Z pera Zdeňka Lukeše
Když přede dvěma lety vypukla v Praze televizní krize, obrátili se na mne protestující s prosbou o můj názor, s tím, že ho uvedou na internetových stránkách sdružení Televize - věc veřejná.
 |  |  |  |  | | | Připadá mi nemravné vybírat od všech lidí, kteří si zakoupí televizor, koncesionářské poplatky bez ohledu na to, zda se na ČT vůbec chtějí dívat. | |  |  | |  | Napsal jsem tehdy, že stávku zaměstnanců považuji za hloupost, aby se vrátili do práce a raději přemýšleli o restrukturalizaci svého podniku.
Když jsem si pak jejich webovou stránku pročítal, zamrazilo mne. Byl jsem tehdy „černou vránou", desítky dalších oslovených osobností se předháněly v patetické podpoře „vzbouřenců", nikdo však nepřišel se seriózním rozborem problémů, natož s návodem, jak je řešit.
Za svým tehdejším názorem si stojím i dnes. Ostatně problémy České televize se stejně vyřešit nepodařilo a nepodaří se to ani v budoucnu, pokud nebude těžce nemocný organismus tohoto posttotalitního residua (a není to bohužel residuum jediné) od základů přestavěn.
Připadá mi také nemravné vybírat od všech lidí, kteří si zakoupí televizor, koncesionářské poplatky bez ohledu na to, zda se na vysílání ČT vůbec chtějí dívat. Jakápak televize veřejné služby!
Ostatně mnoho takového v programové nabídce nevidím: dominují estrády, soutěže, sportovní přenosy, populární filmy a seriály - to vše je přece doménou většiny komerčních televizí, dnes už navíc pro mnoho diváků (bohužel vím, že dosud ne pro všechny) v hojném počtu dosažitelných v rámci satelitního vysílání, kabelové televize, internetu.
Já bych si představoval strukturu vysílání veřejnoprávní televize následovně: jeden špičkový zpravodajsko-publicistický kanál, který nezávisle (pokud možno!) a objektivně (pokud možno!) 24 hodin denně informuje, co se děje doma a ve světě.
A druhý kanál typu „Arte" s vysíláním pro minority a náročnými uměleckými programy, které se na obrazovky komerčních televizí pochopitelně nevejdou. Toť vše.
Podnik Česká televize ze tudíž značně zredukuje, zbaví se zbytečných budov a hlavně ušetří desítky milionů, které dnes investuje do komerčních programů.
Zmizí i reklamy a finance zajistí systém grantových podpor. Ty pak budou přidělovat různé profesní a zájmové komise, jako je tomu běžně třeba u nekomerčních knížek a časopisů.
Tím se současně značně sníží vliv politických stran.
Ovšem, je mi jasné, že sledovanost klesne. Ale bude-li vysílání skutečně profesionální a nezávislé, své diváky si taková televize jistě najde. Ti pak třeba i rádi přispějí na její chod. A jak toho dosáhnout?
Především změnou příslušného mediálního zákona, který jasně popíše, co je posláním veřejnoprávního televizního vysílání. Co myslíte, je to nemožné nebo by to stálo za pokus? |