Skip to main contentAccess keys helpA-Z index
BBCCzech.com
 
Aktualizováno: pondělí 20. října 2003, 10:10 SEČ
 
Poslat stránku emailem Verze pro tisk
O psech a lidech
 

 

Potkal jsem pitbulla s jeho člověkem: špičaté uši, nabroušené pohledy, oba jakoby z jednoho vrhu. Budili znepokojení. Lidé na ně pohlíželi kradmo a vyhýbali se jim obloukem.

Už v pradávnu kvůli odhozené kosti přidal se pes k člověku a už ho neopustil, věrný brach. Za snadné sousto zaplatil vlčí svobodou.

Není to rovný vztah: pán poručí, pes poslechne. Za trochu lásky, za kus žvance vyhoví. Jak se do psa volá, tak se ze psa ozývá.

V průběhu času se jich ve Vlkovicích vystřídala hezká řádka. První byl Míša se zakrouceným ocáskem, dárek nechtěný, ale přijatý. Vyžeňte důvěřivé štěně do sloty!

 

 Není snad pes bojovník, potenciál síly a dravosti, lékem na zbědované sebevědomí ubohého, zamindrákovaného pána?

 

Nikdy jsme mu nezatelefonovali, že přijedeme, přesto nás vždycky očekával na zastávce. Jak mohl vědět, že jsme na cestě? Smál se od ucha k uchu, vrtěl ocasem, ale zdroj svých informací neprozradil.

Psí životy jsou pohříchu kratší nežli naše, Míšu vystřídala ta bestie Bročka. Neohřála se dlouho, musela pryč. Ani se neptejte, co znamená pryč.

Nedala si to vymluvit, ani výprask nebyl nic platný. Dávila kuřata a s mordou od krve tvářila se já nic, já muzikant a ještě k tomu pokrytecky předstírala oddanost. Co s takovým psem!

Taky tam nějakou dobu působil postarší nalezenec Baryk, pes od komediantů. Uměl vylézt po žebříku vzhůru, ale dolů jsme mu pomáhali. Po něm přišla řada Lumpíků, oddaných a toulavých, z nichž jednoho zastřelili krvelační lovci, dychtivi třeba jen chabého úlovku.

Všichni psi a psíci ve Vlkovicích mají svoje poslání: hlídají dům. Ubránit by ho nesvedli, jejich štěkot však varuje před vetřelci a upozorňuje na příchozí. Pragmatik by je nazval víceúčelovým zvonkem u dveří.

My, lidé nepraktičtí, máme psy pro potěchu, jako kamarády, průvodce na procházkách, spoluhráče při házení klackem, bytosti vhodné k drbání za ušima. Rozhodně však ani jeden z nich by nebyl vhodným exponátem pro psí výstavu.

Posledním v řadě je Karel, pes přívětivý, dychtivě přátelský a krásný - jak uhel černý trpasličí knírač bez papírů. Vyskakuje člověku až k bradě, je to pes vítací, i zloděje by pozval dál a otevřel jim sejf s rodinným stříbrem - jen si poslužte! Praktické využití žádné. Venkovský vzduch mu svědčí, lítá jako zběsilý, krade buchty z talíře...

Ale ouha! Já o vesnických voříšcích, zatímco ti dva s nabroušenými pohledy kráčejí po městské dlažbě a my nevíme, za jakým cílem. Pitbull a jeho člověk, jakoby z jednoho vrhu.

Proč si zachmuřený muž pořídil bojového psa, když mu jeho přirozenou rozkoš ze zápasu nemůže, protože v civilizovaném světě nesmí, poskytnout?

Lidé se jim vyhýbají v obavách. Není snad právě toto vzbuzování obav cílem nabroušeného páru? Není snad pes bojovník, potenciál síly a dravosti, lékem na zbědované sebevědomí ubohého, zamindrákovaného pána? Pro jistotu jsem se jim také vyhnul velkým obloukem.

 
 
RadiofejetonyRadiofejetony
Archiv fejetonů osobností českého veřejného života
 
 
NEJNOVĚJŠÍ:
 
 
Poslat stránku emailem Verze pro tisk
 
 
  Redakce | Pomoc
 
BBC © ^^ Nahoru
 
  Archiv | Speciály | Anglicky s BBC
 
  BBC News >> | BBC Sport >> | BBC Weather >> | BBC World Service >> | BBC Languages >>
 
  Pomoc | Ochrana soukromí