Skip to main contentAccess keys helpA-Z index
BBCCzech.com
 
Aktualizováno: čtvrtek 19. května 2005, 08:37 SEČ
 
Poslat stránku emailem Verze pro tisk
Pomníky prezidentů
 

 
 
Ač si to první československý prezident vůbec nepřál, rostly ještě za jeho života pomníky Tomáše Garrigue Masaryka jako houby po dešti.

Lidé tím dávali najevo své sympatie k zakladateli republiky a tak nakonec nešlo zabránit ani jistému kultu.

Téměř žádný nepřežil na svém místě obě totalitní éry, až po roce 1989 se tatíčkové začali postupně vracet na staré sokly.

Dočkala se i Praha, ač právě v tomto městě TGM sochu výslovně nechtěl.

Hned když zemřel, byla vypsána velká soutěž, kterou tehdy vyhráli renomovaní umělci - architekt Jaroslav Fragner se sochařem Vincencem Makovským.

Jejich projekt byl velkolepý - mělo vzniknout nové rozsáhlé náměstí na severním předpolí Hradu, kterému měla ustoupit jak barokní Matheyho Jízdárna, tak renesanční domečky přilehlého dvora.

 Sochař Viktor Dobrovolný /sochu Gotwalda/ vytvořil ze sněhobílého kamene, takže se jí říkalo Hopkirk podle postavy ducha z populárního televizního seriálu
 

Na ploše měl stát pomník prvního prezidenta a ještě alegorické sousoší. Přišla však válka a sporný projekt padl.

Po osvobození vyhledal novou lokalitu pro pomník TGM architekt Bohumír Kozák na Újezdě, tam, kde je dnes Zoubkův památník obětem totality.

Realizaci zabránil únor 1948 a nové iniciativě o dvacet let později sovětská okupace.

Po roce 1989 byla zvažována řada lokalit, vítězný soutěžní návrh Emila Přikryla situoval sochu do komorního prostoru u sněmovny.

Nakonec byl - po nedůstojných tahanicích - zvolen prostor na Hradčanském náměstí a osazena stará plastika Otakara Španiela.

Dalším prezidentem, který se dočkal pomníku v Praze, byl až Klement Gottwald.

Kupodivu nikoli v období kultu své osobnosti, ale až v 70. letech. Socha to byla hrozná; stávala na vltavském nábřeží poblíž tehdejšího sídla komunistické strany.

Sochař Viktor Dobrovolný ji vytvořil ze sněhobílého kamene, takže se jí říkalo Hopkirk podle postavy ducha z populárního televizního seriálu.

 /Dvořákův/ Beneš však byl určen do komorního prostoru Národního muzea a drobná socha se na rampě rozlehlého náměstí ztrácí
 

Plastika měla ještě jednu vlastnost - dělnický boss vykročoval oběma nohama současně, autorovi tudíž nebyly známy ani principy tzv. kontrapostu, které se učí budoucí sochaři hned v prvním ročníku svého studia.

Po převratu v roce 1989 natřeli studenti Gottwaldovy ruce rudou barvou. To nebyla špatná symbolika.

Také další dělnický prezident se dočkal v 70. letech pomníku - tentokrát od prominentního národního umělce Simoty.

Stával zhruba tam, kde je dnes Sir Winston Churchill, náměstí na Žižkově se ovšem tehdy nejmenovalo podle britského státníka, ale neslo právě jméno Antonína Zápotockého.

Ani tahle plastika nebyla kvalitním výtvarným dílem.

Další prezidenti Hácha, Novotný, Svoboda ani Husák se svých pomníků nedočkali a tak je další hlavou státu, které byla v Praze odhalena plastika, až Edvard Beneš.

Místo před Černínským palácem, kde léta působil jako ministr zahraničí, není špatné, také socha je kvalitní - před mnoha lety ji vytvořil respektovaný výtvarník Karel Dvořák, mj. autor sousoší Cyrila a Metoděje na Karlově mostě nebo později odstraněných plastik Jana Nerudy a Ernsta Denise.

Jeho Beneš však byl určen do komorního prostoru Národního muzea a drobná socha se na rampě rozlehlého náměstí ztrácí. Možná je v tom i něco symbolického...

 
 
66Radiofejetony
Archiv fejetonů osobností českého veřejného života
 
 
NEJNOVĚJŠÍ
 
 
Poslat stránku emailem Verze pro tisk
 
  Redakce | Pomoc
 
BBC © ^^ Nahoru
 
  Archiv | Speciály | Anglicky s BBC
 
  BBC News >> | BBC Sport >> | BBC Weather >> | BBC World Service >> | BBC Languages >>
 
  Pomoc | Ochrana soukromí