http://www.bbcczech.com

středa 01. června 2005, 08:35 SEČ

Adam Drda
analytik BBC

Pokažená superpriorita

Člověku je české vlády skoro líto - ještě před pár dny prohlašoval Jiří Paroubek coby nastupující premiér, že schválení evropské ústavy je "superprioritou" jeho kabinetu.

Teď mu Francouzi tu "superprioritu" vygumovali z programu - a Nizozemci dnes podle všeho potvrdí, že už se tam nedá vrátit.

Vláda si ve vztahu k Evropě ale nemusí hledat nějaký nový úkol a už vůbec ho nemusí opatřovat různými přívěsky, jako jsou rádobyefektní slova "hyper" "super" a podobně.

Její poslání je jasné: zapojit se racionálním způsobem do evropské debaty, co nejrychleji zformulovat nový český postoj a přijít s nějakými vlastními návrhy.

Na současnou koalici je toho snad až trochu moc.

Jak víme z četných vyjádření, plán "B", který by počítal se zamítnutím ústavy "nebyl připraven".

V Evropě tyhle výroky možná padaly jako součást přesvědčovací kampaně.

Zmatek v české politice jako by ukazoval, že pokud jde o domácí scénu, byly myšleny vážně.

To opravdu vládní politici propadli přesvědčení, že euroústava všude projde?

Lidovci včera navrhli, aby vláda pozastavila "do strategického rozhodnutí" unijních orgánů informační kampaň k přijetí ústavy a vyzvali ostatní strany k jednání.

Sociální demokraté chtějí naopak v kampani spíš pokračovat.

Na lidovecký návrh reagovali způsobem, jímž sociální demokraté v poslední době na lidovce obvykle reagují.

Paroubek za podpory svého předchůdce Stanislava Grosse prohlásil, že šéf lidovců Miroslav Kalousek "vráží dýku do zad" koaličním partnerům.

Odhlédnuto od silného výraziva, začíná to být trochu pravda: Kalousek ČSSD systematicky otlouká - typické bylo, když se ve sporu s prezidentem samozřejmě postavil na stranu Václava Klause.

I teď jako by se snažil sociální demokraty "poškrábat", zužitkovat pro sebe jejich tápání a aktivně se prezentovat na veřejnosti jako ten, kdo vládu rozumně zpovzdálí diriguje - a ne jako ten, kdo je její součást.

Věcně vzato je ale návrh lidovců logický: za prvé je tu zřejmá otázka, proč vyhazovat desítky miliónů korun za kampaň na něco, u čeho se neví, jestli to ještě k něčemu bude.

Za druhé výroky sociálních demokratů budí rozpaky.

Kupříkladu Jiří Paroubek včera - po rozhovoru s rakouským kancléřem - říkal novinářům, že by o euroústavě mohlo proběhnout "celoevropské referendum", jinde zase prohlásil, že Francie možná projeví "odhodlání pokračovat v ratifikačním procesu".

Obojí je na pováženou - se zcela zásadním dokumentem evropské integrace, který vyžaduje souhlas občanů, se nedá takhle zacházet, nedá se přece přistoupit na způsob "když to nevyšlo podle jedněch pravidel, zavedeme jiná", případně "když to někde neprošlo, budeme to tam zkoušet tak dlouho, dokud to neprojde".

Opoziční ODS má podle všeho pravdu, když říká, že evropská ústava je "mrtvá", přinejmenším ve své současné podobě.

Jásot části ODS je ale třeba brát s rezervou: francouzské "NE" se jí neobyčejně hodí do krámu, protože ji zbavuje odpovědnosti za to, co v Česku prezentovala v uplynulých měsících.

Měli by občanští demokraté skutečně odvahu ústavu odmítnout? To je docela vážná otázka, a to i s ohledem na jejich voliče, kteří zápal euroskeptického křídla podle všeho tak docela nesdílejí.

Jestliže úkolem vlády je zformulovat další strategii, co chce vlastně dál dělat ODS?

Zůstat u stávajícího "evropského pořádku" je nereálné, spousta členských zemí to nebude chtít.

Vůbec není jasné, že to, co teď Evropu čeká, bude lepší, než kdyby ratifikace ústavy proběhla úspěšně.

Ideálním řešením v takové situaci by bylo, kdyby se české politické strany s výjimkou komunistů dokázaly spojit a dát dohromady základní společnou "českou evropskou strategii".

Je se ale obávat, že je to řešení pouze teoretické.