Skip to main contentAccess keys helpA-Z index
BBCCzech.com
 
Aktualizováno: úterý 03. května 2005, 15:00 SEČ
 
Poslat stránku emailem Verze pro tisk
Američané přešlapovali na demarkační čáře
 

 
 
Uniformy vojáků ze 2. světové války
Škoda lásky se symbolem 2. světové války stát nemusela
Kdyby šlo na konci druhé světové války na českém území všechno podle původních propočtů, sotva by se polka Škoda lásky, stala symbolem osvobození Plzně Američany a možná i války jako celku.

Dvě velké spojenecké armády, sovětská a americká, si v Evropě dopředu rozdělily sféry vlivu. Určovala je takzvaná demarkační čára, k níž na konci války postupovaly.

Ta měla původně kopírovat západní hranice Československa. Americké jednotky však na místo dorazily o poznání dřív než sovětské a netrpělivě přešlapovaly na hranicích.

Týden čekání

Když už byla koncem dubna 1945 situace neudržitelná, Sověti s těžkým srdcem souhlasili, že v případě nutnosti můžou Američané postoupit do vnitrozemí, ale jen k ose Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice.

"Mezi příchodem Američanů a Sovětů byla týdenní časová mezera," vysvětluje historik Miroslav Hus, který připravil výstavu o demarkační linii v Plzni.

 Americké průzkumné jednotky byly v Berouně, v Klášterci nad Ohří, Rakovníku či Týně nad Vltavou. V jižních Čechách se dostaly až na Kaplicko
 
Miroslav Hus

Sověti začali s českou operací později než Američané, kteří už na ose Plzeň - Budějovice zkoušeli své průzkumné jednotky posílat dál do vnitrozemí.

"Americké průzkumné jednotky byly v Berouně, v Klášterci nad Ohří, Rakovníku či Týně nad Vltavou. V jižních Čechách se dostaly až na Kaplicko," připomíná Miroslav Hus méně známá fakta.

Po příchodu Sovětů se ale Američané stáhli na demarkační čáru. Tu vojáci zakreslovali přímo na místě. A nějakou dobu posunovali.

Osud vlasovců

Jaroslavu Peklovi bylo v té době dvanáct let a vzpomíná na případ, kdy administrativní změna zpečetila osud takzvané Vlasovovy armády:

Plzeň
Plzeň je místem, kde se postup americké armády zastavil

"Vlasovci, Rusové bojující na německé straně, se po dvoudenních bojích v Praze chtěli stáhnout k Američanům, podobně jako Němci. Ale díky dohodě armád se jim to nezdařilo."

Vlasovci měli v republice podle Jaroslav Pekla údajně dvě divize, tedy až 30 tisíc lidí. A jejich osud byl zpečetěn teprve 12. a 13. května.

Domluva mezi americkými a sovětskými silami na jejich osudu byla prý poměrně hladká.

"Rusové si vyžádali jejich vydání a kvůli tomu se demarkační linie posunula," líčí dění Pekl.

Řada vlasovců pak byla postřílena v lesích ruské zóny. "Zbytek jich Rusové poslali do gulagů a na popravy," dodává pamětník.

Váznoucí zásobování

Pattonova americká armáda měla ve svých řadách vojáky slovanského původu a ruští důstojníci většinou mluvili anglicky.

VZPOMÍNKY PAMĚTNÍKA
 Od vojáků dostal otec za kování koně, druhý den přijeli jiní Rusové a koně mu sebrali
 
Milan Dlouhý

Místní obyvatelé vítali s nadšením jako osvoboditele vojáky z obou stran. Konkrétní zkušenosti s osvoboditeli se však podle Milana Dlouhého, který s otcem pravidelně přejížděl přes demarkační linii, výrazně lišily.

Z ruské strany bylo zásobování na horší úrovni než z americké. Na což údajně doplatil i Dlouhého tchán z jižních Čech, který pracoval jako kovář:

"Od vojáků dostal za kování koně, druhý den přijeli jiní Rusové a koně mu sebrali," vzpomíná pan Dlouhý.

Ruští vojáci prý také sebrali jeho rodině lavor s jídlem a druhý den na oplátku přivezli lavor s cukrem. Jiné to bylo podle Milana Dlouhého u Američanů.

"Měli výborné zásobování, proto mohli dětem rozdávat žvýkačky, čokolády či konzervy," říká starousedlík.

Americké propustky

Jiří Světlík se do Plzně vracel z vězení v Mnichově a hned při prvním přejezdu demarkační čáry zaznamenal rozdíly v přístupu hlídkujících Američanů a Sovětů.

Dění na demarkační čáře sledoval u Nezvěstic na Plzeňsku.

Americký válečný jeep
Americké zásobování fungovalo lépe než sovětské

Z ruské strany se podle něj přecházelo snadno. Každý měl sice převážně česky psané papíry, ale vojáci je nemohli kontrolovat, protože uměli číst jen azbuku. Mít "bumagu", papír, ale stačilo.

"Zato Američané prohlíželi důkladně, dbali na to, aby měl každý povolení pro přechod čáry," srovnává kontroly Jiří Světlík.

Razítko povolující přechod čáry podle něj dávaly do občanského průkazu okresní či větší obecní úřady.

"Chlapci vystoupili z vlaku, měli konkrétní soupisku osob a Američané jeli do Rokycan nechat si ji potvrdit na velitelství," dodává muž.

Hlídky podle něj dbaly na to, aby se nedostávali přes čáru Němci, kteří chtěli přejít z ruské do americké zóny.

Podle pleti a hodnosti

Američané byli podle Světlíka daleko organizovanější. V Plzni měli své restaurace a další prostory.

"Dnes rasově korektní Amerika měla na některých klubech či restauracích nápis For White Only, černoch tam nesměl," překvapivě uvádí obyvatel Plzně.

Některé podniky byly například vyhrazené jen důstojníkům. Oproti tomu Rusové měli vše společné. A často podle Jiřího Světlíka vyrabovali hospody, aby se mohli najíst.

Spojenecké armády se začaly z obsazených území stahovat v červnu. Tehdy se buď demobilizovaly starší ročníky, anebo muži v uniformách směřovali na frontu s Japonskem.

Většina vojáků opustila Československo do listopadu. Demarkační čáru bylo možné vymazat z mapy, ale nezmizela nadlouho. Na jejím místě se už začala stahovat železná opona.

 
 
66Posun k lepšímu?
Konec války znamenal pro některé menší národy novou okupaci
 
 
66Jaltská konference
Jalta o sférách vlivu nerozhodla, tvrdí někteří historici
 
 
6660 let od Jalty
Konference na Krymu ovlivnila historii Evropy na dlouhá léta
 
 
SOUVISEJÍCÍ ZPRÁVY
 
 
INTERNETOVÉ ODKAZY
 
BBC neodpovídá za obsah stránek, které neprovozuje.
 
NEJNOVĚJŠÍ
 
 
Poslat stránku emailem Verze pro tisk
 
  Redakce | Pomoc
 
BBC © ^^ Nahoru
 
  Archiv | Speciály | Anglicky s BBC
 
  BBC News >> | BBC Sport >> | BBC Weather >> | BBC World Service >> | BBC Languages >>
 
  Pomoc | Ochrana soukromí