Daniel Kaiser analytik BBC

Robin Cook patřil k nejvýraznějším postavám současné britské politiky

Devětapadesátiletému politikovi se zastavilo srdce.

Bývalý ministr zahraničí v první vládě Tonyho Blaira patřil i po odchodu z vládních funkcí k nejvýraznějším postavám současné britské politiky.

I v době marketingové, vykalkulované politiky si udržel jistý svéráz. Byl svérázný jak svým zevnějškem - nosil ryšavou leninskou bradku a staromódně se oblékal - tak i v názorech.

V první půlce devadesátých let byl Cook vedle dnešního premiéra Blaira a ministra financí Browna třetí nejdůležitější postavou v nastupující generaci vůdců Labour Party a stejně jako Blair a Brown si i on dělal naděje na funkci předsedy vlády.

Byl také výjimečný řečník. To vyzdvihl i lídr opozičních konzervativců Michael Howard.

Levičák jde do praxe

Na konci sedmdesátých a v osmdesátých letech, když byli labouristé v opozici a hodně nalevo, patřil Cook v levicové straně k jejímu levicovému křídlu.

V éře zbrojních závodů se Sovětským svazem například propagoval jednostranné jaderné odzbrojení, svého času oponoval i členství Británie v Evropském společenství.

Na ministerstvu zahraničí si Cook předsevzal, že Británie bude dělat etickou zahraniční politiku

Později ve vládě od svých původních pacifistických ideálů poněkud ustoupil.

Vedl například britskou diplomacii v době, kdy se zasazovala o útoky Severoatlantické aliance proti Jugoslávii.

Na ministerstvu zahraničí, které vedl v letech 1997 až 2001, si Cook předsevzal, že Británie bude dělat etickou zahraniční politiku, snažil se například omezit prodej zbraní do rozvojových zemí - v tom ale neměl podporu premiéra Blaira a prý i proto ho Blair po druhých vyhraných volbách na ministerstvu zahraničí už nenechal.

Návrat ke kořenům

Místo toho musel vzít zavděk křeslem předsedy dolní komory parlamentu. V březnu 2003, týden před invazí do Iráku, se na protest vzdal i tohoto místa.

Cook byl tenkrát nejvýše postavený labourista, který kvůli Iráku odešel.

Cook prý tenkrát předpokládal, že svou demisí spustí lavinu, ta se ale nekonala

Svůj rezignační projev opřel hlavně o to, že vláda do války šla i bez požehnání Rady bezpečnosti OSN.

Respektovali ho i stoupenci války.

Na rozdíl třeba od ministryně pro rozvojovou pomoc a další významné představitelky levicového křídla strany Clare Shortové rezignoval včas. Shortová správný okamžik propásla a z vlády odešla, když už to celkem nikoho nezajímalo.

Cook prý tenkrát předpokládal, že svou demisí spustí lavinu, ta se ale nekonala především proto, že Saddámův režim padl velice rychle.

Někteří pozorovatelé naznačovali, že Cook rezignoval spíš z osobních důvodů. Faktem ale zůstává, že demisí si upevnil pověst zásadového muže a že právě k němu se levicové křídlo ve straně, které je už řadu let v útlumu, upínalo.