Skip to main contentAccess keys helpA-Z index
BBCCzech.com
 
Aktualizováno: čtvrtek 13. ledna 2005, 09:00 SEČ
 
Poslat stránku emailem Verze pro tisk
Gulag
 

 
 
Nakladatelství Dobrovský stihlo vydat knihu Anne Aplbaumové Gulag k 15. výročí revoluce, jíž Pavel Tigrid říkal nikoli sametová, ale spořádaná.

Brzy poté udělala překladatelka knihy diskusi k tématu. V panelu zasedli i bývalý komunista a dlouholetý levicový intelektuál.

Během večera jsem pochopila, že petice "S komunisty se nemluví", kterou jsem s radostí v loňském roce podepsala, měla mít ještě doplnění: nemluví se i proto, že se s nimi mluvit nedá.

Komunisté a dokonce i ti bývalí, polepšení a v letech normalizace těžce přežívající, ale i levičáci, kteří vždy žili ve střetu s totalitním systémem, neumí mluvit s námi. Mluví k nám, ale neposlouchají, co jim říkáme my.

  Nad doklady, které autorka Gulagu přináší, je jasné, že mezi komunistickým a nacistickým režimem lze bez rozpaků udělat rovnítko
 

Ne, že by nechtěli poslouchat, oni to prostě neumějí. Mluvit s někým znamená, že se zajímám o jeho mínění, poslouchám a polemizuji, když ten druhý zase poslouchá mne - a společně se dopracováváme k novým poznatkům.

Oni i jinak čtou, i když přečtou stejná slova a věty, obsah si přizpůsobí tomu, co chtějí mít v hlavě. Například Petr Uhl sice uznal sílu knihy o Gulagu, ale neopomněl dodat, že i Američané po Pearl Harboru vytvořili koncentráky pro Japonce.

Připomnělo mi to oblíbený slogan našeho dětství - "Američané, i když možná máte pravdu, mlčte, stejně lynčujete černochy."

Kniha Gulag, která věcně srovnává tisíce údajů a svědectví o sovětských koncentračních táborech - a s imponující poctivostí u každého údaje, který není historicky stoprocentně ověřen na to upozorní -, dokazuje, že Sovětský svaz nezačal páchat zločiny až za Stalina, ale že byl založen na násilí a zločinu od samého začátku, že Leninovy zločiny byly stejně podstatné jako Stalinova zvěrstva od třicátých let.

Proto není možné se zříci jen omylů padesátých let, jak to s rozpaky udělala naše KSČM, a dál jezdit k hrobu Lenina, který s pietou uchovává Putinovo Rusko. Nad doklady, které autorka Gulagu přináší, je jasné, že mezi komunistickým a nacistickým režimem lze bez rozpaků udělat rovnítko, že oba systémy byly stejně nelidské a hodné zavržení.

A vůbec v tom nehraje roli skutečnost, že Německo válku prohrálo a Sověti ji vyhráli. V Sovětském svazu po celou válku fungovaly koncentrační tábory, které sice byly míněny jako pracovní, ale právě v té době už se de facto staly jako vyhlazovacími.

Také není pravdou, že fašismus byl jiný v tom, že si za nepřátele k vyhubení vybral lidi, kteří proti režimu nic nedělali, jen prostě patřili mezi ty, které hitlerovské učení k vyhlazení určilo.

V komunistickém světě stačilo být označen za třídního nepřítele. To, že nejsem Žid, se dokazovalo křestními listy po tři generace zpět. Dokázat, že nejsem třídní nepřítel, se nedalo. To samozřejmě nesnižuje hrůzu holocaustu, jen vysvětluje počet obětí třídního boje.

Kniha Anne Apelbaumové byla odměněna Pulitzerovou cenou a tak je naděje, že si ji přečtou statisíce, snad miliony, čtenářů.

V naší zemi, která zažila Gottwaldovy koncentráky, absolutní absenci spravedlnosti, popravené politické vězně, a tisíce dalších vězňů s desetiletými a vyššími tresty, by tuto knihu měl pochopit každý.

 
 
RadiofejetonyRadiofejetony
Archiv fejetonů osobností českého veřejného života
 
 
NEJNOVĚJŠÍ
 
 
Poslat stránku emailem Verze pro tisk
 
  Redakce | Pomoc
 
BBC © ^^ Nahoru
 
  Archiv | Speciály | Anglicky s BBC
 
  BBC News >> | BBC Sport >> | BBC Weather >> | BBC World Service >> | BBC Languages >>
 
  Pomoc | Ochrana soukromí