílím. Tady vzniká, myslím, mezi Senátem a prezidentskou kanceláří zcela rozdílný pohled na to, co vlastně ústava, jak vlastně ústava vymezuje tyto, ten institut jmenování a schvalování a navrhování ústavních soudců. Ústava, myslím, hovoří naprosto jasně. Prezident navrhuje, Senát schvaluje a prezident jmenuje. Mám pocit, že v Senátu u některé části senátorů přežívá názor, že Senát volí ústavní soudce, což je něco naprosto jiného. Senát se má vyjadřovat k osobám jednotlivců, které prezident navrhuje jakožto kandidáty.

Rozumím tomu správně, vašim slovům, že nebudete měnit taktiku ani v dalším vyhledávání?

Ono je to velmi neschůdné. Senát není Poslanecká sněmovna. Senát není orgán, který by byl složen, je to orgán složen z osobností. Stranická disciplína tam existuje daleko ve volnější míře, než je tomu v Poslanecké sněmovně. Já si nedovedu představit, jakým způsobem bych dokázal projednávat kandidatury jednotlivých osob navržených prezidentem s desítkami nezávislých senátorů.

A nebylo chybou, že prezident Václav Klaus při projednávání první nominace, kterou on předložil, nebo prvních nominací, které předložil Senátu, zkrátka na plénu nevystoupil a neřekl, jak si představuje Ústavní soud. Není i toto systém vyjednávání, jak by si senátoři představovali? Nebylo by tedy dobré, aby s dalšími nominacemi prezident předstoupil na plénu a řekl své představy?

Ne. Jedna věc je to, jak vlastně vznikají ty návrhy na ústavní soudce. My se nacházíme ve velmi specifické situaci, kdy vlastně prezident během velmi krátké doby byl nucen vygenerovat devět kandidátů, což je velmi obtížný úkol.

Já vás poprosím o stručnou odpověď na tu otázku, jestli by prezident neměl změnit taktiku v tom, že by neměl předstoupit před plénum.

Prezident nepochybně hodlá Senát oslovit a předstoupit před plénum Senátu, ale myslím nikoliv pouze s touto dílčí agendou. Prezident a Senát jsou součástí ústavního systému a myslím, že si mají co říci o daleko širších a komplexnějších věcech, Ústavní soud je jednou z dimenzí.

Ředitel kanceláře prezidenta republiky Jiří Weigl, host Interview BBC. Děkuji za vašich třicet minut. Někdy příště na shledanou.

Děkuji, na shledanou.

Takové bylo Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.


CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

Mým šéfem je Václav Klaus

Magazín Mladé fronty DNES, 6.11.2003, téma, strana: 20 - Kdo jsou nejdůležitější prezidentovi muži na Pražském hradě?

Polovina lidí z poslední éry Václava Havla odešla, do honosných kanceláří Pražského hradu se nastěhovali poradci a spolupracovníci Václava Klause. Kdo jsou ti muži, se kterými se prezident každý den radí?

Nabídli vám místo v prezidentské kanceláři. Podmínky, které se na Hradě požadují, jste už splnili. Prokázalo se, že jste dostatečně loajální a pracovití, máte stejné názory jako Václav Klaus nebo jste alespoň ochotni podřídit se těm jeho.

Jaké jsou klady a zápory práce na Hradě?

Pokud nejste zrovna hlava státu, příliš si nevyděláte. Zeptejte se třeba prezidentovy osobní asistentky Daniely Králové. Ta byla rozladěná z toho, že má na Hradě nižší plat, než jaký měla coby Klausova asistentka ve sněmovně. V té chvíli si nejspíš neuvědomila, že místo peněz si z prezidentovy kanceláře odnese důležité kontakty, které se jí jednou budou určitě hodit. Kdo budou vaši kolegové? Když přišel nový prezident, opustilo Hrad asi padesát lidí, přibližně stejný počet zůstal. K nim se přijalo něco přes dvacet nováčků. Vesměs jsou to buď ambiciózní mladí lidé bez zvláštních zkušeností v oboru nebo Klausovi nejbližší spolupracovníci ještě z dob, kdy nebyl prezidentem.

A jaké to je mít za šéfa Václava Klause?

Prezident je, jak známo, pravý opak svého předchůdce. Václav Havel se v posledních letech na Hradě spíš jen "občas stavil", takže si jeho lidé docela dobře zvykli pracovat samostatně. Zatímco Havel o sebe nechal rád pečovat, jeho následník chce mít všechno pod kontrolou. O nové prezidentské kanceláři se už stokrát řeklo, že - na rozdíl od časů Václava Havla - šlape jako hodinky. Jenže Klausova potřeba rozhodovat o každé drobnosti mění jeho kancelář ve stroj, který je o něco méně efektivní. Zatímco nejbližší spolupracovníci, tedy ti, kterým Václav Klaus plně věří, jsou v jednom kole, ostatní zaměstnanci neustále jen čekají na schválení každého kroku. Kdo jsou muži, kteří jsou v současné době prezidentovi nejblíž, a jaká je jejich pozice na Pražském hradě?

Nejdůležitější Klausovi lidé

Jiří Weigl kancléř prezidenta republiky

Co dělá: řídí úředníky prezidentské kanceláře Věk: 45 let Na Hradě je od: března 2003 Předchozí zaměstnání: člen dozorčích rad několika soukromých společností a výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku Jméno prezidentova kancléře Jiřího Weigla mohlo přijít mnohým povědomé.

Tento muž totiž svých patnáct minut slávy zažil dávno předtím, než přišel na Hrad. V květnu 1997 podal demisi tehdejší ministr financí Ivan Kočárník. Když Václav Klaus oznamoval novinářům, že právě našel náhradu, svého dlouholetého poradce Jiřího Weigla, měl v hlase citelnou úlevu. Další den byly noviny plné portrétů "nového ministra".

Připomínaly, že arabista Jiří Weigl býval student ještě na Klausových ekonomických seminářích, a citovaly jeho výroky o tom, jak přísný byl Klaus učitel. Jenže premiér neřekl novinářům jednu věc: chvíli potom, co zaznělo jeho jméno, mu Jiří Weigl zavolal, že o nabídku nestojí.

Pak se Weigl na šest let vytratil. Jeho jméno zaznělo ještě v souvislosti se skandály kolem Investiční a Poštovní banky. Byl totiž členem dozorčí rady ve stejné době, kdy měla banka potíže. Proč po příchodu na Hrad ustanovil Václav Klaus svým kancléřem právě Weigla? Proto, že mezi jeho poradci je služebně nejstarší. Ale také z toho důvodu, že Weigl je letorou pravý opak jeho samého.

"Já jsem svoji povahou člověk úplně jinak založený," porovnával se s Klausem v rozhovoru pro stanici BBC. "Nejsem člověk konfliktní, nemám rád vyhrocené situace." Klaus dobře ví, že slova, která od něj znějí občas provokativně, dokáže kancléř přeložit do vět, které jsou nakonec docela stravitelné.

 
 
Interview BBCInterview BBC
Záznamy a přepisy odvysílaných rozhovorů
 
 
NEJNOVĚJŠÍ:
 
 
Poslat stránku emailem Verze pro tisk
 
 
  Redakce | Pomoc
 
BBC © ^^ Nahoru
 
  Archiv | Speciály | Anglicky s BBC
 
  BBC News >> | BBC Sport >> | BBC Weather >> | BBC World Service >> | BBC Languages >>
 
  Pomoc | Ochrana soukromí